Družstevní zápalky
VDP – družstevní zápalky
Zápalka jako zboží každodenní potřeby
Krabička zápalek je možná jedním z nejobyčejnějších předmětů, které kdy člověk držel v ruce. Několikrát škrtl, rozdělal kamna, zapálil sporák nebo cigaretu a prázdná krabička skončila v koši. Právě proto dnes staré zápalkové nálepky tak dobře vyprávějí o světě, který zmizel. Na ploše několika centimetrů se kdysi odehrávala reklama, politika obchodu, grafický design i soupeření výrobců. A mezi československými zápalkami má zvláštní místo značka VDP – Družstevní zápalky, za níž nestála jediná sirkárna, ale mohutně se rozvíjející organizace československého spotřebního družstevnictví.
Písmena VDP označovala Velkonákupní společnost družstev, jeden z nejvýznamnějších obchodních podniků českého družstevního hnutí. Jeho smyslem bylo jednoduché, ale ve své době velmi ambiciózní řešení: jednotlivá spotřební družstva neměla nakupovat zboží každé zvlášť od soukromých velkoobchodníků, ale měla si vytvořit vlastní společné velkoobchodní centrum. VDP nakupovala ve velkém, zásobovala družstevní prodejny a postupně začala řadu výrobků také sama vyrábět. Z nenápadného velkoobchodu se tak během několika desetiletí stala rozsáhlá hospodářská organizace se sklady, dopravou, výrobními závody a vlastními značkami.
Od Jaroše k Velkonákupní společnosti družstev
Kořeny podniku sahají na začátek 20. století. Roku 1908 vznikla Dělnická nákupní a výrobní společnost Jaroš a spol., z níž se postupným vývojem vytvořila centrální nákupní organizace českých spotřebních družstev. Družstevní historické prameny uvádějí, že roku 1912 přijala označení Velkonákupní společnost konsumních družstev v Praze. Později se její název ještě měnil a od roku 1928 vystupovala jako Velkonákupní společnost družstev, tedy VDP.
Ve skutečnosti ale nebyla podstatná změna několika slov v názvu. Důležitější bylo, jak rychle společnost rostla. Družstevní obchody potřebovaly mouku, cukr, kávu, mýdlo, petrolej, textil, domácí potřeby – a samozřejmě také zápalky. Bylo to zboží levné, rychloobrátkové a potřebovala je prakticky každá domácnost. Pro organizaci, která chtěla dokázat, že družstevní obchod umí zásobovat své členy od základních potravin až po nejdrobnější předměty každodenní spotřeby, proto byly zápalky téměř ideálním artiklem.
Zápalky provázely VDP téměř od počátku
Podle dochovaných družstevních materiálů patřily zápalky dokonce mezi velmi rané výrobky spojené s Velkonákupní společností. A právě zde se objevuje jedno mimořádně zajímavé jméno. Jednu z prvních zápalkových etiket určených pro družstevní obchod měl navrhnout Mikoláš Aleš. Je to detail, který krásně ukazuje, jakou důležitost měly na začátku 20. století i tak drobné reklamní plochy, jakými byly nálepky na krabičkách sirek. Zápalky neležely pouze někde ve skříni; procházely rukama statisíců lidí a jejich krabička se na několik dní či týdnů stávala součástí domácnosti. Bylo proto logické, že i ona dostala vlastní grafickou identitu.
Družstevní zápalky zároveň nesly určité poselství. Zákazník v družstevní prodejně neměl kupovat jen anonymní zápalky. Nákup výrobku s označením VDP znamenal, že peníze zůstávaly uvnitř družstevního systému. Reklamní hesla proto někdy zdůrazňovala právě původ zboží. Z dochovaných propagačních materiálů známe například heslo „Není nad družstevní zápalky“. Z dnešního pohledu působí téměř roztomile, ale dobře vystihuje tehdejší snahu vytvořit kolem družstevního zboží vlastní značku a vlastní spotřebitelskou loajalitu.
Z velkoobchodníka se stává výrobce
Zpočátku VDP zápalky především nakupovala a distribuovala, později však udělala zásadní krok. Roku 1937 převzala sirkárnu v Bytči na Slovensku, která byla předtím spojena s firmou Reich & Steiner. Tím se Velkonákupní společnost družstev dostala přímo k vlastní výrobě zápalek.
Bytča měla se sirkárenským průmyslem zkušenosti už z předchozích desetiletí. Výroba zápalek zde vznikla ještě v době Rakouska-Uherska a firma Reich & Steiner patřila k podnikům, které zde výrobu dále rozvíjely. Převzetím sirkárny získala VDP nejen tovární budovy a stroje, ale také možnost kontrolovat celý řetězec od výroby až po prodej v družstevních obchodech. Na zápalkových nálepkách z tohoto období se proto objevuje označení VDP Bytča a odborné filumenistické prameny tyto výrobky řadí přibližně do období 1937–1945.
Byla to logická součást tehdejší strategie VDP. Družstevní velkoobchod už dávno nechtěl pouze přeprodávat výrobky jiných firem. Budoval vlastní výrobní základnu a snažil se co největší část sortimentu zajistit prostřednictvím podniků, které družstevní organizace přímo vlastnila nebo kontrolovala. Zápalky se tak zařadily vedle celé řady dalších výrobků vyráběných pro družstevní prodejní síť.
