Berger

Bergerova cikorie – z malé Horek až mezi velké značky monarchie

Továrna, která vyrostla ze spáleniště

Příběh Bergerovy cikorie začíná v Horkách u Staré Paky, malé podkrkonošské obci sevřené mezi Novou Pakou, Studencem a Vidochovem. Dnes by člověk sotva čekal, že právě odsud mířil na přelomu 19. a 20. století potravinářský výrobek do obchodů napříč Rakousko-Uherskem. Přitom výroba cikorie patřila svého času k nejvýznamnějším průmyslovým podnikům širokého okolí.

Průmyslové dějiny místa jsou starší než samotná cikorka. Roku 1856 zde na hranici Horek a Vidochova vznikl parní mlýn. Po jeho požáru areál využívala parní pila, která mimo jiné impregnovala železniční pražce a telegrafní či telefonní sloupy. Zásadní okamžik přišel v roce 1877, kdy také pila vyhořela. Právě na jejím spáleništi byla podle historie obce postavena budova určená k výrobě cikorie. Výrobek měl úspěch, provoz se rozšiřoval a postupně se změnil ve skutečnou továrnu. Obecní kronikářská tradice shrnuje její pověst velmi sebevědomě: Bergerova cikorie měla být známá „po celém Rakousku“ jako výrobek mimořádné kvality. Horka u Staré Paky

Tady je potřeba být přesný. Pramen, který popisuje rok 1877, přímo neříká, že prvním stavitelem provozu byl už Josef Berger. Proto bych zatím nepsal „Josef Berger založil továrnu roku 1877“ jako stoprocentně doložený fakt. Máme ale velmi dobrý pevný bod: nejpozději roku 1886 je Josef Berger doložen přímo jako majitel továrny na cikorii v Horkách–Falgendorfu. Dobový reklamní výstřižek je katalogizován právě jako „Josef Berger, továrna na cikorii Horka-Falgendorf, 1886“. Philashop

Josef Berger a Horka–Falgendorf

Horka tehdy používala vedle českého názvu rovněž německý název Falgendorf. Ten nebyl nějakým reklamním označením továrny – šlo skutečně o německé místní jméno. Dobové prameny uvádějí, že od roku 1872 se obec i železniční stanice označovaly jako Horka, německy Falgendorf. Muzeum Hry

Právě železnice měla pro Bergerův podnik mimořádný význam. Trať z Pardubic přes Starou Paku směrem na Liberec procházela bezprostředně kolem Horek a továrna stála nedaleko nádraží. Nebyla tedy odkázána pouze na povozy a místní odbytiště. Suroviny bylo možné přivážet po železnici a hotové balíčky cikorie expedovat do podstatně vzdálenějších částí monarchie. Na konci 19. století to byla konkurenční výhoda, kterou bych dnes přirovnal skoro k výrobní hale postavené přímo u dálničního exitu.

A že nešlo o nějakou kůlnu se třemi dělníky, máme krásně doloženo. Muzejní noviny Okresního muzea a galerie v Jičíně uvádějí, že Bergerova továrna na cikorku zaměstnávala 40 až 50 dělníků. Na stejné stránce je navíc otištěna historická fotografie či dobová reprodukce celého závodu opatřená popiskem „Bergerova továrna na cikorku“. Je vidět poměrně rozsáhlý průmyslový komplex s několika budovami a vysokým komínem. To už je velmi pěkný důkaz, jak významný provoz se v malé Horce vytvořil. Muzeum Hry

Cikorie nebyla „špatná káva“

Dnešnímu člověku může cikorka připadat jako nouzová náhražka kávy, kterou lidé pili jen tehdy, když na skutečnou kávu neměli. To je ale zjednodušení. V 19. století se z praženého kořene čekanky vytvořilo samostatné a obrovské odvětví. Cikorie se pila samostatně, míchala se s obilnými kávovinami i s pravou kávou a její obliba byla mimořádná především ve střední Evropě.

Pro výrobce to byl ideální průmyslový produkt. Kořeny čekanky bylo možné vypěstovat doma, usušit, pražit, drtit či mlít a dále upravovat. Výrobce nebyl závislý na drahé dovážené kávě z tropických oblastí. Současně vznikl prostor pro značku, recepturu, obal a reklamu – tedy přesně pro to, co je pro naši sbírku staré reklamy zajímavé.

Také Ottův slovník naučný zachycuje Horku jako místo, kde se nacházela „česká továrna na cichorii a zrnitou kávu“. Bergerův provoz tedy zřejmě nevyráběl pouze jeden druh lisované nebo mleté cikorie, ale pohyboval se v širším segmentu tehdejších kávových náhražek. Wikisource

Bergerova, nebo Bergrova?

Na historických pramenech se můžeme setkat s oběma podobami. Místní historie mluví o Bergerově cikorie, což logicky vychází z příjmení majitele Josef Berger. Na dochovaných obchodních obalech se však objevuje také kratší označení „Bergrova cikorie“. Dochovala se například plechová dóza s označením Josef Berger – Horka u Staré Paky – Podkrkonoší, prodávaná sběratelsky právě jako „Bergrova cikorie“. Aukro

Pro Reclamare bych proto jako hlavní název použil BERGEROVA CIKORIE, protože tak výrobek označuje regionální historický pramen a jednoznačně jej spojuje s výrobcem Josefem Bergerem. Variantní dobové označení Bergrova cikoriebych uvedl v textu a při katalogizaci konkrétního předmětu bych samozřejmě zachoval přesné znění, které je na něm vytištěno.

