Kraupner a syn
Ferd. V. Kraupner a syn – třebenická konzervárna, která vyrostla v průmyslový podnik
Záchrana továrny, které už málokdo věřil
Reklamní slogan „Jemné kompoty nejlepší jakosti!“ působí dnes skoro nevinně. Za jménem Ferd. V. Kraupner a syn, továrna na konservy, Třebenice – Č. S. R. se však skrýval podnik s překvapivě dlouhou historií, rozsáhlou výrobou a obchodními kontakty sahajícími daleko za hranice severních Čech. Jeho počátky přitom nebyly nijak slavné. Továrna vznikla už roku 1895 jako První česká akciová továrna na zužitkování plodin v Třebenicích. Myšlenka byla logická: zdejší kraj poskytoval dostatek ovoce a zemědělských produktů, které bylo možné průmyslově zpracovávat, konzervovat a prodávat ve větším měřítku. Jenže podnik hospodařil špatně, výroba i odbyt klesaly a na začátku 20. století se ocitl prakticky před zánikem.
Rozhodující okamžik přišel roku 1905, kdy továrnu koupil roudnický podnikatel Ferdinand V. Kraupner. Cena činila podle dochovaných údajů 210 000 korun. Kraupner sám později popisoval stav převzatého závodu velmi skepticky. Původní akciová společnost podle něj spotřebovala svůj kapitál, výroba byla nevhodně organizována a podnik vyžadoval další značné investice. Převzetí továrny tak nebylo nákupem dobře fungujícího závodu, ale spíše podnikatelským rizikem. Kraupner však výrobu modernizoval, investoval do zařízení a především začal jinak budovat obchod. Během několika let se mu podařilo z problematického podniku vytvořit konzervárnu, která si našla pevné místo na českém trhu.
Kompoty, povidla, likéry i slivovice
Už před první světovou válkou vyráběla třebenická továrna široký sortiment ovocných produktů. Vedle kompotů a zavařeného ovoce vznikala povidla, marmelády, ovocná vína, likéry a destiláty. O tom, že nešlo pouze o malou regionální provozovnu, svědčí i odborná literatura. V knize Antonína Večeři Rationelní ovocnictví z roku 1908 je zmíněno, že třebenická továrna při sterilování ovoce používala moderní uzávěrový systém Le Cachet. Podnik tedy sledoval soudobé technologie konzervování a balení potravin, což bylo v době, kdy se průmyslové konzervování teprve rychle rozvíjelo, důležitou konkurenční výhodou.
Po smrti Ferdinanda Kraupnera roku 1918 převzal továrnu jeho syn Karel Kraupner. Právě za něj se podnik rozrostl do rozměrů skutečné průmyslové výroby. Městské prameny uvádějí kolem stovky zaměstnanců a sortiment zahrnující ovocné i zeleninové konzervy, ovocná vína, likéry, slivovici či ovocné destiláty. Roku 1920 byla dokonce vybudována provozní budova určená pro porážení zvířat a výrobu masových konzerv. Kraupnerovi se tedy nesnažili zůstat pouze u tradičního zpracování ovoce, ale hledali další možnosti potravinářské výroby.
Rozměry továrny byly na poměry menšího severočeského města pozoruhodné. Dobové údaje hovoří o zpracování stovek vagonů ovoce ročně. Velkou položkou byla jablka a švestky, přičemž suroviny nepocházely jen z okolí Třebenic. Podnik pracoval také s dováženými sušenými švestkami z Balkánu nebo Spojených států. Disponoval vlastní železniční vlečkou, nákladními automobily i vlastním zdrojem elektrické energie. V některých dobových textech byl Kraupnerův závod dokonce označován za jeden z největších podniků svého druhu v Československu. Takové dobové hodnocení je samozřejmě nutné číst s určitou rezervou, samotný objem výroby však ukazuje, že význam továrny rozhodně nebyl pouze místní.
