Stříbrný

DIANA-PIANINA – Antonín Stříbrný a zmizelý obchod s hudebními nástroji v Klatovech

Na první pohled je to jen drobná reklamní tiskovina s několika řádky: „DIANA-PIANINA – ANTONÍN STŘÍBRNÝ – OBCHOD A SKLAD HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ – KLATOVY – CLEMENCEAUOVA UL. Č. 193 – VÝMĚNA STARÝCH NÁSTROJŮ.“ Ve skutečnosti je v ní ale zakódován překvapivě konkrétní obraz meziválečných Klatov: obchodník s hudebními nástroji, pianina prodávaná pod jménem Diana, systém výkupu či výměny starších nástrojů a dokonce dům, který už dnes neexistuje. Z několika slov na reklamě tak lze znovu poskládat kus obchodního života města, který by jinak téměř beze stopy zmizel.

Obchod Antonína Stříbrného na jedné z hlavních klatovských ulic

Clemenceauova ulice nebyla nějakou zapadlou periferií. Šlo o dnešní Pražskou ulici, jednu z významných obchodních os historických Klatov. Archivní srovnávací tabulka názvů ulic dokládá Clemenceauovu v letech 1924 i 1933 a ztotožňuje ji s dnešní Pražskou, vedoucí od náměstí směrem k Rybníčkům. Klatovské místopisné prameny ji popisují spolu s náměstím a někdejší Říšskou ulicí jako jednu z hlavních obchodních částí města. Před druhou světovou válkou nesla jméno francouzského politika Georgese Clemenceaua; po válce byla krátce Benešovou a za socialismu ulicí 1. máje.

Ještě zajímavější je číslo domu uvedené na reklamě. Čp. 193/I se skutečně podařilo dohledat. Dům vznikl po roce 1837 v prostoru bývalého městského opevnění poté, co byla zbořena Klášterská brána a zasypány příkopy. Koncem 19. století jej vlastnil Vlastimil Kaňák a na počátku 20. století byl dům přestavěn a zvýšen o druhé patro. Na jeho nároží se nacházel žulový podstavec se sochou svatého Václava, takže budova byla na dobových fotografiích poměrně dobře rozpoznatelná. Právě v tomto domě bychom podle adresy na reklamě měli hledat obchod Antonína Stříbrného.

Dům však dnešní Klatovy už neznají. Kvůli špatné statice byl roku 1965 zbořen. Na jeho místě následně vznikla přízemní prodejna ovoce a zeleniny a dnes se zde nachází samoobsluha ZKD Sušice. Socha svatého Václava byla před demolicí zachráněna a odvezena do depozitáře klatovského muzea. Reklama na Stříbrného obchod je tedy svým způsobem také adresním svědectvím o zaniklé části města – ukazuje na obchodní provozovnu v domě, který fyzicky zmizel už před více než šedesáti lety.

Antonín Stříbrný nebyl jen jménem na reklamě

Nejdůležitější nález při pátrání přišel úplně odjinud. Dochoval se starý tříčtvrteční kontrabas od houslaře Jana Bašty, datovaný jeho prodejcem přibližně do let 1890–1900. Uvnitř nástroje jsou podle popisu dvě vlepky. Jedna patří Janu Baštovi, druhá nese mimořádně důležitý text: „obchod a sklad hudebních nástrojů Antonín Stříbrný Klatovy 1934.“Formulace je téměř totožná s reklamou, kterou máme před sebou, a představuje velmi silný nezávislý doklad, že Stříbrného obchod v Klatovech v roce 1934 skutečně fungoval.

Je zároveň důležité nepřidávat k pramenům něco, co v nich není. Vlepka uvnitř kontrabasu neznamená, že Antonín Stříbrný nástroj vyrobil. Naopak je u něj uveden původní výrobce Jan Bašta. Stříbrného značka tedy mnohem pravděpodobněji dokumentuje průchod nástroje jeho obchodem – prodej, komisní prodej, výměnu, případně servis. A právě to nádherně zapadá do textu reklamy „Výměna starých nástrojů“. Stříbrný zřejmě neprodával pouze nové zboží z továrních katalogů, ale pracoval také se staršími nástroji, které přijímal protiúčtem, prodával dál nebo zprostředkovával jejich další využití.

To zároveň ukazuje, že podnik nebyl pouze prodejnou pian. Označení „obchod a sklad hudebních nástrojů“ je nutné brát doslova a kontrabas je hmatatelným důkazem, že jeho sortiment zahrnoval také smyčcové nástroje. Na internetovém trhu se objevil dokonce i další starý nástroj nabízený pod označením „Mistr Antonín Stříbrný Klatovy“, ale tento údaj pochází pouze z názvu moderní aukční nabídky a bez původní signatury nebo vlepeného štítku jej nelze použít jako důkaz, že Stříbrný byl sám houslařem. Dokud se neobjeví přesvědčivější pramen, považoval bych ho tedy především za obchodníka a prodejce hudebních nástrojů, nikoli automaticky za jejich výrobce.

Záhada jménem Diana

Nejnápadnější část reklamy přitom není Stříbrného jméno, ale velký nadpis DIANA-PIANINA. A právě tady zůstává jedna pěkná záhada. Prošel jsem české i zahraniční varianty názvu Diana, Diana Pianina, Diana Pianino, Diana Piano, Diana Klavier a další kombinace, ale zatím jsem nenarazil na spolehlivý dobový doklad samostatného výrobce pian jménem Diana, kterého by bylo možné s klatovským inzerátem přímo spojit.

