B.G.B. Futura

Gottliebové, Brauchbar a svět smaltu z brněnského Poříčí

Z továrny na Švábce se rodí B.G.B.

Za třemi písmeny B.G.B., která se objevují na starém smaltovaném nádobí, vojenských polních lahvích i reklamních cedulích, se skrývá jméno jednoho z významných brněnských průmyslových podniků: Brüder Gottlieb und Brauchbar – Bratří Gottliebové a Brauchbar. Jeho historie není jen příběhem hrnců, konvic a smaltovaných mís. Je to zároveň příběh židovské podnikatelské rodiny, která v Brně vybudovala továrnu schopnou exportovat své výrobky do vzdálených částí světa, předala ji druhé generaci a nakonec o ni v předvečer nacistické okupace přišla.

U zrodu podniku stáli Ignaz Gottlieb a Wilhelm Brauchbar. Koncem sedmdesátých let 19. století získali bývalou Czerwinkovu továrnu na plechové zboží na tehdejší Švábce č. 30, v prostoru dnešní Údolní ulice. Obnovili zde výrobu a jejich podnik byl roku 1881 zapsán do obchodního rejstříku jako Brünner Emailgeschirr- und Blechwaren-Fabrik Brauchbar et Gottlieb, vormals Heinrich Czerwinkas Witwe und Sohn. Nebyl to tedy podnik vzniklý z ničeho; Gottlieb s Brauchbarem převzali starší výrobní základ a proměnili jej ve firmu, která měla během několika desetiletí překročit hranice Moravy i habsburské monarchie.

Rozhodující okamžik přišel roku 1889. Do firmy vstoupil Ignazův mladší bratr Rudolf Gottlieb a společnost přijala jméno, které pak používala až do roku 1939: Brünner Emailgeschirr-, Eisen- und Blechwaren-Fabrik Brüder Gottlieb und Brauchbar. Ve stejném roce majitelé zakoupili pozemky na Poříčí a začali budovat nový závod. Na místě bývalé pily a prostoru využívaného ke skladování odpadu z okolních koželužen vyrostla továrna, z níž se během následujících desetiletí stala jedna z významných brněnských smaltoven.

Ignaz Gottlieb – muž první generace

Ignaz Gottlieb patřil ke generaci židovských podnikatelů, která zásadně ovlivnila průmyslovou proměnu Brna druhé poloviny 19. století. Byl nejen spolumajitelem továrny, ale také hlavou rodiny, jejíž další generace se výrazně zapsala do hospodářského i společenského života města. Žil nejprve v Údolní ulici a později přímo na Poříčí, tedy v bezprostřední blízkosti závodu. Jeho život a továrna tak byly geograficky téměř spojeny.

Roku 1883 se Ignaz oženil ve Znojmě s Marií Löwensteinovou. Měli děti Adolfa, Alice, Ernsta a Otta. Právě prostřednictvím nich se rodina Gottliebů propojovala s dalšími významnými brněnskými rodinami. Dcera Alice Gottliebová se provdala do rodiny Löw-Beerů, jednoho z nejznámějších brněnských textilních rodů. Brněnský průmysl té doby totiž nebyl tvořen izolovanými továrníky. Podnikatelské rodiny se znaly, obchodovaly spolu, uzavíraly sňatky a vytvářely rozsáhlou společenskou síť, která překračovala hranice jednotlivých průmyslových oborů.

Ignaz se dožil okamžiku, kdy se jeho původně rakousko-uherská továrna stala významným československým podnikem. Zemřel roku 1936, tedy ještě před katastrofou, která měla o několik let později zasáhnout jeho rodinu. Pohřben je na židovském hřbitově v Brně. Tři roky po jeho smrti už jeho syn a synovec prchali před nacismem z republiky.

Rudolf Gottlieb – mladší bratr, který pomohl vytvořit B.G.B.

Druhým Gottliebem v názvu „Brüder Gottlieb“ byl Rudolf Gottlieb, narozený roku 1863 ve Vyškově. Do podniku vstoupil roku 1889 a právě od tohoto okamžiku můžeme skutečně mluvit o firmě Bratří Gottliebové a Brauchbar. Rudolf se oženil roku 1890 ve Vídni s Rose Rosenbergovou a měl syny Herberta a Georga. Stejně jako Ignaz bydlel na Poříčí nedaleko továrny.

