Kačmařík

Cyrill Kačmařík – brněnský obuvník, který nechtěl pracovat podle šablony

Od malého obchodu k brněnskému velkozávodu

Na první pohled je to jen reklamní tiskopis s dlouhým výčtem bot. Při bližším čtení ale otevírá příběh jednoho z pozoruhodných brněnských obuvnických podniků první třetiny 20. století. Firma se na něm představuje sebevědomě jako „První brněnský velkozávod pro výrobu dobré jemné rukodílné obuvi“. Za iniciálou C. Kačmařík stál Cyrill Kačmařík, obchodník a výrobce obuvi, jehož podnikatelskou dráhu lze v Brně sledovat nejméně od roku 1909.

Nejstarší dosud doložená stopa vede na Starobrněnskou ulici 19–21, kde měl Kačmařík v letech 1909–1910 sklad a patrně také prodejnu obuvi. Už tehdy tedy nešlo jen o řemeslníka pracujícího na zakázku někde v malé dílně. Kačmařík budoval obchodní zázemí a postupně se posouval na stále významnější adresy. Roku 1911 je doložen jeho obchod s obuví na Zelném trhu 13, od roku 1919 potom na sousední adrese Zelný trh 12. Zelný trh byl jedním z nejživějších obchodních míst Brna. Přítomnost právě zde ukazuje, že Kačmaříkův podnik musel mít už před první světovou válkou i krátce po ní pevnou klientelu. Skutečný rozmach ale přišel až s přesunem na Křenovou ulici.

Křenová 34 – sídlo výroby

Hlavním místem Kačmaříkova podnikání se stal rohový dům Křenová 34 / Štěpánská 2. Cyrill Kačmařík tento dům vlastnil a nejméně v letech 1921–1933 zde provozoval svůj hlavní obuvnický závod a prodejnu. Právě zde dostává reklamní označení „velkozávod“ konkrétnější význam. Neznáme zatím přesný počet zaměstnanců ani objem výroby, a proto by nebylo správné představovat si továrnu podobnou velkým zlínským provozům firmy Baťa. Kačmaříkův podnik ale evidentně překročil rámec běžné ševcovské živnosti. Nabízel velmi široký sortiment, hotovou i zakázkovou obuv a několik specializovaných druhů bot, jejichž výroba vyžadovala řemeslnou zkušenost. Kačmařík zároveň velmi chytře spojoval dva světy. Na jedné straně chtěl působit jako velký a spolehlivý podnik, na druhé zdůrazňoval „rukodílnou obuv“, tedy individuální řemeslné zpracování. Slovo velkozávod mělo vyjadřovat rozsah a sílu firmy, slovo rukodílný zase kvalitu a osobní přístup.

Boty pro lovce, Sokola, lyžaře i motocyklistu

Nejzajímavější částí reklamy je možná samotný seznam nabízeného zboží. Kačmařík vyráběl vysoké, praktické, jezdecké, lovecké, pracovní, sokolské, turistické, juchtové a nepromokavé boty, dále kožené kamaše, obuv na motocykl, lyžařskou obuv, pánská perka i silnější boty pro chlapce a děti. Je to pozoruhodný obraz společnosti dvacátých let. Obuv už nebyla rozdělena jen na pánskou, dámskou a dětskou. Začínala se stále více přizpůsobovat konkrétním činnostem a životnímu stylu. Turistika, lyžování, sokolské cvičení, motorismus i sport se stávaly běžnější součástí života středních vrstev a výrobci na tuto proměnu reagovali. Zvláštní postavení měla například juchtová obuv, vyráběná z pevné mastně upravené kůže vhodné do vlhka a náročnějšího terénu. Kožené kamaše zase chránily holeně při jízdě na koni, motorce nebo při pobytu v přírodě. Lyžařské a turistické boty představovaly v meziválečné době stále důležitější segment trhu.

Kačmařík tedy neprodával pouze boty. Prodával obuv pro konkrétní způsob života.

„Pro choulostivé nohy“

Vedle odolné pracovní a sportovní obuvi ale reklama zdůrazňuje ještě jinou skupinu zákazníků: „Jemná obuv pro choulostivé nohy stále ve velkém výběru.“ Hned za tím následuje další důležitá věta: „Objednávky dle míry co nejpečlivěji.“ Právě zde se ukazuje podstata Kačmaříkovy obchodní strategie. Firma se nesnažila soupeřit pouze cenou nebo množstvím vyrobených párů. Nabízela něco, co sériová výroba poskytovala obtížněji – botu přizpůsobenou konkrétnímu člověku. Vrchol celé reklamy představuje tvrzení: „Náš závod jest jediný, který nepracuje dle šablony, ale dle moderních odborných zkušeností.“ Je třeba dodat, že slova „první“ a „jediný“ patří k reklamnímu jazyku firmy. Nemáme nezávislý doklad, že byl Kačmaříkův podnik skutečně prvním podobným závodem v Brně nebo že byl jediným výrobcem používajícím individuální postup. Pro pochopení reklamy je ale tato věta mimořádně důležitá. Kačmařík se totiž vědomě vymezoval proti představě boty vyráběné mechanicky podle univerzálního vzoru.

