Ida

KYSELKA IDA – příběh běloveské minerálky, která přežila lázně, znárodnění i vlastní zánik

Voda z Bělovsi, kterou znali dávno před vznikem značky

Jméno IDA patří k těm starým českým značkám, za nimiž nestojí vymyšlený obchodní název, ale skutečné místo a skutečný minerální pramen. Jejím domovem je Běloves u Náchoda, údolí Metuje při dnešní česko-polské hranici, kde přirozeně vyvěrají uhličité minerální vody. Tradice jejich využívání je mnohem starší než samotná minerálka Ida. Muzeum Náchodska připomíná doloženou zprávu z roku 1633, podle níž si Albrecht z Valdštejna nechával během vojenského tažení do Kladska posílat „několik lahvic kyselky z Bílovce“. Jiné regionální prameny posouvají znalost zdejší minerální vody dokonce do konce 14. století, bezpečně doložený je však především její raně novověký věhlas.

Skutečné lázně začaly v Bělovsi vznikat roku 1818, kdy náchodský magistrátní rada Jan Schmidt z Bergenholduspolečně s hostinským Janem Macháčkem koupili pozemky kolem místa nazývaného Studánka Jákobova. Vyrostla lázeňská budova Helena a hostinec pro návštěvníky. Základem léčby byla místní přirozeně uhličitá voda používaná k pitným kúram i koupelím. Běloves se tak během 19. století postupně proměnila z lokálního prameniště v regulérní lázeňský podnik.

Princezna Ida a jméno, které se změnilo ve značku

Po požáru v roce 1834 nahradily původní dřevěné lázeňské stavby zděné budovy. Právě v následujícím období se objevil nový pramen, který dostal jméno Ida. Podle tradice byl pojmenován na počest princezny Idy z Waldecku-Pyrmontu, manželky Jiřího Viléma ze Schaumburg-Lippe. Rod Schaumburg-Lippe tehdy vlastnil náchodské panství. Princezna měla trpět vážnými zdravotními potížemi a běloveská minerální voda jí podle dobového podání natolik pomohla, že nový pramen dostal její jméno. Historická fakta a lázeňská legenda se zde poněkud prolínají, takže bych příběh o „zázračném uzdravení“ nepovažoval za lékařsky doloženou skutečnost; doložené však je, že právě tímto příběhem se původ názvu Ida vysvětloval už v historii lázní.

A byl to mimořádně dobrý název. Krátký, zapamatovatelný, dobře vyslovitelný a použitelný prakticky v každém jazyce. Z obyčejného označení pramene se během dalších desetiletí stala obchodní značka, která nakonec svou známostí překonala samotné Běloveské lázně.

V roce 1868 byla podle historie města Náchoda provedena vědecká analýza zdejší vody. Lázně mezitím zažívaly období rozvoje. Významnou roli sehrál italský akademický malíř Jacopo Bonato, který lázně získal ve druhé polovině 19. století, a především jeho manželka Christina Winterová. Ta se aktivně podílela na jejich provozu, nechala upravit park, vybudovat promenádní cesty a spojit restauraci s prameníkem Idy lehkou kolonádou. Po Bonatově smrti roku 1881převzala lázně jejich dcera Marie Dvořáková a právě za jejího působení bylo povoleno také omezené prodávání minerální vody mimo samotné lázně.

Z lázeňského pramene se rodí skutečný výrobek

Rozhodující okamžik přišel na začátku 20. století. Roku 1900 získal lázně významný český lékař, bakteriolog a profesor Lékařské fakulty Univerzity Karlovy MUDr. Ivan Honl. Spoluvlastníky byli zpočátku ještě Karla Mutschlerová a náchodský lékař MUDr. Jindřich Stráník. Za Honlova působení se Běloves výrazně profesionalizovala a velmi dobře pracovala také s propagací.

