Laureol

Laureol – vídeňský kokosový tuk Hermanna Fincka

Laureol: moderní potravina ještě před érou moderní výživy

Na přelomu 19. a 20. století se v rakousko-uherských domácnostech začal objevovat výrobek, který musel na tehdejším trhu působit téměř futuristicky. Jmenoval se Laureol a nebyl ani margarínem, ani směsí živočišných a rostlinných tuků. Šlo o čistý kokosový pokrmový tuk, v dobových textech označovaný také jako kokosové máslo. Výrobci jej stavěli proti tradičnímu sádlu a máslu: měl být trvanlivější, úspornější, bez živočišných složek a díky nízkému bodu tání také dobře stravitelný. Pozdější odborná literatura skutečně uvádí chemickou analýzu výrobku prodávaného pod názvem Laureol a konstatuje, že šlo o čistý kokosový tuk. Právě to vyvolávalo i právní otázku, jak jej vlastně označovat – samotné fantazijní jméno „Laureol“ podle odborníků nemuselo stačit a výrobek měl být deklarován jako kokosový tuk či kokosové máslo. Library Archive

Laureol se přitom objevil velmi brzy. Už 24. prosince 1895 jej nacházíme v krakovském tisku, kde je nabízen jako rostlinný kokosový tuk, bezvodý, bez zápachu a neutrální chuti. V roce 1896 je stopa ještě mnohem konkrétnější. Maďarskojazyčné reklamy uvádějí jako výrobce vídeňskou firmu Julius Moll & Comp. a zdůrazňují dlouhou trvanlivost, hospodárnost a použití při vaření a pečení. Jeden z inzerátů dokonce uvádí, že výrobek vznikal pod dohledem vídeňského rabína B. Josefa Kohna, což bylo významné nejen jako informace pro židovské zákazníky, ale také jako velmi účinná dobová záruka kontroly původu a čistoty produktu. Reklama zároveň varovala před napodobeninami a odkazovala na palmu jako ochranné označení značky Laureol. To je důležitý detail: Laureol byl už v polovině 90. let 19. století budován nikoli pouze jako anonymní druh tuku, ale jako skutečná obchodní značka s vlastním vizuálním rozpoznávacím prvkem. JBC

Od Julia Molla k Hermannovi Finckovi

Nejzajímavější část historie začíná kolem roku 1899–1900. Wien Museum při studiu dochovaného průmyslového areálu uvádí, že výroba Laureolu tehdy přešla z tukového závodu Julius Moll v části Fünfhaus do nové továrny spojené se jménem Hermann Finck v Nußdorfu. Právě zde vznikla „Laureol Pflanzenfettfabrik Hermann Finck“, tedy továrna na rostlinný tuk Laureol. Její průmyslový areál byl budován přibližně mezi lety 1900 a 1904. Dobová reklama uváděla adresu Wien XIX/2, Boschstraße Nr. 12 D, zatímco Wien Museum dnes lokalizuje dochovanou bývalou továrnu na adresu Boschstraße 54 v 19. vídeňském okrese. Jeden z jejích nejvýraznějších pozůstatků přežil dodnes – vysoký tovární komín, který připomíná, že za zdánlivě prostým potravinářským výrobkem stál regulérní průmyslový provoz. Wien Museum Magazin

Tady je zároveň potřeba rozlišovat historii značky Laureol a historii Hermannovy Finckovy továrny. Laureol nevymyslel Finck kolem roku 1900; značka prokazatelně existovala již nejméně od roku 1895 a roku 1896 je jasně spojena s Julius Moll & Comp. Finck představuje další, velmi výraznou etapu jejího života. Pod jeho jménem vznikla specializovaná Laureol-Pflanzenfettfabrik a výrobek dostal rozsáhlou reklamní podporu. Technisches Museum Wien rovněž potvrzuje spojení Laureolu s firmou Julius Moll & Cie už od poloviny 90. let 19. století. Prameny se v některých detailech dalšího obchodního vztahu Molla a značky liší, proto nelze bez dalšího tvrdit, že roku 1900 veškeré Mollovo spojení s Laureolem definitivně skončilo. Jisté však je, že kolem roku 1900 vystupuje Hermann Finck jako výrobce Laureolu velmi výrazně a jeho jméno se objevuje přímo v reklamě značky. Technisches Museum Wien

„O čtvrtinu méně“ – reklama, která prodávala zdraví i úsporu

Reklama Laureolu je skvělým příkladem toho, jak rychle se kolem roku 1900 měnil způsob propagace potravin. Už nestačilo říci, že výrobek chutná dobře. Laureol se prodával pomocí kombinace vědy, hygieny, zdraví a ekonomiky. Inzerát z počátku 20. století jej představoval jako „garantiert reines, naturrechtes Pflanzenfett“, tedy zaručeně čistý přírodní rostlinný tuk, vhodný k vaření, smažení i pečení pro domácnosti, pekaře a cukráře. Výrobce doporučoval dokonce používat přibližně o čtvrtinu méně Laureolu než jiného tuku. Spotřebiteli se tak současně nabízelo zdravější trávení a menší spotřeba – marketingový argument, který by bez větších změn fungoval i o sto let později. Reklamy navíc uváděly ocenění „Ehrendiplom und goldene Medaille Wien 1900“, tedy čestný diplom a zlatou medaili ve Vídni roku 1900. dLib.si

