Eternitas II.
Eternitas – když moderní střecha znamenala asfalt, dehet a eternit
Na počátku 20. let se Československo stavělo téměř od základů. Rostla města, vznikaly továrny, hospodářské budovy i nové obytné domy a stavebnictví potřebovalo materiály, které byly levné, odolné a použitelné ve velkém. Právě na této vlně vznikla v Hradci Králové společnost s příznačným názvem Eternitas.
Firma Eternitas, akciové továrny dehtových výrobků a krycích hmot, byla založena v roce 1921. Její stanovy schválilo ministerstvo vnitra a ustavující valná hromada se konala 9. ledna 1921. Společnost vstupovala na trh s akciovým kapitálem 2,5 milionu korun, což ukazuje, že od začátku nešlo o malou řemeslnou dílnu, ale o ambiciózní průmyslový projekt.
Za podnikem stáli lidé z bankovního, průmyslového i obchodního prostředí. Ve správní radě zasedli například královéhradecký továrník August Kummer, prezident České banky v Praze Bohumil Rosenkranz, průmyslník Rudolf Barta z firmy Barta a Tichý nebo ředitel České banky Jan Balichar. Své ústředí měla společnost v Hradci Králové na Jiříkově třídě čp. 254.
Od střechy až po podlahu stáje
Výrobní program Eternitasu byl překvapivě široký. Firma nabízela azbestocementovou břidlici, střešní lepenky, asfalt, dehet, karbolineum i dřevocement. Nešlo tedy jen o jednu střešní krytinu, ale o celý soubor materiálů potřebných při stavbě a ochraně budov.
Zvlášť zajímavé jsou vlastní obchodní názvy.
Pod značkou Eternolit nabízela společnost dehtu prostou izolační lepenku. Už samotný název působil moderně – měl evokovat trvanlivost a odolnost. Pro hospodářské stavby zase nabízela Harrizit, speciální hygienické podlahy určené mimo jiné do stájí.
Eternitas tak velmi dobře ukazuje, jak se ve 20. letech měnila reklama stavebních materiálů. Už nestačilo napsat „prodáváme lepenku“. Technický výrobek dostal vlastní jméno a vlastní značku. Z obyčejné krycí hmoty se stal Eternolit nebo Harrizit – produkt, který bylo možné propagovat, doporučovat architektům a stavitelům a především si jej zapamatovat.
Moderní materiály nové republiky
Po výrobcích Eternitasu byla od počátku značná poptávka. Dá se tomu rozumět. Tradiční střechy ze dřeva, šindele nebo pálených tašek doplňovaly nové průmyslově vyráběné krytiny, které slibovaly rychlejší pokládku, dlouhou životnost a menší nároky na údržbu.
Jedním ze symbolů této modernizace byl azbestocement. V první polovině 20. století byl považován za mimořádně praktický materiál – byl lehký, nehořlavý, odolný a relativně levný. Teprve mnohem později se naplno ukázala vážná zdravotní rizika spojená s uvolňováním azbestových vláken. Pro stavebníky první republiky však představoval přesný opak: technický pokrok.
Podobné to bylo s dehtem, asfaltem a karbolineem. Dnes působí názvy těchto materiálů skoro industriálně drsně, ale tehdy znamenaly ochranu staveb před vodou, hnilobou a povětrností. Eternitas tedy prodával především jednu věc – příslib, že stavba vydrží déle.
A přesně tento příslib se skrýval už v samotném názvu společnosti. Latinské eternitas znamená věčnost či trvalost. Pro výrobce střešních a izolačních materiálů se jen těžko hledá výstižnější obchodní jméno.
Reklama na něco, co mělo vydržet desítky let
Dochovaná reklamní cedule o rozměru 60 × 90 cm je proto zajímavým dokladem doby, kdy se reklama ve velkém přesouvala také do světa stavebnictví. Taková cedule mohla viset u obchodníka se stavebním materiálem, pokrývače nebo na místě, kde se výrobky Eternitas prodávaly.
Její úkol byl jednoduchý: dostat značku do povědomí stavebníků ještě předtím, než budou potřebovat novou střechu.
Eternitas je krásným příkladem prvorepublikové průmyslové značky. Firma nevyráběla čokoládu ani mýdlo, které zákazník kupoval každý týden. Prodávala střechy, izolace a ochranné hmoty – věci, které si člověk pořizoval s jediným očekáváním: aby je už dlouho nemusel kupovat znovu. A proto si zvolila jméno znamenající věčnost.