Rudolf ve firmě působil čtyři desetiletí. Roku 1929 jej ve vedení nahradil jeho syn Herbert Gottlieb. Tím se uskutečnila typická generační výměna rodinného průmyslového podniku: po Ignazovi a Rudolfovi přebírali odpovědnost jejich synové Adolf a Herbert. Rudolf zemřel v Brně 19. června 1931, byl zpopelněn v brněnském krematoriu a jeho ostatky byly uloženy na židovském hřbitově.

Z původní trojice majitelů přitom už dříve odešel Wilhelm Brauchbar. Z firmy vystoupil roku 1915, ale jeho jméno zůstalo v názvu společnosti dalších téměř čtvrt století. To je důležitý detail i pro interpretaci značky B.G.B.: písmena přežila samotné původní složení majitelů, protože už měla obchodní hodnotu a zákazníci je znali.

Paříž 1900 – brněnský smalt před celým světem

Na přelomu století už B.G.B. dávno nebyla malou moravskou továrnou. Výrobky putovaly na zahraniční trhy a roku 1900se firma představila na Světové výstavě v Paříži. Oficiální publikace rakousko-uherské účasti ji uvádí mezi podniky zastupujícími monarchii v oblasti železářského a kovozpracujícího průmyslu. Vedle jmen velkých hutních a strojírenských společností se tak objevila i Brünner Email-, Eisen- und Blechwaarenfabrik Brüder Gottlieb und Brauchbar.

Byla to mimořádná vizitka. Pařížská výstava představovala jednu z největších přehlídek moderního světa a navštívily ji miliony lidí. Pro brněnského výrobce znamenala možnost představit svou produkci obchodníkům z celé Evropy i zámoří. Smaltované nádobí B.G.B. se vyváželo mimo jiné do Ruska a Číny a továrna dokázala připravovat dekory podle vkusu jednotlivých zahraničních trhů.

Obyčejný hrnec z Poříčí tak mohl absolvovat cestu dlouhou tisíce kilometrů. Právě to je možná nejpřesnější obraz síly tehdejšího Brna: město nebylo jen regionálním průmyslovým centrem. Jeho továrny byly součástí světového obchodu.

Když místo hrnců přišla válka

První světová válka proměnila továrnu stejně jako celý průmysl monarchie. Podnik, který uměl lisovat, tvarovat, spojovat a smaltovat plech, mohl své zkušenosti snadno využít pro vojenskou výrobu. B.G.B. se zapojila do produkce vojenského materiálu a její značku dnes nacházíme na předmětech, které se zachovaly v muzejních i soukromých sbírkách.

Jedním z nejlépe doložených výrobků jsou vojenské polní lahve z emailovaného železného plechu. Muzejní exempláře nesou označení výrobce a zkratku BGB BRUNN. Továrna tedy dodávala armádě předmět, který si voják nesl prakticky každý den.

Firma současně pracovala jako subdodavatel velkých zbrojních podniků a později spolupracovala se Škodovými závody a brněnskou Zbrojovkou. Zkušenost s vojenskou výrobou nezmizela ani po vzniku Československa; podnik se podílel na různých zakázkách pro československou armádu.

Za třemi písmeny B.G.B. se tak skrývaly dva naprosto odlišné světy. Jeden tvořily bílé smaltované hrnce, konvice a mísy v domácích kuchyních. Druhý polní lahve, vojenské součástky a zakázky pro armádu.

Adolf Gottlieb – chemik, továrník a druhá generace

Po první světové válce začala do vedení vstupovat druhá generace rodiny. Roku 1919 se společníkem stal Ignazův syn Adolf Gottlieb, narozený 5. září 1884 v Brně. Adolf studoval chemii, což pro podnik založený na práci s kovem, smaltem a průmyslovými povrchovými úpravami nebylo bez významu. Ve firmě B.G.B. působil až do roku 1938.

Jeho podnikatelské ambice však přesahovaly rodinnou továrnu. Roku 1935 založil v brněnské Rybářské ulici č. 41 další podnik, Gottlieb et Comp., zaměřený na tovární výrobu srpů, kos a kovaného zboží. Společníkem byl jeho bratranec Herbert Gottlieb a také Ludvík a Dezider Kestnerové z Bratislavy. Později se sortiment rozšířil o výrobu kovových žíní. Adolf tedy nebyl pouze dědicem otcova podniku. Patřil k další generaci průmyslníků, která hledala nové výrobní obory a zakládala vlastní společnosti.

