Platebna Ústřední banky českých spořitelen
Ústřední banka českých spořitelen – společná banka českého spořitelnictví
Na přelomu 19. a 20. století už české spořitelny spravovaly značné množství peněz. Byly však rozptýlené po jednotlivých městech a regionech a chyběla jim instituce, která by jejich sílu dokázala spojit.
První důležitý krok přišel v roce 1901, kdy vznikl Svaz českých spořitelen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jeho cílem bylo hájit společné zájmy českých spořitelen a vytvořit protiváhu silným finančním institucím tehdejší monarchie.
Právě z iniciativy Svazu vznikla Ústřední banka českých spořitelen. Svou činnost zahájila 1. srpna 1903 a měla fungovat jako společné finanční centrum českých spořitelen. Jednotlivým ústavům umožňovala ukládat a zhodnocovat volné prostředky, zprostředkovávala finanční operace a postupně se stala důležitou součástí českého bankovnictví.
Její význam nebyl pouze hospodářský. V době Rakouska-Uherska bylo budování vlastních českých bank, záložen, spořitelen, pojišťoven a průmyslových podniků také součástí širší hospodářské emancipace české společnosti. Kapitál uložený českými střadateli mohl být prostřednictvím českých finančních institucí využíván pro další rozvoj domácího hospodářství.
Po vzniku Československa v roce 1918 význam Ústřední banky českých spořitelen dále rostl. Stala se finančním zázemím rozsáhlé sítě spořitelen a její jméno se objevovalo nejen ve finančním světě, ale prostřednictvím reklamy také před očima běžných střadatelů.
A právě reklama byla pro spořitelny specifická. Neprodávaly výrobek, který bylo možné vystavit ve výloze. Prodávaly důvěru. Reklamní plakáty a cedule proto pracovaly se symboly jistoty, spořivosti, rodiny, budoucnosti a bezpečně uložených peněz. Vkladní knížka měla představovat cestu k vlastnímu bydlení, zabezpečení dětí nebo klidnějšímu stáří.
Ústřední banka českých spořitelen tak reprezentuje zajímavou kapitolu prvorepublikové reklamy: dobu, kdy se prostřednictvím plakátů a cedulí nepropagovalo jen mýdlo, čokoláda nebo automobil, ale také samotná myšlenka, že spořit znamená myslet na budoucnost.
Z instituce založené roku 1903 jako společné finanční centrum českých spořitelen se tak stal jeden ze symbolů organizovaného českého spořitelnictví – světa, v němž nejcennějším zbožím nebyly peníze samotné, ale důvěra lidí, kteří je bance svěřili.
