Balounkova cikorka VI.

Česká káva z Humburk, která posílala do světa balón

Z čekankového kořene se rodí česká káva

Ještě dlouho předtím, než se káva stala samozřejmou součástí každé domácnosti, měla ve střední Evropě silného domácího konkurenta. Nerostl v Brazílii ani v Africe, ale na obyčejném poli. Byla jím čekanka, z jejíhož kořene se po usušení, upražení a semletí vyráběla cikorka – tmavá, aromatická kávová náhražka, která se přidávala k pravé kávě nebo se připravovala samostatně. Rozšíření čekankové kávy významně podpořila napoleonská kontinentální blokáda na počátku 19. století, která omezila dovoz koloniálního zboží do Evropy. Když byla pravá káva drahá nebo obtížně dostupná, domácí náhražky dostaly obrovskou příležitost. V českých zemích postupně vznikl celý kávovinářský průmysl a v zemědělských oblastech se čekanka začala pěstovat jako průmyslová plodina. Na Novobydžovsku se pro ni vytvořily velmi dobré podmínky a vedle sušáren čekanky zde postupně vznikaly také továrny, které ji zpracovávaly na hotovou cikorku. Mezi místní výrobce patřily podniky Radimského, Hynka a především Josefa Balounka.

Právě Humburky u Nového Bydžova se díky Balounkovi staly místem vzniku jedné z nejznámějších českých cikorek. Regionální prameny kladou počátky výroby do konce 19. století; kolem roku 1880 Josef Balounek rozšířil původně domácí výrobu a začal cikorku vyrábět ve větším měřítku. Z malého venkovského podniku postupně vyrostla továrna, jejíž výrobky se dostávaly daleko za hranice Novobydžovska. Národní zemědělské muzeum dnes uchovává Balounkovu dělenou cikorku datovanou už do konce 19. století a Regionální muzeum ve Skutči má ve sbírce čtvrtkilové balení, na němž je výrobce uveden naprosto jednoznačně: Josef Balounek, Humburk u Nového Bydžova.

Josef Balounek a továrna v Humburkách

Josef Balounek pochopil, že samotná dostupnost levnější náhražky kávy nestačí. Cikorku vyrábělo mnoho podniků a zákazník musel mít důvod sáhnout právě po jeho balíčku. Balounek proto postupně vytvořil skutečnou značku. Jeho výrobek dostal jednoduché a dobře zapamatovatelné jméno Balounkova cikorka a rodinné jméno výrobce se stalo zárukou původu. V době, kdy se český venkov rychle měnil a do domácností stále intenzivněji pronikalo průmyslově balené zboží, to byl důležitý krok. Zákazník už nekupoval jen anonymní praženou čekanku naváženou obchodníkem ze zásobníku. Kupoval konkrétní výrobek v potištěném obalu a mohl si příště vyžádat právě Balounkovu cikorku.

Cikorka byla přitom produktem dokonale odpovídajícím tehdejšímu způsobu života. Pravá káva zůstávala pro mnoho rodin poměrně drahá a cikorka umožňovala připravit tmavý teplý nápoj podstatně levněji. Někde se pila samotná, jinde se přidávala k obilné kávě nebo k menšímu množství skutečné kávy, kterou nastavila a zároveň jí dodala charakteristickou barvu a hořkost. Balounkův podnik tak nebyl výrobcem nějaké okrajové speciality. Dodával zboží každodenní spotřeby, které mohlo stát ráno na stolech tisíců českých domácností.

Úspěch továrny byl natolik výrazný, že se Balounkovo jméno stalo s Humburkami téměř synonymní. Ještě současné místní prameny připomínají Josefa Balounka jako člověka, který obec výrazně proslavil, a výrobu Balounkovy cikorky jako jednu z nejvýraznějších kapitol její novodobé historie.

Balón, který nesl Balounkovo jméno

Nejvýraznějším symbolem značky se stal balón. Nebyla to jen pěkná ilustrace, ale ochranné znamení, podle kterého mohl zákazník výrobek okamžitě poznat. Dochovaný čtvrtkilový balíček Balounkovy dělené cikorky ve sbírkách Regionálního muzea ve Skutči má v horní části právě ochrannou známku s balónem; uprostřed obalu je vyobrazena žena stojící u kamen s konvicí kávy. Je to vlastně malý obraz tehdejší domácnosti a současně velmi chytrá reklama: zákazník viděl nejen výrobek, ale rovnou situaci, ve které jej měl používat.

Balounek však reklamu rozvinul mnohem dál. Firma používala barevné obaly, reklamní cedule, účty a nejrůznější tiskoviny a právě její propagační materiály dnes patří k nejpůvabnějším dokladům české potravinářské reklamy první poloviny 20. století. Moravská galerie v Brně uchovává například litografickou reklamní tiskovinu Balounkova cikorkadatovanou do dvacátých let 20. století. Balón přežil jako symbol značky velmi dlouho – ještě na firemním poštovním otisku z roku 1940 se vedle názvu Balounkova cikorka objevuje právě jeho obrázek.

Je v tom navíc krásná slovní hra. Balounek – balón. Obraz byl jednoduchý, výrazný a s názvem firmy se přirozeně propojoval. V době, kdy část zákazníků nemusela číst reklamní texty příliš pozorně, měla snadno rozeznatelná obrazová ochranná známka obrovskou cenu. Stačilo zahlédnout balón a zákazník věděl, kterou cikorku má před sebou. Z obyčejné kávové náhražky tak vznikl výrobek s vlastní vizuální identitou.