Kraupner jako značka v českých domácnostech
Nejzajímavější pohled na postavení značky nepřinášejí účetní výkazy ani tovární kroniky, ale kuchařka. V Úsporné kuchařce Anuše Kejřové z roku 1926 se Kraupnerovy výrobky objevují opakovaně a nikoli pouze obecně jako „kompot“ nebo „povidla“. Autorka přímo jmenuje Kraupnerova povidla, třebenický kompot, brusinky, kandovanou pomerančovou kůru nebo zeleninovou směs Mixed Pickles.
To je pro pochopení reklamy mimořádně důležité. Kraupner nebyl pouze anonymním výrobcem dodávajícím zboží velkoobchodníkům, ale značkou, kterou měly znát přímo hospodyně. V době, kdy se moderní spotřební značky v československých domácnostech teprve pevně usazovaly, představovalo doporučení konkrétního výrobku v populární kuchařské knize velmi cennou reklamu. Nelze dnes bez dalšího dokazovat, zda šlo o placenou propagaci nebo čistě o doporučení autorky, jisté však je, že jméno Kraupner bylo na trhu dostatečně známé, aby fungovalo samo o sobě jako známka původu a kvality.
Právě do tohoto prostředí zapadá i slogan „Jemné kompoty nejlepší jakosti!“. Není to náhodná věta na jediné reklamě, ale typické vyjádření doby, kdy se výrobci snažili zákazníka přesvědčit, že průmyslově vyrobená potravina může být stejně dobrá nebo lepší než domácí výrobek. Slova „jemné“ a „nejlepší jakost“ měla výrobku dodat nádech výběrového zboží a odlišit jej od levnějších konzerv určených pouze jako zásoba do spíže.
Třebenice, Roudnice a nečekaná stopa zbraní
Historie Kraupnerových má i poněkud nečekanou odbočku. V Roudnici nad Labem se v prvorepublikové době objevuje firma Ferd. V. Kraupner jako velkoobchod se zbraněmi a střelivem. Sama shoda jména by ještě nebyla důkazem přímé souvislosti s konzervárnou, další pramen však vazbu výrazně posiluje. Roku 1923 reagovala firma Ferdinand V. Kraupner a syn v Třebenicích na nabídku prodeje rozsáhlejší sbírky historických zbraní z majetku Silva-Tarouců. O sbírku měla zájem, i když k samotnému obchodu nakonec nedošlo.
Zdá se tedy, že obchodní aktivity rodiny Kraupnerů byly širší než pouze výroba potravin. Přesný právní a rodinný vztah mezi roudnickým obchodem se zbraněmi a třebenickou konzervárnou zatím není definitivně vyjasněn, spojení však zjevně existovalo. Právě podobné vedlejší podnikatelské aktivity ukazují Kraupnery nikoli pouze jako majitele jedné továrny, ale jako rodinu zapojenou do širšího obchodního prostředí severních a středních Čech.
Karel Kraupner měl navíc v Třebenicích silnou společenskou pozici. V určité době vlastnil také bývalý místní pivovar a rodina se objevovala ve veřejném životě města. Další generaci představoval Ivan Kraupner, který je v místních pramenech připomínán mimo jiné jako podporovatel sportu. Díky jeho kontaktům přijížděla do Třebenic na přátelská utkání i známá pražská mužstva včetně Slavie či Bohemians.
Válka, Ivan Kraupner a nelehká poválečná kapitola
Za druhé světové války výroba v továrně pokračovala. Podnik měl podle dochovaných údajů roku 1943 kolem 110 zaměstnanců a na konci války jejich počet přesahoval 130. Stejně jako většina větších potravinářských závodů musela i Kraupnerova továrna dodávat své výrobky v rámci válečného zásobovacího systému. Mezi odběrateli se podle archivních pramenů objevovalo také kasino SS v Kladně a Malá pevnost v Terezíně.