Laureol se dostal i do prostředí tehdejšího vegetariánského a reformního hnutí. Marie Schmall jej použila ve své vídeňské vegetariánské kuchařce Die Zukunftsküche z roku 1900 a Technisches Museum Wien upozorňuje, že kokosové tuky typu Laureol zásadně rozšiřovaly možnosti bezmasé kuchyně. V době, kdy bylo sádlo jedním z nejběžnějších kuchyňských tuků, nebylo totiž snadné připravovat skutečně vegetariánská jídla. Kokosový tuk představoval průmyslově vyráběnou, trvanlivou alternativu. Wien Museum navíc uvádí, že Laureol byl díky své pověsti lehce stravitelného tuku používán nejen v domácnostech a pekárnách, ale také v nemocnicích a zařízeních péče o starší osoby. Je samozřejmě třeba číst dobová zdravotní tvrzení jako součást tehdejší reklamy, nikoli jako dnešní medicínské doporučení; chemické rozbory však skutečně potvrzovaly, že základem výrobku byl čistý kokosový tuk. Technisches Museum Wien

Rok 1906: Laureol vstupuje do světa Schichtů

Samostatná éra Hermannovy Finckovy Laureol-Fabrik netrvala dlouho. Roku 1906 byla továrna převzata společností Georg Schicht, tedy rychle rostoucím ústeckým podnikem rodiny Schichtů. Český historický materiál věnovaný Schichtovým závodům výslovně uvádí, že roku 1906 získala společnost převzetím firmy Laureol-Speisefettfabrik Wienvídeňský závod. Stejný rok byl pro Schichtovu firmu zásadní i jinak: rodinný podnik se změnil na akciovou společnost Georg Schicht A. G. in Aussig. Akvizice Laureolu tak nebyla izolovanou epizodou, ale součástí mohutné expanze firmy z výroby mýdla do oblasti potravinářských tuků a dalších chemicko-spotřebních výrobků. DAS Security Printing

Právě tento vývoj dává Laureolu mimořádně zajímavé místo v historii reklamy ve střední Evropě. Začíná jako novinka vídeňské firmy Julius Moll & Comp. kolem poloviny 90. let 19. století, během několika let získává vlastní značku, ochranný symbol palmy a distribuční síť sahající do Uher, Haliče a dalších částí monarchie, kolem roku 1900 se jeho hlavní výrobní příběh spojuje s Hermannem Finckem a specializovanou továrnou v Nußdorfu a roku 1906 se dostává do průmyslového impéria Schichtů. Je to vlastně malý příběh zrodu moderního značkového potravinářství: exotická surovina z kokosových ořechů, průmyslová výroba, chemické rozbory, ochranná známka, zdravotní argumentace, recepty, distribuce po monarchii a nakonec koncentrace výroby v rukou velkého koncernu.

Datace reklamy Hermann Finck

Pokud je na konkrétní reklamě nebo účtence uvedeno „Laureol Pflanzenfett-Fabrik Hermann Finck, Wien“, lze ji podle současných dokladů velmi rozumně zařadit především do období cca 1900–1906. Pokud reklama současně zmiňuje čestný diplom a zlatou medaili Wien 1900, její vznik musí být samozřejmě až po tomto ocenění, takže bych ji datoval přibližně 1900/1901–1906. Starší reklamy Laureolu z let 1895–1896 naopak spojují značku s Julius Moll & Comp.Osobní životopis samotného Hermanna Fincka se mi v použitých pramenech zatím nepodařilo spolehlivě rekonstruovat; rozhodně bych jej proto nezaměňoval se stejnojmennými hudebníky a dalšími osobami, které vyhledávače nabízejí. O jeho podnikatelské roli však pochybnost není – jméno stojí přímo na dobové reklamě a někdejší továrna je dodnes identifikována jako Hermann Finck Laureol-Pflanzenfettfabrik. dLib.si

Zdroje:
Wien Museum – Schornsteine in Wien – Teil 1, část Hermann Finck Laureol-Pflanzenfettfabrik. Wien Museum
Technisches Museum Wien – Die Herren „Vegetarianer“, historie Laureolu a firmy Julius Moll & Cie. Technisches Museum Wien
Zsidó Híradó, 27. 11. 1896 – dobová reklama Laureolu, Julius Moll & Comp., palma jako ochranné označení. Hungarian Electronic Library
Laibacher Zeitung – dobová reklama „Laureol Pflanzenfett-Fabrik Hermann Finck“, Wien XIX/2, Boschstraße 12 D. dLib.si
Věstník Muzea civilní ochrany – historie firmy Schicht a převzetí Laureol-Speisefettfabrik Wien roku 1906. DAS Security Printing
Speisefette und Öle – odborný rozbor Laureolu jako čistého kokosového tuku. Library Archive