Svoboda

F. J. Svoboda – zapomenutá olomoucká továrna na čokoládu a cukrovinky

Olomouc bývala městem čokolády

Když se dnes mluví o historii výroby čokolády v Olomouci, většině lidí vytane na mysli především Zora. Ve skutečnosti však bylo město v první polovině 20. století jedním z významných center československého čokoládovnického a cukrovinkářského průmyslu. Vedle desítek menších živností zde pracovaly skutečné továrny, které zásobovaly nejen Olomouc a střední Moravu, ale prostřednictvím obchodníků a vlastních distribučních sítí také vzdálenější části republiky. Ve třicátých letech stálo podle historika Michaela Viktoříka na vrcholu tohoto odvětví šest velkých olomouckých podniků. Jedním z nich byla firma F. J. Svoboda v Pavlovičkách.

Za dnes poněkud anonymními iniciálami se skrýval František Jan Svoboda. Jeho továrna patřila ve své době k předním olomouckým podnikům a její význam podle Viktoříka překračoval hranice města i regionu. Přesto je dnes paradoxně jednou z nejméně známých kapitol olomouckého potravinářského průmyslu. Nejde přitom o bezvýznamnou dílnu, která na několik let vznikla a zase zmizela. V Pavlovičkách se pod jménem Svoboda vyráběly cukrovinky více než půl století.

František Jan Svoboda a rok 1887

Dostupné prameny kladou založení firmy F. J. Svoboda do roku 1887. Podnik vznikl v Pavlovičkách, tehdy ještě v prostředí, které se rychle měnilo z venkovského předpolí Olomouce v průmyslovou oblast. Právě zde nacházely místo továrny, sklady a výrobní provozy, pro něž už bylo staré město příliš těsné. Pavlovičky a sousední Pavlovice se postupně staly jednou z lokalit, kde se formovala moderní průmyslová Olomouc. Múzeum obchodu uvádí Svobodův podnik mezi významnými výrobci cukrovinek s rokem založení 1887.

Je to mimochodem mimořádně zajímavý rok i pro celé olomoucké čokoládovnictví. Právě kolem roku 1887 začínal v Pavlovicích s výrobou čokolády také Josef Mikšovský. Čokoláda tehdy stále nebyla úplně běžnou součástí každodenního jídelníčku a značná část produkce se do českých zemí dovážela. Dobový text o Mikšovském dokonce popisuje, jak bylo nutné zákazníky teprve učit čokoládu poznávat a ochutnávat. F. J. Svoboda tedy vstupoval do odvětví právě ve chvíli, kdy se ze sladkého luxusu začínal stávat skutečný průmyslový výrobek.

Podrobnosti o úplných začátcích Svobodova závodu však dnes chybějí. Nevíme bezpečně, jak vypadal jeho první provoz, s kolika zaměstnanci František Jan Svoboda začínal ani jak rychle výrobu rozšiřoval. A právě tady je potřeba odolat pokušení vyplnit bílá místa pěkně znějícím příběhem. U Svobody se zachovalo nezvykle málo původních dokumentů.

Z malé výroby mezi přední olomoucké továrny

Jisté však je, že se podnik během následujících desetiletí dokázal prosadit. Ve dvacátých letech už jej nacházíme mezi průmyslovými závody Velkého Olomouce. Dobová reprezentativní publikace jej uvádí jednoduše a bez dalších vysvětlování jako „F. J. Svoboda, továrna na čokoládu a cukrovinky, Olomouc-Pavlovice“. Už samotné zařazení mezi továrny je důležité. Svoboda v té době nebyl cukrářem s několika pomocníky ani obchodníkem, který si nechával zboží vyrábět jinde. Šlo o skutečný výrobní podnik.

Olomoucké cukrovinkářství přitom ve dvacátých a třicátých letech prožívalo velmi dynamické období. Výroba se mechanizovala, rostla kapacita továren, vznikaly nové značky a stále důležitější roli hrály obaly a reklama. Čokoláda a cukrovinky už nebyly výsadou několika městských obchodů. Průmyslová výroba umožňovala rozvážet je prostřednictvím obchodníků do stále menších měst a obcí. Svoboda v tomto prostředí přežil několik desetiletí a ve třicátých letech patřil mezi šest hlavních olomouckých podniků svého oboru. To je možná nejvýmluvnější měřítko jeho úspěchu.

