Koblic

Antonín Koblic – krajky z Vamberka, které mířily do světa

Od roku 1867: příběh začal ještě před Koblicem

Na staré reklamě stojí několik jednoduchých slov: „Krajkářský závod Antonín Koblic, Vamberk – Orlické hory. Založen roku 1867.“ Pod nimi se nabízí záclony, stóry a pokrývky a nechybí ani zmínka o vlastní továrně v Rychnově nad Kněžnou. V několika řádcích se tak skrývá téměř osmdesát let historie jednoho z nejvýznamnějších podniků spojených s vambereckou krajkou.

Rok 1867 ovšem neoznačuje založení firmy Antonínem Koblicem. Tehdy vznikl ve Vamberku obchod Josefa Šafránka, který prodával střižní zboží a krajky. Sídlil v domě čp. 7 přímo na vambereckém náměstí. Právě z tohoto obchodu později vyrostl Koblicův krajkářský závod.

Vamberk byl pro podobné podnikání mimořádným místem. Paličkování krajek zde nebylo zálibou několika řemeslnic, ale důležitou součástí života celého regionu. Ženy pracovaly doma, často po vesnicích v širokém okolí, a hotové krajky odevzdávaly obchodníkům, kteří zajišťovali jejich další prodej. Vznikla tak rozsáhlá síť domácí výroby, která spojovala stovky malých domácností s obchodním světem velkých měst a zahraničních trhů.

Antonín Koblic přebírá podnik

Antonín Koblic přišel do Vamberka na počátku 20. století a roku 1904 se oženil s Annou Šafránkovou, dcerou zakladatele podniku. Téhož období se datuje také jeho převzetí rodinného obchodu. Z původního krajkářského a textilního krámku postupně vybudoval podnik, který patřil mezi nejvýznamnější svého druhu ve Vamberku.

Použití letopočtu 1867 na jeho pozdějších reklamách proto nebylo omylem. Koblic vědomě navazoval na historii Šafránkova podniku a využíval ji jako důkaz dlouhé tradice. Zákazník neměl mít pocit, že nakupuje u nové neznámé firmy, ale u zavedeného domu s několika desetiletími zkušeností.

Jak rychle Koblic obchod rozvíjel, ukazuje mimořádně zajímavý doklad už z roku 1906. Pouhé dva roky po převzetí firmy se jeho jméno objevilo mezi českými vystavovateli na rakouské výstavě v londýnském Earl's Court. Dobový katalog uváděl mezi jeho výrobky ručně vyráběné krajkové límce, lemy, šály, stolní středy, ozdobné náprsní díly i kapesníky s krajkou. V době, kdy řada regionálních podnikatelů nepřekročila hranice svého okresu, měl tedy Koblic své výrobky vystavené v Londýně.

Pět set krajkářek a jedna velká obchodní síť

Rozsah podniku postupně rostl. Roku 1909 pracovalo pro Koblice přibližně 200 krajkářek, roku 1915 už kolem 300 a od roku 1927 se v pramenech objevuje číslo přibližně 500 pracovníků.

Představa velké tovární haly plné stovek zaměstnanců by ale byla mylná. Naprostá většina těchto žen pracovala doma. Paličkovaly ve Vamberku i v okolních obcích a hotové výrobky následně odevzdávaly firmě. Samotný Koblicův obchod měl ve skutečnosti jen několik stálých zaměstnanců.

Právě v tom spočívala podstata tehdejšího krajkářského podnikání. Koblic nebyl jen výrobcem v dnešním smyslu slova. Byl organizátorem rozsáhlé sítě domácí práce. Zajišťoval odbyt, výkup hotových výrobků, jejich třídění, obchod a stále více také propagaci. Za jediným firemním jménem tak stály stovky anonymních žen, jejichž práce byla rozptýlena po celém Podorlicku.

Dochovaný úvěrový posudek z roku 1922 ukazuje, že Koblic už tehdy patřil mezi dobře zavedené obchodníky. Dobové hodnocení jej popisuje jako aktivního, spolehlivého a šetrného podnikatele s hodnotnými zásobami a dobrou obchodní pověstí. Firma tedy dávno nestála pouze na jménu původního zakladatele Josefa Šafránka. Koblic jí dokázal vybudovat vlastní pozici.

Z Vamberka na evropské výstavy

Koblic velmi dobře chápal, že samotná výroba nestačí. Vambereckou krajku bylo třeba ukazovat a spojovat s představou kvalitního českého řemesla. Londýn roku 1906 proto nezůstal osamocenou epizodou. Regionální prameny připomínají také úspěchy firmy na výstavách v Bruselu roku 1935 a Paříži roku 1937 a účast na mezinárodní řemeslnické výstavě v Berlíně roku 1938.

V této souvislosti dostává nový význam i nápis „Vamberk – Orlické hory“, který se objevuje na reklamě. Nebyla to jen adresa. Vamberk fungoval téměř jako obchodní značka. Jméno města bylo už tehdy spojeno s krajkou a Koblic tuto pověst vědomě využíval. Zákazník nekupoval pouze záclonu nebo pokrývku, ale také výrobek z místa, které bylo krajkářstvím proslulé.

