Armín

Z libeňské mydlárny k jednomu z velkých jmen českého průmyslu

Dvě tváře jedné libeňské firmy

Na staré reklamní ceduli stojí prostě Jan Hubínek a syn – továrna mýdel a svíček. Dnes už toto jméno téměř nic neříká, na konci 19. století však patřilo k zavedeným průmyslovým podnikům Libně. Firma měla navíc neobvyklou podobu. Pod jedním jménem se skrývaly dva výrobní světy, které bychom dnes sotva hledali vedle sebe: na jedné straně mýdla a svíčky, na druhé likéry, rumy, ovocné šťávy a další lihoviny. Dobové adresáře to potvrzují velmi přesně. Pražský adresář z roku 1891 uvádí firmu Jan Hubínek a syn jako výrobce lihových nápojů a provozovatele mydlářství, s továrnou ve Staré Libni čp. 92. O pět let později je rozdělení činnosti popsáno ještě názorněji: ve Staré Libni byla továrna na likéry a octovou tresť, v Nové Libni továrna na mýdlo a svíce.

Počátky podniku sahaly do roku 1860. Firma sama tento rok později používala jako datum svého založení a objevoval se také v její reklamě. Vedle Jana Hubínka postupně vystupoval jeho syn Ottomar Hubínek, v adresáři z roku 1891 uvedený stejně jako Jan coby společník firmy. Už samotný název „Jan Hubínek a syn“ tak nebyl jen obchodní formulí, ale skutečným vyjádřením rodinného charakteru podniku. Hubínkovi podnikali v době, kdy se Libeň rychle měnila z předměstské obce v jedno z nejvýraznějších průmyslových území pražské aglomerace. Továrny, sklady, železnice a dělnické domy postupně nahrazovaly starší podobu krajiny a právě v tomto prostředí vyrostl také Hubínkův podnik.

Mýdlo a svíčky – každodenní zboží průmyslového věku

Mydlářství bylo na konci 19. století mnohem důležitějším průmyslovým oborem, než může dnešnímu člověku připadat. Mýdlo přestávalo být luxusem vyráběným v malých řemeslnických dílnách a postupně se měnilo ve spotřební zboží vyráběné ve velkých sériích. Rostoucí města, nové hygienické návyky a zvyšující se životní úroveň vytvářely obrovský trh. Vedle pracích a domácích mýdel se rozvíjela výroba jemnějších toaletních výrobků a stále důležitější začínala být také značka, obal a reklama. Hubínkova továrna v Nové Libni byla součástí právě této proměny českého mydlářství z tradičního řemesla v moderní chemický a spotřební průmysl.

Se stejným oborem úzce souvisela výroba svíček. Mýdlárny a svíčkárny se v 19. století často objevovaly společně, protože obě výroby historicky pracovaly s tuky a příbuznými surovinami. Nešlo tedy o náhodné spojení dvou nesouvisejících produktů. Z jednoho výrobního zázemí mohly vycházet prostředky pro praní a osobní hygienu stejně jako svíčky potřebné v domácnostech, obchodech či provozech. Teprve masové rozšíření plynového a elektrického osvětlení začalo tradiční význam svíček postupně oslabovat, zatímco spotřeba mýdla naopak dál rostla.

Právě do tohoto období patří i dochované smaltované reklamní cedule Hubínkovy továrny. Jejich jednoduché sdělení „Továrna mýdel a svíček – Jan Hubínek a syn“ připomíná dobu, kdy se jméno výrobce začalo dostávat z obchodních adresářů přímo před oči zákazníka. Cedule zavěšená na obchodě nebyla jen označením výrobku. Byla součástí nového světa značkové reklamy, v němž výrobce potřeboval, aby si zákazník při příštím nákupu nevzpomněl pouze na mýdlo, ale také na jméno firmy, která jej vyrobila. Dochované exempláře těchto cedulí se objevují ve sběratelském prostředí dodnes.

Hubínek nebyl jen mydlář

Příběh firmy je ještě zajímavější právě tím, že mydlárna představovala jen polovinu její identity. Hubínkovi současně vybudovali významnou výrobu lihovin. Dobová reklama uváděla podnik jako továrnu jemných likérů založenou roku 1860 a z dochovaných etiket známe tuzemský rum, Jamaica Rum, griotku, maraschino, čokoládový či pomerančový likér a další speciality. Národní zemědělské muzeum uchovává také působivý reklamní plakát, na němž firma nabízí „zdravotní likér hořký“ a uvádí plný název Jan Hubínek a syn, Praha VIII., továrna jemných likérů, založeno 1860.

Rozsah podniku dobře ukazuje pražský adresář z roku 1910. V této době už je jako majitel uváděn Otomar Hubínek a firma je charakterizována jako továrna na lihoviny, likéry a ovocné šťávy na Primátorské třídě 9 v Praze VIII. Disponovala sklady Na Zátorách a na Primátorské třídě a měla také filiálky ve Vodolce a Běchovicích. Z původního rodinného podniku tak během půlstoletí vznikla poměrně rozsáhlá firma s několika provozy a distribučním zázemím.

Tahle dvojí identita Hubínkovy firmy je dnes trochu matoucí, ale zároveň dělá její historii mimořádně zajímavou. Na jedné staré reklamě můžeme narazit na mýdlo, na jiné na rum nebo likér a na první pohled by člověk vůbec nepředpokládal, že za oběma výrobky stojí stejné jméno. Hubínek však vyrůstal v průmyslovém světě, v němž nebylo neobvyklé, že podnikatel rozvíjel několik výrobních oborů současně. Teprve pozdější koncentrace průmyslu vedla k tomu, že se jednotlivé části podobných rodinných podniků spojovaly do velkých specializovaných společností.

