Koukal

Koukalův výživný prášek – z jihlavské lékárny až do chlévů první republiky

Za obyčejným práškem se skrývá lékárník

Na první pohled působí Koukalův výživný prášek pro dobytek jako jeden z bezpočtu přípravků, které se za první republiky nabízely hospodářům na lepší prospívání prasat, krav či koní. Jenže pátrání po jménu Koukal vede mnohem dál než k anonymnímu výrobci krmných přísad. Stopa míří do Jihlavy, do staré lékárny U svaté Anny, a k muži jménem Dominik Koukal, který byl skutečným lékárníkem a už na počátku 20. století vyvíjel vlastní farmaceutické speciality.

Nejpevnější doklad pochází ještě z dob Rakouska-Uherska. V odborném rakouském zdravotnickém tisku je roku 1903 zaznamenán „Apotheker Dominik Koukal in Iglau“, tedy lékárník Dominik Koukal v Jihlavě, jako autor přípravku nazvaného Linimentum Juniperi compositum. Ministerstvo vnitra jej výnosem z 1. června 1903, č. 20691, povolilo k obecnému lékárenskému prodeji. Dominik Koukal tedy nebyl pouze člověkem stojícím za tárou a vydávajícím cizí léky. Měl zkušenost s vývojem, úředním schvalováním a obchodním uváděním vlastních přípravků. Jeho Linimentum Juniperi compositum se objevuje ještě v oficiálním seznamu povolených farmaceutických specialit z roku 1912 pod číslem 20691/903.

To je pro historii Koukalových prášků podstatná okolnost. Najednou totiž nemáme před sebou neznámého Koukala, který někde na dvoře míchal hospodářům prášek do šrotu, ale profesionálního farmaceuta, který už o dvě desetiletí dříve uměl vytvořit vlastní preparát, dostat jej přes tehdejší zdravotní administrativu a nabídnout prostřednictvím lékárenské distribuce.

Dominik Koukal a jihlavská lékárna U svaté Anny

Další kamínek zapadl na místo díky drobnému papírovému dokumentu, jaký se někdy ukáže cennější než celá odborná publikace. Dochoval se účet z roku 1905, označený přímo „Jihlava – Lékárna U svaté Anny – D. Koukal“. Samotný originál se objevil ve sběratelské aukci. Je to velmi důležitý hmotný doklad spojující iniciálu D. Koukal, Jihlavu a konkrétní lékárnu v jediném dokumentu.

Že oním D. Koukalem byl právě lékárník Dominik Koukal, dále podporuje nezávislý dobový pramen: v členském seznamu brněnského Klubu přátel umění je uveden lakonický, ale výmluvný zápis „Koukal D., lékárník, Jihlava“. Dominik Koukal tak zřejmě patřil i k vzdělané městské vrstvě, která se pohybovala mimo čistě profesní lékárnické kruhy.

Lékárna, v níž působil, měla sama o sobě úctyhodnou historii. U svaté Anny se na jihlavském náměstí léky prodávaly už od roku 1811. Sídlila ve starém renesančním domě, jehož osud je malým obrazem proměny českých měst ve 20. století. Roku 1934 budovu koupila firma Baťa, nechala ji navzdory protestům části veřejnosti zbourat a 1. října 1935 zde otevřela moderní obchodní dům. Zachránit se podařilo alespoň cenné renesanční fresky z někdejšího domu lékárny, které byly přeneseny do dnešní jihlavské knihovny.

Právě v tomto starobylém prostředí tedy na začátku století pracoval Dominik Koukal. A odtud podle všeho vede cesta k výrobku, jehož reklama se o dvě desetiletí později objevovala stovky kilometrů od Jihlavy.

Z lékárníka se stává značka

Kdy přesně začal Koukal připravovat prostředky určené hospodářským zvířatům, zatím nevíme. Mezi jeho oficiálně doloženým farmaceutickým přípravkem z roku 1903 a prvními nalezenými reklamami na výživné prášky z počátku dvacátých let zůstává mezera. Právě v ní se pravděpodobně odehrála proměna osobního lékárnického receptu ve skutečný obchodní výrobek.

Nejpozději na počátku dvacátých let už ovšem Koukalovy výživné prášky nebyly lokální jihlavskou záležitostí. V dobovém slezském tisku je například nabízí drogerie Josefa Maňexe v Orlové společně s pícninářským vápnem a dalšími potřebami pro zemědělce: „Koukalovy výživné prášky a pícn[í] vápno pro dobytek“. Prodej prostřednictvím nezávislé drogerie daleko od Jihlavy ukazuje, že výrobek už měl vytvořenou obchodní distribuci a jeho jméno muselo být zákazníkům alespoň do určité míry známé.

