Hladký

František Hladký – od zlata na Žampachu k obvazové vatě

Na první pohled je to obyčejný obchodní doklad. Jenže František Hladký si na své firemní papíry nenechal vytisknout jen jméno, adresu a několik řádků. Zabral téměř celou horní třetinu listu a proměnil ji v působivou reklamu na svůj podnik. Tovární budovy, vysoký komín, železniční viadukt, červený kříž, chirurgické nástroje a dlouhý výčet výrobků měly zákazníkovi sdělit jediné: Fr. Hladký není nějaký malý obchodník. Tohle je skutečná továrna.

A příběh místa, které je na hlavičce vyobrazeno, je možná ještě zajímavější než samotná firma.

Na místě, kde se kdysi hledalo zlato

Hladkého továrna stála na Žampachu u Jílového, v krajině po staletí spojené s těžbou zlata. Právě Jílovsko patří k nejstarším a nejvýznamnějším zlatonosným oblastem českých zemí.

V místech pozdější továrny se nacházelo zařízení sloužící ke zpracování vytěžené rudy. Historie zdejšího vodního díla sahá hluboko do minulosti. Kolem roku 1600 zde pracovala puchýrna, v níž se zlatá ruda drtila před dalším zpracováním. Po Bílé hoře byl provoz konfiskován a roku 1621 se dostal do majetku Pavla Michny z Vacínova. Na konci 17. století se zdejšího provozu znovu ujalo hornictví a postupně se místo proměňovalo.

Zůstala však jedna nesmírně cenná věc – voda a dlouhý náhon.

Právě vodní energie později umožnila vznik mlýna a nakonec i průmyslové výroby. Podle dochovaných údajů měl zdejší náhon délku přibližně 1,4 kilometru.

A potom přišel František Hladký.

Drogista, který chtěl vyrábět

František Hladký, narozený podle dostupných sekundárních pramenů roku 1867, byl původním povoláním drogista. Na přelomu 19. a 20. století však pochopil, že rychle se modernizující zdravotnictví potřebuje stále větší množství materiálu, bez kterého se neobejde žádná nemocnice, lékař ani chirurgický sál – obvazovou vatu, gázu, obinadla a další zdravotnické potřeby.

A místo pouhého prodeje se rozhodl vyrábět.

Počátky jeho podniku spadají do prvních let 20. století. Jeden z pramenů uvádí rok 1903, zatímco historie žampašského mlýna zaznamenává zásadní událost v roce 1904. Tehdy vyhořelý mlýn koupili R. David a František Hladký.

Starý provoz byl zbořen a na jeho místě vyrostla továrna na obvazovou vatu.

David později ze společnosti odešel a Hladký pokračoval jako jediný majitel.

Byl to symbolický přerod místa. Tam, kde se kdysi drtila zlatá ruda a později mlelo obilí, se začala vyrábět sterilní bílá vata určená lékařům a nemocnicím.

Žampach vyráběl, Praha prodávala

Hladký ale svůj podnik neuzavřel do údolí u Sázavy. Druhou důležitou adresou byla Praha.

Na dochovaném firemním dokumentu se hrdě objevuje:

Fr. Hladký, Praha – Ferdinandova třída č. 31.

Ferdinandova třída byla dnešní Národní třída, jedna z nejvýznamnějších pražských ulic. Umístění firmy právě zde dávalo obchodní smysl – Hladký potřeboval být nablízku lékařům, nemocnicím, lékárnám i dalším zákazníkům.

Firemní hlavička přitom krásně ukazuje, jak rozsáhlý už jeho podnik byl.

Velkými písmeny oznamuje:

„Továrna na šarpovou bavlnu a látky obvazové. CHIRURGICKÉ NÁSTROJE.“

Pod tím následuje další výčet:

„Bělidlo, česárna, lučební laboratoř.“

A ještě:

„Výroba orthopaed. přístrojů, kýlních pásů, břišních pásů a podpínadel.“

Na druhé straně hlavičky Hladký propaguje také impregnování látek.

