Hrací karty bratři Willnerové
Bratři Willnerové – teplická továrna na hrací karty
Z průmyslových Teplic ke karetnímu stolu
Starý balíček hracích karet je zvláštní historický předmět. Na rozdíl od obrazu nebo knihy nebyl vytvořen proto, aby byl po generace opatrován. Karty se míchaly, rozdávaly, ohýbaly, umašťovaly na hospodských stolech a po několika letech se jednoduše vyhodily. O to vzácnější jsou dnes kompletní balíčky nesoucí označení Bratří Willnerové, Teplice – Willner Brüder, Teplitz. Za několika desítkami potištěných kartiček se totiž skrývá téměř zapomenutý příběh severočeského grafického a papírenského průmyslu, který začal ještě za Rakouska-Uherska a skončil v dramatických letech kolem druhé světové války.
Domovem firmy byly Teplice a především sousední Trnovany, německy Turn, které jsou dnes součástí Teplic. Na přelomu 19. a 20. století šlo o mimořádně průmyslovou oblast. Vedle textilních, keramických, sklářských, kovodělných a potravinářských podniků zde pracovaly tiskárny, grafické závody a továrny zpracovávající papír. V historických přehledech trnovanského průmyslu se mezi nimi výslovně objevuje také „Kartonagenfabrik Brüder Willner“ – kartonážní továrna Bratří Willnerů. Právě kartonáž a grafické zpracování papíru představovaly ideální technologický základ pro výrobek, který měl později jméno Willnerů uchovat nejdéle – hrací karty.
Nejdříve litografie a kartonáž
Kořeny podniku jsou starší než samotné Československo. Bratři Willnerové působili v teplickém prostředí už na konci 19. století jako grafický a kartonážní podnik. Dobové prameny z devadesátých let zachycují jméno Brüder Willner ve spojení s litografickou a kartonážní výrobou. Roku 1895 se v německém tisku objevují teplické firmy Brüder Willner a Willner & Pick jako provozovatelé litografických uměleckých ústavů spojených s kartonážními továrnami.
Je důležité tyto podniky nesloučit. Willner & Pick se následně vydal vlastní cestou a roku 1896 se jeho podnikání dostalo pod akciovou společnost zabývající se uměleckým tiskem. Německý říšský věstník z téhož roku dokládá firmu Willner & Pik z Teplic při registraci chromolitografických výrobků. Pro historii Bratří Willnerů je tato stopa zajímavá především jako svědectví o mimořádně rozvinutém grafickém prostředí tehdejších Teplic; sama o sobě ale neopravňuje považovat Willner & Pick a Brüder Willner za jeden a tentýž podnik.
Právě spojení litografie a kartonáže vysvětluje, proč se firma mohla přirozeně pustit do výroby hracích karet. Karta není jen kus potištěného papíru. Vyžaduje kvalitní karton, přesný vícebarevný tisk, dokonale stejné rozměry všech listů, vhodnou povrchovou úpravu, potištěnou rubovou stranu a nakonec také krabičku. Výrobce, který už ovládal litografii a zpracování kartonu, měl většinu potřebných technologií pod jednou střechou.
Bratři Willnerové začínají vyrábět karty
Nejpozději na počátku dvacátých let už máme Willnerovy karty bezpečně v rukou. Specializovaná mezinárodní databáze výrobců hracích karet eviduje Gebrüder Willner v Teplicích roku 1920 a následně firmu v Trnovanech v letech 1922–1938. To je důležitý údaj, protože spojuje značku nejen obecně s Teplicemi, ale přímo s průmyslovými Trnovany, kde je zároveň doložena kartonážní továrna Bratří Willnerů.
Z roku 1920 se dochoval mimořádně cenný balíček označený „Pražské jednohlavé Čís. 12“. Výrobce je na něm uveden dvojjazyčně jako Bratří Willnerové, Teplice / Willner Brüder, Teplitz. Dataci umožňuje kombinace daňového razítka a označení na původním obalu. Balíček měl tradiční pražský jednohlavý obraz, rozměr přibližně 64 × 104 milimetrů a ornamentální rub, který se objevoval i na dalších výrobcích firmy.
Právě dvojjazyčné označení je krásným dokumentem doby. Teplicko bylo převážně německojazyčným regionem, ale po roce 1918 se stalo součástí nového Československa. Willnerové proto na výrobku používali české i německé jméno firmy. Na některých dochovaných obalech je české Bratří Willnerové dokonce výrazně zdůrazněno. Jeden malý balíček karet tak v sobě uchovává politickou a jazykovou proměnu celého regionu.