Roku 1925 je potom přímo doložen „Koukalův výživný prášek pro vepře“ v pardubickém Východočeském republikánu. Nešlo přitom o jednorázově zapomenutý inzerát: reklama se objevila po sobě v číslech 50, 51 a 52. Z jihlavského lékárníka se tak během zhruba dvou desetiletí stalo jméno, které putovalo československým tiskem a prodávalo přípravky zemědělcům na různých koncích republiky.

A sortiment byl širší, než by napovídal samotný „prášek pro dobytek“. Dochované reklamy nabízejí zvláštní Koukalův prášek pro vepře, koně, hovězí dobytek a drůbež. V regionální obchodní nabídce se objevují přípravky rovněž pro ovce a kozy. K nim se přidával ještě Koukalův restituční fluid, v reklamách prezentovaný jako zevní prostředek pro chovný a tažný dobytek.

Prasata, kilogramy a reklama, která už znala všechny triky

Z hlediska dějin reklamy je na Koukalovi možná ještě zajímavější způsob, jakým byly jeho přípravky prodávány. Jedna z dochovaných velkých inzercí začíná sebevědomým titulkem „JEDINÝ POKUS“ a slibuje, že jediná zkušenost přesvědčí rolníka o účinku Koukalových zvěrolékařských přípravků. Reklama tvrdí, že zvířata po přidávání prášku získávají větší chuť k žrádlu, přibývají na váze, jsou zdravější a lépe odolávají nemocem. To jsou samozřejmě tvrzení dobové reklamy, nikoli účinky, které bychom dnes mohli bez znalosti složení a klinických dokladů považovat za prokázané.

Reklama však pracuje s něčím, co bychom dnes nazvali testimonialem a důkazem výsledku. Odvolává se na množství písemných dobrozdání zákazníků a vedle textu ukazuje dobře vykrmená prasata; u jednoho z nich je vytištěna působivá hmotnost 387 kilogramů. Pro hospodáře nebyla abstraktní chemická formule příliš zajímavá. Velké prase ano. Marketing se za sto let v tomto ohledu zas tolik nezměnil.

Ceník ukazuje zároveň promyšlenou produktovou řadu: prášek pro vepře stál 3,50 Kč, pro koně a hovězí dobytek po 4,50 Kč a pro drůbež 2 Kč. Koukal tedy neprodával jediný univerzální prostředek, ale vytvořil kolem svého jména celou rodinu přípravků podle druhu zvířete.

Ještě zajímavější je spodní část reklamy. Zákazník je varován před „bezcennými padělky“, obaly mají být zákonitě chráněny a především se doporučuje: „Při nákupu dbejte podpisu D. KOUKAL.“ Osobní podpis se tak mění v ochrannou známku důvěry. Nejen název produktu, ale jméno samotného lékárníka se stalo značkou. Je to velmi pěkný příklad reklamního principu typického pro konec 19. a první třetinu 20. století: odborník propůjčuje výrobku svou autoritu a jeho jméno zároveň garantuje pravost výrobku.

Z Jihlavy přes celou republiku až k pražskému „Zlatému lvu“

Ve chvíli, kdy byla značka opravdu rozšířená, vstupuje do příběhu ještě jedna významná lékárna. Koukalovy přípravky bylo možné kupovat v lékárnách, drogeriích a příbuzných obchodech po republice, ale tam, kde nebyly dostupné, reklama nabádala zákazníky, aby psali přímo Dr. Richterově lékárně U Zlatého lva v Praze I., Revoluční třída 5.

To nebyla bezvýznamná obchodní adresa. Pražskou lékárnu U Zlatého lva koupil roku 1880 Friedrich Adolf Richter, mimořádně podnikavý lékárník a výrobce farmaceutických specialit, jehož nejznámějším produktem se stal Pain Expeller. Za první republiky lékárnu vlastnili lékárníci Jan a Marie Hallovi, kteří zachovali jak jméno U Zlatého lva, tak odkaz Dr. Richtera a sami provozovali výrobu léčivých specialit.

Z toho ovšem nelze automaticky udělat závěr, že pražská lékárna Koukalovy prášky vyráběla nebo že značku od Dominika Koukala koupila. Takový doklad zatím nemáme. Reklamy bezpečně dokazují pouze to, že U Zlatého lva vyřizovala přímé objednávky a byla významným článkem distribuce. Je však příznačné, že Koukalova značka skončila právě u podniku specializovaného na vlastní farmaceutické výrobky a jejich rozsáhlý obchod.

