ČSL. Grafická Unie II.

Česká grafická unie – továrna na obraz, která tiskla český svět

Když se spojili největší pražští tiskaři

Na konci 19. století procházela česká společnost mimořádnou proměnou. Rostla města, průmysl i obchod, vycházelo stále více knih, novin a časopisů a s rozvojem výroby přicházela také moderní reklama. Barevný plakát, etiketa, katalog nebo reklamní kalendář už nebyly pouhou informací – stávaly se obrazem firmy a značky. Právě v tomto prostředí vznikl podnik, který měl zásadně ovlivnit podobu české tištěné kultury první poloviny 20. století: Česká grafická unie.

Roku 1899 se spojily mimořádně silné pražské podniky – tiskárny Jana Otty, Františka Šimáčka a Josefa Richarda Vilímka a reprodukční závod Jana Vilíma. Vznikla Česká grafická společnost Unie, spojené závody tiskařské a vydavatelské v Praze. Nešlo pouze o finanční spojení několika tiskáren. Každý z podniků přinášel vlastní zkušenosti, technické zařízení, zákazníky a především odborníky. Výsledkem byl na české poměry mimořádně silný polygrafický závod schopný zvládnout téměř celý proces od přípravy obrazu přes sazbu a reprodukci až po výsledný tisk a knihařské zpracování.

Zakladatelé si ostatně stanovili pozoruhodně široký program. Dobové provolání nové společnosti hovořilo o provozování všech oborů grafického umění a jmenovalo knihtisk, uměleckou litografii, rytí a tisk hudebnin, kartografii, nakladatelství, knihvazačství i výrobu ozdobného papírnického zboží. Byla to ambice vytvořit nikoli obyčejnou tiskárnu, ale skutečný grafický průmyslový podnik.

Od knihy k plakátu a reklamě

Význam Unie spočíval především v tom, že dokázala spojit průmyslovou výrobu s vysokou výtvarnou kvalitou. Lexikon české literatury ji označuje za první český soustavně modernizovaný polygrafický závod schopný pokrýt všechny obory grafického a reprodukčního umění. Právě zde se uplatňovaly a zdokonalovaly nové reprodukční postupy; mimořádný význam měl reprodukční ústav Jana Vilíma a jeho zkušenosti s hlubotiskem a dalšími metodami převodu obrazu do tisku.

To bylo zásadní právě pro svět reklamy. Na přelomu století už nestačilo vytisknout několik černých písmen na papír. Výrobci čokolády, kávy, mýdla, obuvi, piva, lihovin nebo průmyslového zboží začínali chápat, že výrobek potřebuje vlastní tvář. Potřeboval etiketu, krabici, plakát, katalog, reklamní pohlednici, kalendář nebo barevnou ceduli. Výtvarník vytvořil návrh, ale teprve špičková reprodukční tiskárna dokázala jeho kresbu převést do tisíců či desetitisíců exemplářů tak, aby neztratila barevnost a jemnost originálu.

Právě proto se jméno UNIE objevuje na množství kvalitních tiskovin první republiky. Pro dnešního sběratele je nenápadná tisková značka ve spodní části plakátu někdy stejně zajímavá jako značka výrobku nahoře. Říká totiž, kde se reklamní obraz fyzicky zrodil.

Vilím, Vilímek, Otta a Šimáček

Za Unií stála jména, která sama o sobě představují velkou kapitolu českých kulturních dějin. Jan Otto vybudoval jeden z nejslavnějších českých nakladatelských podniků a jeho jméno zůstalo navždy spojeno s Ottovým slovníkem naučným. Josef Richard Vilímek patřil k nejvýznamnějším českým nakladatelům své doby a jeho produkce byla známá bohatou obrazovou výpravou. František Šimáček vybudoval další významnou tiskárenskou a vydavatelskou tradici. A Jan Vilímpředstavoval právě onu technickou a reprodukční stránku moderní grafiky.

Spojením těchto podniků nevznikla jen větší tiskárna. Unie zdědila několik různých tradic českého tisku a reprodukce a mohla je koncentrovat do jednoho modernizovaného závodu. Roku 1902 navíc převzala českou knižní produkci firmy F. Tempský v Praze, čímž své postavení ještě posílila.

Z České grafické unie Československá

Během své existence podnik několikrát měnil právní a obchodní označení. Z původní České grafické společnosti Unie se roku 1903 stala Česká grafická akciová společnost Unie a po vzniku republiky se od roku 1918 používalo označení Česká grafická Unie a. s.. Ve třicátých letech se postupně prosazoval název Československá grafická unie; archivní a knihovní autority obvykle kladou hlavní přechod k tomuto názvu přibližně do roku 1932, přičemž v reálných tiskových údajích se různé podoby názvu určitou dobu překrývaly.

