Vydrova dětská moučka I.
Vydrova továrna poživatin – příběh Vydrovky z libeňské Rokosky
Od pivovaru k první české žitné kávě
Příběh Vydrovy továrny poživatin patří k těm podnikatelským příběhům přelomu 19. a 20. století, v nichž se potkává odvaha, technická zvídavost, reklama i schopnost proměnit neúspěch v nový začátek. Jeho hlavní postavou byl František Vydra, narozený roku 1869, muž původem z rolnické rodiny, který získal odborné vzdělání na pražské pivovarské škole. Když roku 1893 převzal statek s pivovarem v Dobrovízi u Prahy, mohl pokračovat v zavedeném řemesle. Jenže pivovarnictví v té době podle jeho úsudku nenabízelo příliš dobré vyhlídky, a Vydra se proto rozhodl hledat úplně jinou cestu.
Roku 1895 založil místo zděděného pivovaru podnik zaměřený na výrobu cikorky, tehdy nesmírně rozšířené kávové náhražky. První pokus však nedopadl dobře. Vydra se snažil výrobek zdokonalit, ale právě technologická chyba způsobila neúspěch celé počáteční výroby. Pro jiného podnikatele by to možná znamenalo konec. Pro Vydru to byl začátek. Inspiroval se úspěchem sladové kávy Kathreiner a začal experimentovat s praženým žitem. Výsledkem byla žitná káva, kterou podle dochovaných pramenů začal jako první v českých zemích vyrábět ve větším průmyslovém měřítku. Dostala jednoduché, ale mimořádně dobře zapamatovatelné jméno – Vydrovka.
Právě Vydrovka se stala výrobkem, který Vydrovi otevřel dveře k mnohem většímu podnikání. Na přelomu století nebyla náhražková káva nouzovým produktem známým až z válečných let. Pro velkou část obyvatelstva představovala běžnou součást každodenního jídelníčku. Pravá káva byla drahá, zatímco cikorka, sladové a obilné kávy umožňovaly připravit levný teplý nápoj pro celou rodinu. Vydra tedy vstoupil na obrovský trh – a tentokrát správným výrobkem.
Starý cukrovar na Rokosce se mění v továrnu
Dobrovíz přestávala rostoucímu podniku stačit. Roku 1898 proto Vydra přesunul výrobu do Libně, kde získal objekty někdejšího cukrovaru na Rokosce. Místo mělo samo o sobě průmyslovou minulost – cukrovar zde fungoval již v 19. století – a Vydra dostal k dispozici areál, který mohl postupně přeměnit podle potřeb moderní potravinářské výroby.
Z výrobce jedné kávové náhražky se během několika let stal majitel skutečné továrny poživatin. Vedle žitné kávy se zde vyráběly polévkové konzervy, polévková koření, hořčice, ovocné šťávy, oplatky, prášky do pečiva, dětská moučka a také šumivé cukrovinky. Sortiment byl pozoruhodně široký a ukazuje, že Vydra velmi brzy pochopil princip, na němž později vyrostly velké potravinářské koncerny: zákazníkovi není nutné prodávat jediný výrobek, pokud mu pod jednou důvěryhodnou značkou lze nabídnout téměř celou spíž.
Mezi zajímavé výrobky patřily například šumivé bonbony Ambo, nabízené v různých příchutích, nebo několik druhů polévkových konzerv – houbová, hrachová, čočková, rýžová či nudlová. Právě rozmanitost produkce vysvětluje hrdý název podniku: Vydrova továrna poživatin. Nešlo už o pražírnu nebo malou továrnu na kávové náhražky, ale o moderní potravinářský závod, který se snažil vstoupit do co největšího počtu českých domácností.
Továrník, který pochopil reklamu
František Vydra však pochopil ještě jednu věc, která byla na počátku 20. století mimořádně důležitá. Nestačilo výrobek vyrobit. Bylo třeba přesvědčit obchodníka, aby jej objednal, a zákazníka, aby si jej z regálu vybral.
Po obtížných začátcích se proto Vydra rozhodl obejít závislost na běžné obchodní reklamě a vytvořit si vlastní komunikační svět. Od roku 1901 navazoval přímý kontakt s odběrateli a začal vydávat vlastní časopisy. Nejznámější byly Vydrovy Besedy, které však nebyly obyčejným reklamním letákem převlečeným za časopis. Vedle propagace výrobků obsahovaly kulturní část a přispívali do nich čeští spisovatelé a básníci. Jejich pravidelný náklad dosahoval podle archivních pramenů pozoruhodných 45 000 výtisků.
Vydra navíc nezůstal pouze u českého publika. Následoval německý Familientisch, slovinský Domači Prijatelj, chorvatské a srbské Novosti a slovenské Vydrovy Besiedky. Pro obchodníky vydával samostatné Kupecké listy. Továrník tak vlastně vytvořil vlastní malé mediální vydavatelství, jehož prostřednictvím budoval vztah se zákazníky i obchodními partnery dávno předtím, než se začalo mluvit o moderním obsahovém marketingu.
Reklama pro něj nebyla okrajovou záležitostí. Národní technické muzeum dnes uchovává ve fondu Vydrova továrna poživatin, Praha-Libeň rozsáhlý soubor dokumentů právě k reklamě firmy, vedle materiálů k přestavbě továrny a Vydrovým technologickým pokusům. Dochování tohoto fondu je mimořádně cenné, protože umožňuje sledovat, jak systematicky Vydra propagaci svého podniku budoval.