Od roku 1903 se voda prodávala v lahvích pod obchodním označením Běloveská kyselka Ida. To je podstatný moment: z léčivého pramene se definitivně stalo spotřební zboží. Lázeňský host už nemusel přijet do Bělovsi, Běloves mohla přijet za ním – ve skleněné lahvi. O několik let později už byla Ida dost známá na to, aby se o ní psalo v celostátním tisku. Náchodský zpravodaj cituje článek Národních listů z roku 1909, který vodu charakterizoval jako čirou, bez zápachu, příjemně štiplavou a osvěžující. Dobová chvála je samozřejmě současně reklamou, ale ukazuje, že Ida už tehdy nebyla jen místní kuriozitou.

Reklama, která z minerálky udělala značku

Prvorepubliková propagace Idy je pro historii české reklamy mimořádně zajímavá. Dochovaly se kartonové hospodské cedule, etikety, účtenky, inzeráty i další reklamní tiskoviny. Jedna z dochovaných cedulí nese jednoduché sdělení:

„Pijte přírodní uhličitou KYSELKU IDU z Lázní Běloves.“

Je to krásná ukázka reklamy, která nepotřebovala složitou konstrukci. Výrobek, jeho hlavní benefit a původ – všechno během jediné věty. Dochovaný prvorepublikový exemplář z tvrdého kartonu má přibližně 27,5 × 17 cm a byl evidentně určen k vyvěšení v hostinci či obchodě.

Ještě lepší je slogan:

„Tak vida, tu svěžest dává IDA.“

Slovní hříčka „tak vida – Ida“ je přesně ten typ jednoduché reklamní práce, který funguje i po téměř sto letech. Český rozhlas navíc připomíná další dobovou reklamu zaměřenou přímo na hospodyňky. Ta doporučovala mít přírodní uhličitou Idu stále na stole a zdůrazňovala, že ji lze pít ke každému jídlu. Ve třicátých letech se propagace rozšířila o reklamní tiskoviny, předměty s logem a dokonce propagační film o běloveských lázních.

Tohle už nebyla pouhá propagace lázeňské procedury. Ida byla budována jako FMCG značka dávno předtím, než někdo toto označení používal: jasné jméno, jednotný původ, láhev, etiketa, distribuční síť, zapamatovatelný claim a příběh spojený s princeznou.

Když původní Ida zmizela

Příběh má ovšem jednu téměř neuvěřitelnou kapitolu. Původní pramen Ida začal kvůli změnám vodních poměrů slábnout. Po dokončení regulace Metuje kolem roku 1926 poklesla hladina vody a původní pramen nakonec zanikl. Jenže zákazníci Idu chtěli dál.

Minerálka prodávaná jako Ida se proto určitou dobu stáčela v Malých lázních z pramene František. Vedoucí stáčírny Jaroslav Popílek proti tomu protestoval, protože voda prodávaná pod jménem Ida ve skutečnosti z pramene Ida nepocházela. Trval na vybudování nového vrtu. Po dlouhém hledání se poblíž původního místa skutečně podařilo zachytit nový perlivý zdroj Idy. Při dalších vrtech byl objeven i silný pramen Ivan, u něhož však analýza zjistila příliš vysoký obsah arsenu.

Je to pozoruhodná epizoda i z hlediska historie značek. Už ve dvacátých letech se tu řešila otázka, kterou bychom dnes nazvali pravdivostí deklarovaného původu produktu.

Nová stáčírna a konkurenční Hedva

Odbyt rostl natolik, že byla roku 1930 vybudována nová stáčírna. Ida se postupně dostávala stále dál od Náchoda a stala se běžnou stolní minerálkou. Český rozhlas uvádí, že vývoz běloveských kyselek dosahoval ve třicátých letech až přibližně 70 000 lahví ročně.

A právě zde dostal příběh pěkně kapitalistickou zápletku. Jaroslav Popílek se s vedením lázní rozešel a jeho manželka Hedvika Popílková koupila roku 1931 louku na druhém břehu Metuje. Nové vrty zde zachytily minerální vodu a manželé začali stáčet konkurenční kyselku Hedva – název vznikl podle Hedviky Popílkové. Konkurenční voda byla úspěšná natolik, že její prodej začal citelně zasahovat odbyt Idy. Na několika stovkách metrů tak vznikl malý prvorepublikový „cola war“: Ida proti Hedvě.