Krabička jako malý reklamní plakát
Zápalkové nálepky VDP jsou zajímavé také graficky. Vedle čistě typografických řešení se objevují figurální motivy, znaky družstevního hnutí i výrazně barevné geometrické kompozice. Známá je například krabička s nápisem „VDP – Družstevní zápalky“, jejíž grafiku tvoří tři šikmo položené hořící zápalky v kombinaci modré, bílé a červené. Její jednoduchost je vlastně velmi moderní – žádná složitá ilustrace, pouze výrobek, značka a několik výrazných barevných ploch.
Právě podobné předměty dobře ukazují přerod reklamy první poloviny 20. století. Zatímco starší zápalkové nálepky bývaly zaplněny ornamenty, znaky, medailemi a množstvím drobného textu, meziválečná a poválečná grafika už stále častěji pracovala s jednoduchým symbolem, kontrastní barvou a výrazným názvem značky. Krabička zápalek tak mohla fungovat jako miniaturní plakát – jen místo na zdi se ocitla v kapse kabátu nebo vedle sporáku.
VDP ostatně svoji značku budovala systematicky. Na reklamních materiálech se objevovalo výrazné logo společnosti a důraz na družstevní původ výrobků. Družstevní organizace si velmi dobře uvědomovaly, že nestačí provozovat vlastní prodejny; zákazník musí jejich výrobky poznat a musí si označení VDP spojovat s určitou jistotou původu a ceny.
Po válce: Bytča, Lipník i Sušice
Druhá světová válka a následné politické změny celý systém zásadně proměnily. Přesto označení VDP na zápalkách ještě nějakou dobu přežívalo. Filumenistické prameny zaznamenávají zákaznické nálepky VDP také na zápalkách vyráběných přibližně v letech 1947–1950 v Lipníku nad Bečvou a v Sušici. To je důležitý detail při datování dochovaných krabiček: samotný nápis VDP ještě automaticky neznamená, že zápalky pocházejí z družstevní továrny v Bytči.
Poválečné krabičky mohou být produktem některého z dalších československých zápalkových závodů, který pouze vyráběl zápalky s nálepkou určenou pro síť VDP. Jednotlivé varianty proto lze přesněji určit až podle tiskových značek, provedení krabičky nebo označení konkrétní sirkárny.
Krásným datovacím bodem je také dochovaná zápalková krabička připomínající 40 let VDP. Protože historie společnosti byla odvozována od roku 1908, spadá tato jubilejní grafika přibližně do roku 1948. V jediné drobné krabičce se tak nechtěně setkávají dva světy: čtyřicetiletá tradice českého družstevnictví a okamžik, kdy jeho předválečná hospodářská struktura právě definitivně končila.
Konec samostatného družstevního podnikání
Po únoru 1948 následovala druhá vlna znárodňování a dosavadní hospodářská samostatnost družstevních výrobních podniků byla zásadně omezena. Také bytčanská sirkárna byla v roce 1948 začleněna do státního průmyslu. Zápalky se zde ještě několik let vyráběly, ale původní éra VDP skončila. Výroba zápalek v Bytči byla nakonec ukončena v první polovině padesátých let.
Značka VDP tak zmizela podobně jako mnoho dalších obchodních a výrobních značek meziválečného Československa. Přesto po ní zůstalo mimořádné množství předmětů – obaly, účtenky, reklamní tiskoviny, cedule a také tisíce drobných zápalkových krabiček. Právě ony jsou možná nejpůsobivějším dokladem někdejší velikosti družstevního obchodního světa. VDP nepotřebovala svou značku umístit jen na fasádu velkého skladu nebo továrny. Dostala ji až do kuchyní československých domácností.
Malá krabička, velký příběh
Na první pohled jsou Družstevní zápalky VDP jen jednou z nesčetných historických krabiček sirek. Za jejich jednoduchým označením se však skrývá příběh organizace, která chtěla vybudovat alternativu k soukromému velkoobchodu, vytvořila vlastní rozsáhlou distribuční síť a nakonec vstoupila přímo do průmyslové výroby. Od prvních družstevních zápalkových etiket, s nimiž je spojováno dokonce jméno Mikoláše Alše, přes vlastní sirkárnu VDP v Bytči až po poválečné zápalky vyráběné v Lipníku a Sušici vede téměř půl století československé hospodářské historie.
A právě proto mají staré zápalkové krabičky své kouzlo. Několik centimetrů papíru může být současně reklamou, grafickým dílem, průmyslovou značkou i historickým dokumentem. Stačí škrtnout – a na okamžik se rozsvítí celý zapomenutý svět VDP.
Prameny a literatura:
COOP – historické materiály k vývoji českého spotřebního družstevnictví a VDP.
Filumenistická encyklopedie – dějiny československých sirkáren a přehled zápalkových nálepek VDP.
GALZA / Galzapress – studie k historii sirkáren v Bytči a firmě Reich & Steiner.
Historické propagační materiály Velkonákupní společnosti družstev.
Dobové a sběratelské doklady zápalkových nálepek VDP, Bytča, Lipník nad Bečvou a Sušice.