Rok 1925 – řemeslo proti standardizaci

Dochovaný reklamní tiskopis Kačmaříkovy firmy je možné velmi dobře datovat do poloviny dvacátých let. Jiný exemplář, vedený pod názvem „KAČMAŘÍK C., První brněnský velkozávod pro výrobu obuvi“, je datován přímo rokem 1925. A právě rok 1925 je pro pochopení reklamy zásadní. Československé obuvnictví se už výrazně měnilo. Velké průmyslové podniky, především Baťa ve Zlíně, stále více prosazovaly mechanizovanou a standardizovanou výrobu. Boty se stávaly dostupnějšími, vyráběly se ve velkém množství a podle předem stanovených velikostí a vzorů. Kačmařík nabízel jinou odpověď. Jeho reklamním argumentem byla individualita. Nemáme důkaz, že věta o práci „bez šablony“ byla přímým útokem proti Baťovi. Takové tvrzení by bylo přehnané. Je však těžké přehlédnout dobový kontext. Kačmařík zdůrazňoval právě to, co velkovýroba ze své podstaty nabízela obtížně: přesné přizpůsobení zákazníkovi, výrobu podle míry a osobní řemeslnou zkušenost. Dnes bychom tomu říkali zakázková nebo bespoke obuv. Kačmařík vystačil s větou, že jeho firma „nepracuje dle šablony“.

Cyrill Kačmařík a jeho rodina

Vedle podnikatelských stop se podařilo zachytit také několik údajů z Kačmaříkova osobního života. V brněnských pramenech se vedle Cyrilla objevuje Štěpánka Kačmaříková a oba jsou zachyceni v matrice oddaných farnosti Brno-Zábrdovice z období 1907–1915. V dalších archivních rejstřících se objevuje také Karel Kačmařík. Z dostupných indexů ale zatím nelze bezpečně určit všechny příbuzenské vztahy. Bylo by lákavé považovat Karla za syna Cyrilla a Štěpánky, ale bez přímého matričního nebo sčítacího záznamu by šlo stále jen o domněnku. Pozoruhodné je, že jméno Kačmařík zůstalo spojeno se stejným brněnským domem i o mnoho desetiletí později.

Kačmařík na Křenové i po sto letech

Na rohu Křenové a Štěpánské, kde Cyrill Kačmařík ve dvacátých a třicátých letech vyráběl a prodával boty, působí i dnes podnik nesoucí stejné příjmení – Kačmařík elektro. Současná firma uvádí sídlo na Štěpánské 303/2 a prodejnu na Křenové 34. Také Gymnázium Křenová ve svých materiálech připomíná, že na tomto místě sídlila před sto lety rodina Kačmaříků a vyráběla zde obuv. Je proto velmi pravděpodobné, že místní povědomí o historickém propojení rodiny s domem nikdy úplně nezmizelo. Přímou genealogickou návaznost mezi Cyrillem Kačmaříkem a dnešními nositeli jména však zatím nemáme archivně potvrzenou. Dokud se neobjeví matriční nebo rodinný dokument, je lepší tuto krásnou možnost ponechat jako otevřenou stopu.

Obuvník, který prodával individualitu

Cyrill Kačmařík patřil ke generaci podnikatelů, kteří stáli mezi dvěma epochami. Vycházel z tradičního obuvnického řemesla, ale svůj podnik už prezentoval moderním způsobem. Měl obchod v centru města, vlastní výrobní závod, rozsáhlý sortiment a přesně formulovanou reklamní strategii. Jeho reklama je dnes cenná nejen jako doklad existence jednoho brněnského obuvníka. Zachycuje okamžik, kdy se tradiční řemeslo muselo vyrovnat s nástupem průmyslové sériové výroby. Kačmařík na tuto změnu nereagoval tím, že by se snažil být levnější nebo vyrábět více. Zdůraznil přesný opak: řemeslnost, zkušenost, výrobu podle míry a přizpůsobení konkrétnímu člověku. Proto je možná nejpůsobivější právě ona stoletá věta:

„Náš závod nepracuje dle šablony.“

V době masové výroby to byla reklama. Dnes to zní skoro jako vyznání dobrého řemesla.

Prameny

Encyklopedie dějin města Brna – Starobrněnská, Zelný trh, Křenová a Štěpánská; údaje o Cyrillu Kačmaříkovi a jeho obuvnickém závodu.
Moravský zemský archiv / matriky Brno-Zábrdovice – Cyrill a Štěpánka Kačmaříkovi.
Digitální archiv města Brna – jmenné rejstříky sčítacích operátů a brněnských adresářů.
Sarepta – firemní reklama „KAČMAŘÍK C., První brněnský velkozávod pro výrobu obuvi“, datována 1925.
Kačmařík elektro – současné sídlo a prodejna Křenová 34 / Štěpánská 2.
Gymnázium Křenová – historická připomínka obuvnické výroby rodiny Kačmaříků na Křenové.
Baťa – historie rozvoje mechanizované výroby obuvi v Československu.