V osobním životě se roku 1919 oženil v Brně s Dorou Ornsteinovou. Měli děti Otta Richarda, Felixe, Marii a Roberta. Ještě na konci třicátých let tak mohla rodina předpokládat, že třetí generace jednou naváže na průmyslovou tradici, kterou založil Ignaz.

Nestalo se to.

Herbert Gottlieb – poslední muž v továrně

Druhou klíčovou postavou nové generace byl Herbert Gottlieb, syn Rudolfa a bratranec Adolfa. Po otci převzal jeho pozici ve firmě a od roku 1929 patřil k jejím hlavním představitelům. Adolf a Herbert tak představovali dvě větve rodiny Gottliebů, které pokračovaly v podniku založeném jejich otci a strýci.

A právě na Herberta dopadla v závěru existence rodinné firmy nejtěžší role.

Na konci roku 1938, po Mnichovské dohodě a záboru československého pohraničí, už bylo zřejmé, jaké nebezpečí židovským podnikatelům hrozí. Adolf Gottlieb se rozhodl odejít. Koncem roku 1938 odjel s rodinou do Brazílie a do Československa se už nikdy nevrátil. Řízení továrny zůstalo na Herbertovi.

Herbert vydržel v okleštěném Česko-Slovensku jen o několik týdnů déle. Počátkem roku 1939 odešel s rodinou do Velké Británie. Dva muži, kteří měli pokračovat v rodinné průmyslové tradici, tak během několika měsíců opustili zemi, v níž jejich otcové vybudovali jednu z významných brněnských továren.

Prodej na poslední chvíli

Gottliebové si nebezpečí uvědomovali včas. Už během roku 1938 začali jednat o prodeji továrny. Zájemcem byla společnost J. Ottahal a syn, a. s., Olomouc, největší moravské velkoželezářství a současně jeden z věřitelů B.G.B.

Jednání se táhla několik měsíců. Teprve 28. února 1939 byl sepsán pamětní protokol, podle něhož Adolf a Herbert Gottliebovi nabízeli Ottahalovi továrnu se všemi nemovitostmi a vybavením. Kupující měl místo klasického zaplacení kupní ceny převzít a uhradit hypoteční dluhy zatěžující majetek. Od 1. března 1939 převzal Ottahal financování a vedení provozu.

Podívejme se na datum.

Čtrnáct dní poté obsadila německá armáda české země.

Gottliebové tedy jednali skutečně na poslední chvíli. Formálně však převod nebyl dokončen klasickou kupní smlouvou. Majitelé už byli v zahraničí a právní vypořádání podniku se za okupace komplikovalo. Otázka legalizace převodu se táhla prakticky až do konce války.

Právě zde končí B.G.B. jako rodinný podnik Gottliebů. Nikoli bankrotem, nikoli tím, že by o její výrobky přestal být zájem, a nikoli běžným prodejem firmy po generační výměně. Rodinná kontinuita byla přerušena proto, že její majitelé byli Židé a další setrvání v zemi pro ně představovalo bezprostřední nebezpečí.

Adolfova druhá továrna byla arizována

Jak oprávněné jejich obavy byly, ukazuje osud Adolfova druhého podniku Gottlieb et Comp. Po okupaci byl jako židovský majetek arizován. Po válce do něj byla dosazena národní správa, výroba jednotlivých produktů byla rozdělena mezi státní podniky a roku 1951 byla firma z obchodního rejstříku definitivně vymazána.

Adolf už tento vývoj sledoval z druhé strany Atlantiku. Usadil se v Brazílii a roku 1949 získal brazilské občanství. Brněnská encyklopedie uvádí jeho úmrtí pouze jako „po roce 1949, Brazílie?“ – přesný konec jeho života tedy zatím doložen není.

Je v tom zvláštní kontrast. Muž narozený roku 1884 v Brně do rodiny jednoho z významných místních průmyslníků, vystudovaný chemik a spolumajitel dvou průmyslových podniků, zakončil svou evropskou životní kapitolu útěkem na jiný kontinent. Do města, kde jeho rodina po dvě generace podnikala, už se nevrátil.

Ernst Gottlieb – továrnický syn, legionář a olympionik

Rodina Gottliebů má ještě jednu překvapivou postavu. Adolfův mladší bratr Ernst Gottlieb, narozený roku 1893 v Brně, se nevydal stejnou cestou jako jeho otec a bratr. Vystudoval reálné gymnázium, obchodní akademii a později textilní vysokou školu v anglickém Leedsu. Proslavil se však především sportem.

