Bohumil Kadeřábek, Jílové u Prahy
Bohumil Kadeřábek – sklenář z Jílového u Prahy
Řemeslník, jehož jméno přežilo na reklamě
Za starou reklamou se někdy skrývá velká továrna, jejíž výrobky putovaly po celé monarchii. Jindy však vede stopa k jedinému řemeslníkovi, jeho dílně a městu, v němž jej znala pravděpodobně většina obyvatel. Právě takovým případem je Bohumil Kadeřábek z Jílového u Prahy, jehož jméno se podařilo dohledat v dobových adresářích jako jméno místního sklenáře. Nebyl anonymním obchodníkem se sklem ani zaměstnancem některého z velkých sklářských podniků. V Jílovém provozoval vlastní sklenářskou živnost a podle dochovaných adresářových záznamů patřil po několik desetiletí k nevelkému okruhu místních řemeslníků, kteří se tímto oborem živili.
Nejstarší zatím bezpečně doložený záznam pochází z Chytilova úplného adresáře Království českého z roku 1912. V oddílu věnovaném Jílovému jsou mezi sklenáři uvedeni pouze dva muži: Kadeřábek Bohumil a Váňa František. Už samotná stručnost tohoto zápisu dobře vypovídá o prostředí menšího českého města před první světovou válkou. Sklenář nebyl specializovaným obchodem, který by člověk míjel na každém rohu. Byl řemeslníkem, kterého lidé potřebovali při stavbě a opravách domů, při rozbití oken, zasklívání dveří, výloh nebo rámů a při nejrůznějších drobných opravách předmětů každodenní potřeby.
Sklenářství před érou moderních oken
Práce sklenáře na počátku 20. století vypadala podstatně jinak než dnes. Okna byla převážně dřevěná, skleněné tabule se upevňovaly sklenářskými hřebíčky a zatmelovaly a jejich rozbití bylo běžnou součástí života domácností, obchodů i hospodářských budov. Sklenář proto neprodával pouze materiál. Především jej měřil, řezal, dopravoval a osazoval. S rozvojem obchodů navíc rostla poptávka po větších výkladních sklech a sklo se stále výrazněji prosazovalo také v interiérech.
V menším městě, jakým bylo Jílové, tak mohl mít sklenář velmi široký okruh zákazníků. Pracoval pro domácnosti, živnostníky, majitele obchodů i stavebníky. Je proto pravděpodobné, že Kadeřábkovo jméno nebylo místním obyvatelům známé jen z reklamy, ale především z každodenní řemeslnické práce. Přesný rozsah jeho nabídky však zatím doložen není, a proto mu nelze bez dalšího pramene připisovat například výrobu zrcadel, rámování obrazů nebo další činnosti, které bývaly se sklenářstvím často spojeny.
Téměř tři desetiletí jednoho jména
Na Kadeřábkově příběhu je pozoruhodná především kontinuita. Jeho živnost není zachycena pouze v jediném adresáři. Jméno Bohumila Kadeřábka se mezi jílovskými sklenáři objevuje také v adresářových pramenech z období první republiky, konkrétně v adresářích ARČS z let 1930–1938. A nezmizelo ani po dramatickém zlomu roku 1939. V Adresáři Protektorátu Čechy a Morava z roku 1939 je v oddílu „JÍLOVÉ U PRAHY. Město“ stále uvedeno pod profesí „Sklenáři – Glaser“ jméno Kadeřábek, Bohum., vedle Františka Váni.
Máme tedy před sebou živnost doloženou nejméně od roku 1912 do roku 1939. To znamená minimálně sedmadvacet let existence pod stejným jménem. Kadeřábek začíná v pramenech ještě za vlády císaře Františka Josefa I., prochází první světovou válkou, rozpadem Rakouska-Uherska, vznikem Československé republiky, hospodářskou krizí třicátých let a jeho jméno se v adresáři objevuje ještě na počátku německé okupace. Za jediným strohým řádkem adresáře se tak skrývá překvapivě dlouhý kus českých dějin.
Kadeřábek a Váňa – dva sklenáři jednoho města
Zajímavým detailem je rovněž mimořádně malý počet konkurentů. Vedle Bohumila Kadeřábka se v adresářích pravidelně objevuje František Váňa, v některých záznamech se objevuje také jméno Em. Váňa. Přinejmenším podle dostupných profesních seznamů tedy sklenářský trh v Jílovém nepředstavovaly desítky provozoven, ale několik konkrétních lidí.
Takové prostředí bylo pro živnostníka zároveň výhodou i závazkem. Ve městě, kde existovali dva či několik málo sklenářů, měla osobní pověst mimořádnou cenu. Dobře provedená práce znamenala další zakázku, špatná práce se naopak rychle rozkřikla. Reklama zde proto nefungovala pouze jako anonymní propagace značky. Připomínala zákazníkům konkrétní jméno člověka, kterého mohli osobně znát.
Reklama jako pozůstatek světa malých živností
Právě v tom spočívá hodnota dochované reklamy Bohumila Kadeřábka. Nejde o památku na průmyslového výrobce skla, ale na lokální řemeslnou ekonomiku, která tvořila podstatnou část života českých měst první poloviny 20. století. Vedle pekaře, řezníka, hodináře, krejčího, obuvníka nebo zámečníka měl své pevné místo také sklenář. Jeho podnik často nepotřeboval rozsáhlou distribuční síť ani celostátní reklamní kampaň. Potřeboval především to, aby lidé v okolí věděli, kam mají přijít, když potřebují tabuli skla nebo opravit rozbité okno.
Dochovaný reklamní předmět proto dnes funguje téměř jako náhradní vývěsní štít dávno zmizelé provozovny. Z obyčejného jména se díky adresářům znovu stává konkrétní živnostník: Bohumil Kadeřábek, sklenář v Jílovém u Prahy, jehož podnikání lze bezpečně sledovat nejméně od roku 1912 až do roku 1939.
Co zatím zůstává neznámé
Jedna důležitá část příběhu zatím chybí – přesná adresa Kadeřábkovy provozovny. Dochované adresářové zápisy, které jeho živnost potvrzují, číslo domu neuvádějí. Bez dalšího pramene proto není možné konkrétní budovu spolehlivě určit. Stejně tak zatím není bezpečně doložen rok založení živnosti ani okamžik jejího zániku. Roky 1912 a 1939 proto představují hranice současného písemného doložení, nikoli nutně skutečný začátek a konec Kadeřábkova podnikání.
Právě dlouhé doložené období však dává nenápadné reklamě mimořádně zajímavý kontext. Představuje svět místního řemesla, v němž jedno jméno dokázalo přetrvat několik politických režimů a téměř tři desetiletí společenských změn. Bohumil Kadeřábek nebyl velkým průmyslníkem. Byl jedním z těch tisíců živnostníků, na jejichž každodenní práci stála města první republiky – a právě proto stojí jeho příběh za uchování.
Zdroje
Chytilův úplný adresář Království českého, 1912 – oddíl Jílové, profesní seznam „Sklenáři“.
Adresáře republiky Československé (ARČS), ročníky 1930–1938 – Jílové u Prahy, profesní seznamy.
Adresář Protektorátu Čechy a Morava, 1939 – „JÍLOVÉ U PRAHY. Město“, oddíl „Sklenáři – Glaser“.
