Baťa II.
Baťa – švec, který postavil město a obul svět
Od ševcovské dílny k prvnímu úspěchu
Příběh firmy Baťa nezačíná ve slavné zlínské továrně ani pod velkým nápisem BAŤA na fasádě prodejny. Začíná 21. září 1894 ve Zlíně, tehdy malém moravském městě, kde sourozenci Antonín, Anna a osmnáctiletý Tomáš Baťovi vložili dědictví ve výši pouhých 600 zlatých do vlastní obuvnické živnosti. Pocházeli ze starého ševcovského rodu, takže řemeslo znali důvěrně. Tomáš Baťa však velmi brzy pochopil, že budoucnost nespočívá pouze v tom vyrábět dobré boty tradičním způsobem. Pokud se měla kvalitní obuv dostat k tisícům obyčejných lidí, bylo nutné změnit samotný způsob výroby.
Začátek přitom málem skončil katastrofou. Už roku 1895 měla firma dluhy přes osm tisíc zlatých. Antonín odešel na vojnu a velká část odpovědnosti zůstala na devatenáctiletém Tomášovi. Rozhodující obrat přišel roku 1897, kdy firma začala vyrábět lehkou obuv s plátěným svrškem, známou později jako baťovky. Byla levnější než klasické celokožené boty, dala se vyrábět rychleji a oslovila mnohem širší okruh zákazníků. Právě tehdy se začala rodit myšlenka, která bude Baťu provázet po celý život: skutečně velký trh neleží mezi nejbohatšími lidmi, ale mezi miliony zákazníků, kteří si dobrý výrobek koupí, pokud si jej mohou dovolit.
Z řemesla se stává průmysl
Roku 1900 byla firma zapsána do obchodního rejstříku jako T. & A. Baťa a naproti zlínskému nádraží vznikla první vlastní tovární budova. Podnik měl tehdy přibližně 120 zaměstnanců, ale rychle rostl. Tomáš Baťa zároveň sledoval zahraniční průmysl a zásadní inspiraci získal během cest do Spojených států. Amerika mu ukázala svět strojové výroby, specializace práce, přesného měření výkonu a rychlého pohybu materiálu továrnou.
Ve Zlíně proto začaly přibývat moderní stroje a výroba se dělila na stále přesněji definované operace. Bota přestala být výsledkem práce jednoho ševce a začala procházet celým výrobním systémem. Po smrti Antonína Bati roku 1908 zůstal Tomáš jediným majitelem podniku a stále více spojoval výrobu s obchodem. Nestačilo podle něj dokázat vyrobit milion párů bot. Firma musela umět milion párů také prodat. Proto začala budovat vlastní obchodní zastoupení a později rozsáhlou síť značkových prodejen.
Krize, která vytvořila baťovský marketing
První světová válka přinesla Baťovým závodům velké armádní zakázky a prudký růst výroby. Roku 1917 produkoval podnik kolem dvou milionů párů obuvi ročně a zaměstnával více než pět tisíc lidí. Po válce však vojenské objednávky zmizely, hospodářství nového Československa zasáhla krize a sklady zůstávaly plné zboží.
Baťova odpověď přišla roku 1922 a vstoupila do dějin československé reklamy. Firma snížila ceny obuvi přibližně o polovinu a doprovodila krok výraznou reklamní kampaní. Nešlo pouze o slevovou akci. Baťa potřeboval rozpohybovat zásoby, získat hotovost a vrátit zákazníky do obchodů. Právě tady se naplno ukázala jeho schopnost spojit výrobu, cenu, psychologii zákazníka a reklamu do jediného systému.
Stejnou logiku měly později slavné ceny končící devítkou – 99 místo 100, 199 místo 200. Korunový rozdíl byl hospodářsky zanedbatelný, ale na zákazníka působil. Cena nebyla u Bati administrativním údajem na krabici. Byla součástí komunikace značky.