Tři sta lidí pod Rokoskou
Úspěch se postupně projevil i na podobě samotné továrny. V letech 1909–1912 prošel libeňský areál rozsáhlou přestavbou a rozšířením. Z původních budov starého cukrovaru vznikl moderní průmyslový komplex vybavený stroji o výkonu přibližně 100 koňských sil, v němž pracovalo podle archivních údajů 250 až 300 zaměstnanců.
Součástí areálu bylo také mohutné železobetonové obilní silo, jehož kapacita dosahovala přibližně sta železničních vagonů obilí. Právě silo dobře ukazuje skutečný rozsah Vydrova podnikání. Pro výrobu žitné kávy už nestačilo několik pytlů obilí ve skladu; podnik potřeboval průmyslovou infrastrukturu schopnou přijímat, uchovávat a zpracovávat suroviny ve velkém množství.
Továrna se tak stala výraznou součástí průmyslové Libně. Její poloha pod Rokoskou byla výhodná i dopravně a celý komplex postupně získal podobu, jejíž základní obrysy se překvapivě dochovaly až do současnosti.
Válka zastavila stroje, nikoli Vydru
První světová válka však znamenala zásadní zlom. Nedostatek surovin donutil podnik výrobu omezovat a v některých obdobích dokonce dočasně zastavit. František Vydra ale ani tehdy nezůstal nečinný. Vrátil se vlastně ke svému původnímu oboru – pivovarnictví – a začal experimentovat s karamelizací sladu pro výrobu tmavých piv.
Jeho cílem bylo připravit sladový produkt bez nežádoucích hořkých a trpkých látek. Výsledkem dlouhých pokusů byl přípravek nazvaný Maltovin, který se podle dochovaných dokumentů úspěšně osvědčil při praktických zkouškách v několika pivovarech. Vydra připravoval jeho průmyslovou výrobu a organizoval budoucí odbyt. V této chvíli se však příběh nečekaně přerušil.
Roku 1921 František Vydra náhle zemřel. Bylo mu pouhých dvaapadesát let. Patentování Maltovinu v Československu i v zahraničí tak bylo dokončeno až po jeho smrti.
Jeho archiv dnes obsahuje nejen odborné posudky a dokumentaci k patentům, ale také záznamy o skutečných pokusech s vařením piva. Je na nich krásně vidět druhá stránka člověka, jehož jméno zákazníci znali především z obalů potravin: Vydra nebyl pouze obchodník. Byl technicky vzdělaným experimentátorem, který se celý život snažil zkoušet nové výrobní postupy.
Když továrna ztratila svého zakladatele
Smrt Františka Vydry podnik těžce zasáhla. Firma sice pokračovala, ale nedokázala dlouhodobě navázat na dynamiku, kterou jí dával její zakladatel. Podle historie dnešního Ústavu struktury a mechaniky hornin prosperita podniku postupně klesala natolik, že byl nakonec celý libeňský nemovitý majetek prodán.
Roku 1928 koupil bývalou Vydrovu továrnu Ústav pro vědecký výzkum uhlí, založený o rok dříve. Budovy byly postupně přizpůsobeny vědeckému výzkumu a někdejší potravinářská výroba z Rokosky zmizela.
Tím však vznikla neobvyklá kontinuita. Areál nebyl srovnán se zemí jako mnoho jiných pražských průmyslových podniků. Zůstal místem vědy a výzkumu a jeho základní historická podoba se dochovala do současnosti. Dnes zde sídlí Ústav struktury a mechaniky hornin Akademie věd České republiky a část areálu je památkově chráněna. Někdejší Vydrovu továrnu tak můžeme stále fyzicky vidět na dnešní adrese V Holešovičkách 94/41, Praha 8-Libeň.
Vydrovka – jméno, které začalo neúspěchem
Na celém příběhu Františka Vydry je možná nejzajímavější jeho začátek. Firma, která se později rozrostla na stovky zaměstnanců, měla rozsáhlý sortiment, vlastní časopisy a moderní tovární areál, vznikla z výrobku, který se nepovedl.
První Vydrova cikorka byla neúspěchem. Místo aby podnik zavřel, hledal jinou surovinu, jiný postup a jiný výrobek. Z tohoto hledání vznikla Vydrovka, žitná káva, která se na počátku 20. století stala známým zbožím českých domácností. Za ní přišly polévky, koření, hořčice, cukrovinky, oplatky, ovocné výrobky a další poživatiny a z někdejšího dobrovízského pivovarníka se stal jeden z pozoruhodných českých potravinářských podnikatelů své doby.
Stará reklama s nápisem Vydrova továrna poživatin proto připomíná mnohem víc než zaniklou značku. Připomíná dobu, kdy nový potravinářský výrobek často vznikal metodou pokusů a omylů přímo v továrně svého majitele, kdy podnikatel mohl být současně technologem, vynálezcem, vydavatelem i reklamním stratégem a kdy jedna dobře zvolená značka dokázala změnit malý podnik v průmyslový závod.
A také jeden zvláštní pražský paradox: zatímco Vydrovka z obchodů dávno zmizela, továrna, v níž se vyráběla, stojí pod Rokoskou dodnes.
ZDROJE
Národní technické muzeum – Archiv NTM, fond Vydrova továrna poživatin, Praha-Libeň (NAD 453), 1896–1938.
Národní technické muzeum – archivní popis fondu Františka Vydry a Vydrovy továrny poživatin.
Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR – historie areálu bývalé Vydrovy továrny poživatin.
Věda pod Rokoskou. Dějiny Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR a jeho předchůdců, Praha 2018.
Industriální a stavebněhistorické prameny k areálu Vydrovy továrny v Praze-Libni.
