Cink a Hončík I.
Cink & Hončík – žižkovská továrna jemných likérů
Z Bořivojovy ulice do celé Prahy
Na staré reklamě stojí prosté, ale sebevědomé sdělení: „Cink & Hončík, továrna jemných likérů a velkoobchod vínem, Praha-Žižkov, Bořivojova 19, tel. 53052.“ Za tímto nápisem se skrývá jedna z dnes téměř zapomenutých pražských likérek, která však ve své době rozhodně nepatřila k bezvýznamným výrobcům.
Podnik sídlil na Žižkově, v Bořivojově ulici, a ve třicátých letech je již dobře doložen v obchodních adresářích. V roce 1939 se objevuje právě na adrese Bořivojova 19 se stejným telefonním číslem 53052, které známe z firemních tiskovin. Samotná firma však existovala už dříve. Na některých dochovaných etiketách jejího tuzemského rumu se objevuje úřední povolení z listopadu 1921, takže její kořeny sahají nejméně do počátku dvacátých let. Přesný rok založení zatím zůstává otevřený.
Cink & Hončík nebyl pouze malý lokální obchod s alkoholem. Firemní doklady z roku 1932 ukazují, že v Bořivojově ulici byly soustředěny kanceláře a výroba, zatímco podnik měl další sklady v Nuslích v Táborské ulici 55 a na Smíchově v Radlické ulici 13. To už ukazuje na firmu s širší distribuční sítí, která zásobovala hostince, restaurace, obchodníky a pravděpodobně také specializované prodejny lihovin po celé Praze.
Likéry, rum, slivovice i vermut
Sortiment firmy byl na svou dobu překvapivě široký. Dochované etikety ukazují, že Cink & Hončík vyráběl nebo stáčel tuzemský rum, kmínku, griotte, kontušovku, borovičku, slivovici, pomerančový likér a další lihoviny. Objevují se také názvy jako Lesňák nebo výrobky označené dobově populárním názvem Chartreuse.
Vedle likérů firma obchodovala také s vínem. Dochovala se například etiketa Vino Vermouth, která dobře potvrzuje, že označení „velkoobchod vínem“ nebylo pouze součástí honosného názvu podniku, ale skutečně odpovídalo jeho obchodní činnosti.
Podobné firmy tehdy stály někde mezi průmyslovou výrobou a tradičním lihovarnickým řemeslem. Jednotlivé likéry vznikaly podle vlastních receptur, míchaly se bylinné a ovocné výtažky, cukerné sirupy a destiláty, ale část sortimentu mohla být také nakupována a dále stáčena pod firemním jménem. Právě šíře nabídky byla jednou z cest, jak se prosadit v prostředí, kde v Praze působily desítky výrobců lihovin.
„Stoletá síla v ní je zakletá“
Nejvýraznější vlastní značkou firmy se stal likér Stoletá. Podnik jej propagoval jako žaludeční likérovou specialitu a používal k němu slogan:
„Stoletá síla v ní je zakletá.“
Právě Stoletá se na firemních tiskovinách objevuje nápadněji než ostatní sortiment a zřejmě představovala jeden z výrobků, s nimiž se podnik snažil výrazněji odlišit od konkurence. V první polovině 20. století byly žaludeční a bylinné likéry mimořádně populární. Alkohol nebyl propagován pouze jako požitek, ale často také jako něco, co má po jídle „upravit žaludek“, povzbudit trávení nebo člověka posílit.
Ve spojení s firmou Cink & Hončík se objevuje rovněž žaludeční likér Cholerka. Dochoval se záznam o reklamě, která jej přímo spojovala s továrnou Cink & Hončík v Praze XI. Další prameny zmiňují také Čertův likér, u něho však zatím chybí stejně pevné doložení dobovým firemním materiálem.
Reklama na Stoletou dobře ukazuje, že podnik už chápal význam značky. Nestačilo vyrábět rum nebo kmínku, které nabízela řada konkurentů. Bylo potřeba vytvořit výrobek s vlastním jménem, obrazem a sloganem, který si zákazník zapamatuje. V tomto směru se Cink & Hončík choval podobně jako mnohem větší potravinářské a lihovarnické podniky své doby.
