A. Hrůza – boskovická likérka Antonína Hrůzy

Likéry z Boskovic

Za nenápadným označením A. Hrůza, Boskovice, které se objevuje na starých etiketách lihovin, se skrýval skutečný boskovický výrobní podnik a jeho majitel Antonín Hrůza. Nešlo tedy pouze o obchodníka, který by pod svým jménem prodával cizí výrobky. Úřední poválečné dokumenty řadí Hrůzův podnik mezi znárodněné potravinářské provozy a roku 1948 výslovně uvádějí také jméno majitele. Ještě silnější svědectví však představují samotné etikety. Dochovaná etiketa tuzemského rumu nese znění „32 % Rum tuzemský – A. Hrůza, Boskovice“ a úřední údaje „TR 542/2“ a „Povol. dle vl. nař. č. 377/1920 Sb. z. a n. j. zn. L-3551-1077/40“. Poslední část spisové značky velmi pravděpodobně souvisí s rokem 1940, takže v tomto období je Hrůzova boskovická výroba bezpečně doložena.

Rum přitom zřejmě představoval jen jednu část sortimentu. Ve sběratelském archivu věnovaném historickým etiketám jsou pod firmou A. Hrůza doloženy také názvy Ostruha, Noisette, Staroskalická a Žaludeční. Už tato čtveřice napovídá charakter malých meziválečných a válečných likérek: vedle běžných lihovin vyráběly vlastní speciality, sladké likéry, bylinné či žaludeční likéry a nápoje nesoucí místní nebo fantazijní názvy. „Noisette“ je francouzské označení lískového oříšku a u podobných lihovin zpravidla označovalo oříškový likér; bez kompletní Hrůzovy etikety však nelze přesnou recepturu určit. Také název Staroskalická je mimořádně zajímavý, protože Hrůzova rodina byla spojena se Skalicí nad Svitavou, ale samotný název výrobku ještě nestačí k bezpečnému určení původu receptury. Jisté je něco podstatnějšího: Hrůza měl vlastní sortiment a budoval výrobky, které měly vlastní jména, nikoli pouze generický „rum“.

Boskovická výroba alkoholických nápojů zapadala do mnohem širšího obrazu první republiky. Vedle velkých značek typu Jelínek působily po republice desítky menších likérek, výrobců ovocných vín, rumů, trestí a žaludečních specialit. Často šlo o regionální podniky zásobující hostince, obchody s koloniálním zbožím a místní restaurace. Právě takové firmy dnes téměř zmizely z obecného povědomí, protože jejich jména nepřežila poválečnou koncentraci výroby. Hrůza je dobrým příkladem: jeho výrobky jsou dnes známé především díky několika dochovaným etiketám, zatímco samotná firma se po roce 1948 z mapy soukromého podnikání vytratila.

Hrůzovi, Skalice a překvapivá stopa ke Karlu Čapkovi

Příběh Antonína Hrůzy je zajímavější i kvůli rodinnému prostředí, ze kterého pocházel. Výraznou postavou rodiny byl prof. MVDr. Antonín Hrůza, narozený roku 1865 v Plzni, významný veterinář a zootechnik, pozdější profesor Vysoké školy zvěrolékařské v Brně a v letech 1923–1924 její rektor. Encyklopedie dějin Brna mezi jeho potomky uvádí rovněž syna Antonína Hrůzu a připomíná jeho dceru Věru Hrůzovou. Právě rodinná stopa vede na Boskovicko a ke Skalici nad Svitavou; regionální prameny spojují Věřina bratra Antonína také s výrobou likérů a ovocným lihovarem v Havlíčkově ulici v Boskovicích. Tím do sebe jednotlivé fragmenty příběhu začínají velmi dobře zapadat: Antonín Hrůza známý z etiket není anonymní iniciála, nýbrž člen vzdělané a společensky výrazné rodiny, která měla k Boskovicku přímé vazby.

Jeho sestra Věra Hrůzová vstoupila dokonce do českých literárních dějin. Patřila k významným životním láskám Karla Čapka, s nímž si na počátku dvacátých let intenzivně dopisovala. Později se provdala za Josefa Skoupila a žila ve mlýně ve Skalici nad Svitavou, kam Čapek také zajížděl. Badatelé spojují Věru Hrůzovou s postavou tajemné princezny Wille v románu Krakatit; samotný název románového zámku Zahur bývá vykládán jako přesmyčka jména Hrůza. Tento vztah dokládají nejen Čapkovy dochované dopisy, ale také Památník Karla Čapka a Encyklopedie dějin Brna.

Tahle souvislost dává boskovické likérce nečekaně lidský rozměr. Ve stejné rodině se potkává univerzitní profesor a rektor, podnikatel vyrábějící rum a likéry a žena, která se stala jednou z inspirací jednoho z nejznámějších českých spisovatelů. Čapek znal prostředí Boskovicka a Skalice velmi dobře. Čapkolog Hasan Zahirović připomíná, že Čapek do Skalice a Boskovic skutečně jezdil a ve svých dopisech popisoval zdejší cesty, nádraží i Věřinu zimní zahradu ve skalickém mlýně. Neznamená to samozřejmě, že bychom mohli bez dokladu tvrdit, že Čapek popíjel Hrůzovu Staroskalickou – to by už byla hezká, ale ničím nepodložená historka. Ukazuje to však, jak těsně byly světy Hrůzovy rodiny, Skalice a Boskovic propojeny.

