Armada IV.
ARMADA – krém na boty, který vyrostl z Mnichova Hradiště a proslavil pražskou továrnu
Od malé chemické továrny k velké značce
Na starých reklamních cedulích působí jméno ARMADA sebevědomě a téměř světově. Krém na obuv měl dodat botám hluboký lesk, chránit kůži a podle reklam vydržet déle než běžné přípravky. Za známou značkou však nestál žádný zahraniční koncern. Její příběh začíná v Mnichově Hradišti, v prostředí místního průmyslu konce 19. století, a teprve později se přesunuje do pražské Libně.
Kořeny chemické výroby rodiny Poláčků sahají dokonce hlouběji než samotná ARMADA. Historické práce věnované Mnichovu Hradišti připomínají Josefa Poláčka, který se již v 19. století zabýval průmyslovou výrobou a chemickým zpracováním. V chemickém provozu vznikaly inkousty, leštidla na obuv, vazelína, vosky na kůže a později také krémy na boty. Výrobky směřovaly nejen na domácí trh, ale také do zahraničí. Kolem roku 1900 pracovalo v závodě přibližně čtyřicet lidí.
Rozhodující kapitola začala 15. srpna 1897, kdy Hugo Poláček a Jindřich Brill založili veřejnou obchodní společnost. Právě s jejich působením je spojen rozvoj chemické továrny a pozdější úspěch jejích značek. Mezi nejznámější patřily především ARMADA a INO, vedle nich však podnik používal i řadu dalších názvů, například Armal, Amanda, Semelino, Amadol, Arma, Agra či Eno.
Továrna v Mnichově Hradišti
Původní chemická výroba sídlila v Mnichově Hradišti v objektu dnešního čp. 547. Nebyla to pouze adresa továrny – Poláčkovi zde zpočátku také bydleli. Podnik tak vyrůstal doslova společně s rodinou svých majitelů. Později, když obchod získal větší rozměr, začala být poloha menšího středočeského města pro další expanzi příliš svazující.
Hugo Poláček a Jindřich Brill patřili zároveň k výrazným osobnostem místního života. Dochované práce o historii mnichovohradišťské židovské komunity je připomínají jako místní dobrodince; sirotkům po československých legionářích například věnovali značnou finanční částku. Hugo Poláček zůstal s Mnichovým Hradištěm ve spojení i poté, co se těžiště jeho podnikání přesunulo do Prahy.
Právě tato vazba vysvětluje zdánlivou zvláštnost, se kterou se setkáváme na pozdějších reklamách a obchodních dokumentech. Firma už fyzicky působila v Praze, ale dál nesla jméno Mnichovohradišťská lučební továrna. Původní město se tak stalo součástí firemní identity.
Rok 1919 – z Mnichova Hradiště do Prahy
Zlomovým byl rok 1919. Od 3. června firma vystupovala jako Mnichovohradišťská lučební továrna J. Poláček, přičemž hlavní závod se stále uváděl v Mnichově Hradišti a Praha VIII jako závod pobočný. Už 12. prosince téhož rokuse však pořadí obrátilo: hlavním závodem se stala Praha a Mnichovo Hradiště přešlo do vedlejší role.
Těžiště výroby se přesunulo do Prahy VIII – Libně, do Lihovarské ulice, čp. 1060. Tuto adresu potvrzují nejen obchodní doklady, ale také mezinárodní registrace ochranných známek. V roce 1929 uváděly dokumenty Mezinárodního úřadu pro průmyslové vlastnictví výrobce jako „Mnichovohradišťská lučební továrna J. Poláček, Praha VIII–1060“.
Právě proto je při sběratelském určování reklam ARMADA důležité sledovat období. Nejstarší historie firmy patří Mnichovu Hradišti, ale typické reklamy ARMADA z dvacátých a třicátých let už náležejí výrobou i obchodním sídlem k Praze – Libni.
ARMADA nebyla jediná
Úspěch továrny nestál na jediném výrobku. Poláčkova firma vytvořila pozoruhodně rozsáhlý svět značek, které se často názvem vzájemně připomínaly. Vedle ARMADY se objevovaly například INO, ENO, ARMA, ARMAL, ARMADIN, ARMALIN, ARMAS či AMANDA. Některé byly určeny k péči o obuv a kůži, jiné pro domácnost.
Mezinárodní známkové záznamy z roku 1929 dokazují, že podnik systematicky chránil své obchodní názvy také za hranicemi Československa. V registrech nacházíme například značky Armas, Armadin a Armalin, přihlášené pražskou Mnichovohradišťskou lučební továrnou. Nešlo tedy o náhodnou místní značku, ale o podnik, který se snažil budovat promyšlené portfolio výrobků a chránit jejich jména.
Sortiment navíc překračoval samotnou péči o obuv. V československých drogistických kalendářích z poloviny třicátých let je firma doložena například reklamou na pastu na parkety Aimas. Chemická továrna tak nabízela širší skupinu prostředků pro údržbu domácnosti, kůže a dalších povrchů.
Krém, který měl botám vrátit lesk
Nejsilnější značkou však zůstala ARMADA. V době, kdy kvalitní kožená obuv představovala poměrně vysokou investici a jeden pár bot měl sloužit dlouhá léta, nebyl krém na obuv drobným kosmetickým doplňkem. Patřil k běžné péči o domácnost. Kůže se musela pravidelně čistit, vyživovat, chránit před vlhkostí a leštit.
