Velkonákupní společnost družstev – když si družstva vybudovala vlastní průmysl

Na začátku byla jednoduchá myšlenka: když budou dělnická spotřební družstva nakupovat společně a ve velkém, dokážou svým členům nabídnout zboží levněji. Z této myšlenky postupně vyrostl podnik, který ve 20. a 30. letech patřil k největším obchodním a výrobním organizacím v Československu.

Historie se začala psát v roce 1908, kdy vznikla veřejná obchodní společnost Dělnická nákupní a výrobní společnost Jaroš a spol. O rok později byla reorganizována na společnost s ručením omezeným a v roce 1912 přijala název Velkonákupní společnost konsumních družstev v Praze. Tehdy se objevila také zkratka VDP, která podniku zůstala i po další změně názvu v roce 1928 na Velkonákupní společnost družstev.

VDP nebyla běžným velkoobchodem. Zpočátku zásobovala především spotřební družstva, později se jejími členy stala také družstva výrobní, stavební a hospodářská. Nakupovala ve velkém, zajišťovala distribuci, ale stále více zboží začala také sama vyrábět.

Jedním z prvních výrobků, s nimiž společnost obchodovala, byly dokonce zápalky s etiketou navrženou Mikolášem Alšem. Z drobného detailu je dobře vidět, že VDP už od počátku chápala význam značky a reklamy. Po vzniku Československa přišel obrovský rozmach. Ve 20. a 30. letech se VDP stala hlavním dodavatelem potravinářského a průmyslového zboží pro rozsáhlou síť družstevních prodejen. Budovala vlastní továrny, mlýny, pekárny, sklady, masné provozy i konfekční výrobu. K největším patřila továrna v Nelahozevsi, kde se vyráběl margarín, kosmetika a čisticí prostředky. VDP měla také továrnu na uzeniny v Praze, konfekční výrobu, mlýn a pekárnu v Kladně, mlýn v Kyjově a velká skladiště například v Děčíně, Žilině a Zvolenu.

Rozsah podniku nejlépe ukazuje Praha. V polovině 20. let VDP koupila pozemek na Těšnově a mezi lety 1927–1928 zde vybudovala reprezentativní palác VDP. Nebyly v něm jen kanceláře vedení společnosti. Nacházela se zde také výroba prádla, sklady textilu a domácích potřeb, vzorkové sklady a byty zaměstnanců. Pražské skladovací a výrobní provozy VDP byly ve své době řazeny k nejmodernějším ve střední Evropě.

A VDP si postupně vytvořila také vlastní svět značek a výrobků. Dochovaná prvorepubliková reklama propaguje například prášky do pečiva Rozvoj, výrobek Kolor nebo vanilinový cukr. Na obalech se výrazně objevovalo logo VDP – družstevní původ výrobku měl být pro zákazníka zárukou dobré ceny i kvality.

Ve skutečnosti šlo o pozoruhodně moderní systém. Družstva měla své zákazníky a prodejny, VDP zajišťovala nákup surovin, vlastní výrobu, velkoobchod, sklady i distribuci. Velká část cesty výrobku od továrny až k zákazníkovi tak zůstávala uvnitř družstevní sítě.

Ve 30. letech už VDP představovala podnik s celostátní působností a její značka byla známá nejen doma, ale také v zahraničí. V tehdejším Československu přitom fungovalo na počátku třicátých let 1 474 spotřebních družstev s více než 910 000 členy a téměř 5 000 prodejnami. VDP stála v pozadí značné části tohoto obrovského obchodního systému.

Okupaci a druhou světovou válku společnost přežila, její samostatná existence však skončila po únoru 1948. Po čtyřiceti letech činnosti byla VDP nuceně spojena se státním Velkodistribučním podnikem, který začal fungovat od 1. ledna 1949.

Z malé nákupní společnosti Jaroš a spol. tak během jedné generace vznikla organizace, která měla vlastní továrny, sklady, značky i tisíce prodejních míst napojených na družstevní síť. VDP nebyla jen velkoobchodem – byla vlastně jedním z prvních československých systémů, který dokázal propojit výrobu, distribuci, prodej a reklamu pod jednou střechou.

Hlavní zdroj: COOP – historie spotřebních družstev a VDP