Bittner

Malá chebská značka, která chtěla být v každé kuchyni

KDYŽ SE PEČENÍ ZAČALO MĚNIT

Na přelomu 19. a 20. století se v evropské kuchyni odehrávala nenápadná změna. Po staletí se těsto nechávalo kynout především pomocí kvasu nebo droždí, což vyžadovalo čas, zkušenost a správnou teplotu. Moderní domácnost ale začínala hledat jednodušší cestu. Chemické kypření umožňovalo připravit koláče, bábovky, sušenky a další pečivo rychleji a s předvídatelnějším výsledkem. Z výrobku, který by ještě o několik desetiletí dříve patřil spíše do světa chemie a lékárnictví, se postupně stal jeden z nejběžnějších sáčků v kuchyňské zásuvce.

Právě do tohoto nového světa patřil Bittnerův prášek do pečiva, výrobek firmy Eduard Bittner z Chebu, tehdejšího Egeru. Nebyla to jen značka jednoho kypřicího prostředku. Dochované materiály ukazují podnik, který vyráběl také další drobné potravinářské přípravky potřebné při pečení a vaření. Na reklamních tiskovinách se vedle prášku do pečiva objevuje koření a vanilkový cukr a samotný podnik se označoval jako továrna na prášek do pečiva a poživatiny.

EDUARD BITTNER Z CHEBU

Za značkou stálo jméno Eduard Bittner a město Cheb – Eger. Právě spojení jména výrobce a města je na dochovaných materiálech důležité. Německé označení podniku znělo Eduard Bittner, Eger – Backpulver- und Nährmittelfabrik, tedy továrna na prášek do pečiva a potravinářské výrobky. Stejné spojení nacházíme na dochované reklamní kuchařce, která je připisována Eduardu Bittnerovi v Chebu.

Cheb byl pro podobný podnik zajímavým místem. Ležel na důležitých obchodních cestách v západních Čechách a hospodářsky byl přirozeně propojen nejen s českým vnitrozemím, ale také s německy mluvícími oblastmi za hranicí. Firma proto mohla komunikovat se zákazníky v němčině i češtině a její výrobky patřily do obchodního prostoru, který se dlouho neřídil dnešní státní hranicí tak ostře jako později.

Právě proto je možné na Bittnerovy výrobky narazit pod českým i německým označením. Bittnerův prášek do pečiva a Bittners Backpulver byly dvě jazykové podoby stejného spotřebního světa.

MALÝ SÁČEK, VELKÁ ZMĚNA

Prášek do pečiva dnes působí jako naprosto obyčejná věc. V době Bittnerovy firmy však představoval jeden ze symbolů modernizace domácnosti.

Jeho kouzlo spočívalo především v jednoduchosti. Hospodyně nemusela čekat několik hodin, zda těsto správně vykyne. Přesně odměřený obsah sáčku smíchala s moukou a při pečení se uvolnil plyn, který vytvořil v těstě drobné bublinky a zvětšil jeho objem.

Pro výrobce však vznikal zajímavý problém: jak přesvědčit hospodyni, aby místo osvědčeného rodinného postupu začala důvěřovat malému továrně vyrobenému sáčku?

Odpovědí nebyla jen reklama.

Byl jí recept.

NEPRODÁVAT PRÁŠEK. PRODÁVAT KOLÁČ

A právě tady byl marketing firem vyrábějících prášky do pečiva mimořádně chytrý. Zákazníkovi nestačilo říci, že výrobek obsahuje správně namíchané kypřicí látky. Chemické složení většinu hospodyněk nezajímalo.

Potřebovaly vědět, co s ním upečou.

Výrobci proto začali vydávat receptáře a malé kuchařské knížky. A přesně tuto strategii používal také Eduard Bittner.