Přitom soupeřil v městě s mimořádně silnou konkurencí. Vedle něj působily podniky, jejichž výrobky a reklamy se dochovaly ve výrazně větším množství. Některé značky investovaly do moderní reklamy a jejich jména se dostala hluboko do obecného povědomí. Svobodův podnik jako by naopak po svém zániku téměř zmizel. Jeho skutečná velikost se proto dnes snadno podceňuje.

Továrna, po níž zmizel archiv

Právě v tom spočívá největší záhada F. J. Svobody. Historik Michael Viktořík, který dějinám olomouckého čokoládovnického průmyslu věnoval samostatnou monografii a Svobodově firmě dokonce zvláštní studii, upozorňuje, že její historii dnes nelze úplně rekonstruovat. Důvod je prostý a pro historika bolestivý: většina písemných a obrazových materiálů podniku byla zničena. Dochovaly se jen fragmenty dokumentů a kusé vzpomínky pamětníků.

To je důležitá informace i pro sběratele staré reklamy. U některých velkých firem lze dnes dohledat celé série katalogů, ceníků, plakátů, ochranných známek a firemní korespondence. U F. J. Svobody může mít mimořádnou dokumentační hodnotu i zdánlivě obyčejná účtenka, reklamní karton, obal, dopisní papír nebo obchodní tiskovina. Nejde pouze o drobný reklamní předmět. Může představovat jeden z mála přeživších střípků firmy, která kdysi patřila mezi významné olomoucké průmyslové závody.

Právě tím je Svoboda zajímavější než řada mnohem slavnějších značek. U Zory dnes máme fotografie, výrobky, reklamy i pokračování značky v dalších desetiletích. U Svobody jako by někdo velkou část knihy vytrhl a ponechal jen několik stránek. Víme, že podnik existoval dlouho, víme, že byl významný, víme, kde působil — ale mnoho detailů jeho každodenního života zmizelo.

Konec starého světa olomouckých cukrovinek

Druhá světová válka a především období po roce 1945 znamenaly pro soukromé československé podnikání radikální změnu. Po komunistickém převratu v únoru 1948 následovalo rozsáhlé zestátňování průmyslu a postupná koncentrace výroby do národních podniků. Starý svět rodinných továren, z nichž mnohé nesly přímo jméno svého zakladatele, během několika málo let téměř zmizel.

Stejný osud nakonec potkal také F. J. Svobodu. Přesný průběh posledních let firmy není v běžně dostupných pramenech podrobně popsán, a proto by nebylo správné vymýšlet konkrétní datum uzavření nebo přesný administrativní postup. Múzeum obchodu uvádí, že po roce 1950 byl podnik zrušen. Tím skončila historie firmy, jejíž počátky sahaly přibližně o šest desetiletí zpět.

Během jediného lidského života se tak uzavřel celý oblouk: od doby, kdy byla čokoláda v českých zemích ještě poměrně nezvyklým zbožím a podnikatelé si teprve hledali své první zákazníky, až po moderní průmyslovou výrobu a nakonec její zestátnění a centralizaci.

Jméno, které téměř zmizelo

Příběh Františka Jana Svobody je zvláštní právě tím, jak velký rozdíl existuje mezi někdejším významem jeho firmy a dnešní známostí jejího jména. Továrna pracovala v Pavlovičkách více než půl století, patřila mezi přední olomoucké podniky a v době největšího rozmachu místního cukrovinkářského průmyslu náležela k jeho šesti hlavním výrobcům. Přesto po ní nezůstala značka, kterou by dnes znalo několik generací spotřebitelů.

Možná právě proto mají dochované reklamy F. J. Svobody takové kouzlo. Nejsou jen připomínkou zaniklého výrobku. Otevírají okno do celé zapomenuté části průmyslové Olomouce — do doby, kdy v Pavlovičkách voněly továrny kakaem a cukrem a město patřilo k významným československým centrům výroby sladkostí. Za prostým nápisem F. J. Svoboda, Olomouc se tak skrývá firma, která kdysi nepotřebovala žádné vysvětlení. Její jméno zákazníci znali. Teprve čas ho téměř vymazal.

Zdroje:
Michael Viktořík: Za osudy olomoucké firmy F. J. Svoboda, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Historica 34, 2008, s. 53–57.
Michael Viktořík: Čokoládovnický a cukrovinkářský průmysl v Olomouci, Univerzita Palackého v Olomouci, 2008.
Velký Olomouc – Naše průmyslové závody, dobová publikace.
Múzeum obchodu Bratislava, přehled historických výrobců cukrovinek – F. J. Svoboda, Olomouc.