Vesecký

Vesecký – pánská a dámská sukna z Plzně

Od sukna k jednomu z nejmodernějších obchodů v Plzni

Nápis „Vesecký – pánská a dámská sukna“ působí na staré reklamě jednoduše. Za několika slovy se však skrývá příběh jednoho z pozoruhodných plzeňských obchodních podniků první poloviny 20. století, jehož majitel dokázal z obchodu se suknem vybudovat moderní módní dům, který ve třicátých letech zaujal nejen nabízeným zbožím, ale také mimořádně progresivní architekturou a způsobem prodeje.

Jeho majitelem byl Max Vesecký, obchodník, který podle dochovaných pramenů působil v Plzni již od roku 1904. Pocházel z rodiny, v níž měl obchod s textilem své místo – jeho bratr Gustav Vesecký byl obchodníkem se střižním zbožím v Černovicích. Max však spojil svou podnikatelskou dráhu s rychle rostoucí západočeskou průmyslovou metropolí. Plzeň počátku 20. století byla městem Škodových závodů, pivovarů, nových činžovních čtvrtí a stále početnější střední vrstvy. Rostla kupní síla i poptávka po kvalitním oblečení a látkách, z nichž je místní krejčí dokázali ušít. Právě v tomto světě si Vesecký vybudoval postavení velkoobchodníka se suknem.

Sukno přitom nebylo obyčejnou látkou. Kvalitní vlněné tkaniny patřily k základům pánského i dámského šatníku a dobrý obchodník musel rozumět jejich původu, gramáži, vazbě, barevnosti i módním proměnám. V době, kdy si značná část lidí nechávala lepší oblečení šít na míru, nebyl obchod se suknem jen místem, kde se prodávaly metry textilie. Byl spojovacím článkem mezi textilní továrnou, krejčím a zákazníkem. Výběr látky byl prvním krokem ke vzniku obleku, kabátu, kostýmu nebo šatů – a jméno obchodníka představovalo určitou záruku jejich kvality.

Vesecký jako značka

Právě na této pověsti Max Vesecký postavil svou firmu. Nabídku pánských a dámských suken komunikoval jednoduše a srozumitelně a své příjmení proměnil ve značku. Nemusel vymýšlet exotické obchodní jméno. Zákazník měl vědět jediné: pro kvalitní látku se chodí k Veseckému.

Dochované vzpomínky starých Plzeňanů ukazují, že se to skutečně podařilo. Jedna z pamětnic například vzpomínala, jak ji maminka vzala „k firmě Vesecký v Sirkové ulici“, aby jí koupila látku na nové šaty. Taková drobná osobní vzpomínka je pro historii obchodu možná stejně cenná jako účetní kniha. Ukazuje totiž, že Vesecký nebyl podnik známý pouze velkoobchodníkům a krejčím. Jeho jméno se dostalo do běžného slovníku plzeňských rodin a nákup látky u Veseckého mohl být součástí malého rodinného rituálu – vybrat materiál, odnést jej ke švadleně nebo krejčímu a čekat, až z role látky vzniknou nové šaty či oblek.

Historická Sirková ulice patřila k rušnému obchodnímu prostoru v okolí centra a nádraží. Veseckého podnik byl spojen s domem, jehož hlavní adresa je dnes uváděna ve Františkánské ulici. Samotná budova vznikla už v letech 1911–1912podle plánů vídeňského architekta Ludwiga Tremmela. Původně ji nechala postavit plzeňská pobočka bruselské akciové společnosti Société industrielle, commerciale et immobilière de Bruxelles. V přízemí byly obchodní prostory a v horních patrech byty. Teprve později se však dům měl stát skutečným symbolem jména Vesecký.

Rok 1932 – obchod se mění v moderní módní dům

Na začátku třicátých let se obchodní svět Plzně prudce měnil. Ve městě vznikaly nové obchodní domy a zejména prostor kolem dnešní Americké třídy získával stále modernější podobu. Starý způsob prodeje přes pult přestával stačit. Výkladní skříň, světlo, prostor, architektura a prezentace zboží se stávaly stejně důležitými jako samotná nabídka.

