Smrčka

Emil Smrčka – sukna nejlevněji v ulici k divadlu

Obchod, ke kterému stačilo jít směrem k divadlu

„Sukna nejlevněji nakoupíte u firmy Emil Smrčka, Hradec Král., ulice k divadlu.“ Krátká reklamní věta dnes působí skoro jako vzkaz z jiného města. Žádné číslo domu, žádný telefon, dokonce ani přesný název ulice. Stačilo zákazníkovi říct, že má jít ulicí k divadlu. V tehdejším Hradci Králové to zřejmě byla informace dostatečně přesná.

Za nenápadnou reklamou se přitom skrývá skutečný a poměrně dlouho fungující textilní obchod. Emil Smrčka je v Hradci Králové doložen jako obchodník se suknem a pánskými látkami nejméně od závěru první světové války až do počátku třicátých let. Jeho prodejna navíc neležela někde na okraji města. Sídlila v jednom z nejreprezentativnějších obchodních a bankovních domů v samotném centru Hradce.

První pevnou stopu máme ze zimy 1917–1918, tedy z posledních měsíců existence Rakouska-Uherska. Válečná léta přinesla nedostatek prakticky všeho a oděvy nebyly výjimkou. Textilní výrobky podléhaly regulaci a část zboží se obyvatelům distribuovala prostřednictvím úředně určených obchodů. Mezi nimi se objevuje právě firma Emil Smrčka v Hradci Králové, u níž dobový pramen uvádí také sídlo v budově Záložního úvěrního ústavu.

Smrčkova prodejna tehdy nabízela mužské raglány, obleky, kalhoty, trikové vesty, zimní ponožky, čepice i chlapecké obleky. Nebyl tedy pouhým obchodníkem s několika rolemi látky, ale provozoval zavedený podnik schopný podílet se i na organizovaném zásobování obyvatelstva v mimořádných válečných podmínkách.

V paláci Osvalda Polívky

Adresa Smrčkova obchodu stojí za pozornost sama o sobě. Záložní úvěrní ústav sídlil v monumentální budově na Velkém náměstí, vybudované v letech 1910–1912 podle návrhu architekta Osvalda Polívky, jednoho z významných představitelů české secese a rané moderny.

Nový palác nebyl koncipován pouze jako sídlo finanční instituce. Už od počátku obsahoval v přízemí reprezentativní obchodní prostory s výkladci. Právě zde se střídali knihkupci, módní závody, obuvníci a další obchodníci, kteří využívali jednu z nejlepších adres tehdejšího Hradce Králové. Do tohoto prostředí patřil také Emil Smrčka.

Jeho podnik tak stál v místě, kudy denně proudili lidé z Velkého náměstí do okolních ulic. Zákazník mohl vstoupit do moderního bankovního paláce, prohlédnout si nové látky a vybrat sukno na oblek, zimník či kabát. Pro obchodníka s pánskými látkami to bylo téměř ideální místo: v centru společenského i obchodního života města a zároveň v bezprostředním sousedství řady dalších obchodů.

Smrčku navíc na stejné adrese nacházíme znovu roku 1931, kdy je uváděn přímo jako provozovatel obchodu s pánskými látkami. Mezi první doloženou zprávou z let 1917–1918 a tímto údajem leží přibližně třináct let. Nemůžeme bez dalších adresářů tvrdit, že podnik po celou dobu fungoval bez jediného přerušení, všechno však nasvědčuje poměrně stabilnímu obchodu, který přežil válku, zánik monarchie i první desetiletí Československé republiky.

Co znamenala „ulice k divadlu“

Nejpůvabnější částí reklamy zůstává její adresa: „ulice k divadlu“. Tato formulace pravděpodobně nebyla oficiálním názvem ulice, ale praktickou orientační pomůckou určenou místním zákazníkům.

Hradecké městské divadlo stálo ve městě již od roku 1885 a po desetiletí představovalo výrazný orientační bod. Od prostoru Velkého náměstí vedla směrem k divadlu Klicperova ulice, přičemž právě do této ulice byly orientovány také některé obchodní prostory Záložního úvěrního ústavu.

Je proto velmi pravděpodobné, že reklamní výraz „ulice k divadlu“ odkazoval právě na tuto část dnešní Klicperovy ulice. Stoprocentní dobový doklad, který by obě označení přímo ztotožňoval, zatím nemáme, ale poloha Smrčkova prokazatelně doloženého obchodu této interpretaci velmi dobře odpovídá.

Reklama tím zároveň zachycuje něco, co dnešní adresa už neumí: způsob, jakým lidé město skutečně používali. Nepotřebovali mapovou aplikaci ani číslo provozovny. Stačilo říct: jděte ulicí k divadlu.

Sukno jako základ pánského šatníku

Smrčka obchodoval v době, kdy se kvalitní pánský oděv stále velmi často nekupoval hotový. Zákazník přišel do obchodu s látkami, vybral si vhodné sukno a teprve potom zamířil ke krejčímu. Několik metrů dobré látky se tak mohlo proměnit v oblek, kabát nebo zimník určený k mnohaletému nošení.