Byl všestranným sportovcem – věnoval se tenisu, veslování, cyklistice, šermu i lyžování. V tenise se dostal až na československou špičku a roku 1924 reprezentoval Československo na olympijských hrách v Paříži. Ve čtyřhře nastoupil s Friedrichem Rohrerem a v následujícím roce společně získali československý mistrovský titul.

Jeho život však nebyl jen sportovní. Za první světové války byl mobilizován, bojoval na východní frontě, roku 1917 padl do ruského zajetí a později se připojil k československým legiím v Rusku. Po válce se vrátil do Brna.

A nakonec i jeho cesta vedla do Brazílie. Ernst Gottlieb zemřel 10. dubna 1980 v São Paulu.

Jediná rodina tak v sobě spojila pozoruhodně rozdílné části československých dějin: průmysl, židovské Brno, první světovou válku, československé legie, olympijský sport i emigraci před nacismem.

B.G.B. a světová síť smaltu

Mezitím továrna dál vyráběla. Ve dvacátých letech pracovalo v závodě kolem 900 dělníků a firma byla natolik významná, že se zapojila do mezinárodního kartelu výrobců smaltovaného zboží se sídlem v Berlíně. B.G.B. v něm připadla výrobní kvóta 5,26 procenta. Roku 1929 se českoslovenští výrobci dohodli také na domácím kartelu a založili společnost Smalt, prodejní kancelář pro smaltované zboží v Praze.

Takový údaj ukazuje skutečné rozměry podniku lépe než jakýkoli reklamní slogan. B.G.B. nebyla jednou z desítek malých smaltoven. Byla součástí mezinárodního systému, který se snažil regulovat výrobu a ceny smaltovaného zboží v Evropě.

Světová hospodářská krize však tvrdě zasáhla i Brno. Výroba kolísala, exportní trhy se zmenšovaly a továrna musela reagovat na dramatické změny světového obchodu. Přesto se podnik zotavil a roku 1937 zaměstnával přibližně 850 lidí.

Jen o dva roky později už jeho majitelé nebyli v Československu.

Oskar Schindler píše do firmy, která bývala Gottliebova

Příběh má ještě jeden téměř filmový dovětek. Po převzetí podniku společností J. Ottahal a syn pokračovala továrna ve výrobě také za války. A v březnu 1945 se na její vedení obrátil člověk, jehož jméno se později stalo symbolem záchrany Židů během holokaustu – Oskar Schindler.

Schindler tehdy provozoval závod v Brněnci, kam nechal převézt více než tisíc židovských vězňů, kteří díky tomu unikli deportaci do vyhlazovacího tábora. Dne 13. března 1945 napsal vedení společnosti J. Ottahal a syn dopis se žádostí související s výrobou svého závodu. Originál tohoto dopisu byl později nalezen mezi dokumenty spojenými s někdejší brněnskou továrnou.

Je to zvláštní historický oblouk. Továrnu založila židovská rodina Gottliebů. Její potomci před nacisty uprchli do Brazílie a Británie. A šest let poté se na podnik, který kdysi vlastnili, obrátil muž, jenž právě v té době zachraňoval před smrtí více než tisíc dalších Židů.

Není třeba z toho vytvářet legendu. Samotné spojení těchto dvou příběhů je dost silné.

Po válce už bez Gottliebů

Když válka skončila, původní majitelé se do továrny nevrátili. Na konci roku 1945 se podnik dostal pod národní správu a roku 1946 následovalo znárodnění. Starý svět rodinných brněnských továren končil a výrobní kapacity byly začleňovány do nově vytvářených státních podniků.

Tradice smaltovaného a kovového nádobí však pokračovala pod jinými názvy. Výroba se dostala do struktur Spojených smaltoven, později Sfinxu a Brnosmaltu. Původní jména Gottlieb a Brauchbar postupně zmizela z výrobků, reklam i firemních dokumentů.

Písmena B.G.B. zůstala na starých hrncích, polních lahvích, vojenských předmětech a reklamních cedulích.

B.G.B. Union – reklama na nádobí, za níž stojí osud rodiny

A právě proto je cedule B.G.B. Union mnohem zajímavější, než naznačuje její veselá obchodní grafika. Původně měla jediný úkol: připomenout zákazníkovi, jaké smaltované nádobí má v obchodě hledat. Po téměř století však vypráví úplně jiný příběh.