Rozsah společnosti dobře ilustruje její akcie z roku 1930. Samotný cenný papír byl pochopitelně také grafickým dílem – návrh vytvořil malíř a grafik J. Beneš. Firma, jejímž předmětem podnikání byl obraz a tisk, tak dokonce i vlastní akcii proměnila v ukázku grafické práce.

Ve třicátých letech měla Unie také filiálku v Prešově, doloženou pro období 1935–1939. Podnik tak už dávno nebyl pouze pražskou tiskárnou, ale institucí československého významu.

Místo, kde se potkával výtvarník se strojem

Pro historii reklamy je Česká grafická unie zajímavá ještě z jednoho důvodu. Mezi výtvarníkem a zákazníkem existovala v době před digitálním tiskem obrovská technologická vzdálenost. Malíř mohl vytvořit nádherný návrh plakátu, ale bylo potřeba jej rozdělit do tiskových barev, připravit kameny, desky či štočky, provést zkušební otisky, upravit soutisk a nakonec celý náklad vytisknout. Výsledná kvalita proto nebyla jen zásluhou autora návrhu. Byla společným dílem výtvarníka, reprodukčního fotografa, litografa, rytce, sazeče a tiskaře.

Unie dokázala tento řetězec soustředit pod jednu střechu. Právě díky takovým podnikům se plakát nebo obal mohl stát skutečným masovým uměním. Obraz, který by jinak visel pouze v galerii, mohl být v tisících kopií na nádražích, v obchodech, hostincích a výlohách po celém Československu.

V tom spočívá pro Reclamare její mimořádný význam. Když se na staré reklamě objeví údaj „Česká grafická Unie, Praha“, není to bezvýznamná tisková poznámka. Je to podpis jednoho z nejvýznamnějších polygrafických podniků své doby.

Vysoká škola české reprodukce

Technická úroveň Unie umožňovala realizovat i mimořádně náročné umělecké reprodukce. Lexikon české literatury jako doklad její kvality připomíná například reprodukce Vyšehradského kodexu. Takový úkol vyžadoval reprodukovat nejen kresbu, ale také jemné barevné přechody a charakter středověkého originálu. Stejné technologické zkušenosti bylo možné využívat při výrobě barevných knih, časopisů, plakátů nebo reklamních tiskovin.

Česká grafická unie proto stála na zajímavém rozhraní mezi kulturou a průmyslem. Na jednom stroji mohl vznikat reprodukční tisk významného uměleckého díla, na jiném reklamní materiál průmyslové společnosti a vedle toho knihy, časopisy, mapy či katalogy. Rozdíl mezi „vysokým“ uměním a komerční grafikou zde nebyl zdaleka tak ostrý, jak bychom si mohli představovat dnes.

Konec Unie, nikoli jejího dědictví

Druhá světová válka a především poválečná změna hospodářského systému znamenaly konec světa, v němž Česká grafická unie vznikla. Po válce byl podnik znárodněn a jeho jednotlivé činnosti postupně začleněny do nové struktury státního nakladatelského a polygrafického průmyslu. Nakladatelskou část převzalo Naše vojsko, zatímco tiskárenská část byla později začleněna do národního podniku Polygrafia; Památník národního písemnictví uvádí začlenění tiskárny do Polygrafie v roce 1960.

Jméno Unie postupně zmizelo, ale její práce nikoli. Zůstala v knihách, plakátech, reklamních letácích, kalendářích, etiketách, mapách, časopisech a dalších tiskovinách rozptýlených v knihovnách, archivech, muzeích a soukromých sbírkách. A právě na staré reklamě lze její dědictví vidět možná nejlépe. Tiskárna totiž pomáhala vytvořit vizuální jazyk doby, kdy se české firmy poprvé učily pracovat se značkou, logem, barevným obrazem a reklamním sloganem.

Česká grafická unie tak nebyla pouze podnikem, který tiskl reklamy. Byla jednou z továren, v nichž se vyráběl obraz moderního Československa.

ZDROJE:
Lexikon české literatury, Ústav pro českou literaturu AV ČR – heslo Česká grafická Unie.
Památník národního písemnictví – Česká grafická unie; Československá grafická unie; Česká grafická akciová společnost Unie.
Muzejní autority / Moravské zemské muzeum – Česká grafická unie.
Archiv hlavního města Prahy – fond živnostenských spisů, Česká grafická unie.
Security Printing – Česká grafická Unie a. s. v Praze, akcie 1930 a historie společnosti.