To už není sortiment malé drogerie. Hladký vybudoval podnik schopný pokrýt značnou část tehdejšího zdravotnického zásobování – od obyčejné obvazové vaty přes upravené textilie až po chirurgické nástroje a ortopedické pomůcky.

Továrna jako nejlepší reklama

Nejpůsobivější je ale samotná grafika dokladu.

Hladký nechal na obchodním papíře zobrazit panorama svého závodu na Žampachu. Vidíme jednotlivé tovární budovy, komín a za nimi charakteristickou krajinu s monumentálním železničním viaduktem.

Nebylo to samoúčelné.

Na přelomu století byla továrna symbolem pokroku. Komín nebyl něčím, co by se v reklamě schovávalo – právě naopak. Čím větší továrna, tím důvěryhodnější výrobce. Podobné idealizované pohledy na průmyslové závody proto patřily k oblíbeným prvkům firemních hlaviček.

Hladký zákazníkovi vlastně říkal:

Podívejte se, odkud vaše zboží pochází. Máme vlastní továrnu, vlastní výrobu i vlastní technologické zázemí.

Uprostřed celé kompozice navíc umístil výrazný červený kříž. Z dnešního pohledu je to nádherný příklad doby, kdy hranice mezi obchodním dokumentem a reklamou prakticky neexistovala.

Faktura byla současně katalogem, vizitkou i billboardem.

Od vaty k moderním zdravotnickým textiliím

Podnik nezůstal stát u svého původního výrobního programu.

Kolem roku 1920 se podle dochovaných informací žampašská výroba rozšířila také o impregnované látky. A právě impregnaci výslovně propaguje i Hladkého firemní hlavička.

Je to důležitý detail. Ukazuje, že firma dokázala přecházet od jednoduchého zpracování bavlny k technologicky náročnějším zdravotnickým materiálům.

Výroba obvazové vaty totiž nebyla jen záležitostí „načechrání bavlny“. Materiál bylo nutné čistit, bělit, česat a chemicky upravovat. Proto se na hlavičce tak hrdě objevují bělidlo, česárna a lučební laboratoř.

Hladký zákazníkům neprodával jen výrobek. Prodával jim také představu kontroly celého výrobního procesu.

Sílu továrně dávala voda

Starý žampašský náhon nezmizel ani s příchodem moderní průmyslové výroby.

Naopak.

Hladký využil energetický potenciál místa a továrna měla vlastní vodní energetické zařízení. K roku 1930 je František Hladký uváděn jako vlastník zdejší továrny na vatu a elektrárny vybavené dvěma Francisovými turbínami o celkovém výkonu 91 koňských sil.

Voda, která před staletími pomáhala zpracovávat zlatou rudu a později poháněla mlýn, tak nakonec dodávala energii moderní továrně na zdravotnické potřeby.

Na jednom místě se tím propojilo několik staletí českého hospodářství.

Zlato. Mlýn. Továrna. Elektřina.

A nakonec obvazová vata.

Jeden starý papír a svět, který už zmizel

Hladký patřil ke generaci podnikatelů, kteří začínali jako obchodníci nebo řemeslníci, ale nebáli se přejít k průmyslové výrobě. Využili staré výrobní areály, vodní sílu i nové technologie a současně velmi dobře chápali význam reklamy.

Na jednom jediném listu papíru proto najdeme skoro celý jeho podnikatelský svět.

Pražskou adresu na Ferdinandově třídě. Továrnu na Žampachu. Červený kříž. Chirurgické nástroje. Obvazové látky. Ortopedické pomůcky. Laboratoř. Bělidlo. Česárnu. Telefonní číslo. A především obrázek továrny, na kterou byl její majitel očividně pyšný.

A továrna nezmizela úplně ani po více než sto letech.

Část někdejšího průmyslového areálu na Žampachu čp. 1 se dochovala a stále připomíná dobu, kdy se v údolí pod železničním viaduktem vyráběla obvazová vata Františka Hladkého.

Je na tom něco krásně českého.

Místo, kde lidé kdysi hledali zlato, nakonec našlo svoji hodnotu v něčem mnohem obyčejnějším – v kusu bílé bavlny, který měl pomáhat hojit rány.