Gütermann

Gütermann – hedvábná nit, která vedla z Vídně přes Schwarzwald až do Opavy

Od obyčejné nitě ke světové značce

Jsou výrobky, jejichž význam si člověk uvědomí teprve ve chvíli, kdy chybějí. Šicí nit patří přesně mezi ně. Je téměř neviditelná, schovaná ve švu kabátu, košile, šatů nebo bot, a přesto na její pevnosti a kvalitě závisí životnost celého výrobku. Ve druhé polovině 19. století, kdy se evropská výroba textilu rychle industrializovala a vedle domácího šití rostla konfekční výroba, se proto i zdánlivě obyčejná šicí nit stala předmětem velkého průmyslového podnikání. Jedním z mužů, kteří tuto příležitost dokázali využít, byl Max Gütermann.

Historie firmy se začala psát roku 1864 ve Vídni, kde Max Gütermann založil podnik vyrábějící šicí nitě ze 100% přírodního hedvábí. Tehdejší „šicí hedvábí“ tedy nebylo jen líbivým obchodním názvem, jak by se dnešnímu člověku mohlo zdát. Skutečně šlo o hedvábnou přízi určenou k šití, ceněnou pro pevnost, jemnost, hladký povrch i lesk. O tři roky později, roku 1867, přesunul Gütermann podnik do Gutachu v Breisgau na jihozápadě Německa. Právě zde, na okraji Schwarzwaldu, vznikla základna, z níž se během dalších desetiletí vyvinul jeden z nejznámějších evropských výrobců šicích nití.

Úspěch firmy samozřejmě nestál pouze na hedvábí. Gütermann postupně vybudoval něco, co dnes považujeme za samozřejmost, ale na přelomu 19. a 20. století to představovalo významnou konkurenční výhodu: silnou a snadno rozpoznatelnou značku. Jméno výrobce se objevovalo na cívkách, krabičkách, vzornících, obchodních stojanech, zásobnících i reklamách. Z drobného spotřebního materiálu, který mohl být prodáván téměř anonymně, se stal značkový výrobek. Hospodyně, švadlena nebo krejčí neměli chtít prostě nějakou nit. Měli chtít Gütermann.

Z Gutachu do světa

Ve 20. století už Gütermann nebyl malou rodinnou hedvábnickou dílnou. Podnik začal budovat mezinárodní obchodní síť a ve dvacátých a třicátých letech systematicky expandoval mimo Německo. Oficiální historie firmy právě toto období označuje za začátek výrazné internacionalizace značky. Československo přitom nebylo jen jedním z odbytišť, kam se německé zboží posílalo přes obchodní zastoupení. Gütermann zde vytvořil vlastní skutečnou výrobní základnu.

A tady začíná pro českého sběratele staré reklamy nejzajímavější část příběhu. Jedna z poboček společnosti Gütermann vznikla počátkem dvacátých let v Opavě. Nebyla to pouze kancelář s několika obchodními cestujícími, ale podnik s administrativou a vlastním výrobním provozem. Nacházel se v oblasti dnešního Kolofíkova nábřeží, které se během první třetiny 20. století postupně měnilo v jednu z průmyslových částí města. Vedle dalších továren zde vyrostl také areál společnosti, jejíž jméno znaly miliony lidí po celé Evropě.

Význam opavské továrny potvrzuje mimořádně pěkný dobový dokument. V zápisu zemského soudu v Opavě z roku 1927je u firmy uvedeno jméno Gütermann & Co., sídlo Opava a jako předmět podnikání doslova „tovární výroba hedvábí na šití“. V témže zápisu jsou mezi veřejnými společníky uvedeni Dr. Rudolf Gütermann ze Zürichu a Kurt Gütermann z Gutachu v Breisgau. Nešlo tedy o podnik, který by si slavné jméno pouze vypůjčil nebo na základě licence distribuoval jeho výrobky. Opavská továrna byla přímo součástí podnikatelské struktury rodiny Gütermannů.

To je zároveň důležitá informace při určování československých reklamních předmětů Gütermann. Český nápis „Gütermannovo šicí hedvábí“ nemusí označovat německé zboží, které někdo pouze dovezl a opatřil českou reklamou. V meziválečném období mohl propagovat výrobek skutečně vyráběný v Československu, v Opavě.

