Tocl

František Tocl – litografický ústav a tiskárna na Malé Straně

Od Újezdu k vlastnímu litografickému závodu

Na počátku 20. století byla Praha městem, v němž se moderní obchodní reklama teprve učila svůj vizuální jazyk. Vývěsní štíty, barevné etikety, viněty na lahvích, firemní hlavičkové papíry, plakáty, kalendáře, účty i drobná společenská oznámení nevznikaly v reklamních agenturách dnešního typu, ale v litografických a kamenotiskařských dílnách. Jednou z nich byl závod Františka Tocla na pražské Malé Straně. Dobová reklama jej představuje stručně a sebevědomě: „Fr. Tocl, litografický ústav a tiskárna, Praha–Malá Strana, III., Újezd č. 423.“ Pod tím následuje téměř úplný katalog tehdejší grafické komunikace: návštěvenky, diplomy, svatební, promoční a jiná oznámení, adresky, pozvánky, účty, dopisní papíry, obálky, oběžníky, plakáty, viněty, kalendáře a autografie. Reklama končí jednoduchým obchodním slibem: „Ceny mírné. Provedení prvotřídní.“ Dnes je tento nenápadný tisk cenným dokladem počátků podniku, který nakonec přežil několik politických režimů a jehož řemeslná tradice pokračuje na Malé Straně dodnes.

Pro Františka Tocla je zásadní rok 1911. V Almanachu příslušníků grafických odborů na rok 1911 se objevuje zápis „F. Tocl (dříve M. Kučera), Praha III, Újezd č. 423.“ Těch několik slov prozrazuje překvapivě mnoho. Tocl nezačínal v prázdném prostoru, ale převzal již fungující litografický podnik po tiskaři označeném jako M. Kučera. Dochovaná koncese vydaná 8. června 1911 opravňovala Tocla k provozování litografické a kamenotiskařské živnosti v Praze, takže právě rok 1911 lze považovat za bezpečně doložený počátek jeho samostatného podnikání. Reklamu s adresou Újezd č. 423 lze proto klást právě do tohoto období, případně do několika následujících let. Samotný dům nezmizel – dnešní adresa zní Újezd 423/20 – a Toclův podnik tak můžeme zasadit do konkrétního prostoru staré Malé Strany.

Ještě zajímavější je však otázka, co zde existovalo před Toclem. V časopise Vlast z let 1904–1905 se při pojednání o českých náboženských obrázcích objevuje zmínka o „lithografii Liebisch – později Kučera, dosud v Praze na Újezdě“. Kučerova dílna tedy fungovala už několik let před Toclovým převzetím a zároveň je spojována se starším jménem Liebisch. Odtud vede stopa ještě hlouběji do 19. století. Pražský litografický závod Em. Ed. Kutschery získal koncesi již roku 1841 a začínal se dvěma ručními lisy. Roku 1858 jej převzal František Liebisch, který v něm již dříve pracoval. Liebisch závod rozšířil, tiskl školní pomůcky, ilustrace, reprodukce a především barevné etikety a viněty. Vzniká tak lákavá historická posloupnost Kutschera – Liebisch – Kučera – Tocl. Není však ještě možné tvrdit, že šlo ve všech případech o jeden nepřetržitě právně existující podnik. Pro některé přechody máme dobové doklady, u jiných pouze silnou souvislost. Je tedy možné, že kořeny Toclova závodu sahají až do roku 1841, ale bez dalšího archivního dokumentu by to bylo předčasné vydávat za definitivní fakt.

Tiskárna, která vytvářela obraz obchodu

Toclova dílna patřila k podnikům, které doslova vytvářely obraz tehdejšího obchodního světa. Litograf nebyl pouze člověk stojící u lisu. Závod musel zvládnout kresbu, sazbu, přenos obrazu na kámen, práci s barvami i samotný tisk. Z takové dílny vycházely dopisní papíry obchodníků, účtenky, obálky, pozvánky a oběžníky, ale také plakáty, kalendáře a zejména viněty, tedy barevné etikety na lahve, krabice a další výrobky. Právě viněty byly jedním z nejviditelnějších projevů nastupující moderní reklamy. Výrobek začal být rozeznatelný nejen podle jména výrobce, ale podle barvy, ilustrace, typografie a celkového grafického stylu. Řada dochovaných nápojových etiket je označena F. Tocl, Praha, F. Tocl, Praha III, případně zkratkou FTP, takže Toclova práce přežívá ve sbírkách starých reklam dodnes.

Litografie byla pro tento druh výroby ideální. Umožňovala kombinovat kresbu, ornament, písmo a více barev a nabízela mnohem větší grafickou svobodu než klasický knihtisk. Z dnešního pohledu je půvabná také položka „autografie“, kterou Tocl ve své reklamě nabízí. Nešlo o podpisy významných osobností. Autografie byla zvláštní litografická metoda, při níž autor kreslil mastným inkoustem na upravený papír a kresba se následně přenesla na litografický kámen. Výtvarník tedy nemusel pracovat přímo na těžkém kameni a mohl kreslit přirozeně na papíře. Je zajímavé, že tutéž techniku nabízely pražské litografické závody již v polovině 19. století. I tento detail ukazuje dlouhou kontinuitu řemesla, které Tocl převzal.