Cink známe, Hončík zatím zůstává ve stínu
Z osobností stojících za podnikem zatím vystupuje především Josef Cink. V dokumentech souvisejících s poválečnými změnami a následným znárodněním je uváděn jako majitel firmy.
Mnohem tajemnější zůstává druhá polovina názvu – Hončík. Obchodní jméno Cink & Hončík přežilo dlouhá desetiletí, ale pozdější prameny již výrazněji pracují jen se jménem Josefa Cinka. Je proto možné, že Hončík byl původním společníkem, který z firmy později odešel, zatímco zavedené obchodní jméno zůstalo zachováno. Bez přímého zápisu z obchodního rejstříku však nelze tuto možnost vydávat za jistotu.
Právě obchodní firma byla tehdy často cennější než aktuální vlastnická struktura. Název, který zákazníci znali z lahví, účtenek, faktur a reklam, se měnil jen nerad. Není proto vůbec neobvyklé, že jméno dávno odešlého společníka přežívalo v názvu podniku ještě mnoho let.
Válku podnik přežil, po roce 1948 přišel konec
Cink & Hončík přežil hospodářskou krizi i druhou světovou válku. Ještě v poválečných úředních seznamech z roku 1946podnik figuruje mezi pražskými výrobci lihovin.
V poválečných pramenech se však objevuje určitá nejasnost kolem adresy. Zatímco předválečné reklamy a adresáře jednoznačně uvádějí Bořivojovu 19, pozdější dokumenty někdy pracují s číslem 28 a jiné vzpomínkové materiály dokonce s číslem 27. Není zatím možné bezpečně říci, zda jde o přečíslování domu, záměnu čísla popisného a orientačního, nebo prostě chyby v pozdějších pramenech. Pro předválečné období je však adresa Bořivojova 19 doložena velmi dobře.
Rozhodující zlom přišel po únoru 1948. Podnik byl znárodněn a jeho výroba se začlenila do národního podniku Spojené lihovary a octárny. Zajímavé je, že původní jméno Cink & Hončík ještě krátce přežívalo na etiketách. Některé poválečné lahve nesou současně označení Spojených lihovarů a octáren i text odkazující na původní žižkovskou továrnu Cink & Hončík.
To je pěkný doklad toho, jak znárodnění vypadalo v praxi. Podnik právně zanikl jako soukromá firma, ale značka, etikety, receptury, stroje i pracovníci nezmizeli ze dne na den. Výroba pokračovala, pouze pod novou státní správou.
Koncem roku 1948 se žižkovská provozovna objevuje dokonce v dobovém tisku v souvislosti s výrobou rumu pro vánoční zásobování. Podle tehdejšího údaje zde bylo vyrobeno více než 166 tisíc lahví čtyřicetiprocentního tuzemského rumu, tedy přes 122 tisíc litrů. Takový objem definitivně ukazuje, že nešlo o drobnou zadní místnost hostince, ale o skutečný výrobní provoz.
Likérka, která zmizela z mapy Žižkova
Na začátku padesátých let už stará firma mizí. Část prostor někdejší likérky byla následně využita pro jiné účely a historické materiály zmiňují umístění části Výzkumného ústavu cukrovarnického právě do bývalé žižkovské likérky Cink & Hončík.
Zůstaly především etikety, faktury, reklamní tiskoviny a příležitostné zmínky v adresářích. Právě na nich je dnes možné znovu složit obraz podniku, který kdysi patřil k běžnému obchodnímu životu Žižkova. Z lahví s rumem, slivovicí nebo Stoletou se staly sběratelské předměty a z továrny, jejíž telefonní číslo 53052 bývalo součástí každé reklamy, téměř zapomenuté jméno.
Reklama „Cink & Hončík, továrna jemných likérů a velkoobchod vínem“ tak není jen pěkným dokladem prvorepublikové grafiky. Je stopou po pražské firmě, která začala nejpozději na počátku dvacátých let, vybudovala vlastní značky i distribuční síť, přežila válku a skončila až při velké poválečné přeměně československého soukromého průmyslu.
Prameny:
Historické firemní etikety a tiskoviny Cink & Hončík, databáze Rum.cz.
Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, 1939.
Žižkovské muzeum – sbírka historických etiket Cink & Hončík.
Úřední poválečné seznamy podniků, 1946.
Historické materiály k podniku Spojené lihovary a octárny a k Výzkumnému ústavu cukrovarnickému.