Muž za opavským Gütermannem – Bruno Vogel

S opavskou kapitolou značky je těsně spojen Ing. Bruno Vogel (1885–1979), jedna z oněch dnes téměř zapomenutých osobností meziválečného průmyslu, jejichž životní osudy bývají často zajímavější než historie samotných výrobků. Vogel byl strojní inženýr a stal se zakladatelem a jednatelem opavské pobočky Gütermann. Podle rodinných vzpomínek se s členem rodiny Gütermannů seznámil ještě před první světovou válkou během svých technických studií v saské Mittweidě. Z osobního kontaktu vzniklo dlouhodobé přátelství a později také obchodní spolupráce. Kolem roku 1920 pak Vogel vybudoval pobočku firmy v tehdejším Československu.

Její prosperita se zřejmě odrazila i v jeho osobním postavení. V Opavě si Vogel nechal postavit reprezentativní vilu podle projektu významného místního architekta Otto Reichnera. Továrna i vila se dochovaly do současnosti a představují hmatatelné pozůstatky světa opavských podnikatelů první republiky. Bývalý průmyslový objekt Gütermannu dnes podle města Opavy slouží školským účelům, zatímco Vogelova vila připomíná společenskou úroveň, které mohl úspěšný ředitel zahraničního průmyslového podniku v meziválečném Československu dosáhnout.

Vogelův příběh má však i temnou druhou polovinu. Byl židovského původu a po nástupu nacismu se jeho postavení stalo neudržitelné. Roku 1939 uprchl do Velké Británie. Podle rodinných pramenů mu právě dlouholeté vazby na rodinu Gütermannů pomohly při emigraci a také po odchodu z Československa mohl pro firmu dále pracovat. Za sebou musel nechat podnik, jehož československou pobočku pomáhal vybudovat, i svůj opavský dům. Osud jedné továrny na šicí hedvábí se tak nečekaně spojuje s velkými dějinami střední Evropy – s rozpadem první republiky, nacistickou perzekucí, emigrací a válkou.

Stovky odstínů hedvábí

Při pohledu na starou reklamu Gütermann je snadné vnímat především její grafiku. Ve skutečnosti se za ní skrýval mimořádně propracovaný obchodní systém. Šicí hedvábí se prodávalo v obrovském množství odstínů, protože nit měla při kvalitním šití s látkou barevně splynout. Pro obchodníka proto nebyla nabídka nití otázkou několika základních barev. Potřeboval desítky a nakonec stovky odstínů a k jejich výběru sloužily rozsáhlé firemní vzorníky.

Takové vzorníky se dochovaly i z produkce Gütermann & Co. Opava. Město Opava má ve své sbírce vzorník vyšívacího hedvábí z dvacátých až třicátých let 20. století. Dochované obchodní exempláře z meziválečného období nesou rovněž označení opavského závodu a ukazují, jak široký sortiment firma nabízela. Reklamní cedule, zásobník nebo vývěsní štít s nápisem Gütermann proto nebyly pouze propagací konkrétní nitě. Označovaly prodejní místo, kde si zákazník mohl z rozsáhlé barevné škály vybrat nit odpovídající konkrétní látce.

Právě zde je dobře vidět, proč dokázala značka Gütermann přežít více než století. Firma neprodávala něco, co by bylo technologickou senzací na několik sezon. Prodávala zdánlivě obyčejnou věc, ale snažila se ji vyrábět v mimořádně stálé kvalitě, v obrovské barevné škále a pod jednotnou značkou. Spotřebitel měl mít jistotu, že když sáhne po známé cívce, dostane výrobek, který se nebude při šití trhat, bude mít správnou sílu a bude barevně odpovídat látce. Důvěra ve značku zde byla téměř důležitější než samotná reklama.

Gütermann v československém obchodě

Reklamní předměty Gütermann patří k pěkným příkladům toho, jak mezinárodní značky za první republiky přirozeně vstupovaly do českého prostředí. Firma nepoužívala pouze německé označení Nähseide, ale oslovovala zdejší zákazníky jejich jazykem. Proto se setkáváme s formulacemi jako „Gütermannovo šicí hedvábí“. Pro dnešního člověka může takové spojení znít trochu archaicky, tehdejšímu zákazníkovi však okamžitě vysvětlovalo, co se v obchodě prodává a čím má být výrobek výjimečný.

Silnou stránkou podobné reklamy byla jednoduchost. Jméno Gütermann bylo hlavním sdělením a samotný výrobek nebylo třeba složitě vysvětlovat. Reklama často fungovala přímo v prostoru galanterie, krejčovské provozovny nebo obchodu se střižním zbožím. Cedule na fasádě přiváděla zákazníka dovnitř, menší reklamní stojany a zásobníky pokračovaly v propagaci u prodejního pultu a barevný vzorník pak uzavíral celý obchodní proces výběrem konkrétní nitě. Z dnešního pohledu šlo vlastně o velmi promyšlený systém značkové komunikace od ulice až k samotnému nákupu.