Pražské jednohlavé a „nejjemnější“ dvouhlavé
Sortiment firmy nebyl omezen na jediný typ. Vedle pražských jednohlavých karet se dochovaly také „Nejjemnější Pražské dvouhlavé č. 35“, balíček o 32 listech nesoucí přímo označení Bratří Willnerové, Teplice.
Rozdíl mezi jednohlavými a dvouhlavými kartami je na první pohled jednoduchý, ale dobře ilustruje vývoj karetní grafiky. U staršího jednohlavého provedení je celá postava zobrazena jedním směrem a po otočení karty stojí hlavou dolů. Dvouhlavá karta rozděluje figuru zrcadlově na dvě poloviny, takže je správně orientována bez ohledu na to, jak ji hráč drží. Bylo to praktičtější řešení, které se postupně stalo standardem.
Slovo „nejjemnější“ na obalu nebylo jen poetickou ozdobou. U hracích karet se soutěžilo kvalitou kartonu, tisku, povrchu i kresby. Karty musely vydržet neustálé míchání, nesměly se snadno lámat a jejich rub musel být naprosto jednotný, aby žádný list nebylo možné rozeznat zezadu. V tomto ohledu se zkušenosti staré kartonážní a litografické firmy dokonale zúročily.
Vilém Tell na kartách z Teplic
Další část Willnerovy produkce představují takzvané Doppel-Deutsche Karten, dvojité německé karty s obrazem, který dnes bývá označován jako Tellův nebo maďarský vzor. Jeho figurální karty vycházejí ze světa Schillerova dramatu Vilém Tell a esa nesou alegorie čtyř ročních období.
Na jednotlivých listech se rozehrává malý obrazový příběh. Na devítce kulí stojí klobouk na tyči, před nímž se obyvatelé musí klanět, další karty připomínají Tellovo loučení s rodinou, plavbu přes jezero nebo střet s tyranskou mocí. Hrací balíček tak nebyl jen pomůckou ke hře, ale malou obrazovou knihou, jejíž ikonografii znal prakticky každý pravidelný hráč.
Willnerové nevytvořili samotný Tellův karetní obraz – ten byl ve střední Evropě rozšířen už dávno před nimi – ale vyráběli jeho vlastní kvalitní provedení. Na dochovaných kartách se objevuje také charakteristická výrobní značka se sovou a písmeny BWT. Právě tato drobná značka dnes pomáhá sběratelům výrobky teplické firmy identifikovat.
Sova BWT – malý podpis továrny
Značka se sovou patří k nejpůvabnějším detailům Willnerových karet. Sova byla po staletí symbolem moudrosti, pozornosti a noční bdělosti, ale na průmyslovém výrobku zároveň fungovala jako snadno zapamatovatelná ochranná známka. Písmena BWT lze přirozeně číst ve spojení s německým názvem firmy a místem výroby – Brüder Willner a Teplice/Teplitz.
Pro sběratele je právě takový detail někdy důležitější než velký nápis na krabičce. Krabičky se ztratily, potrhaly nebo vyhodily, ale značka vytištěná přímo na kartě zůstala. Díky ní lze původ balíčku určit i po desetiletích.
Mnichov změnil i obyčejné hrací karty
Rok 1938 znamenal pro Teplice a Trnovany zásadní zlom. Po Mnichovské dohodě byly Sudety připojeny k Německé říši. Politická katastrofa, která změnila osudy statisíců lidí a podniků, se překvapivě otiskla i do historie Willnerových karet.
Databáze výrobců eviduje Gebrüder Willner v Trnovanech do roku 1938, avšak fyzicky dochované karty dokazují, že produkce nebo přinejmenším prodej Willnerových výrobků pokračoval ještě později. Existuje balíček Doppel-Deutsche Karten, jehož daňové označení umožňuje zařadit prodej již do období druhé světové války, přibližně kolem roku 1940. Karty stále nesou charakteristickou sovu s BWT a dokonce dvojjazyčnou identifikaci výrobce.
Také odborná literatura věnovaná historii středoevropských hracích karet uvádí Brüder Willner, Teplitz-Schönaupřibližně pro období 1935–1940, i když samotný autor dataci opatřuje otazníkem. Proto je bezpečnější říci, že Willnerovy karty jsou doloženy ještě kolem roku 1940, než tvrdit, že přesně v tomto roce firma definitivně zanikla.