Pohádka ukrytá v balíčku

Josef Balounek a jeho následovníci pochopili ještě jednu věc, kterou později využívaly nejslavnější spotřební značky 20. století: o nákupu domácnosti nerozhodují pouze dospělí. Do balíčků cikorky proto firma přikládala dětem obrázky a pohádky. Místní historické prameny výslovně připomínají, že děti mohly v balíčcích Balounkovy kávy nacházet přiložené pohádky, což popularitu výrobku dále zvyšovalo.

Byl to mimořádně chytrý reklamní princip. Obal se po vysypání cikorky nevyhodil a dítě mělo důvod těšit se na další balení. Zákazník tak nekupoval jen potravinu, ale také pokračování malého příběhu nebo obrázek do sbírky. Stejnou metodu později využívaly čokoládovny, výrobci kakaa, polévek, margarínů i dalších výrobků – kartičky, pohádky, obrázkové série a vystřihovánky vytvářely dlouhodobý vztah mezi značkou a rodinou. Balounkova cikorka patřila k českým výrobcům, kteří tento způsob propagace dokázali využít velmi účinně.

Reklama současně pracovala s vlasteneckým tónem. S Balounkovým podnikem je spojováno heslo, že do české kuchyně patří české výrobky. V prostředí konce Rakouska-Uherska a později první republiky mělo takové sdělení silný význam. Nákup domácího výrobku mohl být prezentován nejen jako otázka ceny a kvality, ale také jako podpora českého průmyslu a českého zemědělství. A Balounkova cikorka byla pro takové poselství ideální: čekanka vyrůstala na domácích polích, zpracovávala ji česká továrna a hotový výrobek mířil do českých domácností.

Po Josefu Balounkovi přišli synové

Zakladatel Josef Balounek zemřel roku 1914, právě v roce, kdy začala první světová válka. Podnik však nezanikl. Převzali jej jeho dva synové Josef a Eduard Balounkovi, kteří pokračovali v rodinné výrobě. Pro kávovinářský průmysl přitom následující léta nebyla nepříznivá. Válka výrazně omezila dovoz skutečné kávy a nejrůznější domácí náhražky získaly ještě větší význam. Podobná situace se opakovala v obdobích hospodářských krizí a později během druhé světové války. Kdykoli byla pravá káva drahá, nedostatková nebo přídělová, cikorka dostávala novou příležitost.

O úspěchu druhé generace Balounků svědčí i pozoruhodná stavba, která stojí dodnes. Eduard Balounek, jeden ze spolumajitelů humburské továrny, si nechal roku 1936 v Novém Bydžově postavit reprezentativní vilu. Novofunkcionalistickou budovu na Husově třídě navrhl pražský architekt Jan Václavík a na parkové úpravě zahrady se podílel významný zahradní architekt Jan Vaněk z Chrudimi. Vila je nepřímým, ale velmi hmatatelným svědectvím hospodářského úspěchu rodiny. Roku 1947 ji koupilo město a dnes v ní sídlí městská knihovna, informační centrum a další veřejné instituce.

Rok 1949 – konec Balounkovy cikorky

Balounkova cikorka přežila Rakousko-Uhersko, první světovou válku, první republiku, hospodářskou krizi, okupaci i druhou světovou válku. Její reklamní účet je doložen ještě z roku 1940 a stejného roku máme také poštovní otisk firmy s charakteristickým balónem. Značka tedy zůstávala aktivní i v období protektorátu.

Definitivní zlom přinesly poválečné politické a hospodářské změny. Podle historie Humburk se Balounkova cikorka vyráběla až do roku 1949. Tím skončila téměř sedmdesátiletá historie výrobku spojeného s jedinou rodinou a jedinou malou obcí u Nového Bydžova.

Příběh Balounkovy cikorky je proto mnohem větší než historie jedné kávové náhražky. Je to příběh českého zemědělství, které dokázalo z obyčejného kořene čekanky vytvořit průmyslovou surovinu, příběh venkovského podnikatele, který z domácí výroby vybudoval továrnu, a především příběh mimořádně dobře vytvořené značky. Josef Balounek pochopil, že nestačí cikorku pouze vyrobit. Musí mít vlastní jméno, obraz, obal a příběh. Proto nad jeho výrobkem vzlétl balón, na účtech se objevovaly obrázky a v balíčcích čekaly na děti pohádky.

A právě proto se Balounkova cikorka dochovala ve sbírkách muzeí ještě dlouho poté, co z českých kuchyní zmizela. Národní zemědělské muzeum dnes uchovává její balení z konce 19. století, Regionální muzeum ve Skutči čtvrtkilový balíček s balónem a Moravská galerie reklamní grafiku z dvacátých let. Z výrobku každodenní spotřeby se stal doklad české průmyslové a reklamní kultury.

MÍSTO VÝROBY: Humburky u Nového Bydžova
ZAKLADATEL: Josef Balounek
POČÁTEK VELKOVÝROBY: kolem roku 1880
VÝROBEK: Balounkova cikorka – kávová náhražka z praženého kořene čekanky
OCHRANNÁ ZNÁMKA: balón
ZAKLADATEL ZEMŘEL: 1914
POKRAČOVATELÉ: synové Josef a Eduard Balounkovi
BALOUNKOVA VILA V NOVÉM BYDŽOVĚ: 1936
KONEC VÝROBY: 1949

ZDROJE: Národní zemědělské muzeum – Balounkova dělená cikorka z konce 19. století | Regionální muzeum Skuteč – Balounkova dělená cikorka, výrobce Josef Balounek, Humburk u Nového Bydžova | Moravská galerie v Brně – Balounkova cikorka, reklamní litografie, 20. léta 20. století | Český rozhlas – historie Balounkovy rodiny a Balounkovy vily v Novém Bydžově | Chlumecké listy 8/2023 – historie Humburk a Balounkovy cikorky | Gymnázium Nový Bydžov – dějiny průmyslu Novobydžovska.