Konec soukromé firmy a cesta do Fruty

O konci Hrůzova podniku máme na rozdíl od jeho počátků mimořádně přesný úřední doklad. Dne 14. prosince 1948vydala ministryně výživy Ludmila Jankovcová vyhlášku o zřízení národního podniku FRUTA v Brně, publikovanou 30. prosince jako vyhlášku č. 3452/1948 Ú. l. I. Do nového národního podniku byly převedeny majetkové podstaty osmatřiceti znárodněných podniků potravinářského průmyslu. Vedle továren na konzervy, výrobců ovocných vín, moštů, sirupů či likérů je pod číslem 14 zapsáno prostě a jednoznačně: „A. Hrůza“, Boskovice (majitel Antonín Hrůza).

Dokument je pro historii firmy mimořádně cenný. Definitivně totiž potvrzuje nejen celé jméno majitele, ale také skutečnost, že šlo o výrobní podnik, jehož majetková podstata byla považována za součást znárodněného potravinářského průmyslu. Vyhláška zároveň stanovila, že převod aktiv a pasiv se provede bilančně zpětně ke dni 1. ledna 1948, který byl současně stanoven jako den převzetí. Hrůzův podnik se tedy stal součástí FRUTY, národního podniku, Brno, a tím skončila jeho existence jako samostatného soukromého závodu.

Je příznačné, že v seznamu se vedle Hrůzy nacházejí podniky výslovně označované jako ovocné lihovary, výrobny likérů, ovocných vín či sirupů. FRUTA tak nevznikala pouze z konzerváren v dnešním slova smyslu; pohltila velmi pestrý soubor menších soukromých výrobců potravin a nápojů. Místní značky, často spojené přímo se jménem majitele, postupně mizely a výroba byla začleňována do větších státních celků. Pro značku A. Hrůza je právě rok 1948 jasnou historickou hranicí.

Etiketa jako poslední svědek

Z dnešního pohledu je na celém příběhu možná nejpozoruhodnější, jak málo stačilo k tomu, aby téměř celý podnik zmizel z paměti. Antonín Hrůza měl v Boskovicích skutečnou výrobu, vlastní sortiment a podnik, který byl natolik významný, že jeho majetek byl po znárodnění výslovně začleněn do nového národního podniku FRUTA. Přesto dnes o jeho likérce nevypráví známá značka ani zachovaná firemní kronika, ale především několik papírových etiket. Na jedné z nich stojí prosté A. Hrůza, Boskovice. Za těmito několika slovy se však skrývá svět regionálního podnikání první poloviny 20. století: vlastní receptury, lahve v regálech boskovických obchodů a hostinců, rodinný podnik a nakonec rok 1948, kdy se soukromé jméno z výrobků vytratilo.

Dochovaný rum s obsahem 32 procent, Ostruha, Noisette, Staroskalická či Žaludeční tak nejsou jen kuriózními názvy starých nápojů. Jsou posledními viditelnými stopami firmy, která dnes prakticky neexistuje ani v běžném historickém povědomí Boskovic. A zároveň připomínají člověka, jehož rodinné vazby vedou od boskovického lihovaru přes skalický mlýn až ke Karlu Čapkovi a Krakatitu. Právě v tom je stará reklamní etiketa někdy cennější než dlouhý firemní spis: zachová jméno ve chvíli, kdy skoro všechno ostatní zmizelo.

Datace: výroba A. Hrůza je bezpečně doložena kolem roku 1940; samostatný podnik existoval nejpozději do znárodnění v roce 1948. Přesný rok založení zatím není spolehlivě doložen.

Výrobce: A. Hrůza – Antonín Hrůza, Boskovice
Obor: výroba lihovin a likérů, spojována rovněž s ovocným lihovarem
Provozovna: Boskovice; regionální pramen uvádí Havlíčkovu ulici
Doložené výrobky: Rum tuzemský 32 %, Ostruha, Noisette, Staroskalická, Žaludeční
Konec samostatného podniku: 1948, začlenění znárodněné majetkové podstaty do FRUTA, národní podnik, Brno

Zdroje: e-Sbírka, Vyhláška ministryně výživy č. 3452/1948 Ú. l. I., 30. 12. 1948.
Zdroj: Petrovy rumové etikety – A. Hrůza, Boskovice, dochovaná etiketa tuzemského rumu a galerie výrobků.
Zdroj: Encyklopedie dějin Brna – prof. MVDr. Antonín Hrůza a rodinné údaje.
Zdroj: Český rozhlas – Karel Čapek a Věra Hrůzová, jejich vztah a souvislost s Krakatitem.
Zdroj: Ohlasy – rozhovor s čapkologem Hasanem Zahirovićem o Věře Hrůzové, Skalici a Čapkových návštěvách Boskovicka.