Mervart
Fr. Mervart – šunky, konzervy a velký podnik z Nového Města nad Metují
Od řeznického krámku k továrně
Reklama s nápisem „FR. MERVART, SELCHWAREN- U. KONSERVENFABRIK, SCHINKENEXPORT, NEUSTADT A. D. METTAU“ na první pohled působí jako doklad některého z německých nebo rakouských uzenářských podniků. Ve skutečnosti nás ale zavádí do Nového Města nad Metují, jehož německý název zněl Neustadt an der Mettau. Za firmou stál František Mervart, řezník, uzenář a později významná osobnost města.
Podnik sám ve své reklamě uváděl rok založení 1874. Tento údaj se objevuje nejen na německé verzi reklamy, ale také na dochované české inzerci, takže jej lze považovat přinejmenším za firmou dlouhodobě používaný rok vzniku. František Mervart se narodil roku 1853 v České Skalici a postupně se v Novém Městě nad Metují vypracoval z řezníka a uzenáře v majitele podniku, který už na přelomu 19. a 20. století nebyl obyčejnou místní živností.
Dobové prameny připomínají Mervartův řeznický krám na Husově náměstí. Právě z podobných provozoven vyrůstaly v 19. století první větší potravinářské podniky. Řezník už nevyráběl jen pro zákazníka, který přišel do obchodu, ale začal maso zpracovávat ve větším množství, udit, konzervovat a rozesílat obchodníkům do jiných měst. U Mervarta tento vývoj nakonec vedl až k označení „továrna na uzenářské zboží a masové konzervy“.
České šunky na export
Nejzajímavější část Mervartovy reklamy je možná nenápadné slovo „Schinkenexport“ – vývoz šunek. Česká reklama firmy je ještě konkrétnější a používá formulaci „vývoz českých šunek“. Mervart tedy své výrobky nenabízel pouze obyvatelům Nového Města nad Metují a okolí, ale mířil i na širší trh.
V době Rakouska-Uherska nebylo nic neobvyklého na tom, že česká firma používala německé reklamní materiály. Němčina byla významným obchodním jazykem monarchie a podnik, který chtěl prodávat mimo svůj bezprostřední region, se bez ní často neobešel. Německý text proto není známkou německého původu Mervartovy firmy, ale spíše důkazem její obchodní ambice.
Výraz „Selchwaren“ označoval především uzené masné výrobky, zatímco „Konservenfabrik“ ukazuje, že závod vyráběl také masové konzervy. Mervartův podnik tedy patřil k firmám, které stály na přechodu mezi tradičním řeznickým řemeslem a moderní průmyslovou výrobou potravin. Uzené maso, šunky a konzervy byly výrobky vhodné k přepravě na větší vzdálenosti, a právě to umožňovalo místním producentům postupně překročit hranice vlastního města.
Rodinný podnik Mervartových
Na počátku 20. století už byla firma spojena s více členy rodiny. Chytilův adresář z roku 1914 uvádí továrnu na uzenářské výrobky Františka Mervarta staršího a Františka Mervarta mladšího. Sčítání lidu z roku 1921 pak zachycuje staršího Františka Mervarta jako majitele řeznického a uzenářského závodu a mladšího Františka jako spolumajitele. V rodinném podniku působil také Josef Mervart, který je uváděn jako účetní a spolumajitel závodu.
V Mervartových domech bydleli také řezničtí a uzenářští pomocníci. To je drobný, ale důležitý detail, protože dobře ukazuje tehdejší způsob fungování podobných firem. Podnik nebyl jen anonymní továrnou oddělenou od života rodiny. Majitelé, zaměstnanci, obchod i výroba často existovali v těsném sousedství a hranice mezi domem, dílnou a firmou byla mnohem méně ostrá než dnes.
Firma tak zřejmě procházela typickým vývojem úspěšného rodinného závodu. Zakladatel vybudoval podnik, další generace do něj vstoupila a provoz se postupně rozšiřoval. Z původního řeznického krámku se stala továrna, která měla vlastní obchodní značku, exportovala zboží a používala českou i německou reklamu.
Podnikatel, který stál i v čele města
František Mervart nebyl významný pouze jako podnikatel. V Novém Městě nad Metují se zapojil také do veřejného života a v letech 1912 až 1919 zastával funkci starosty. Působil rovněž v místních hospodářských institucích a byl spojen s družstvem jatek i městskou spořitelnou.
Jeho příběh tak dobře ilustruje postavení úspěšných podnikatelů v menších českých městech na přelomu 19. a 20. století. Člověk, který vybudoval prosperující firmu, často současně vstupoval do komunální politiky, bankovnictví, místních spolků nebo hospodářských sdružení. Podnikání a veřejný život tehdy nebyly dva oddělené světy – naopak se často velmi těsně prolínaly.
Mervart zemřel roku 1936. Za sebou však zanechal podnik, který se z malého řeznického provozu propracoval mezi známější regionální výrobce uzenin a masových výrobků.
Telefon číslo 4
Na reklamě zaujme ještě jeden mimořádně působivý detail: „TELEPHON No. 4“. Podobně nízké telefonní číslo ukazuje, že firma patřila mezi podniky zapojené do místní telefonní sítě velmi brzy. Bez dochovaného telefonního seznamu ale nelze automaticky tvrdit, že Mervart vlastnil doslova čtvrtý telefon ve městě. Číslo může souviset s pořadím účastníků konkrétní telefonní ústředny nebo s jiným systémem číslování.
Přesto je číslo 4 velmi výmluvné. Telefon byl na přelomu století především pracovním nástrojem úřadů, továren, obchodníků, hotelů a významnějších podnikatelů. Pro firmu, která přijímala objednávky a posílala zboží mimo město, představoval obrovskou výhodu.
Reklama tak v několika řádcích koncentruje celý obraz tehdejšího moderního podniku: továrna, konzervy, export, telefon a německojazyčná obchodní komunikace.
Reklama jako svědectví o zmizelém světě obchodu
Mervartova reklama dnes není zajímavá pouze kvůli jedné zaniklé uzenářské firmě. Zachycuje mnohem širší proměnu českého podnikání na konci 19. a začátku 20. století. Řemeslníci přecházeli k tovární výrobě, lokální značky začínaly exportovat, vznikaly telefonní sítě a reklama se stávala běžnou součástí obchodního života.
Za strohými slovy „Selchwaren- u. Konservenfabrik“ proto stojí poměrně pozoruhodný příběh. František Mervart začínal jako řezník a uzenář, vybudoval vlastní výrobní závod, vyvážel české šunky, zapojil do podnikání další generaci rodiny a nakonec se stal i starostou svého města.
A právě podobné reklamy dnes připomínají, že velké hospodářské dějiny nevznikaly pouze v Praze, Brně nebo Vídni. Moderní průmysl a obchod vyrůstaly také v menších městech, v domech na náměstích a v provozech, které začínaly několika zaměstnanci a jedním řeznickým krámkem.
Zdroje:
Město Nové Město nad Metují – historie městské správy, František Mervart, starosta 1912–1919.
Novoměstský zpravodaj – historické informace o řeznickém krámu Františka Mervarta.
Dobová reklama firmy Fr. Mervart – továrna na uzenářské zboží a masové konzervy, vývoz českých šunek, založeno 1874, telefon č. 4.
Chytilův adresář 1914 – František Mervart starší a mladší, továrna na uzenářské výrobky.
Sčítání lidu 1921 – rodina Mervartových a řeznický a uzenářský závod v Novém Městě nad Metují.