Za písmenem B stojí Brauchbar. Za dvěma G dva bratři Gottliebové – Ignaz a Rudolf. Za nimi přichází další generace, Adolf a Herbert. Jeden na konci roku 1938 odjíždí s rodinou do Brazílie, druhý počátkem roku 1939 do Velké Británie. Ignazův další syn Ernst projde první světovou válkou, ruským zajetím a československými legiemi, reprezentuje republiku na olympiádě a nakonec také zemře v Brazílii.

Mezitím továrna na Poříčí vyrábí smaltované hrnce pro domácnosti, vystavuje v Paříži, posílá zboží do Ruska a Číny, za války vyrábí vojenské polní lahve, zaměstnává stovky lidí a stává se součástí evropského průmyslového kartelu.

A pak přijde rok 1939.

Rodina, která podnik budovala dvě generace, během několika měsíců zmizí z Brna. Továrna zůstane stát, stroje dál pracují a výroba pokračuje. Jen jméno jejích majitelů postupně mizí.

Právě proto dnes tři písmena na staré reklamě znamenají mnohem víc než značku smaltovaného nádobí.

B.G.B. je malý nápis, za kterým se skrývá velký příběh průmyslového, židovského a nakonec i tragicky evropského Brna.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE PRO RECLAMARE

B.G.B.: Brüder Gottlieb und Brauchbar – Bratří Gottliebové a Brauchbar
MÍSTO: Brno
PŮVODNÍ ZÁVOD: Švábka č. 30, dnešní oblast Údolní ulice
HLAVNÍ TOVÁRNA: Poříčí 1/3, Brno
REJSTŘÍKOVĚ DOLOŽENÁ FIRMA: 1881
B.G.B. POD TÍMTO NÁZVEM: od 1889
ZAKLADATELÉ: Ignaz Gottlieb a Wilhelm Brauchbar
OD ROKU 1889: Ignaz a Rudolf Gottliebovi + Wilhelm Brauchbar
WILHELM BRAUCHBAR ODCHÁZÍ: 1915
DRUHÁ GENERACE: Adolf Gottlieb a Herbert Gottlieb
ADOLF: 1884 Brno – po 1949 Brazílie; chemik, podnikatel, emigrace 1938
HERBERT: syn Rudolfa Gottlieba; převzal otcovo místo ve firmě, emigrace do Velké Británie počátkem 1939
ERNST GOTTLIEB: 1893 Brno – 1980 São Paulo; legionář a československý olympijský tenista
VÝROBKY: smaltované, železné a plechové zboží, především nádobí; doložena také vojenská výroba
SVĚTOVÁ VÝSTAVA: Paříž 1900
EXPORT: mimo jiné Rusko a Čína
MEZINÁRODNÍ KARTEL: výrobní podíl B.G.B. 5,26 %
ZAMĚSTNANCI: kolem 900 ve 20. letech; přibližně 850 roku 1937
PRODEJ OTT AHALOVI: protokol 28. 2. 1939
PŘEVZETÍ VEDENÍ PROVOZU: 1. 3. 1939
OKUPACE ČESKÝCH ZEMÍ: 15. 3. 1939
OSKAR SCHINDLER: dopis firmě J. Ottahal a syn z 13. 3. 1945
ZNÁRODNĚNÍ: 1946

ZDROJE

Archiv města Brna: studie k historii Brněnské továrny na smaltované, železné a plechové zboží Bratří Gottliebové a Brauchbar – vývoj podniku, kartely, hospodářské výsledky, Adolf a Herbert Gottliebovi a prodej J. Ottahal a syn.
Encyklopedie dějin města Brna: Ignaz Gottlieb – rodina, vznik firmy, Rudolf Gottlieb, Wilhelm Brauchbar a vývoj podniku.
Encyklopedie dějin města Brna: Rudolf Gottlieb – vstup do firmy roku 1889, rodina a předání místa Herbertovi.
Encyklopedie dějin města Brna: Adolf Gottlieb – studium chemie, B.G.B., Gottlieb et Comp., emigrace do Brazílie a brazilské občanství.
Encyklopedie dějin města Brna: Ernst Gottlieb – sportovní kariéra, olympijské hry a životní osudy.
Österreich auf der Weltausstellung Paris 1900: oficiální katalog rakouské účasti – Brüder Gottlieb und Brauchbar mezi vystavovateli.
Lombardia Beni Culturali – Museo Vallivo Valfurva: vojenská polní láhev výrobce Brüder Gottlieb und Brauchbar, Brünn, označení BGB BRUNN.
Český rozhlas: archivní nález dopisu Oskara Schindlera z 13. března 1945 adresovaného vedení J. Ottahal a syn.