Zřud

Když se řeznické řemeslo rozhodlo vstoupit do moderní doby

Na reklamní tabuli je všechno, co mělo prvorepublikového zákazníka přesvědčit. Na velké míse leží salámy, šunky, párky, tlačenky a další uzeniny, kolem nich stojí masové konzervy a nad celou tou hostinou se tyčí obrovská šunka. Jenže možná nejdůležitější část reklamy se skrývá v pravém horním rohu. Je tam továrna – rozlehlý moderní závod s dlouhými halami, komínem a automobily před hlavní budovou. Nad ní stojí sebevědomé prohlášení: „Nejmoderněji zařízená továrna na uzeniny a konservy v Č.S.R.“

Pod obrázkem svítí červené logo ZŘUD a přes celou spodní část tabule jméno podniku: Západočeské řeznicko-uzenářské družstvo v Plzni, Doubravecká 30.

Byla to reklama na salámy a šunky, ale zároveň reklama na něco mnohem většího – na modernitu. ZŘUD chtěl zákazníkům ukázat, že za obyčejným párkem nebo konzervou může stát stejně moderní průmysl jako za automobilem, lokomotivou nebo elektrickým spotřebičem.

Z několika řezníků vzniká velké družstvo

Příběh ZŘUD začal ve dvacátých letech, v době, kdy mělo družstevnictví v Československu mimořádně silné postavení. Západočeské konzumní družstvo provozovalo rozsáhlou obchodní síť a potřebovalo pravidelně zásobovat své prodejny masem a uzeninami. Postupně proto dozrála myšlenka vytvořit samostatný podnik, který by se specializoval právě na řeznickou a uzenářskou výrobu.

Ustavující valná hromada Západočeského řeznicko-uzenářského družstva se uskutečnila 10. března 1924. Začátek byl na poměry pozdějšího podniku téměř skromný – družstvo mělo pouhých 25 členů. Do jeho vedení byli zvoleni Václav Matoušek, František Bláha a Kajetán Šnajdr, přičemž prvním předsedou se stal Václav Matoušek. Dne 18. dubna 1924bylo družstvo zapsáno u Krajského soudu v Plzni.

Princip byl jednoduchý a zároveň velmi moderní. Místo aby každý řezník bojoval sám za sebe, mohli členové společně nakupovat, vyrábět a prodávat. Družstvo dokázalo pracovat s větším množstvím masa, investovat do technologie a postupně budovat vlastní obchodní síť. Z malého sdružení řezníků začínal vyrůstat skutečný potravinářský podnik.

Plzeň dostává chuť ZŘUD

Růst přišel rychle. ZŘUD provozoval vlastní prodejny v různých částech Plzně – například v Rožmberské, Koterovské, Nepomucké a Klatovské ulici, Na Roudné, ve Skvrňanech, na Karlově nebo v Božkově. Značka se tak stávala běžnou součástí každodenního života města.

Čísla ukazují, jak rychle se z původního družstva stával průmyslový výrobce. V roce 1928 vyrobil ZŘUD téměř 624 000 kilogramů uzenin a tržby překročily 21 milionů korun. O rok později produkce přesáhla 768 000 kilogramů a tržby se pohybovaly kolem 28 milionů korun.

Takové množství už nebylo možné dlouhodobě vyrábět způsobem připomínajícím tradiční řeznické dílny. Podnik potřeboval nový závod. A vedení ZŘUD se rozhodlo, že když už ho postaví, nebude to obyčejná továrna.

Doubravecká 30

V roce 1931 začala na východním předměstí Plzně vyrůstat nová továrna. Právě její adresa – Doubravecká 30 – se později objevila také na reklamní tabuli ZŘUD.

Nový areál představoval úplně jiný svět než klasické řeznictví s obchodem do ulice a malou dílnou ve dvoře. Byla zde rozsáhlá výrobní budova, technické provozy, dílny, kotelna a zařízení potřebné pro průmyslové zpracování masa. Výroba měla být organizovaná, hygienická a ve své době technologicky špičková.

Dne 18. listopadu 1931 se poprvé zakouřilo z přibližně třicet metrů vysokého továrního komína. Nebyla to bezvýznamná událost. Dobový tisk zaznamenal i slova ředitele družstva Josefa Moravce, který při spuštění kotelny mluvil o novém komínu jako o symbolu práce a výdělku.

Definitivně byla výroba v nové továrně zahájena 17. května 1932.

A ZŘUD byl na svůj nový závod patřičně hrdý.

„Nejmoderněji zařízená továrna v Č.S.R.“

Modernost závodu se okamžitě stala jedním z hlavních témat firemní propagace. Dobový Družstevník popisoval nový provoz jako mimořádně moderně vybavený a zajímavé bylo dokonce technické řešení továrního komína, v jehož konstrukci se nacházela vodní nádrž o objemu 200 hektolitrů.

Právě tehdy dostává smysl obrázek továrny na reklamní tabuli. Závod není pouhou dekorací v pozadí. Je jedním z hlavních reklamních argumentů.