Značka známá daleko za Podkrkonoším

Na Bergerově příběhu je pozoruhodné především měřítko. Horka byla drobnou obcí. Přesto odtud vznikla značka, kterou místní historické materiály charakterizují jako známou po celém Rakousku. Horka u Staré Paky

Není to úplně nepravděpodobné kronikářské chlubení. Když Bergerův podnik později kupovala Kolínská továrna na kávové náhražky, nešlo o bezvýznamnou regionální dílnu. Finanční pramen věnovaný Kolínské továrně výslovně uvádí převzetí závodu firmy Josef Berger v Horkách, stejně jako významného závodu Matěje Buvy syn ve Vysokém Veselí. Po těchto akvizicích vzrostl počet továren kolínského podniku na deset. Security Printing

Berger byl tedy součástí první skutečné konsolidace českého kávovinového průmyslu.

Rok 1912 – konec samostatného Bergera

Na počátku 20. století se výroba kávových náhražek rychle koncentrovala. V Kolíně byla roku 1894 založena Kolínská továrna na kávové náhražky se sušárnou. Už v roce 1898 se změnila v akciovou společnost a začala prudce expandovat. Postupně vybudovala nebo získala další továrny a roku 1912 přišel důležitý krok: fúze beziehungsweise převzetí závodů Buva a Berger. Chocoland

Z hlediska Bergerovy cikorie je právě rok 1912 zásadním předělem. Samostatný podnik Josefa Bergera tím fakticky vstoupil do mnohem většího průmyslového celku. Oficiální historické údaje pozdější Kolínské továrny uvádějí, že po převzetí firem Matěje Buvy syn ve Vysokém Veselí a Josef Berger v Horkách se počet jejích závodů rozrostl na deset. Kolínská společnost tak patřila k největším producentům kávovin svého druhu v monarchii. Security Printing

To také dobře vysvětluje, proč samostatné jméno Berger postupně mizí. Nebyl to pravděpodobně pád značky způsobený neúspěchem. Spíš přesný opak: úspěšná regionální továrna se stala součástí rychle rostoucího koncernu.

Ještě jedna zajímavá stopa – Pohřebačka

Při pátrání se objevuje ještě jedna věc, kterou bych zatím nechal jako velmi zajímavou stopu, nikoli definitivní fakt. V Pohřebačce u Opatovic nad Labem působila firma nesoucí název „Josef Berger, výroba cikorie a fíkové kávy“. Tamní provoz přešel rovněž na Kolínskou továrnu na kávové náhražky a Bergerova firma byla roku 1913 vymazána z obchodního rejstříku pro vzdání se obchodu. Turistika.cz

Chronologie a obor jsou natolik shodné, že je velmi pravděpodobné, že jde o tentýž Bergerův podnik nebo jeho další provoz. Nemám ale zatím pramen, který by výslovně řekl „Josef Berger z Horek založil také závod v Pohřebačce“, takže bych to do katalogového textu nevydával za hotovou věc. Tohle je přesně místo, kde je lepší nechat jednu větu s otazníkem, než si vymyslet pěknou, ale falešnou historii.

Co po Bergerovi zůstalo

Bergerova cikorie je krásným příkladem značky, která téměř zmizela z obecného povědomí, přestože ve své době představovala poměrně významný průmyslový podnik. Z bývalé pily v malé podkrkonošské obci vznikla po roce 1877výroba cikorie, nejpozději v roce 1886 ji bezpečně nacházíme v rukou Josefa Bergera, na přelomu století zaměstnávala továrna přibližně 40–50 lidí a její výrobky získaly odbyt daleko za hranicemi regionu. Roku 1912 pak Bergerův závod převzala expandující Kolínská továrna na kávové náhražky. Horka u Staré Paky

Pro sběratele staré reklamy je na tom možná nejhezčí právě ten kontrast. Dnes na jméno Josef Berger, Horka–Falgendorf narazíme hlavně na starém obalu, reklamním tisku nebo plechovce. Před více než sto lety však bylo tohle jméno součástí normálního každodenního světa: balíček cikorie stál v kupeckém krámě, jeho obsah se ráno sypal do konvice a za značkou fungovala továrna s desítkami zaměstnanců, železniční expedicí a odbytem po monarchii.

A přesně proto je ta reklama zajímavější, než se na první pohled zdá. Není to jen obrázek na starém papíře. Je to poslední viditelná stopa značky, která kdysi dokázala udělat z malé Horek jméno známé daleko za Podkrkonoším.

Výrobce: Josef Berger
Místo výroby: Horka u Staré Paky / dobově Horka–Falgendorf
Výrobek: cikorie, kávové náhražky; doložena také výroba zrnité kávy
Počátek výroby v místě: 1877
Josef Berger bezpečně doložen: nejpozději 1886
Počet zaměstnanců: přibližně 40–50
Konec samostatného závodu: 1912, převzetí Kolínskou továrnou na kávové náhražky
Poloha továrny: nedaleko železniční stanice Horka u Staré Paky; konkrétní číslo popisné zatím nemám spolehlivě doložené.

Zdroje: Obec Horka u Staré Paky – Historie obce. Horka u Staré Paky
Zdroje: Muzejní noviny, Okresní muzeum a galerie v Jičíně, č. 20/2001, s. 6 – Bergerova továrna a údaj 40–50 zaměstnanců. Muzeum Hry
Zdroje: Ottův slovník naučný – heslo Horka, zmínka o továrně na cichorii a zrnitou kávu. Wikisource
Zdroje: dobový reklamní výstřižek – Josef Berger, továrna na cikorii, Horka–Falgendorf, 1886. Philashop
Zdroje: Československé burzovní papíry 1938/39 – historie Kolínské továrny a převzetí závodu Josef Berger v Horkách roku 1912. Security Printing
Zdroje: Chocoland – historie někdejší Kolínské továrny na kávové náhražky. Chocoland