Právě tyto obchodní vztahy se po válce staly předmětem vyšetřování Ivana Kraupnera, který stanul před mimořádným lidovým soudem. V roce 1946 byl obvinění z podpory nacistického hnutí zproštěn. Při procesu se naopak objevila svědectví, podle nichž pomáhal politickým vězňům potravinami a v některých případech poskytl lidem úkryt. Je proto zavádějící vyvozovat z válečných dodávek jednoduchý závěr o postoji majitelů továrny. Podnik se pohyboval v systému nuceného válečného hospodářství a poválečný soud nakonec trestnou odpovědnost Ivana Kraupnera nepotvrdil.
Od Kraupnera k Frutě
Po osvobození už však Kraupnerovi nad dalším vývojem svého podniku kontrolu neudrželi. Roku 1945 byla konzervárna převedena pod národní správu a národním správcem se stal dosavadní prokurista firmy Otakar Rulf. Definitivní změnu přineslo znárodnění po únoru 1948.
Ještě v úředních dokumentech z té doby se objevuje nádherně dlouhý původní název:
„Třebenická továrna na ovocné a zeleninové konservy, ovocná vína a likéry Ferd. V. Kraupner a syn, Třebenice.“
Na konci roku 1948 byla majetková podstata závodu začleněna do národního podniku Fruta Brno. V bývalé Kraupnerově továrně pokračovala výroba kompotů, povidel, marmelád, džemů a kandovaného ovoce, zatímco část ostatní produkce byla postupně přesunuta jinam. Provoz tak přežil své původní majitele o desítky let a později se v historii areálu objevovala rovněž jména Fruta a Labena.
Reklama z doby, kdy konzerva znamenala modernitu
Reklamu „Ferd. V. Kraupner & syn – Továrna na konservy, Třebenice – Č. S. R. – Jemné kompoty nejlepší jakosti!“ lze podle použitého označení Československa a firemního názvu nejpravděpodobněji zařadit do období první republiky, přibližně do dvacátých nebo třicátých let. Přesnější datování by bylo možné podle grafického provedení, použitého písma a techniky tisku.
Dnes může reklama na kompot působit trochu úsměvně. Ve své době ale konzervované ovoce představovalo moderní průmyslový výrobek. Znamenalo dostupnost ovoce mimo sezonu, standardizovanou kvalitu, hygienické balení a možnost distribuovat výrobek stovky či tisíce kilometrů od místa výroby. Kraupnerův podnik přesně vystihuje proměnu českého potravinářství na začátku 20. století: z lokálního zpracování úrody vznikla značka, jejíž výrobky se objevovaly v kuchařkách, na železničních vagonech i na zahraničních trzích.
Za jednoduchým nápisem na staré reklamě tak stojí více než půl století podnikatelské historie. Začíná zkrachovalou akciovou továrnou, pokračuje odvážnou investicí Ferdinanda Kraupnera, průmyslovým rozvojem za jeho syna Karla a končí poválečným znárodněním. A právě takové příběhy ukazují, že stará reklama není jen hezká grafika. Je to někdy jediná drobná brána do světa podniků, značek a rodin, které kdysi znala celá země a dnes už o nich téměř nikdo neví.
Zdroje
Proměny vinařství a ovocnářství v městečku Třebenice mezi lety 1850 a 1950 – studie vycházející z archivních a kronikářských pramenů.
Antonín Večeřa: Rationelní ovocnictví, 1908.
Anuše Kejřová: Úsporná kuchařka, vydání 1926.
Security Printing – databáze historických akcií, První česká akciová továrna na zužitkování plodin v Třebenicích.
Databáze rum.cz – historické dokumenty a účty firmy Ferd. V. Kraupner a syn.
Úřední list Republiky československé, dokumenty k národní správě a znárodnění 1946–1948.
Vlastivědné muzeum v Olomouci – studie o rozprodeji zbrojní sbírky Silva-Tarouců a nabídce firmy Ferd. V. Kraupner a syn z roku 1923.
Městské a lokální historické materiály Třebenic.
