Bermaxit

Malá věc, která musela vydržet tisíce kroků

V době, kdy se boty neopouštěly po jedné sezoně, ale opravovaly znovu a znovu, představoval podpatek důležitou součást každodenního života. Kožené podrážky a podpatky se při chůzi po dlažbě rychle opotřebovávaly, byly hlučné a za mokra klouzaly. Rozvoj zpracování kaučuku proto otevřel obuvnictví úplně nové možnosti. Gumový podpatek byl pružnější, tišší a především mohl výrazně prodloužit životnost boty.

Právě do tohoto světa patřila značka BERMAXIT, která se ve dvacátých letech objevovala také na československém trhu. Na dochovaných reklamních cedulích nabízela gumové podpatky a z obyčejné součástky, kterou obuvník přibil nebo připevnil na spodek boty, vytvořila skutečný značkový výrobek.

Za Bermaxitem stála vídeňská firma Max Beer & Co.

Stopa k výrobci vede do Vídně. Ochranná známka BERMAXIT byla registrována na firmu Max Beer & Co., podnik zabývající se výrobou a obchodem s textilním a pryžovým zbožím.

Důležitým dokladem je registr ochranných známek, v němž je BERMAXIT uveden u firmy Max Beer & Co., Wien. Jako původní datum ochrany je zde uveden 7. červen 1920 a značka byla určena pro gumové výrobky a výrobky kombinující textil s gumou.

To znamená, že Bermaxit můžeme bezpečně zařadit už na samotný počátek dvacátých let.

Firma Max Beer & Co. přitom pracovala s elastickými materiály už dříve. Dochoval se například její rakouský patent na elastické kamaše, podaný v roce 1912 a zveřejněný roku 1913. Podnik tedy měl zkušenosti s výrobky založenými na pružných textiliích a gumě ještě před první světovou válkou.

Bermaxit pod botou

Nejzajímavější jsou ale samotné reklamy. Z Československa se dochovaly plechové reklamní cedule BERMAXIT, které značku představují jako výrobce kvalitních gumových podpatků.

Jejich motiv je na tak obyčejný výrobek překvapivě sebevědomý. Muž kráčí po zeměkouli a pod jeho nohama je výrobek, který měl zákazníkovi slibovat pohodlnější a trvanlivější chůzi.

Reklama tím vlastně říkala jednoduchou věc: s Bermaxitem můžete chodit po celém světě.

Je to typický příklad meziválečné reklamy, která dokázala z malé praktické věci vytvořit výrobek s vlastní identitou. Zákazník neměl u obuvníka žádat jednoduše „gumové podpatky“. Měl chtít Bermaxit.

Obuvník jako důležitý obchodník se značkou

Gumové podpatky měly navíc trochu jiný způsob prodeje než běžné spotřební zboží. Jejich skutečným prostředníkem byl často švec nebo opravář obuvi. Zákazník přinesl boty k opravě a právě řemeslník rozhodoval, jakou podrážku nebo podpatek použije.

Výrobci proto potřebovali přesvědčit nejen člověka, který boty nosil, ale také samotné obuvníky.

Reklamní cedule BERMAXIT zavěšená u ševce nebo v obchodě s obuvnickými potřebami plnila obě funkce. Řemeslník dával najevo, že používá značkový materiál, a zákazník si mohl jméno výrobku zapamatovat a při příští opravě jej znovu požadovat.

Z obyčejného kusu gumy se tak stal předmět značkového marketingu.

Vídeňská značka v Československu

Přítomnost Bermaxitu na československém trhu není nijak překvapivá. Po rozpadu Rakouska-Uherska zůstaly obchodní vazby mezi Vídní a českými zeměmi velmi silné. Výrobky rakouských podniků se zde běžně prodávaly a firmy se snažily své značky právně chránit i na trzích nástupnických států.

Právě ochranné známky jsou dnes jednou z nejlepších stop, podle nichž lze podobné zapomenuté značky identifikovat.

U Bermaxitu nám registr zachoval nejen jméno výrobce, ale také krásně stylizovaný nápis BERMAXIT, který se stal poznávacím znamením výrobku.

Reklama na několik centimetrů gumy

Na Bermaxitu je nakonec nejzajímavější právě nepoměr mezi obyčejností výrobku a energií vloženou do jeho propagace.

Podpatek byl spotřební věc. Chodil po chodníku, odíral se, špinil a po čase skončil v koši. Přesto dostal vlastní značku, ochrannou známku a výraznou plechovou reklamu.

Je to nádherný příklad toho, jak rychle se ve dvacátých a třicátých letech měnil obchod. Značky už nepatřily pouze automobilům, čokoládám, likérům nebo luxusnímu zboží. Značku mohl mít i gumový podpatek.

A firma Max Beer & Co. mu dala jméno, které mělo znít moderně, technicky a zapamatovatelně:

BERMAXIT.

Dnes už samotný výrobek prakticky zmizel a jméno jeho vídeňského výrobce je téměř zapomenuté. Dochované reklamní cedule ale připomínají dobu, kdy se boty nevyhazovaly kvůli sešlapanému podpatku. Odnesly se k ševci, stará guma se odstranila a na její místo přišel nový podpatek.

Třeba právě Bermaxit.

ZDROJE: Wiadomości Urzędu Patentowego, Varšava 1925 – ochranná známka BERMAXIT, Max Beer & Co., Wien, původní ochrana 7. 6. 1920 | Österreichisches Patentamt / patent AT59649B – Max Beer & Co., Wien, 1912–1913 | dochovaná československá reklamní cedule BERMAXIT „nejlepší gumové podpatky“, evidovaná v aukčním katalogu Copake Auction, 2023