Zajímavé je rovněž označení v jiné reklamě: hospodáři mají přidávat do píce „lék. D. Koukala dobytčí přípravky“. Zkratka „lék.“ zde velmi pravděpodobně znamená lékárníka D. Koukala. Sama o sobě by taková zkratka ještě nebyla definitivním důkazem totožnosti, ale ve spojení s doloženým jihlavským lékárníkem Dominikem Koukalem, jeho vlastní farmaceutickou specialitou a účtem lékárny U svaté Anny s označením D. Koukal vytváří už velmi pevný řetězec.

Tak kdo tedy Koukalův prášek vyráběl?

Po jihlavské stopě se dnes dá dojít podstatně dál než k pouhé domněnce. D. Koukal spojený s dobytčími přípravky byl s vysokou pravděpodobností jihlavský lékárník Dominik Koukal. Dominik Koukal je bezpečně doložen jako lékárník v Jihlavě; roku 1903 měl povolen vlastní farmaceutický přípravek; roku 1905 je D. Koukal doložen přímo na dokumentu lékárny U svaté Anny; další pramen jej označuje jako „D. Koukala, lékárníka, Jihlava“ a pozdější reklama na dobytčí prostředky sama pracuje s formulací „lék. D. Koukala“. O dvacet let později už Koukalovy výživné prášky nacházíme v Orlové, na Pardubicku a v dalších částech republiky a centrální zásilkový prodej zajišťuje známá pražská lékárna U Zlatého lva.

Chybí nám poslední archivní „kouřící pistole“ – například originální etiketa, ochranná známka nebo obchodní záznam, na němž by stálo „Dominik Koukal, Jihlava, výrobce Koukalových výživných prášků“. Dokud takový dokument nenajdeme, není fér vydávat identifikaci za absolutní jistotu. Soubor nezávislých indicií je však natolik souvislý, že jiný D. Koukal by musel být shodou okolností také lékárníkem, také vyrábět vlastní přípravky a ve stejné době používat své příjmení jako značku. To už by byla shoda náhod skoro větší než ono reklamní prase o 387 kilech.

Složení samotného prášku zatím rovněž neznáme. Dobové inzeráty jej označují jako výživný, tučnicí či zvěrolékařský přípravek a doporučují jej přidávat do píce, ale z toho nelze bezpečně odvozovat jeho recepturu. Samostatně se vedle něj prodávalo například pícninářské vápno, což však není důkazem, že vápník tvořil základ Koukalova prášku. Dokud nenajdeme etiketu, krabičku, ceník s recepturou nebo dobový farmaceutický předpis, bylo by jakékoli konkrétní složení jen hádáním.

Koukalův prášek je tak nakonec mnohem zajímavějším předmětem, než napovídá jeho prostý název. Je svědectvím doby, kdy hranice mezi lékárnou, veterinární specialitou, krmným doplňkem a reklamním zázrakem nebyla zdaleka tak ostrá jako dnes. A zároveň je příběhem muže, který zřejmě dokázal přenést své jméno z vývěsního štítu staré jihlavské lékárny na sáčky a krabičky prodávané hospodářům po celé republice. Z renesančního domu U svaté Anny, který už dávno nestojí, tak zůstala ještě jedna nečekaná stopa – jméno D. KOUKAL na reklamě slibující zdravější krávy a pořádně vykrmená prasata.

Zdroje: Österreichische Zeitschrift für Stomatologie / úřední zdravotnická sdělení 1903 – záznam o Dominiku Koukalovi a Linimentum Juniperi compositum.
Zdroje: Seznam povolených farmaceutických specialit 1912 – Dominik Koukal, Iglau, registrace 20691/903.
Zdroje: Dochovaný účet „Jihlava – Lékárna U svaté Anny – D. Koukal“, 1905.
Zdroje: Klub přátel umění v Brně – členský seznam „Koukal D., lékárník, Jihlava“.
Zdroje: Dobový slezský tisk – Koukalovy výživné prášky v distribuci drogerie Josefa Maňexe v Orlové.
Zdroje: Jana Kosková, Reklama v regionálním tisku na Pardubicku – Východočeský republikán 1925.
Zdroje: Slezská digitální knihovna – dobová inzerce „Jediný pokus“, sortiment a reklama D. Koukala.
Zdroje: Historie pražské lékárny U Zlatého lva a Dr. Adolfa Richtera.
Zdroje: Historie domu jihlavské lékárny U svaté Anny a jeho zániku při stavbě Baťova obchodního domu.