Drátěné ploty Hrbotický

Drátěné ploty z Kunžaku

Továrník z domu čp. 312

Kunžak na Jindřichohradecku nebyl místem, kde bychom na první pohled hledali průmyslový podnik s vlastní značkou a reklamou distribuovanou po českých zemích. Městečko ležící na pomezí jižních Čech a České Kanady žilo především řemeslem, obchodem a zemědělstvím. Přesto právě odsud pochází jedna pozoruhodná prvorepubliková reklama: „Drátěné ploty – L. Hrbotický – Kunžak – továrna na drátěné a síťařské zboží – telefon č. 8.“ Za několika řádky na plechové ceduli se skrývá příběh místního podniku, o němž se v běžných dějinách československého průmyslu téměř nedočteme.

Dlouho bylo možné z reklamy vyčíst jen příjmení Hrbotický, iniciálu L., místo výroby a obor. Další pátrání však umožňuje dát majiteli továrny konkrétní jméno. V pramenech věnovaných historii kunžackých domů je u čp. 312 uváděn továrník Ladislav Hrbotický, narozený roku 1898. Dům byl v místní paměti spojen s rodinou natolik pevně, že se zde používalo označení „U Hrbotických“. Dochovaná reklamní cedule se jménem „L. Hrbotický“ a místem Kunžak tak dostává konkrétního majitele.

Ladislav Hrbotický patřil ke generaci podnikatelů, která dospívala právě v okamžiku vzniku Československa. Nešlo o velkého průmyslníka typu Bati, Schichta nebo Kolbena. Jeho svět byl mnohem menší – a právě proto je zajímavý. Podobných regionálních výrobců existovaly za první republiky stovky a dohromady vytvářeli průmyslovou a řemeslnou síť, bez níž by velké československé hospodářství nemohlo fungovat.

Drát, pletivo a nový svět oplocení

Hrbotického hlavním reklamovaným výrobkem byly drátěné ploty, jeho podnik se však na ceduli označoval šířeji jako „továrna na drátěné a síťařské zboží“. To je důležitý rozdíl. Nešlo tedy pouze o montáž plotů z nakoupeného materiálu. Samotná firma se prezentovala jako výrobce specializovaného sortimentu z drátu a pletiva.

Takové podnikání mělo v první polovině 20. století dobré předpoklady. Drátěné pletivo bylo praktické, trvanlivé a proti tradičnímu dřevěnému oplocení umožňovalo rychle ohradit velkou plochu. Používalo se kolem rodinných domů a zahrad, sadů, hospodářských dvorů, továren, skladů, sportovišť i veřejných budov. Modernizace zemědělství a výstavba nových domů přinášely výrobcům pletiva další zákazníky.

Pod označením síťařské zboží se tehdy skrývala poměrně široká skupina výrobků. Bez dochovaného Hrbotického katalogu však nelze přesně určit, které z nich jeho továrna vyráběla. Jisté jsou drátěné ploty a obecně drátěné a síťařské zboží, protože právě tyto výrobky sám podnik nechal uvést na reklamě. Víc není potřeba domýšlet – už samotný doložený sortiment ukazuje, že v Kunžaku existovala specializovaná kovovýroba schopná své výrobky nabízet širšímu trhu.

Dva Hrbotické a dva domy proti sobě

Pátrání přineslo ještě jednu mimořádně zajímavou stopu. Přímo proti domu Ladislava Hrbotického čp. 312 stál dům čp. 313, který je v historických podkladech spojen s Josefem Hrbotickým, narozeným roku 1902. A právě u Josefa se výslovně objevuje informace o provozování továrny na drátěná pletiva a síťařský průmysl. Oba domy nesly v místním prostředí pojmenování spojené s Hrbotickými.