Baťovské prodejny zároveň představovaly samostatný reklamní nástroj. Velké výlohy, výrazné nápisy, jednoduché cenovky a jednotný vizuální styl způsobily, že jméno BAŤA bylo stále přítomné v ulicích. Přidávaly se plakáty, smaltované a plechové tabule, tisková reklama, firemní tisk, fotografie a později film. Základní princip byl překvapivě jednoduchý: reklama nemusela být komplikovaná. Musela být okamžitě srozumitelná. Bota. Cena. Baťa.
Továrna jako systém
Tomáš Baťa však nebudoval pouze efektivnější výrobní linku. Pokoušel se přestavět samotnou logiku velkého podniku. Jednotlivá oddělení fungovala jako relativně samostatné hospodářské jednotky, které sledovaly své náklady, výsledky a výkon. Tento princip vešel ve známost jako samospráva dílen.
Na něj navazovala účast vybraných zaměstnanců na zisku a ztrátě. Baťův systém rozhodně nebyl měkký. Vyžadoval výkon, disciplínu, přesnost a odpovědnost. Schopným pracovníkům však současně nabízel možnost neobvykle rychlého pracovního i příjmového postupu. Zaměstnanec podle této filozofie neměl sledovat jen svou mzdu, ale přemýšlet také nad hospodářským výsledkem práce, kterou vykonával.
Firma si navíc začala sama vychovávat lidi, které potřebovala. Roku 1925 vznikla Baťova škola práce, spojující vzdělání s praktickou prací v podniku. Vychovávala budoucí mistry, obchodníky, techniky a manažery. Baťovský člověk měl umět pracovat, počítat, rozhodovat a nést odpovědnost. Továrna tak nebyla jen místem výroby bot. Stávala se zároveň obrovskou školou organizace a podnikání.
Největším Baťovým výrobkem se stal Zlín
Snad nejviditelnějším důsledkem tohoto systému nebyla samotná obuv, ale Zlín. Roku 1900 měl 2 975 obyvatel, zatímco roku 1932 už 26 350. Tisíce lidí přicházejících za prací potřebovaly bydlení, dopravu, školy, zdravotnictví, obchody i možnosti trávení volného času. Baťa proto nezačal stavět pouze nové tovární haly. Začal spolu s továrnou budovat celé město.
Vznikaly typické zaměstnanecké domky se zahrádkami, internáty, školy, obchodní domy, sportoviště, kino i nemocnice. Roku 1932 už ve Zlíně stálo 1 564 firemních domků pro zaměstnance. Na podobě města se podíleli architekti Jan Kotěra, František Lydie Gahura a Vladimír Karfík. Železobetonový skelet, červená cihla, velká okna a jednoduché geometrické formy vytvořily architektonický jazyk, který se stal stejně charakteristický jako samotné logo firmy.
Od roku 1923 byl Tomáš Baťa také starostou Zlína, čímž se propojení podniku a města ještě zesílilo. Tento model umožňoval mimořádně rychlou modernizaci, zároveň však znamenal velmi těsné spojení pracovního a veřejného života. Baťovský Zlín byl městem vyrůstajícím kolem továrny a továrnou, která postupně získávala rozměry města.
Systém zahrnoval rovněž zdravotnictví, sport, kulturu a vzdělávání. Roku 1927 byla otevřena Baťova nemocnice. Sociální politika zde nebyla oddělena od ekonomiky. Zdravý, vzdělaný a kvalifikovaný zaměstnanec měl jednoduše pro podnik větší cenu. Baťa spojoval sociální péči s pragmatickou představou moderního a výkonného průmyslového organismu.
Z výrobce bot světový koncern
Ve dvacátých a třicátých letech přestával být Baťa pouze obuvnickou firmou. Masová výroba potřebovala stroje, pryž, chemikálie, obaly, energii i dopravu a podnik se snažil stále větší část těchto potřeb zajišťovat vlastními silami. Postupně vstoupil do strojírenství, gumárenství, chemického průmyslu, energetiky, stavebnictví, textilu a dopravy. Roku 1932 podnikal podle firemních údajů ve 36 oborech výroby, obchodu, služeb a dopravy.
Součástí tohoto světa byla také výroba pneumatik, na kterou později navázala značka Barum, jejíž název vznikl spojením jmen Baťa, Rubena a Matador. Firma budovala vlastní automobilovou a železniční dopravu, využívala letectví a vstoupila dokonce do námořní dopravy. Smyslem bylo získat co největší kontrolu nad celým řetězcem: vyrobit, dopravit, propagovat a prodat.