Dochovala se Kniha kuchařských receptů firmy Bittner Eger, připisovaná Eduardu Bittnerovi a datovaná přibližně kolem roku 1920. Jeden dochovaný exemplář má přes padesát stran; další sběratelsky dochovaný Bittnerův receptář má několik desítek stran a propaguje prášek do pečiva, koření i vanilkový cukr.

To už nebyl obyčejný reklamní leták.

Byla to malá kuchařka.

KUCHAŘKA JAKO TROJSKÝ KŮŇ REKLAMY

Reklamní receptář byl jeden z nejchytřejších marketingových nástrojů potravinářského průmyslu první poloviny 20. století. Obyčejný inzerát člověk přečetl a zahodil. Kuchařku si nechal.

Ležela v zásuvce nebo na polici. Hospodyně se k ní vracela při pečení a spolu s receptem znovu a znovu viděla jméno výrobce. Značka tak vstoupila přímo do kuchyně a zůstávala tam mnohem déle než novinový inzerát.

Bittner proto neprodával pouze prášek do pečiva.

Nabízel návod, jak jej použít.

Recept na bábovku nebo koláč zároveň fungoval jako praktická demonstrace výrobku. Pokud se moučník povedl, nejlepší reklamou nebyl plakát, ale samotný výsledek na stole.

BITTNER NEBYL JEN PRÁŠEK DO PEČIVA

Dochované reklamní materiály ukazují, že sortiment nebyl omezen pouze na jeden výrobek. Vedle prášku do pečiva se objevuje vanilkový cukr a koření, což dobře odpovídá označení firmy jako potravinářského závodu – Nährmittelfabrik.

Byla v tom jasná obchodní logika.

Člověk, který kupoval prášek do pečiva, velmi pravděpodobně potřeboval také vanilkový cukr, ochucovadla nebo další drobné přísady. Výrobce nemusel hledat nového zákazníka. Stačilo mu nabídnout stejné hospodyni další sáček.

Právě malé balené přísady byly ideální pro vytváření značky. Samotná surovina byla levná, ale zákazník chtěl jistotu, že dostane správné množství a stálou kvalitu. Jméno Bittner mělo být touto zárukou.

SOUBOJ O MÍSTO V KUCHYŇSKÉ ZÁSUVCE

Bittner ovšem nevstupoval na prázdný trh. Prášek do pečiva se ve střední Evropě stal mimořádně konkurenčním výrobkem. Výrobci velmi rychle pochopili, že kdo si získá hospodyni pro svůj receptář, může získat její domácnost na dlouhá léta.

Nejznámějším příkladem se stal Dr. Oetker, ale vedle něj existovala řada regionálních a místních výrobců. Právě Bittner patřil k těm značkám, které dnes téměř zmizely z obecné paměti, přestože ve své době měly vlastní výrobní zázemí, reklamní předměty a distribuční síť.

Z tohoto pohledu je dochovaný reklamní materiál Bittner mnohem zajímavější než samotný sáček s práškem.

Dokládá totiž zapomenutého konkurenta velkých značek.

REKLAMA MUSÍ ZŮSTAT DOMA

Bittner používal vedle kuchařek také další reklamní předměty. Dochovaly se například reklamní stolní hodiny označené Eduard Bittner & Co., Eger, datované sběratelským popisem přibližně do třicátých let. Takový předmět je pro pochopení tehdejší reklamy velmi výmluvný.

Dobrá reklamní věc měla mít praktickou hodnotu.

Kalendář visel celý rok na zdi. Kuchařka zůstávala v kuchyni. Hodiny stály na stole. Reklama se tak nesnažila člověka zasáhnout na několik sekund, ale nastěhovat se k němu domů.

A pokaždé, když hospodyně otevřela receptář nebo někdo pohlédl na hodiny, znovu uviděl:

BITTNER – EGER.

CHEB, KTERÝ ZMIZEL

Příběh Bittnerovy firmy má ještě jednu rovinu. Je příběhem hospodářského světa předválečného Chebu, který po roce 1945 prakticky přestal existovat.

