Fiedor

Fiedor – od oplatek na opavské promenádě k Opavii

Začalo to jednou ženou, železnými kleštěmi a opavskou promenádou

Příběh jedné z nejslavnějších cukrářských tradic českých zemí nezačal v tovární hale ani v kanceláři podnikatele, ale docela skromně v rodině opavského soukeníka. Kašpar Melichar Baltazar Fiedor přišel do Opavy z Moravské Ostravy jako vyučený soukeník a roku 1838 se zde oženil s Amálií Salingerovou. Její matka pocházela ze starého pekařského rodu Schwarzů, a právě tato rodinná tradice měla mít pro budoucnost Fiedorových zásadní význam. Kašpar se totiž v silné konkurenci opavských soukeníků prosazoval jen obtížně, a tak se Amálie rozhodla rodinnému rozpočtu pomoci jiným způsobem. Kolem roku 1840 začala péct kulaté cukrové oplatky, podobné tehdy oblíbeným karlovarským oplatkám. Pekly se ještě velmi prostě – v železných kleštích nad otevřeným ohněm – a Amálie je nabízela lidem, kteří se procházeli po nově vznikající opavské promenádě nedaleko rodinného bydliště na Hradecké ulici. Právě odtud vede přímá cesta k pozdější továrně Fiedor a nakonec i ke značce Opavia.

Pozdější firemní reklamy přitom pracovaly s ještě starším datem. Theodor Fiedor nechával na reklamních materiálech uvádět „Gründung des Geschäftes 1830“, tedy založení podniku roku 1830. Historické prameny však spojují skutečné počátky výroby Fiedorových v Opavě především s Amálií a obdobím kolem roku 1840. Rok 1830 mohl odkazovat na starší pekařskou tradici její rodiny, nikoli nutně na již existující samostatný podnik Fiedor. Pro historickou dataci je proto bezpečnější považovat za počátek opavské výroby rok 1840.

Z domácí živnosti se rodí továrna

Oplatky se prodávaly dobře a z původního přivýdělku se postupně stalo hlavní zaměstnání rodiny. Kašpar Fiedor nakonec soukenictví opustil a věnoval se už pouze výrobě oplatek. Řemeslo se přeneslo také na děti. Dcera Marie si po sňatku založila vlastní výrobnu a nejmladší syn Theodor Fiedor, narozený roku 1848, se měl stát mužem, který rodinnému podnikání dal průmyslovou podobu. Zpočátku to přitom vůbec nevypadalo, že bude pokračovat v rodinném oboru – vyučil se knihařem. Po svatbě s Marií Wallkovou se však k oplatkám vrátil a roku 1880 manželé koupili dům v Masařské ulici č. 11. Tady už nešlo jen o domácí pečení. Theodor začal využívat stroje a vedle oplatek rozšiřoval výrobu také o sušenky a perníčky. Z malého rodinného řemesla vznikal skutečný potravinářský podnik.

Rozmach však Theodor dlouho nezažil. Roku 1887 zemřel a zanechal po sobě manželku Marii a tři malé syny – Oskara, Theodora a Antona. Právě v tomto okamžiku se příběh Fiedorových mohl snadno uzavřít. Nestalo se tak. Vedení podniku převzala vdova Marie Fiedorová a ukázalo se, že má mimořádné podnikatelské schopnosti. Investovala do výkonnějších strojů, rozšiřovala sortiment a hledala nové trhy. Výroba rostla natolik, že původní prostory v Masařské ulici přestaly stačit. Roku 1901 proto Marie zakoupila dům a pozemky na Olomoucké ulici č. 8, kde nechala vybudovat nový závod. Na tomto místě se potom opavské oplatky a sušenky vyráběly téměř celé 20. století.

Fiedor se stává velkou značkou

Po Mariině smrti pokračovali v rodinném podniku synové Oskar a Theodor Fiedorovi. Ve dvacátých letech už nebyl Fiedor malou regionální výrobnou, ale moderním průmyslovým podnikem. Na rohu Olomoucké a Provaznické ulice vznikl rozsáhlý potravinářský komplex a 25. listopadu 1925 byla založena společnost s ručením omezeným nesoucí jméno Theodor Fiedor. Oskar působil jako ředitel, jeho bratr Theodor jako provozní ředitel a důležitou roli ve vlastnické struktuře měla Oskarova manželka Christina. Současná firemní historie Opavie uvádí jako mezník rok 1926, zatímco opavské historické prameny a Biografický slovník českých zemí kladou právní přeměnu podniku už do roku 1925. Nejde tedy nutně o rozpor v samotné historii firmy, spíše o rozdíl mezi datem založení společnosti a rokem, od něhož bývá uváděna v pozdější podnikové tradici.

Rozsah výroby byl na svou dobu mimořádný. Fiedor vyráběl oplatky, neapolitánky, mignonky, máčené i nemáčené tyčinky, perníčky, čajové a dezertní pečivo, keksy a později rovněž čokoládové výrobky. Firma měla obchodní zastoupení či pobočky také v Praze, Vídni a Budapešti. Zatímco bezprostředně po první světové válce pracovalo v závodě jen několik desítek lidí, ve třicátých letech už továrna zaměstnávala několik stovek pracovníků, převážně žen. V polovině desetiletí se počet zaměstnanců blížil pěti stům. Roku 1934 se sortiment dále rozšířil o čokoládu a čokoládové bonbony.

