Bad Maffersdorfer Sauerbrunn

Maffersdorfer Sauerbrunn – příběh vody, která měla skončit v bělírně

Kyselý pramen pod domem

Příběh Maffersdorfer Sauerbrunn, pozdější Vratislavické kyselky, nezačíná u lázeňské kolonády ani u podnikatele, který by cíleně hledal léčivý pramen. Začíná docela obyčejnou studnou. Roku 1862 nechal Karl Skollaude ve vsi Maffersdorf, dnešních Vratislavicích nad Nisou, vyhloubit vedle svého domu nový zdroj vody pro bělírnu látek. Při kopání se dělníci dostali až do žulového podloží, z jehož puklin začala do studny pronikat voda podivně nakyslé chuti. Nejprve se předpokládalo, že ji znehodnotilo nové potrubí nebo střelný prach použitý při rozrušování skály. Chuť však nemizela, a tak byla voda pro běžné pití jednoduše zavržena a používala se jen při práci v bělírně. Je skoro příznačné, že budoucí slavná minerálka několik prvních let tekla kolem lidí jako něco, co vlastně nikdo nechtěl.

Teprve když si Skollaudeho rodina všimla podobnosti s minerálními vodami z nedaleké Libverdy, dostala voda šanci ukázat, čím skutečně je. Následovaly chemické rozbory a potvrdilo se, že pod domem neleží obyčejný zdroj vody, ale minerální pramen přirozeně sycený oxidem uhličitým. Zpráva o novém zřídle se rychle šířila po okolí. Lidé začali k prameni chodit, vodu pili na místě a odnášeli si ji domů. Skollaude pochopil, že to, co se původně zdálo být vadou jeho nové studny, může mít mnohem větší cenu než voda pro bělení látek. U pramene postupně vznikly jednoduché lázně a Maffersdorf se poprvé objevil na mapě míst, kam se jezdilo nejen za prací a průmyslem, ale také za minerální vodou.

Z vesnického pramene lázeňská značka

První lázeňský podnik neměl jednoduchý život. Provoz několikrát změnil majitele a roku 1888 jej zasáhl požár. Skutečně významná kapitola začala až po roce 1892, kdy se kyselky ujala společnost Wundrak & Co. Pramen byl znám také jako Rudolfsquelle – Rudolfův pramen a nový provozovatel už začal uvažovat ve zcela jiném měřítku. Roku 1894 vznikl nový lázeňský dům podle projektu architekta Ernsta Schäfera a voda získala úřední postavení léčivého prostředku. Z někdejší studny u bělírny se stalo skutečné lázeňské a obchodní zařízení.

Maffersdorfská kyselka se prodávala jako léčivá i stolní voda a její jméno se začalo objevovat daleko za hranicemi severních Čech. Podnik se chlubil medailemi a diplomy z výstav ve Vídni, Berlíně, Praze, Benátkách či Drážďanech. Lázně přitahovaly tolik návštěvníků, že přímo za hlavní budovou vznikla železniční stanice nesoucí příznačný název Maffersdorf-Sauerbrunn. Host mohl vystoupit z vlaku prakticky přímo u lázeňského areálu. Maffersdorf už neprodával jen vodu v lahvích. Prodával celý příběh místa – horský vzduch, koupele, léčebný pobyt a minerální pramen, kterému tehdejší medicína připisovala řadu příznivých účinků.

Natürlicher Bad Maffersdorfer Sauerbrunn

Právě do tohoto období patří také reklamní účtenka s nápisem „Natürlicher Bad Maffersdorfer Sauerbrunn“. Německé označení lze volně přeložit jako „přírodní kyselka z lázní Maffersdorf“. Důležité je zde slovo Bad. Neoznačuje koupel, ale lázeňské postavení místa. Maffersdorf se na přelomu 19. a 20. století snažil vystupovat podobně jako jiná středoevropská lázeňská střediska – jako obec, jejíž jméno je samo o sobě zárukou léčivého pramene.

Takový nápis proto není jen názvem výrobku. Je malým otiskem doby, kdy se minerální voda přestávala prodávat anonymně a stávala se značkou. Lahve nesly jméno svého původu, používaly se etikety, účtenky a další reklamní tiskoviny a zákazník už nekupoval prostě „kyselku“, ale Maffersdorfer Sauerbrunn. Z regionální vody se stal obchodní artikl, jehož dobré jméno bylo potřeba chránit a neustále připomínat.

Podle charakteru tohoto označení lze účtenku předběžně řadit na počátek 20. století, pravděpodobně do období před první světovou válkou. K přesnější dataci je vždy třeba přihlédnout také k typografii, grafické úpravě, případné adrese podniku a dalším údajům přímo na dokladu. Samotné označení Maffersdorfer Sauerbrunn však jednoznačně odkazuje na starší německou etapu historie dnešní Vratislavické kyselky.

