Blaimscheinův margarín
Carl Blaimschein – margarínový král z Vídně
Na konci 19. století se v Evropě odehrávala malá potravinářská revoluce. Máslo bylo drahé, rychle rostoucí města potřebovala dostupnější tuk a na scénu vstupoval nový výrobek – margarín. Jedním z mužů, kteří na jeho nástupu vybudovali velký podnik, byl vídeňský průmyslník Carl Blaimschein.
Jeho podnikatelský příběh začal roku 1888, kdy převzal vídeňskou pobočku firmy Ludwig Hinterschweiger z Welsu, která obchodovala s máslem, margarínem a dalšími jedlými tuky. Blaimschein ale nechtěl zůstat jen obchodníkem. Už následujícího roku udělal rozhodující krok k vlastní průmyslové výrobě.
V roce 1889 koupil od Julia Granichstädtena provoz na zpracování tuků – Fettschmelze – v tehdejší Plankengasse, dnešní Diefenbachgasse, v 15. vídeňském obvodu. Na tomto místě vybudoval továrnu na máslo, margarín a jedlé tuky nesoucí jeho jméno.
Byla to ideální doba pro podobný podnik. Margarín vznikl teprve několik desetiletí předtím jako levnější alternativa másla a s industrializací potravinářství se rychle měnil z náhražky v běžné spotřební zboží. Výrobci však museli překonat nedůvěru zákazníků. Nestačilo tuk vyrobit – bylo nutné přesvědčit hospodyně, že je chutný, kvalitní a vhodný pro každodenní vaření.
Právě proto se margarín stal výrazně značkovým a reklamním zbožím. Výrobci investovali do barevných obalů, plakátů, smaltovaných cedulí a obchodních značek. V konkurenčním prostředí Vídně konce 19. století začínala být značka téměř stejně důležitá jako samotný výrobek.
Když se konkurenti spojili
Blaimscheinův podnik rychle rostl, ale současně rostla i konkurence. Na vídeňském trhu působily další významné firmy, především Khuner, Moll a Julius Granichstädten.
Namísto dlouhé cenové války přišlo kolem roku 1900 zásadní spojení. Blaimschein se svými hlavními konkurenty a za účasti nizozemského kapitálu vytvořil společnost s monumentálním názvem:
Vereinigte Margarine- und Butterfabriken Blaimschein, Khuner, Moll & Julius Granichstädten Ges.m.b.H.
Spojení několika soupeřících výrobců bylo typickým projevem proměny evropského průmyslu na přelomu století. Malé a střední továrny se slučovaly do větších celků, které dokázaly levněji nakupovat suroviny, vyrábět ve větších sériích a budovat rozsáhlejší distribuční sítě.
Z původního Blaimscheinova obchodu s máslem tak během pouhých dvanácti let vznikla součást jednoho z významných rakouských výrobců margarínu a jedlých tuků.
Nejen margarín
Carl Blaimschein přitom nebyl podnikatelem jediného oboru. Bohatství získané v potravinářství investoval také do nemovitostí a výroby stavebních materiálů. Patřily mu cihelny v Prinzersdorfu, Pottenbrunnu, Neulengbachu a Loosdorfu.
Na přelomu století se tak řadil mezi velmi majetné vídeňské průmyslníky. Jeho podnikatelský svět byl typický pro poslední desetiletí Rakouska-Uherska: rychle rostoucí Vídeň potřebovala potraviny, nové domy i stavební materiál – a Blaimschein dokázal podnikat v obou těchto světech.
Jeho příběh je zajímavý také z pohledu českých zemí. Vídeň byla centrem monarchie a výrobky velkých vídeňských potravinářských podniků se prostřednictvím obchodní sítě dostávaly na trhy celého Rakouska-Uherska. Reklamní materiály těchto firem proto nacházíme i mimo dnešní Rakousko.
A právě reklamní předměty jsou dnes možná nejviditelnější připomínkou světa, ve kterém se z obyčejného tuku začával stávat moderní značkový výrobek.
Carl Blaimschein začal roku 1888 jako obchodník s máslem a margarínem. O dvanáct let později už jeho jméno stálo vedle největších konkurentů v názvu společného průmyslového podniku. Jeho kariéra dokonale vystihuje dobu, kdy se z potravinářského řemesla rodila velkovýroba – a z obyčejného margarínu značka, o zákazníka bojující reklamou.