Eger byl před druhou světovou válkou převážně německy mluvícím městem a místní průmysl, obchod i řemesla byly s touto komunitou hluboce spojeny. Po válce přišel odsun většiny německého obyvatelstva, konfiskace majetku a zásadní proměna vlastnických poměrů.

Mnoho místních firem tím skončilo nebo bylo začleněno do nových státních struktur. Jména jejich zakladatelů zmizela z obchodů a jejich výrobky z domácností.

Bittner patří právě k těm značkám, jejichž skutečnou historii dnes musíme skládat z jednotlivých stop – z obalů, receptářů, reklamních předmětů a obchodních dokumentů.

CO ZATÍM NEVÍME

U Eduarda Bittnera je důležité oddělit doložené skutečnosti od toho, co se teprve musí dohledat. Máme dobře doložené jméno Eduard Bittner, město Eger/Cheb, existenci továrny na prášek do pečiva a poživatiny a reklamní kuchařky. Máme také materiály dokládající širší sortiment včetně vanilkového cukru a koření.

Naopak přesný rok založení podniku, jeho první adresa, velikost továrny, počet zaměstnanců a přesný poválečný osud zatím není bezpečné doplňovat bez dalšího archivního pramene. Stejně opatrně je třeba zacházet s datací některých dochovaných reklamních předmětů, pokud ji určuje pouze prodejce starožitnosti.

U takto zapomenuté firmy je lepší nechat jedno datum prázdné než vytvořit krásný, ale nepravdivý příběh.

MALÁ ZNAČKA, KTERÁ ZŮSTALA V KUCHAŘCE

Právě reklamní kuchařka nakonec vystihuje Bittnerovu firmu nejlépe.

Původní prášek byl spotřebován. Papírový sáček skončil v kamnech nebo v koši. Koláč se snědl.

Ale kuchařka zůstala.

Po více než sto letech tak můžeme díky malému reklamnímu sešitku znovu objevit výrobce, jehož jméno kdysi znaly domácnosti v Chebu i daleko za jeho hranicemi. Na stránkách s recepty se zachovala stopa světa, v němž moderní potravinářský průmysl teprve učil hospodyně, že dobrý moučník nemusí záviset jen na zkušenosti a štěstí.

Stačilo otevřít sáček.

A na něm stálo jméno:

BITTNER.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE PRO RECLAMARE

ZNAČKA: Bittner
HLAVNÍ VÝROBEK: prášek do pečiva
VÝROBCE: Eduard Bittner / Eduard Bittner & Co.
NĚMECKÉ OZNAČENÍ PODNIKU: Backpulver- und Nährmittelfabrik
MÍSTO: Eger – Cheb
DALŠÍ DOLOŽENÉ VÝROBKY: vanilkový cukr, koření a další potravinářské přípravky
REKLAMNÍ RECEPTÁŘ: Kniha kuchařských receptů firmy Bittner Eger
DOLOŽENÉ OBDOBÍ RECEPTÁŘE: přibližně kolem roku 1920
REKLAMNÍ STRATEGIE: receptáře, kuchařské návody a užitkové reklamní předměty
PŘESNÝ ROK ZALOŽENÍ: zatím nedoložen
PRO MAPU RECLAMARE: Cheb

ZDROJE

Kniha kuchařských receptů – Eduard Bittner, Eger, Továrna na prášek do pečiva a poživatiny, dochovaný reklamní receptář, přibližně 1920.
Dobové reklamní materiály Eduard Bittner, Eger – Backpulver- und Nährmittelfabrik – označení výrobce a výrobního programu.
Dochované reklamní kuchařky Bittner – prášek do pečiva, koření a vanilkový cukr.
Dochované reklamní předměty Eduard Bittner & Co., Eger – doklady obchodní propagace firmy v meziválečném období.
Antikvariátní a sběratelská dokumentace dochovaných tiskovin firmy Bittner – pomocný pramen k identifikaci výrobků a reklamních materiálů.