Rok 1920 a zrod Saponie

Právě mydlářskou část Hubínkova podnikání nakonec čekal osud typický pro český průmysl po první světové válce. Malé a středně velké rodinné továrny začaly ustupovat větším kapitálově silnějším společnostem, které dokázaly nakupovat suroviny ve velkém, zavádět modernější výrobu a budovat celostátní obchodní síť. Roku 1920 došlo ke spojení několika českých výrobců: firmy F. Čeněk v Jaroměři, Jana Hubínka a syna v Libni a Akciové svíčkárny a mydlárny Monopol v Mladé Boleslavi. Z tohoto spojení vznikla společnost Saponia, spojené české akciové továrny na mýdla a svíčky, s kapitálem deset milionů korun.

Tím se historie Hubínkovy mydlárny přestala psát pouze pod rodinným jménem a vstoupila do mnohem většího příběhu českého tukového, mydlářského a kosmetického průmyslu. Saponia postupně spojovala další výrobní kapacity a soustředila část produkce do velkých závodů. Její historie se později propletla také s firmou Sana a po druhé světové válce s československým znárodněným tukovým průmyslem. Saponia byla roku 1945 znárodněna a její podniky byly začleněny do nové struktury státního hospodářství.

Hubínkovo jméno tak z mýdlového průmyslu postupně zmizelo, ale samotná výroba a know-how nezanikly ze dne na den. Byly pohlceny většími podniky, stejně jako se to stalo desítkám jiných českých rodinných továren. Z dnešního pohledu proto představuje rok 1920 důležitý předěl: Jan Hubínek a syn patří k předhistorii Saponie, jednoho z velkých jmen českého mydlářského průmyslu první poloviny 20. století.

Cedule jako poslední připomínka staré Libně

A právě proto je tvoje cedule zajímavější, než by napovídal jednoduchý nápis o mýdle. Zachycuje firmu ještě ve světě rodinného podnikání, před velkou koncentrací českého mydlářského průmyslu. Jméno Jan Hubínek a syn na ní představuje dobu, kdy výrobce ještě spojoval svůj produkt přímo s rodinným jménem a kdy vedle sebe v jediné firmě mohly existovat továrna na mýdla a svíčky a továrna na jemné likéry.

Je v ní zároveň kus historie samotné Libně. Když Hubínkovi začínali, Libeň ještě nebyla součástí Velké Prahy. Během života firmy se však proměnila v průmyslové předměstí plné továren, komínů, skladů a železničních vleček a nakonec byla začleněna do hlavního města. I označení firmy proto procházelo proměnou od Libně u Prahy přes Prahu-Libeň až k adrese Praha VIII. Na několika slovech ze starých adresářů lze sledovat nejen historii jednoho podniku, ale také postupné pohlcování někdejší samostatné Libně rostoucí Prahou.

Cedule „Jan Hubínek a syn – továrna mýdel a svíček“ tak není jen reklamou na dávno zmizelé mýdlo. Připomíná jednu z rodinných továren, na nichž vyrostla průmyslová Praha konce 19. století. Firma začala roku 1860, přešla z Jana Hubínka na jeho syna Otomara, vybudovala samostatnou mydlářskou i likérnickou výrobu a nakonec se její mydlářská větev roku 1920 stala jedním ze základních kamenů Saponie. Jméno Hubínek později z velkého průmyslu zmizelo, ale právě staré smaltované cedule dokázaly uchovat okamžik těsně předtím, než rodinné značky začaly nahrazovat velké akciové společnosti.

MÍSTO VZNIKU A VÝROBY: Libeň u Prahy, později Praha VIII
ROK ZALOŽENÍ: 1860
FIRMA: Jan Hubínek a syn
JAN HUBÍNEK: zakladatel a společník firmy
OTOMAR HUBÍNEK: syn, společník a pozdější majitel
MYDLÁŘSKÁ VÝROBA: Nová Libeň – mýdlo a svíčky
DALŠÍ VÝROBA: Stará Libeň – likéry, lihoviny a octová tresť
DOLOŽENO 1891: výroba lihových nápojů a mydlářství, továrna Stará Libeň čp. 92
DOLOŽENO 1896: továrna na likéry a octovou tresť ve Staré Libni a továrna na mýdlo a svíce v Nové Libni
ROK 1910: majitelem Otomar Hubínek; továrna na lihoviny, likéry a ovocné šťávy, Praha VIII
ROK 1920: mydlářská větev součástí vzniku společnosti Saponia, spojené české akciové továrny na mýdla a svíčky

ZDROJE: Adresář Prahy 1891 – záznamy Jan Hubínek, Otomar Hubínek a Jan Hubínek a syn | Adresář obce Libeňské 1896 – továrna na likéry a octovou tresť ve Staré Libni a továrna na mýdlo a svíce v Nové Libni | Národní listy, 2. 4. 1903 – Jan Hubínek a syn, továrna jemných likérů, založeno 1860 | Adresář Prahy 1910 – Otomar Hubínek, Primátorská třída a sklady firmy | Národní zemědělské muzeum – dobový reklamní plakát Jan Hubínek a syn | Rudolf Píša – historie Saponie a českého mydlářského průmyslu.