Stejný systém se začal šířit za hranice Československa. Vznikaly zahraniční společnosti, továrny a prodejní sítě například v Jugoslávii, Polsku, Švýcarsku a Francii, připravovaly se závody ve Velké Británii a Indii. Spolu s továrnami se často stavěly domy pro zaměstnance, školy a další vybavenost. Zlínský model se tak exportoval do světa spolu s botami.
Smrt zakladatele, válka a značka, kterou nešlo znárodnit
Dne 12. července 1932 měl Tomáš Baťa odletět z firemního letiště v Otrokovicích do švýcarského Möhlinu. Panovala hustá mlha a letadlo krátce po startu havarovalo. Tomáš Baťa zahynul ve věku 56 let.
Rozměr podniku v okamžiku jeho smrti ukazuje, jak neuvěřitelnou cestu firma od roku 1894 urazila. Zaměstnávala přes 31 000 lidí, působila prostřednictvím sesterských společností ve 24 zemích na čtyřech kontinentech, měla kolem 2 500 prodejen a ročně vyráběla přibližně 36,3 milionu párů obuvi. Z malé dílny založené se šesti sty zlatými vznikla během jediné generace světová průmyslová společnost.
Po Tomášově smrti pokračoval podnik pod vedením lidí, mezi nimiž vynikal jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa, spolu s Dominikem Čiperou a Hugem Vavrečkou. Druhá světová válka však jednotný baťovský svět rozdělila. Jan Antonín odešel do zahraničí a později se usadil v Brazílii, zatímco Tomášův syn Tomáš Jan Baťa budoval základnu firmy v Kanadě.
V říjnu 1945 byly československé Baťovy závody zestátněny a od roku 1949 nesl zlínský podnik jméno Svit. Jméno Baťa mělo z československého veřejného prostoru téměř zmizet. Jenže tady se ukázala síla Baťovy předválečné expanze. Znárodnit bylo možné továrny ve Zlíně, nikoli zahraniční síť rozprostřenou po světě. Značka BATA proto pokračovala mimo Československo a po pádu komunistického režimu se mohla vrátit také do země, kde vznikla.
Čtyři písmena, za nimiž se skrývá celý svět
Na staré smaltované ceduli s nápisem BAŤA můžeme dnes vidět jen reklamu na boty. Ve skutečnosti jsou však za těmi čtyřmi písmeny ukryty dějiny mnohem rozsáhlejšího experimentu.
Tomáš Baťa nevynalezl botu. Jeho skutečným vynálezem byl systém. Propojil výrobu, obchod, cenu, reklamu, dopravu, vzdělávání, bydlení a město do jediného organismu. Změnil způsob, jakým se boty vyráběly a prodávaly, a současně ukázal, že značka může ovlivňovat mnohem víc než podobu výrobku.
Když Antonín, Anna a Tomáš Baťovi roku 1894 vložili šest set zlatých do malé zlínské živnosti, sotva mohli tušit, kam až jejich příjmení doputuje. O rok později stáli téměř před krachem. O necelých čtyřicet let později viselo jméno Baťa nad tisíci prodejen a jejich továrny vyráběly desítky milionů párů obuvi.
Právě proto je stará reklamní cedule BAŤA víc než pouhý sběratelský předmět. Je pozůstatkem doby, kdy se z malého ševcovského podniku stal jeden z nejpozoruhodnějších průmyslových a obchodních systémů, jaké meziválečné Československo vytvořilo.
BAŤA. Čtyři písmena, která dokázala z malé moravské dílny vyrůst ve světovou značku.
Zdroje
Nadace Tomáše Bati – Baťa v datech / Životopis Tomáše Bati
Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně – Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost
Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně – Obuvnické muzeum
Baťa – historie společnosti
Statutární město Zlín – historie města a Baťových závodů
Státní okresní archiv Zlín – fondy firmy Baťa
Dobové katalogy, plakáty, inzerce a reklamní materiály firmy Baťa