Max Vesecký a jeho manželka Olga Vesecká tuto změnu pochopili velmi dobře. Roku 1932 se rozhodli svůj obchod radikálně modernizovat a návrh svěřili pražskému architektovi Erwinu Katonovi, který měl zkušenosti s moderní funkcionalistickou architekturou a obchodními interiéry. Realizaci provedl plzeňský stavitel Karel Krůta.

Výsledkem nebyla pouhá oprava staré prodejny. Katona vytvořil moderní obchodní prostředí, v němž měla architektura pomáhat prodávat. V suterénu se nacházely sklady, balírna, expedice, kotelna a výtahová šachta. Přízemí zabírala rozsáhlá prodejní síň doplněná vzorkovnou, šatnou, pokladnou, kanceláří a účtárnou. Zákazník tak vstupoval do podniku, jehož organizace připomínala spíše moderní obchodní dům než tradiční krám se stohy látek.

Velkou roli hrály výkladní skříně. Vstupní prostor lemovaly elegantně zaoblené vitríny s ocelovými rámy a parter domu byl obložen tmavým kamenem. Nad vchodem se objevilo to nejdůležitější: výrazný nápis sestavený z jednotlivých kovových písmen – VESECKÝ.

Podle dobového tisku vyvolalo otevření modernizovaného obchodu v Plzni značnou pozornost. Vesecký tím vyslal jasný signál, že sukno už nemusí být prodáváno ve staromódním skladu. Mohlo být součástí moderního světa módy, designu a velkoměstského nakupování.

Od pánského sukna k pražskému hedvábí

Sortiment tomu odpovídal. Základem zůstávala kvalitní sukna firmy Vesecký, tedy materiály určené především pro pánské obleky, kabáty a dámské kostýmy. Vedle nich však zákazníci v novém obchodě našli také luxusnější módní zboží.

A právě zde se objevuje další slavné jméno československé módy. Vesecký prodával prvotřídní hedvábné zboží renomovaného pražského módního domu Oty Kollinského. Plzeňský zákazník tak nemusel za módními látkami nejvyšší třídy cestovat do Prahy. Vesecký mu část pražského módního světa přinesl přímo do Plzně.

Je to důležitý detail, protože ukazuje ambice firmy. Max Vesecký nechtěl provozovat pouze velkoobchod se suknem. Ve třicátých letech se jeho podnik posouval směrem k modernímu textilnímu a módnímu domu, v němž se spojovala tradiční kvalita vlněných tkanin s luxusnějšími materiály a současnou módou.

Obchod, který stále rostl

Modernizace z roku 1932 nebyla poslední investicí. Už o pět let později, roku 1937, přistavěl Karel Krůta ve dvoře další nízké dvoupodlažní křídlo. Nacházela se zde místnost určená ke zkoušení látek, kancelář a prádelna, zatímco plochá střecha sloužila jako terasa.

Pro historii firmy je zvlášť zajímavá právě místnost pro zkoušení látek. Připomíná, že dobrý obchodník s textilem nemohl posuzovat zboží jen podle vzhledu. U látky rozhodovala pevnost, barevná stálost, chování při používání i další vlastnosti. Veseckého podnik tak nebyl pouhou prodejnou s hezkými výklady; za elegantní obchodní fasádou existovalo technické a logistické zázemí odpovídající významnému velkoobchodu.

Když do obchodu vstoupily dějiny

Rozmach firmy však zastavila okupace. Za druhé světové války byl podnik nacisty konfiskován – arizován. Moderní obchodní dům, který Max a Olga Vesečtí ještě několik let předtím s takovou péčí přestavovali, jim byl odebrán.

Právě zde je potřeba být při vyprávění osudu rodiny opatrný. Dostupné architektonické a regionální prameny bezpečně potvrzují nacistickou konfiskaci firmy, ale neposkytují dostatečně úplné údaje, aby bylo možné bez dalšího archivního výzkumu spolehlivě rekonstruovat osobní válečný osud Maxe a Olgy Veseckých. Do příběhu proto není správné doplňovat domněnky. Už samotný doložený fakt, že prosperující soukromý podnik byl během okupace svým majitelům odebrán, vypovídá dostatečně silně o násilném přerušení jeho vývoje.