Firma postupně rozšiřovala svůj obchodní dosah. Roku 1935 otevřela vedlejší závod v Brně na Pražské ulici, měla obchodní spojení s Rakouskem a Maďarskem a zprostředkovávala také krajkářské výrobky ze švýcarského St. Gallenu, jednoho z evropských center krajkářského a vyšívacího průmyslu. Z lokálního vambereckého obchodu se tak během jediné generace stal podnik napojený na mezinárodní trh.

Když se paličky setkaly se strojem

Největší proměna přišla ve 30. letech 20. století, kdy Koblic zřídil v Rychnově nad Kněžnou vlastní strojní krajkárnuvybavenou přibližně dvaceti stroji. O její provoz se staral také jeho syn.

Právě tehdy se starý svět domácího paličkování začal potkávat s moderní průmyslovou výrobou. Firma dál prodávala ruční krajky vyráběné domácími pracovnicemi, ale současně byla schopna vyrábět větší množství strojních záclon a dalších dekorativních textilií. Díky tomu mohla nabídnout zboží v různých cenových úrovních.

Starý reklamní text to popisuje překvapivě přesně: firma nabízí výrobky „od levných až k nejjemnějším druhům“. Nejde jen o reklamní frázi. Koblic skutečně spojoval dva odlišné světy – drahou a pracnou ruční krajku a dostupnější strojní výrobu.

Právě zmínka o „Továrně záclon v Rychnově n./Kněžnou“ je zároveň jedním z nejdůležitějších vodítek pro datování reklamy. Rychnovský strojní závod vznikl až ve třicátých letech a roku 1950 byl jeho provoz přesunut do Vamberka. Dochovaný reklamní předmět proto nejspíše pochází z období 30. až 40. let 20. století, s pravděpodobným těžištěm ve třicátých letech.

Podnikatel, který se stal součástí města

Antonín Koblic nebyl pouze obchodníkem. Postupně se stal jednou z výrazných osobností Vamberka. Působil v městském zastupitelstvu, ve spolkovém životě, v muzejním hnutí i v turistice a ve třicátých letech zastával také funkci starosty Vamberka.

Podílel se na uchovávání historie místního krajkářství a už ve dvacátých letech se angažoval při vytváření muzejních sbírek. Jeho vztah k městu byl tedy dvojí. Vamberk poskytoval jeho firmě jméno, řemeslnou tradici a stovky zkušených krajkářek, zatímco Koblic pomáhal krajku propagovat a uchovávat jako součást místní identity.

Také původní dům čp. 7 na náměstí se pod jeho vedením proměnil. Starší stavbu nechal ve dvacátých letech zbourat a nahradil ji novým zděným domem. Krajkářská tradice se v tomto místě držela mimořádně dlouho. Ještě za socialismu zde fungoval obchod s textilem a později reprezentativní prodejna družstva Vamberecká krajka.

Konec soukromého závodu

Po druhé světové válce se poměry zásadně změnily. Soukromé podnikání ustupovalo zestátňování a družstevní výrobě a tento proces zasáhl také firmu Antonína Koblice. Archivní dokumenty z let 1948–1951 zachycují převody majetku podniku označeného jako „Antonín Koblic, výroba krajek, záclon a pokrývek, Rychnov nad Kněžnou“.

Roku 1950 byla rychnovská strojní krajkárna přesunuta do Vamberka a její zařízení následně využívalo družstvo Vamberecká krajka. Soukromá firma Antonína Koblice zanikla na počátku padesátých let.

Tím skončila historie podniku, jehož kořeny sahaly až k roku 1867. Za více než osm desetiletí prošel mimořádnou proměnou: od malého obchodu Josefa Šafránka přes rozsáhlou síť domácích krajkářek až po vlastní strojní továrnu a obchodní kontakty přesahující hranice Československa.

Reklama mezi dvěma epochami

Dochovaný reklamní předmět Antonína Koblice je pozoruhodný právě tím, že zachycuje podnik v okamžiku, kdy stál mezi dvěma světy. Na jedné straně byly stovky žen s paličkami, poduškami a starým řemeslem předávaným z generace na generaci. Na druhé straně už stála továrna v Rychnově, moderní strojní výroba, evropské výstavy a obchodní síť.

V horní části reklamy stojí Vamberk a tradice roku 1867. Ve spodní části továrna v Rychnově nad Kněžnou. Snad ani není možné vystihnout proměnu firmy lépe.

Antonín Koblic dokázal z původního vambereckého obchodu vytvořit značku, která stavěla na pověsti místní ruční krajky, ale zároveň se nebála průmyslové modernizace. Když dnes na starém reklamním tisku čteme jeho jméno, není to proto pouze připomínka jednoho zaniklého podniku. Je v něm ukryt příběh celého regionu – domácích krajkářek, rodinného obchodování, modernizace českého průmyslu i doby, kdy se ruční řemeslo potkávalo se strojem.

Prameny:
Univerzita Hradec Králové – projekt Vlákna paměti, Antonín Koblic a výroba krajek ve Vamberku.
Archiv hlavního města Prahy – Česká výstava Londýn 1906.
Bohemian Section at the Austrian Exhibition, Earl's Court London 1906 – dobový katalog českých vystavovatelů.
Vamberecký zpravodaj – Antonín Koblic, historie domu čp. 7 a dějiny vambereckého krajkářství.
Archivní fond Krajka Kraslice – dokumentace převodu firmy Antonína Koblice z let 1948–1951.