ARMADA byla nabízena právě jako výrobek, který měl spojovat ochranu s výrazným leskem. Dochované obchodní materiály dokládají krémy v klasických krabičkách, polotekuté přípravky v kelímcích i intenzivně černé varianty. Ještě v roce 1940 se Mnichovohradišťská lučební továrna objevuje na pražských obchodních dokladech právě v souvislosti s krémy na obuv.
Reklama přitom pracovala s jednoduchým argumentem: malé množství přípravku má stačit na výrazný a dlouhotrvající výsledek. ARMADA se tak neprodávala pouze jako barvivo, ale jako prostředek, který měl kůži ošetřovat a současně ušetřit práci při častém čištění bot.
A přesně tomu odpovídaly i reklamní cedule. Výrazné jméno, jednoduché sdělení, dobře čitelný výrobek. Reklama musela fungovat na stěně obchodu stejně dobře jako ve výloze nebo v drogistickém katalogu. Značka ARMADA byla krátká, snadno zapamatovatelná a graficky vděčná – vlastnosti, které mají nejlepší obchodní značky společné dodnes.
Z Mnichova Hradiště do světa první republiky
Příběh ARMADY dobře ukazuje proměnu českého průmyslu na přelomu století. Firma začínala v regionálním prostředí, kde majitel, továrna i rodinný dům existovaly prakticky vedle sebe. Postupně však rostla, rozšiřovala sortiment, budovala vlastní obchodní značky a nakonec přesunula hlavní výrobu do průmyslové Prahy.
Ani po přestěhování nebylo Mnichovo Hradiště z názvu odstraněno. Mnichovohradišťská lučební továrna dál připomínala místo, odkud podnik vzešel, i když na známkových přihláškách stálo už zcela jednoznačně Praha VIII–1060.
Úspěch podnikání se promítl také do života rodiny. Hugo Poláček, narozený roku 1873, si s manželkou Luisou nechal ve dvacátých letech postavit reprezentativní vilu v pražské Bubenči. Národní galerie jej ve svých materiálech označuje přímo jako majitele chemické výroby ARMADA. Hugo Poláček zemřel v roce 1931, ale firma i značka pokračovaly dál.
Firma přežila svého zakladatele
ARMADA nezmizela se smrtí Huga Poláčka. Doklady z třicátých let potvrzují pokračující výrobu a reklamu a značka se objevovala ještě během druhé světové války. V červenci 1944 byla ARMADA stále propagována jako osvědčený krém na obuv, což ukazuje pozoruhodnou životnost značky vzniklé ještě v předchozí podnikatelské epoše.
Poválečná historie už patří do jiného hospodářského světa. Vyhláška ministra průmyslu o znárodnění průmyslových podniků uvádí mezi zestátněnými závody také Mnichovohradišťskou lučební továrnu I. G. Heusser, stále se sídlem Praha VIII, Lihovarská čp. 1060. Znárodnění bylo stanoveno k 1. lednu 1948. Tím se definitivně uzavřela éra soukromého podniku, z něhož ARMADA vyrostla.
Závěr
Za reklamní cedulí na krém ARMADA se skrývá mnohem větší příběh, než by napovídala malá plechová krabička leštidla. Je to příběh regionální chemické výroby, podnikatelských rodin Poláčků a Brillů, přesunu průmyslu do velkoměsta a budování značek v době, kdy moderní reklama teprve hledala svůj jazyk.
ARMADA se narodila z mnichovohradišťské tradice, ale její nejznámější meziválečná podoba už patří Praze VIII – Libni. Název původního města však firma nesla dál, takže na jednom výrobku zůstala zachycena vlastně celá její cesta: z malé středočeské továrny do průmyslového světa první republiky.
A možná právě proto je reklama ARMADA dnes tak zajímavá. Neprodává už jen krém na boty. Je malým svědkem doby, kdy česká továrna dokázala z obyčejného prostředku pro každodenní péči vytvořit značku, jejíž jméno přežilo několik desetiletí.
Zdroje
Město Mnichovo Hradiště, Kamelot č. 82 – historie rodiny Huga a Luisy Poláčkových, původní chemická továrna v dnešním čp. 547 a následné přemístění výroby do pražské Libně.
Historické práce o židovské komunitě Mnichova Hradiště – údaje o chemické výrobě, sortimentu, přibližném počtu zaměstnanců a podnikatelské činnosti rodin Poláčků a Brillů.
La Propriété Industrielle / mezinárodní rejstřík ochranných známek, 1929 – Mnichovohradišťská lučební továrna J. Poláček, Praha VIII–1060; ochranné známky Armas, Armadin, Armalin a další.
Archiv hlavního města Prahy – archivní fond Mnichovohradišťské lučební továrny z let 1931–1949.
Dobové drogistické kalendáře 1935–1938 – reklama Mnichovohradišťské lučební továrny a pasta na parkety Aimas.
Národní galerie Praha / Michaela Sidenberg – Hugo Poláček jako majitel chemické výroby ARMADA a údaje k rodině Poláčkových.
Vyhláška ministra průmyslu č. 1254/1948 Ú. l. I – znárodnění Mnichovohradišťské lučební továrny I. G. Heusser, Praha VIII, Lihovarská čp. 1060.