Oplatka, která přežila firmu

Mezi výrobky Fiedorových se na konci dvacátých let objevila zvláštní kulatá oplatka označovaná jako Tartalletes. Šlo o plněné oplatky máčené v čokoládě, jejichž náplň obsahovala mimo jiné lísková jádra, karamel, cukr a kakaové máslo. Právě v tomto výrobku vidí historické prameny předchůdce dnešní Fidorky. Jméno výrobku, který přežil všechny pozdější změny majitelů i politických režimů, tak dodnes připomíná rodinu Fiedorových. Z původního německy znějícího rodinného jména se stalo slovo, které dnes většina lidí spojuje především s kulatou čokoládovou oplatkou – aniž by tušila, že za ním stojí konkrétní opavská podnikatelská rodina s historií sahající hluboko do 19. století.

Úspěch firmy nebyl založen jen na množství vyráběného zboží. Fiedorovi pochopili význam značky, obalu a rozpoznatelného výrobku v době, kdy se moderní potravinářská reklama teprve formovala. Sortiment už nebyl anonymním pečivem prodávaným na váhu. Jednotlivé druhy dostávaly vlastní názvy, obaly a ochranné známky a jméno Fiedor – Troppau, tedy Fiedor – Opava, se stávalo samo o sobě obchodní značkou. Na dobových reklamách se hrdě připomínala tradice podniku a opavský původ výrobků. Z někdejších oplatek prodávaných kolemjdoucím na promenádě se během několika generací stal průmyslově vyráběný značkový produkt určený pro široký středoevropský trh.

Válka, národní správa a konec rodiny Fiedorových v Opavě

Druhá světová válka znamenala zásadní zlom. Samotný závod přežil konec války bez takového poškození, které by znemožnilo další výrobu, a už v létě roku 1945 se mohlo znovu pracovat. Nad podnikem však byla ustanovena národní správa a rodina ztratila kontrolu nad společností, kterou po několik generací budovala. Členové rodiny Fiedorových se hlásili k německé národnosti a v roce 1946 byli z Československa vysídleni do americké okupační zóny Německa. Tím skončila více než stoletá přímá přítomnost rodiny v podniku. Další osudy Oskara a Theodora Fiedorových nejsou v dostupných českých pramenech podrobně doloženy.

V roce 1948 byla někdejší firma Fiedor začleněna do národního podniku Slezský průmysl jemného pečiva v Opavě, který spojoval několik zdejších výrobců. Další reorganizace přišla roku 1958, kdy byly opavské závody začleněny do Průmyslu trvanlivého pečiva a začala se používat značka Opavia. Pozoruhodné je, že samotný název Opavia nevznikl až tehdy – podle opavských historiků jej už dříve používala místní čokoládovna Kessler a Weber. Teprve poválečné uspořádání však z Opavie postupně vytvořilo označení spojené s celou velkou opavskou výrobou trvanlivého pečiva.

Od Fiedora k Opavii

Továrna na Olomoucké ulici pokračovala v provozu i za socialismu. Roku 1963 část závodu vážně poškodil požár a určitou dobu se dokonce uvažovalo o ukončení výroby, závod však byl opraven a v následujících desetiletích dále modernizován. Opavia se postupně stala jedním z hlavních československých výrobců trvanlivého pečiva. Po změnách po roce 1989 prošel podnik privatizací a v devadesátých letech bylo rozhodnuto o výstavbě nového závodu v Opavě-Vávrovicích. Výroba se tam z původního areálu přesunula v roce 1997.

Jméno Fiedor z průčelí továrny zmizelo, jeho stopa však nezmizela vůbec. Zůstala v místní průmyslové tradici, v historii Opavie a nejviditelněji v názvu Fidorky. Příběh firmy je zároveň pozoruhodným obrazem proměny středoevropského podnikání během více než sta let. Začíná ženou, která potřebovala přilepšit domácnosti a pekla několik oplatek v železných kleštích nad ohněm. Pokračuje synem, jenž převedl rodinné řemeslo na strojovou výrobu, a jeho ovdovělou manželkou, která z malé továrny vytvořila velký průmyslový závod. Další generace už prodávala své výrobky ve velkých městech střední Evropy a zaměstnávala stovky lidí. Pak přišla válka, vysídlení, znárodnění a nové jméno.

A přesto se kruh zvláštním způsobem uzavírá. Fiedor začal oplatkou – a právě oplatka dodnes nese jeho jméno.

Zdroje

Statutární město Opava – Fiedor (Fidor) Kašpar Melichar Baltazar, Josef Gebauer a Zdeněk Kravar.
Biografický slovník českých zemí, Historický ústav AV ČR – Theodor Fiedor 1848–1887.
Opavia – oficiální historie značky a opavského závodu.