A právě proto mají původní reklamy na Gütermannovo hedvábí zvláštní kouzlo. Nepřipomínají luxusní výrobek určený několika bohatým zákazníkům, ale každodenní svět, v němž se oblečení mnohem častěji šilo doma, přešívalo, opravovalo a znovu používalo. Krabička nití mohla být malou položkou rodinného rozpočtu, ale bez ní se domácnost jednoduše neobešla. Gütermann dokázal z této obyčejnosti vytvořit značku.

Válka a konec opavské kapitoly

Opavská továrna fungovala až do závěru druhé světové války. Její existenci za okupace dokládají také německé archivní záznamy – ještě roku 1943 je v Opavě, tehdy označované německy jako Troppau, evidována společnost Gütermann & Co., Spinnerei und Nähseidenfabrik, tedy přádelna a továrna na šicí hedvábí.

Samotný průmyslový areál přežil válku, byť byl při bojích o Opavu na jaře roku 1945 poškozen. Dochovala se fotografie poničené továrny z roku 1945 a její objekty zůstaly součástí města i po skončení německé éry podniku. Tím se uzavřela zhruba čtvrt století trvající československá kapitola Gütermannu. Budovy však zůstaly a ještě dnes připomínají dobu, kdy se v Opavě vyrábělo hedvábí nesoucí jméno jedné z nejslavnějších evropských značek šicích nití.

Samotný Gütermann válku i všechny následující proměny textilního průmyslu přežil. Od původního přírodního hedvábí přešla výroba postupně také k moderním vláknům a ze společnosti vyrostl globální výrobce nití pro domácí šití, oděvní průmysl i technické použití. Dnešní A&E Gütermann je součástí skupiny Elevate Textiles, ale historické sídlo firmy zůstává v Gutachu v Breisgau.

Příběh ukrytý za nápisem „Gütermannovo šicí hedvábí“

Na starém reklamním předmětu může být jen několik slov: Gütermannovo šicí hedvábí. Za nimi se však skrývá překvapivě dlouhá cesta. Začíná roku 1864 u Maxe Gütermanna ve Vídni, pokračuje přes továrnu v Gutachu ve Schwarzwaldu a ve dvacátých letech vede až do nově vzniklého Československa. V Opavě vzniká skutečný výrobní závod, v němž se hedvábí pro šití vyrábí, jeho ředitelem se stává strojní inženýr Bruno Vogel a značka se dostává do českých a německých galanterií, krejčovství a domácností.

A právě tahle opavská stopa dává československým reklamám Gütermann úplně jiný význam. Nejde pouze o reklamu slavné německé značky, která se náhodou prodávala také u nás. Je to doklad československé kapitoly jednoho velkého evropského průmyslového podniku. Nit, kterou si někdo před devadesáti či sto lety koupil v galanterii v Praze, Brně, Ostravě nebo přímo v Opavě, mohla být vyrobena právě na břehu řeky Opavy.

Z obyčejné špulky hedvábí se tak stává malý svědek velkého příběhu – průmyslové revoluce, první republiky, evropského obchodu, života židovských podnikatelů, nacistické perzekuce i zániku jednoho hospodářského světa v roce 1945. Gütermannovo šicí hedvábí bylo výrobkem každodenní potřeby. Jeho historie ale obyčejná rozhodně není.

Zdroje

A&E Gütermann – oficiální historie společnosti, založení ve Vídni roku 1864, přesun do Gutachu roku 1867 a výroba 100% hedvábné šicí nitě.

Ondřej Haničák: Památka na továrnu Gütermann a stopy industriálního dědictví opavského nábřeží, Hláska – zpravodaj Statutárního města Opavy, 2023.

Úřední zápis Zemského soudu v Opavě, 1927 – Gütermann & Co., Opava, „tovární výroba hedvábí na šití“, Rudolf Gütermann a Kurt Gütermann.

Szukaj w Archiwach – archivní záznam Gütermann & Co., Spinnerei und Nähseidenfabrik, Troppau, 1943.

Nicola Hanefeld – rodinná historie Bruna Vogela, jeho vztahu k rodině Gütermannů a emigrace do Velké Británie.

A&E Gütermann – současný profil společnosti a začlenění do skupiny Elevate Textiles.