A právě zde se příběh zahaluje do mlhy. Dosud se nepodařilo spolehlivě doložit přesné právní okolnosti zániku karetního a kartonážního podniku ani úplnou vlastnickou posloupnost v posledních letech jeho existence. Stejně opatrně je třeba zacházet s jinými teplickými podnikateli jménem Willner. V regionu působila rovněž keramická firma Bratří Willnerů a další podniky nesoucí toto příjmení. Bez přímého archivního dokumentu není správné jejich majitele automaticky ztotožňovat s výrobci hracích karet.
Malá továrna ve stínu Piatniku
Willnerové vyráběli karty v době, kdy středoevropskému trhu dominovali mnohem větší producenti, především vídeňský Piatnik a další tradiční karetní továrny. Přesto si teplický výrobce dokázal udržet vlastní sortiment a značku. Specializované sbírky dnes Willnerovy balíčky řadí vedle produkce významných evropských karetních firem a jejich výrobky se objevují ve sbírkách od českých zemí až po zahraničí. Samostatné sběratelské databáze evidují Brüder Willner mezi výrobci německých a středoevropských karetních vzorů.
Firma přitom nemusela soutěžit vynalézáním nových karetních systémů. Její síla spočívala v kvalitním provedení toho, co lidé chtěli skutečně hrát – pražských jednohlavých a dvouhlavých karet, německých barev a tradičních obrazů. To je možná také důvod, proč se její výrobky zachovaly. Nebyly to luxusní předměty odložené do vitríny. Byly součástí každodenního života.
Obrázky, které přežily svou továrnu
Příběh Bratří Willnerů je krásným příkladem toho, jak může obyčejný reklamní nebo spotřební předmět otevřít dveře do téměř zapomenutého průmyslového světa. Na začátku stojí grafický a kartonážní podnik v rychle rostoucích Teplicích a Trnovanech. Na konci několik desítek malých obrázků, které lidé drželi při mariáši nebo jiné karetní hře.
Mezi těmito dvěma body se odehrála neuvěřitelná proměna střední Evropy. Firma začínala ještě v Rakousku-Uhersku, přežila první světovou válku, ocitla se v novém Československu, své výrobky označovala česky i německy a pokračovala v práci během první republiky. Potom přišel Mnichov, připojení Teplicka k Německé říši a druhá světová válka. Někdy kolem tohoto zlomu se stopa podniku ztrácí.
Továrna zmizela a jména lidí, kteří v ní pracovali, z velké části odvál čas. Zůstaly však karty.
A možná právě proto jsou dnes tak působivé. Pražské jednohlavé č. 12, Nejjemnější Pražské dvouhlavé č. 35 nebo Tellovy Doppel-Deutsche Karten nejsou jen starými pomůckami ke hře. Jsou malými barevnými dokumenty světa severočeských tiskáren, litografů a kartonážníků, světa dvojjazyčných Teplic a světa firem, jejichž značky kdysi znal každý obchodník, ale dnes je musíme skládat zpátky z nepatrných stop.
Na jedné z nich sedí malá sova a písmena BWT.
To je podpis Bratří Willnerů – teplického výrobce, jehož továrna zmizela, ale jeho karty se rozdávají už více než sto let.
ZDROJE:
The World of Playing Cards – Prager Pattern by Bratří Willnerové, Teplice, balíček Pražské jednohlavé č. 12, datovaný 1920.
The World of Playing Cards – Doppel-Deutsche Karten by Bratří Willnerové, balíček z období druhé světové války, značka sova/BWT.
Spielkarten-Wiki – Gebrüder Willner, Teplitz 1920; Turn 1922–1938.
Antal Jánoska – studie o historii a výrobcích středoevropských hracích karet, Aetas, 1999.
Historické přehledy Trnovan – Kartonagenfabrik Brüder Willner.
Dobové tiskové prameny z roku 1895 – Brüder Willner, litografický a kartonážní podnik v Teplicích.
Deutscher Reichsanzeiger, 1896 – Willner & Pik, Teplitz, registrace chromolitografických výrobků.
Dochované sběratelské exempláře – Nejjemnější Pražské dvouhlavé č. 35, Bratří Willnerové, Teplice.