Porsche, Wundrak a konec starých lázní

Do historie pramene vstupuje také jméno, které dnes zná celý automobilový svět. Po smrti Josefa Wundraka roku 1904se s konsorciem provozujícím kyselku spojil vratislavický klempířský mistr Anton Porsche, otec konstruktéra Ferdinanda Porscheho. Ferdinand se ostatně roku 1875 narodil právě v Maffersdorfu a jeho rodný dům stojí ve Vratislavicích dodnes. Anton Porsche nebyl objevitelem ani zakladatelem kyselky, jeho účast ale ukazuje, že lázně byly významnou součástí místního hospodářského života a přitahovaly podnikatele z nejvýznamnějších rodin v obci.

První světová válka starému lázeňskému světu zasadila těžkou ránu. Roku 1915 se s provozem spojuje Josef Weber a minerální voda začala získávat nové obchodní jméno Weberquelle, česky později Weberovka či Webrovka. Lázeňská část postupně ztrácela význam a hlavní roli převzalo průmyslové stáčení vody do lahví. Z místa, kam lidé původně přijížděli za kúrou, se stále více stávala výrobna minerální vody, která putovala za zákazníkem.

Tím také pomalu končí svět, který připomíná tato účtenka. Bad Maffersdorf, německé lázeňské označení, ustupuje novým názvům, novým majitelům a nakonec i novým politickým poměrům. Po druhé světové válce se Maffersdorf definitivně stal Vratislavicemi nad Nisou a z někdejšího Sauerbrunnu byla Vratislavická kyselka.

Voda, která přežila svoje lázně

Po znárodnění pokračovalo stáčení minerální vody dál, přestože původní lázeňský areál postupně ztrácel svou někdejší podobu. Ve druhé polovině 20. století znali lidé Vratislavickou kyselku především jako běžně prodávanou minerální vodu, později také v ochucených variantách. Stará lázeňská minulost se pomalu vytrácela a zůstávala ukrytá v pohlednicích, etiketách, lahvích, reklamních cedulích a obchodních dokladech. Po roce 1989 vznikla společnost Vratislavická kyselka, ale provoz nakonec zanikl a od roku 2004 areál chátral.

Zdálo se, že více než stoletý příběh definitivně skončil. V roce 2018 však areál získala společnost Kitl a začala s jeho obnovou. Roku 2022 se po obnovení vrtů začala Vratislavická kyselka znovu stáčet. Minerální voda, která byla roku 1862 objevena vlastně omylem při hloubení obyčejné studny pro bělírnu, se tak po více než půldruhém století znovu dostala do lahví. Současná výroba je technologicky úplně jinde než za Skollaudeho či Wundraka, ale místo i základní příběh zůstávají stejné.

Malá účtenka z doby velké slávy

Stará účtenka s nápisem „Natürlicher Bad Maffersdorfer Sauerbrunn“ je proto mnohem víc než obyčejný doklad o nákupu. Připomíná krátkou, ale mimořádně zajímavou dobu, kdy dnešní Vratislavice nebyly pouze průmyslovým předměstím Liberce, ale také lázeňským místem, kam se přijíždělo vlakem za minerální vodou a léčebnými koupelemi. Zachycuje dobu, kdy výrobci pochopili, že nestačí vodu pouze naplnit do lahve – je třeba jí dát jméno, pověst a příběh.

A právě ten příběh nakonec přežil všechny majitele, státní hranice i názvy. Rudolfsquelle, Maffersdorfer Sauerbrunn, Weberquelle, Weberovka, Vratislavická kyselka. Jména se měnila, pramen zůstal. Voda, kterou roku 1862 lidé považovali za příliš divnou k pití, se stala jednou z nejznámějších minerálních vod severních Čech.

A možná právě v tom je kouzlo této účtenky. Nezachycuje značku, která beze stopy zmizela. Zachycuje jednu z jejích nejstarších podob – z doby, kdy se kolem obyčejného pramene rodily lázně, obchod i legenda, která je živá dodnes.

Datace účtenky: předběžně počátek 20. století, pravděpodobně období před první světovou válkou.

Zdroje:
Anton Jäger, Dorfchronik, 1865 – historie objevu pramene, překlad zveřejněný společností Kitl.
Marek Řeháček, Obrázky z Vratislavic nad Nisou, Vratislavický zpravodaj.
Heimatstelle Maffersdorf – materiály k historii Maffersdorfer Sauerbrunn a rodiny Porsche.
Vratislavická kyselka – historie pramene a novodobé obnovení stáčení.
Český rozhlas Dvojka – Příběhy slavných značek: Vratislavická kyselka.