Tady se před námi otevírá část historie, kterou zatím nedokážeme uzavřít. Reklamní cedule jednoznačně označuje podnik jako L. Hrbotický, zatímco další místní pramen spojuje výrobu pletiva také s Josefem Hrbotickým. Nabízí se možnost, že šlo o příbuzné a rodinný podnik, že Josef v Ladislavově továrně pracoval nebo ji později převzal. Bez matriky, obchodního rejstříku nebo jiného přímého dokumentu však zatím není správné označovat Ladislava a Josefa například za bratry ani přesně určovat jejich podnikatelský vztah.

Jisté je něco jiného a možná ještě zajímavější: na dvou protilehlých kunžackých číslech 312 a 313 žili dva Hrbotickí a oba jsou v pramenech spojeni s tovární či síťařskou výrobou. Reklama L. Hrbotického tedy nebyla osamělým dokladem náhodné živnosti. Za ní skutečně existovalo místní výrobní zázemí, které se v Kunžaku zapsalo dokonce do lidového pojmenování domů.

Telefonní číslo 8

Na reklamní ceduli je ještě jeden nádherný detail: „Telefon č. 8.“

Dnes může takové číslo působit skoro jako tisková chyba. Nebyla. V počátcích telefonních sítí v menších městech a obcích měla jednotlivá telefonní stanoviště velmi krátká místní čísla. Volající se spojil s ústřednou a požádal o konkrétního účastníka. Hrbotického továrna byla jednoduše Kunžak 8.

Telefon přitom nebyl jen praktickou pomůckou. Jeho uvedení na reklamní ceduli vysílalo zákazníkovi zprávu, že má před sebou moderní podnik, se kterým lze rychle obchodovat. Zájemce o oplocení nemusel psát dopis a několik dní čekat na odpověď. Mohl zavolat, poptat cenu nebo množství a domluvit objednávku.

Právě telefon také trochu mění představu o Hrbotického továrně. Kunžak byl malé město, ale podnik se nechoval jako uzavřená místní dílna odkázaná jen na zákazníky ze sousedství. Měl telefon, nechával vyrábět profesionální reklamní cedule a chtěl, aby jeho jméno znali zákazníci i mimo místo výroby.

Reklama objednaná přes celé Čechy

Hrbotický totiž svou reklamu nenechal namalovat u místního písmomalíře. Na dochovaných cedulích se objevuje signatura J. Černý a syn, Lenešice. Firma z Lenešic u Loun patřila k výrobcům reklamních plechových tabulí a její značku lze nalézt na reklamách celé řady českých podniků. Hrbotického cedule měla přibližně 37 × 25 centimetrů a byla vyrobena jako plasticky tvarovaná plechová reklama. Dochovalo se více exemplářů, takže zjevně nešlo o jedinou tabulku určenou na vrata kunžacké továrny, ale o malou reklamní sérii.

To je pro pochopení Hrbotického podnikání možná stejně důležité jako samotný telefon. Kunžak a Lenešice od sebe dělí velká část Čech. Objednat reklamní tabule u specializovaného výrobce znamenalo investovat do propagace, nechat připravit grafický návrh a následně cedule rozeslat tam, kde měly přivádět zákazníky. Mohly viset u železářství, stavebních obchodníků nebo dalších prodejců. Přesnou distribuční síť Hrbotického dnes neznáme, existence několika stejných cedulí však ukazuje, že reklama nebyla nahodilá.

Její grafika tomu odpovídá. Není přeplněná dlouhým vysvětlováním. Dominantní je výrobek – DRÁTĚNÉ PLOTY – následuje jméno L. HRBOTICKÝ, místo KUNŽAK, charakter podniku a nakonec telefon. Reklama měla být čitelná z dálky a měla zákazníkovi během několika vteřin sdělit všechno podstatné.

Malá továrna v průmyslovém Československu

Právě Hrbotický dobře připomíná, že průmyslové dějiny první republiky nebyly tvořeny jen obrovskými závody v Praze, Brně, Plzni nebo severních Čechách. Vedle nich existovala hustá síť malých a středních továren rozptýlených po městech a městečkách celé republiky. Některé vyráběly nábytek, jiné zemědělské stroje, kartáče, mýdlo, obuv, potraviny nebo právě výrobky z drátu.