Po skončení války nepřišel návrat ke starému podnikatelskému světu na dlouho. Po únoru 1948 následovalo další převzetí, tentokrát komunistickým státem, a Veseckého firma byla znárodněna. Během pouhých několika let tak obchod prošel dvěma totalitními zásahy do vlastnických poměrů. Jméno člověka, který podnik desítky let budoval, postupně z výkladů zmizelo.

Z Veseckého se stal Dům látek

Textil se však v domě prodával dál. Původní elegantní funkcionalistický interiér byl během dalších desetiletí několikrát upravován a část Katonova řešení postupně zanikla. Pravděpodobně v šedesátých letech se nad výlohami objevil nový výrazný nápis DŮM LÁTEK.

Pro několik generací Plzeňanů se právě toto jméno stalo synonymem budovy. Málokdo z lidí, kteří sem za socialismu chodili pro látku na šaty, kabát nebo oblek, už musel vědět, že před válkou se nad stejným vstupem skvěla kovová písmena VESECKÝ.

A přece zde existuje krásná kontinuita. Textilní obchodní tradice domu nezmizela. Objekt dodnes připomíná svou původní funkci a historie dnešního Domu látek se sama hlásí k Veseckého éře. Na jednom místě tak lze sledovat více než století proměn českého maloobchodu – od soukromého velkoobchodníka se suknem přes funkcionalistický obchodní dům, nacistickou konfiskaci a socialistické znárodnění až po současnost.

Pánská a dámská sukna

Stará reklama s prostým sdělením „Vesecký – pánská a dámská sukna“ proto není jen reklamou na metráž. Připomíná dobu, kdy se oblečení nekupovalo automaticky hotové. Zákazník nejprve vybíral látku, zkoušel její povrch mezi prsty, porovnával odstíny a kvalitu a teprve potom ji odnášel ke krejčímu nebo švadleně. Kvalitní oblek či šaty mohly člověka provázet řadu let a výběru materiálu se proto věnovala mnohem větší pozornost než dnes.

Max Vesecký dokázal právě z tohoto světa vytvořit úspěšný podnik. Od roku 1904 působil v Plzni, vypracoval se ve významného velkoobchodníka se suknem a spolu s Olgou Veseckou ve třicátých letech proměnil svůj obchod v jeden z výrazných moderních textilních domů města. Roku 1932 povolal Erwina Katonu, nechal vytvořit elegantní funkcionalistickou prodejnu a pod velkým kovovým nápisem VESECKÝ nabízel vlastní kvalitní sukna i prvotřídní hedvábí pražského domu Oty Kollinského.

Pak přišla okupace, konfiskace a po několika dalších letech znárodnění. Jméno Vesecký z plzeňských ulic téměř zmizelo.

Zůstala však budova, vzpomínky Plzeňanů a drobné reklamní předměty. A právě na nich je dodnes ono jednoduché jméno, které kdysi stačilo jako záruka toho, že zákazník přišel na správné místo:

VESECKÝ – PÁNSKÁ A DÁMSKÁ SUKNA.

ZDROJE

Pilsen Architecture Manual – Vesecký Department Store, stavební historie domu, Max a Olga Vesečtí, Erwin Katona, přestavba 1932 a dostavba 1937, konfiskace a znárodnění.
Dům látek Plzeň – historie obchodního domu Vesecký a objektu ve Františkánské ulici.
Město Černovice – regionálně-historický materiál, Max Vesecký jako velkoobchodník se suknem působící v Plzni od roku 1904 a rodinná vazba na Gustava Veseckého.
Vzpomínkové materiály městského obvodu Plzeň – osobní vzpomínka na nákup látky u firmy Vesecký v Sirkové ulici.
Archiv Odboru stavebně správního Magistrátu města Plzně – stavební dokumentace obchodního domu, citováno prostřednictvím Pilsen Architecture Manual.