To je docela podstatné. Kdyby šlo o známou továrnu typu Petrof, Förster, Rösler nebo Scholze, výrobce by zanechal množství stop. U Diany zatím nic podobného nemáme. Vzhledem ke způsobu, jakým je název na reklamě prezentován, se proto nabízí možnost, že Diana byla obchodní značka nebo obchodní označení pianin prodávaných Antonínem Stříbrným, zatímco samotný nástroj vyráběla jiná továrna. Taková praxe nebyla v obchodu neobvyklá – obchodník mohl prodávat nástroje výrobce pod vlastní či regionální značkou nebo si nechat na nástroj umístit vlastní obchodní označení. Druhou možností je, že Diana byla konkrétní výrobní řada některého dnes obtížně dohledatelného producenta. Zatím však nemáme pramen, který by dovoloval mezi těmito možnostmi rozhodnout.

Právě proto bych na webu Reclamare zatím nepsal větu „Antonín Stříbrný vyráběl pianina Diana“. To doloženo není.Přesnější je formulace, že Stříbrný pianina označovaná Diana nabízel a propagoval. Definitivní odpověď by mohl dát dochovaný nástroj. Pokud by se někde objevilo pianino s nápisem Diana a bylo možné prohlédnout litinový rám, výrobní číslo, mechaniku, štítky na zadní stěně nebo značku výrobce pod klaviaturou, skutečná továrna by se možná dala určit velmi přesně.

„Výměna starých nástrojů“ – obchodní model, který zní překvapivě současně

Poslední řádek reklamy je možná obchodně nejzajímavější: „Výměna starých nástrojů.“ Pianino představovalo pro běžnou domácnost velkou investici a starý nástroj zároveň zabíral značnou část bytu. Možnost přivézt nebo nabídnout starší nástroj a jeho hodnotu započíst proti koupi nového proto výrazně snižovala překážku nákupu. Je to v zásadě meziválečný „trade-in“ – princip, který dnes považujeme za moderní u automobilů, elektroniky nebo mobilních telefonů.

A právě kontrabas opatřený Stříbrného vlepkou z roku 1934 ukazuje, že tato věta nejspíš nebyla jen reklamní ozdoba. Starší nástroje skutečně Stříbrného obchodem procházely. Podnik tak mohl fungovat jako místní centrum hudebního trhu: koupit nové pianino, prodat nebo vyměnit staré, pořídit housle či kontrabas a pravděpodobně získat i kontakt na ladění či opravu. Pro Klatovy a širší šumavský region mohl mít takový specializovaný obchod podstatně větší význam, než dnes na první pohled tušíme.

Kdy reklama vznikla

Přesný rok tisku zatím stanovit neumíme, ale časové rozpětí se podařilo poměrně dobře zúžit. Archivní prameny dokládají název Clemenceauova už roku 1924 a znovu roku 1933, přičemž místopis jej používá pro období před druhou světovou válkou. Samostatný doklad Stříbrného obchodu máme z roku 1934.

Proto bych tuto reklamu v katalogu zatím datoval do 30. let 20. století, případně opatrněji „meziválečné období, pravděpodobně 30. léta“. Přesnější rok bych bez dalšího pramene nevymýšlel. V archivním inventáři města se navíc objevuje jméno Antonín Stříbrný již v seznamu z roku 1923, ale samotný index neposkytuje dostatečné údaje k tomu, abychom mohli bezpečně říci, že jde právě o našeho obchodníka s hudebními nástroji. Tuto stopu je proto lepší zatím ponechat stranou než z ní vyrábět falešně přesný životopis.

Malá reklama, která vrátila zaniklý kus Klatov

Na této reklamě je nakonec nejzajímavější právě to, kolik příběhů se vešlo do několika vytištěných řádků. Víme, že Antonín Stříbrný měl v meziválečných Klatovech obchod a sklad hudebních nástrojů. Víme, že podnik prokazatelně fungoval roku 1934. Víme, že jeho rukama procházely nejen klávesové, ale také smyčcové nástroje. Dokážeme lokalizovat jeho provozovnu do domu čp. 193/I v tehdejší Clemenceauově ulici a známe dokonce osud tohoto domu, který byl roku 1965 zbourán. A víme také, že Stříbrný propagoval pianina pod jménem Diana, i když skutečný původ této značky nám zatím uniká.

Právě poslední nevyřešená otázka dělá z reklamy ještě zajímavější předmět. Možná někde na půdě v Klatovech, Plzni nebo na Šumavě dodnes stojí těžké černé pianino, na jehož víku je zlatým písmem napsáno DIANA. Pokud se jednou objeví, může spojit poslední dvě části příběhu – jméno klatovského obchodníka Antonína Stříbrného se skutečnou továrnou, ve které jeho pianina vznikala.

Datace: meziválečné období, pravděpodobně 30. léta 20. století
Prodejce: Antonín Stříbrný, obchod a sklad hudebních nástrojů, Klatovy
Adresa: Clemenceauova ul. č. 193/I, dnešní Pražská ulice
Značka / označení: Diana-pianina
Výrobce pianin Diana: zatím neurčen

Prameny

Státní okresní archiv Klatovy, Archiv města Klatovy I – srovnávací tabulka názvů klatovských ulic.
Místní akční skupina Pošumaví, Klatovy – socha sv. Václava I – historie domu čp. 193/I a jeho demolice.
Klatovský zpravodaj, říjen 2019 – dům čp. 193/I, socha sv. Václava a zánik domu.
Přátelé české historie, Klatovy kdysi a dnes – Pražská ulice – význam ulice a historické názvy.
Aukro, Housle–Kontrabas Jan Bašta – vlepka „obchod a sklad hudebních nástrojů Antonín Stříbrný Klatovy 1934“.
SOkA Klatovy, archivní inventář – výskyt jména Antonín Stříbrný v seznamu z roku 1923; totožnost s obchodníkem zatím nepotvrzena.