Tyto firmy často nesly jednoduše jméno svého majitele. Neměly marketingová oddělení ani velké reklamní rozpočty, přesto velmi dobře rozuměly základnímu principu moderního obchodu: zákazník musí vědět, že výrobce existuje a kde jej může najít. Proto vznikaly reklamní cedule, katalogy, ceníky, inzeráty a kalendáře. Hrbotického tabule je typickým produktem právě tohoto světa.

O dalším osudu jeho podniku zatím nemáme dost spolehlivých informací. Nevíme přesně, kdy továrna vznikla, jak dlouho fungovala ani co se s ní stalo během okupace a po roce 1945. Neznáme ani počet zaměstnanců nebo objem výroby. To všechno jsou místa, kde musí další pátrání pokračovat.

Ale proti původnímu stavu už víme překvapivě mnoho. Ladislav Hrbotický se narodil roku 1898, v Kunžaku je doložen jako továrník a byl spojen s domem čp. 312. Naproti v čp. 313 žil Josef Hrbotický, narozený roku 1902, u něhož je doložena továrna na drátěná pletiva a síťařský průmysl. A reklamní cedule přímo potvrzuje existenci firmy L. Hrbotický, její obor i telefonní číslo 8.

Když po továrně zůstane kus plechu

Na velkých značkách se historie vypráví snadno. Po Baťovi zůstaly továrny a tisíce dokumentů, po Schichtovi reklamy, fotografie a rozsáhlé podnikové archivy. U Ladislava Hrbotického je situace opačná. Jeho podnik téměř zmizel z obecného povědomí a k jeho příběhu se dnes musíme vracet přes jednotlivé stopy – číslo domu, místní pojmenování, několik řádků v historickém prameni a jednu reklamní ceduli.

Právě tím je však tato reklama mimořádná. Před desítkami let byla vyrobena jen proto, aby někdo koupil drátěný plot. Dnes uchovává jméno člověka, jeho profesi, místo podnikání, výrobní obor, telefonní číslo a dokonce jméno vzdálené firmy, která jeho reklamu vyrobila.

Bez ní bychom možná Ladislava Hrbotického mezi československými výrobci už vůbec nehledali.

Cedule tak není pouze reklamním předmětem. Je malým průmyslovým archivem z plechu – připomínkou Ladislava Hrbotického, továrníka z Kunžaku čp. 312, jehož drátěné ploty se kdysi nabízely zákazníkům pod jedním z nejkratších obchodních kontaktů, jaké si dnes lze představit:

Telefon Kunžak č. 8.

MÍSTO: Kunžak, okres Jindřichův Hradec
VÝROBCE: Ladislav Hrbotický
NAROZEN: 1898
SÍDLO / DŮM: Kunžak čp. 312
OBOR: drátěné a síťařské zboží
DOLOŽENÝ VÝROBEK: drátěné ploty
TELEFON: č. 8
DALŠÍ STOPA: Josef Hrbotický, nar. 1902, čp. 313 – továrna na drátěná pletiva a síťařský průmysl
MÍSTNÍ POJMENOVÁNÍ: U Hrbotických
VÝROBCE REKLAMNÍ CEDULE: J. Černý a syn, Lenešice
ROZMĚR DOCHOVANÉHO TYPU CEDULE: přibližně 37 × 25 cm
DATACE CEDULE: pravděpodobně období první republiky; přesný rok zatím nedoložen

ZDROJE: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích – práce věnovaná místním názvům a historii domů v Kunžaku, údaje k čp. 312 a 313, Ladislavu a Josefu Hrbotickým | Dochovaná reklamní tabule „Drátěné ploty – L. Hrbotický – Kunžak – továrna na drátěné a síťařské zboží – telefon č. 8“ | Dochované exempláře reklamní tabule signované J. Černý a syn, Lenešice.