Právě proto představovala cena sukna důležitou součást rodinného rozpočtu. Reklamní heslo „Sukna nejlevněji nakoupíte“ nebylo zvoleno náhodou. Hradecký trh byl konkurenční a podobným argumentem lákali zákazníky také další obchodníci. Ve městě působily velké textilní a módní podniky, například Berger & Munk, obchodní dům J. V. Špalek, Leo Taussig nebo módní závod Jaroslava Malíře.

Někteří konkurenti nabízeli tuzemská i anglická sukna, jiní zdůrazňovali šíři sortimentu nebo právě nízké ceny. Emil Smrčka tedy podnikal v prostředí, kde nestačilo otevřít dveře obchodu a čekat. O zákazníka se bojovalo reklamou, výběrem materiálů, polohou prodejny i cenou.

Zda byl Smrčka skutečně „nejlevnější“, samozřejmě ověřit neumíme. Je to reklamní slogan, nikoli objektivní srovnání cen. Přesto nám přesně říká, jak chtěl svůj podnik na trhu představit: jako místo, kde se dá kvalitní sukno koupit výhodně.

Od válečných přídělů k Salonu republiky

Osud Smrčkova obchodu zároveň dobře ukazuje, jak dramaticky se během několika let změnilo prostředí Hradce Králové.

Když jeho jméno nacházíme během zimy 1917–1918, monarchie je vyčerpaná válkou. Textilu je nedostatek, obchod je regulován a některé oděvy se distribuují prostřednictvím úředně určených prodejen. Smrčkova firma je jedním z míst, kde lze takové zboží získat.

O třináct let později stojí stejný obchodník v úplně jiném městě. Československo prožívá první republiku a Hradec Králové se mění v moderní urbanistické centrum, jehož architektura a hospodářský rozvoj mu později vynesou označení Salon republiky. V tomto městě už Smrčka nevystupuje jako prodejce zboží rozdělovaného v období nouze, ale jako obchodník specializovaný na pánské látky.

Jeho firma tak symbolicky překlenula dvě rozdílné epochy: poslední léta habsburské monarchie a sebevědomou první republiku.

Příjmení Smrčka a humpolečtí soukeníci

Při pátrání se nabízí ještě jedna lákavá stopa. Příjmení Smrčka je spojeno také s významnou soukenickou tradicí v Humpolci. Existovala zde mimo jiné firma Josef Smrčka, továrna na sukna, patřící do prostředí města, jehož ekonomiku po dlouhou dobu formovala právě výroba vlněných látek.

Spojení je na první pohled skoro až příliš lákavé: Smrčka, sukno, Hradec Králové a Humpolec. Zatím se však nepodařilo nalézt dokument, který by hradeckého Emila Smrčku přímo spojoval s touto továrnickou rodinou. Není doloženo ani příbuzenství, ani obchodní zastoupení humpolecké továrny.

Proto je lepší tuto možnost ponechat jako otevřenou badatelskou stopu. Stejné příjmení a stejný obor jsou zajímavé, ale samy o sobě ještě důkaz nepředstavují.

Kdy reklama vznikla

Přesné datování reklamního předmětu zatím možné není. Několik pevných bodů ale máme.

Budova Záložního úvěrního ústavu byla dokončena roku 1912. Emil Smrčka je v ní doložen v období 1917–1918 a znovu roku 1931. Reklama proto velmi pravděpodobně pochází z období mezi první světovou válkou a počátkem třicátých let.

Jako pravděpodobná se jeví především dvacátá léta 20. století, ale bez dalších znaků – například podoby písma, tiskárenského údaje nebo dalších informací na originálu – by bylo příliš odvážné přidělit reklamě konkrétní rok.

Nejbezpečnější datace tedy zní: přibližně 1918–1931, pravděpodobně 20. léta 20. století.

Zmizelý obchod z centra Hradce

O samotném Emilu Smrčkovi toho zatím víme překvapivě málo. Nepodařilo se spolehlivě určit jeho rok narození, rodinné poměry ani přesný okamžik založení a zániku firmy. O to zajímavější je, kolik lze zjistit z několika drobných stop rozptýlených v dobových pramenech.

Víme, že jeho obchod existoval už za první světové války. Víme, že sídlil v reprezentativním paláci Záložního úvěrního ústavu. Víme, že se specializoval především na pánské látky a sukna a že se dokázal na velmi konkurenčním hradeckém trhu udržet nejméně do počátku třicátých let.

Budova, v níž se kdysi rozbalovaly role sukna před zákazníky vybírajícími látku na nový oblek nebo zimník, stojí dodnes. Sídlí v ní Galerie moderního umění v Hradci Králové.

Po Smrčkově obchodě zůstala zatím především drobná reklama s jednoduchým příslibem: „Sukna nejlevněji nakoupíte…“ Právě podobné předměty však dokážou po téměř století vrátit na mapu města obchody a lidi, kteří by jinak z jeho historie téměř beze stopy zmizeli.

Zdroje: dobový tisk k zásobování oděvním zbožím v Hradci Králové 1917–1918; Kancelář architekta města Hradec Králové – historie budovy Záložního úvěrního ústavu; historické adresáře a soupis obchodů Hradce Králové z roku 1931; Muzeum východních Čech – studie k obchodnímu životu meziválečného Hradce Králové; Klicperovo divadlo – historie divadelní budovy; archivní údaje k soukenickým podnikům rodiny Smrčkových v Humpolci.