Podnik postupně překročil rámec běžného obchodního tisku. Roku 1919 například Toclova tiskárna vytiskla odbornou publikaci Agrochemické praktikum pro Českou vysokou školu technickou. Ve dvacátých letech se podílela na výrobě rozsáhlých barevných dekorací Karla Štapfera pro populární loutková divadla Antonína Münzberga a Toclovo jméno se objevuje také ve spojení s bibliofilskými a uměleckými tisky. Závod tak stál na zajímavém rozhraní mezi reklamou a uměním. Na jednom litografickém kameni mohla vznikat etiketa na rum či obchodní kalendář, na jiném grafický list nebo výtvarná reprodukce. Právě tato schopnost pohybovat se mezi užitou a volnou grafikou byla jednou z hlavních předností kvalitních kamenotiskařských dílen.

Z Újezdu do Říční a více než století pokračující tradice

Toclův podnik zůstal po celou dobu spojen především s Malou Stranou, ale jeho adresa se měnila. Nejstarším bezpečně doloženým působištěm je roku 1911 Újezd čp. 423. V meziválečném období se na mapách a dalších tiskovinách objevuje údaj „Tisk Fr. Tocl, Praha III, Říční 456“, takže závod se z Újezdu přesunul do nedaleké Říční ulice. Další významný krok nastal kolem roku 1935, kdy je v domě Říční 532/11 doloženo povolení ke zřízení tiskárny. Právě zde litografická dílna funguje dodnes. Často opakované tvrzení, že provoz v dnešní Říční 11 existuje nepřetržitě od roku 1911, je proto příliš zjednodušené. Rok 1911 označuje počátek Toclova vlastního podnikání, nikoli bezpečně doložený počátek tiskárny v dnešním domě. Historický vývoj je přesnější chápat jako posloupnost Újezd 423 – Říční 456 – Říční 532/11.

Ve třicátých a čtyřicátých letech byl už František Tocl respektovaným tiskařem. Roku 1943 vznikl při příležitosti jeho šedesátin text malíře a grafika Aloise Pitrmanna, který připomínal význam kvalitního tiskaře jako nenápadného spoluautora grafického díla. Jeho jméno nebývalo na výsledku tak výrazné jako podpis malíře či grafika, bez jeho zkušenosti ale nemohla dobrá litografie vzniknout. Pitrmannova zmínka zároveň naznačuje, že se Tocl narodil přibližně kolem roku 1883, přesné datum však zatím nemáme spolehlivě doložené.

Po druhé světové válce zasáhly do osudu firmy politické změny. Soukromý Toclův závod byl po nástupu komunistického režimu zestátněn a dílna přešla pod organizaci Dílo Českého fondu výtvarných umění. Tím skončila Toclova podnikatelská etapa, samotná litografie v Říční ulici však nezanikla. Naopak se postupně začala stále více orientovat na uměleckou grafiku a stala se jedním z pozoruhodných pražských míst tradičního kamenotisku. V dalších desetiletích zde vznikaly grafiky Kamila Lhotáka, Cyrila Boudy, Adolfa Borna, Jiřího Šalamouna, Radka Pilaře, Vladimíra Suchánka a mnoha dalších českých výtvarníků. Některé litografické kameny používané v dílně podle jejích dnešních provozovatelů pocházejí ještě z Toclova období.

Nenápadná reklama z Újezdu tak zachycuje počátek mnohem většího příběhu. František Tocl roku 1911 převzal starší malostranskou litografickou živnost a nabízel zákazníkům prakticky všechno, co tehdejší člověk či firma potřebovali k vlastní prezentaci – od návštěvenky a svatebního oznámení přes účet a dopisní papír až po plakát, kalendář či barevnou etiketu. Jeho závod přežil první světovou válku, vznik Československa, hospodářskou krizi, okupaci i druhou světovou válku. Soukromé podnikání nakonec zaniklo, řemeslo však pokračovalo dál.

A možná je celý příběh ještě mnohem starší. Pokud se někdy podaří definitivně doložit kontinuitu mezi Kučerou, Liebischem a starším Kutscherovým závodem, bude možné sledovat kořeny této malostranské litografické tradice až k roku 1841. Zatím je však správné držet se toho, co máme pevně v ruce: František Tocl je jako samostatný pražský litograf doložen od roku 1911, jeho předchůdce Kučera na Újezdě již před tím a dnešní provoz v Říční 11 od poloviny třicátých let. I bez odvážnějších domněnek jde o mimořádně dlouhý příběh české litografie, reklamy a grafického řemesla.

Zdroje

Almanach příslušníků grafických odborů na rok 1911 – F. Tocl, dříve M. Kučera, Praha III, Újezd č. 423.
Karel Procházka, České náboženské obrázky XIX. století, Vlast, 1904–1905.
Pamětní spis české litografie, Praha, 1899.
Litografie Říční – historie dílny a Františka Tocla.
Lidové noviny – historie litografické dílny v Říční ulici a Toclova koncese z roku 1911.
Památková dokumentace domů Újezd 423/20 a Říční 532/11.
Moravská zemská knihovna / OldMapsOnline – mapové tisky s údajem „Tisk Fr. Tocl, Praha III, Říční 456“.
Památník národního písemnictví, Národní technické muzeum a Jihočeské muzeum – doklady Toclova knižního, reklamního a uměleckého tisku.