ZŘUD zákazníkovi vlastně říkal: podívejte se, odkud pochází vaše šunka. Podívejte se, v jakém prostředí vznikají naše salámy. Už to není maso z neznámé zadní místnosti řeznictví. Za našimi výrobky stojí moderní závod, technologie, kontrolovaná výroba a pořádek.

To bylo ve třicátých letech velmi silné sdělení. Moderní továrna tehdy nebyla vnímána jako něco neosobního. Naopak – byla symbolem pokroku, hygieny, kvality a důvěry.

Salám jako reklamní hvězda

Také samotná grafika reklamy ukazuje, jak dobře ZŘUD rozuměl tehdejší propagaci. Výrobky nejsou jen mechanicky vyskládané vedle sebe. Jsou představeny téměř jako zátiší – párky, salámy různých druhů, šunky, tlačenky, paštiky a konzervy vytvářejí obraz hojnosti.

Dominantní obrovská šunka okamžitě přitahuje pohled. Proti tmavě modrému pozadí vystupují teplé barvy masa a uzenin a celé kompozici sekunduje výrazná červená plocha ve spodní části tabule. Právě tam se objevuje celé jméno družstva.

A pak je zde samotné ZŘUD.

Krátké čtyřpísmenné označení bylo graficky zpracováno jako skutečná obchodní značka. V době dlouhých názvů podniků bylo mnohem snazší zapamatovat si čtyři výrazná písmena než „Západočeské řeznicko-uzenářské družstvo v Plzni“. Zkratka tak postupně začala žít vlastním životem.

Válka mění všechno

Rozvoj podniku zastavila druhá světová válka. Už po Mnichovu přišel ZŘUD o část odběratelů v československém pohraničí a v roce 1939 zaznamenal výrazný pokles výroby. Podnik však pokračoval v činnosti i během okupace a jeho členská základna paradoxně rostla. Z přibližně 175 členů v roce 1938 se během válečných let dostala přes dvě stovky.

Továrna v Doubravecké ulici dál vyráběla. Komín, který byl na začátku třicátých let symbolem prosperity a nové průmyslové éry, stále stál nad Plzní.

Pak přišel duben 1945.

Noc, kdy moderní továrna zmizela

V noci 17. dubna 1945 zažila Plzeň jeden z válečných náletů. Bomby britského Royal Air Force zasáhly také závod ZŘUD a továrna byla téměř úplně zničena.

Byl to krutý konec jedné kapitoly. Závod, který byl v roce 1932 s hrdostí představován jako jeden z nejmodernějších svého druhu v Československu, se během jediné noci změnil v trosky.

Rozsah zkázy dnes není odkázán jen na písemné vzpomínky. Ve Státním oblastním archivu v Plzni se dochovalo patnáct fotografií vybombardované továrny a dalších osmadvacet fotografií zachycujících její poválečnou obnovu. Díky nim lze příběh závodu sledovat téměř obraz po obrazu – od moderní prvorepublikové továrny přes válečnou destrukci až po její znovuzrození.

Továrna znovu vstává

Po válce byla výroba obnovena a závod znovu vybudován. Československo roku 1945 však už nebylo zemí, ve které ZŘUD vznikal. Politické i hospodářské poměry se rychle měnily a s nimi také postavení soukromých a družstevních podniků.

Poválečná reorganizace a následné zestátňování československého průmyslu znamenaly konec původního modelu Západočeského řeznicko-uzenářského družstva. Tradice masné výroby v areálu ale pokračovala a jméno ZŘUD z českého masného průmyslu úplně nezmizelo. Po roce 1989 prošel někdejší plzeňský masokombinát další proměnou a v roce 1998 jej převzala společnost bratří Schneiderových.

Původní svět družstva založeného několika desítkami západočeských řezníků však už patřil historii.

Čtyři písmena a jedna zmizelá epocha

Dnes může stará reklamní tabule ZŘUD působit především jako krásná reklama na prvorepublikové uzeniny. Ve skutečnosti vypráví mnohem větší příběh.

Vlevo leží tradiční produkty řeznického řemesla – šunka, párky, salámy a tlačenka. Vpravo stojí moderní továrna. A mezi nimi je červené logo ZŘUD.

Na jediné reklamě se tak potkává staré řemeslo s novým průmyslovým Československem. Zemí, která během několika desetiletí dokázala proměnit malé řeznické provozy ve velké potravinářské závody a která byla na svou technickou modernost patřičně hrdá.

Nápis „Nejmoderněji zařízená továrna na uzeniny a konservy v Č.S.R.“ proto nebyl jen reklamní nadsázkou. Byl vyjádřením ducha své doby.

ZŘUD neprodával pouze salám, šunku nebo konzervu. Prodával také představu, že dobré řeznické řemeslo může mít budoucnost v moderní továrně.

ZDROJE: Státní oblastní archiv v Plzni – fond Západočeské řeznicko-uzenářské družstvo, s. r. o., Plzeň 1924–1948 | Michal Peleška: Západočeské řeznicko-uzenářské družstvo Plzeň, Západočeské archivy | Nová doba, 19. 11. 1931 | Družstevník, 13. 7. 1932 | archivní fotografická dokumentace ZŘUD, Státní oblastní archiv v Plzni