Válka, znárodnění a jedna státní Ida

Za druhé světové války byl provoz lázní omezen. Část areálu využívala nejprve Hitlerjugend a později německá vojenská posádka. Krátké poválečné nadechnutí ukončil rok 1948. Na Běloveské lázně byla uvalena národní správa a roku 1950byly lázně i obě stáčírny znárodněny. Samostatná Hedva zanikla a její stáčírenská kapacita začala rovněž zpracovávat Idu. V určitém období se Ida vyráběla také v ochucené podobě s citronovým sirupem.

Pozdější etikety ukazují značku pod podnikem Středočeská zřídla, n. p. Bílina, závod Náchod v Bělovsi. Grafika se samozřejmě během desetiletí měnila, ale charakteristické jméno Ida přežilo. Na některých etiketách najdeme stylizovanou ženskou postavu či nymfu s nádobou na vodu a dominantní rukopisný nápis Ida – grafický princip, který se stal pro značku velmi charakteristický. Poptávka byla stále dostatečná na to, aby stará výroba přestávala kapacitně stačit. Koncem sedmdesátých let proto padlo rozhodnutí postavit u Kladské ulice novou moderní stáčírnu. Její náklady přesáhly 45 milionů Kčs a zkušební provoz začal roku 1981. Minerální voda byla do závodu přiváděna potrubím z vrtů v prostoru lázní.

Po roce 1989 přišel místo svobody konec

Paradoxně značku Ida nezničila válka ani znárodnění. Nejdramatičtější období přišlo až po roce 1989. Lázně se v restituci vrátily potomkům původních vlastníků, ale následovaly vleklé problémy s pozemky, zdroji vody a hygienickými požadavky. Samotnou stáčírnu v roce 1992 získal v dražbě nový majitel; podnik se následně dostal do konkurzu. Lázně skončily a výrobní areál začal chátrat. Muzeum Náchodska uvádí jako symbolický konec původního příběhu prodej obchodní značky Ida roku 2002.

Ještě zajímavější je právní stopa značky. Nejstarší z pozdějšího souboru ochranných známek „Běloveská kyselka z pramene IDA“ byla přihlášena 30. června 1994 a registrována pod číslem 195083. Postupně k ní přibyly další známky zahrnující označení Léčivá voda IDA, Minerální voda IDA, Běloveská kyselka IDA a samotné IDA. V roce 2022 se tento soubor známek objevil společně s chátrajícím areálem stáčírny v dražebních materiálech.

Ida se vrací do Náchoda

A tady má příběh překvapivě dobrý konec. Město Náchod v roce 2023 získalo ochranné známky IDA od společnosti Robot World za 700 000 Kč a Úřad průmyslového vlastnictví následně změnu vlastníka zapsal do rejstříku. Značka, která vznikla z místního pramene a po privatizačních peripetiích putovala mezi soukromými vlastníky, se tak po více než století vrátila fakticky domů.

V dubnu 2024 byl v areálu Velkých lázní slavnostně otevřen prameník Jakub, do něhož se minerální voda Ida vrátila. Současně Náchod zahájil další obnovu historického lázeňského areálu a připravoval rekonstrukci kolonády Ida s návratem vzhledu z přelomu 19. a 20. století a s expozicí věnovanou historii zdejšího lázeňství. Nejde tedy zatím jednoduše o návrat staré průmyslové výroby lahvované Idy v někdejším rozsahu, ale o skutečné obnovení místní tradice a jména přímo v Bělovsi.

Ida jako kus české reklamní historie

Na Idě je krásně vidět, jak může značka vzniknout bez marketingového oddělení a přežít několik politických režimů. Nejprve byl pramen. Potom příběh princezny. Z jejího jména vzniklo označení vody, z označení produktu značka a ze značky součást místní identity. Majitelé se měnili, pramen dokonce na čas zmizel, přišla konkurence, válka, znárodnění, státní podnik, privatizace i konkurz – a pořád někde zůstávalo krátké slovo IDA.

A mimořádně dobrá byla i její reklama. „Pijte přírodní uhličitou kyselku IDU“ prodávalo původ a skutečnou vlastnost produktu. „Tak vida, tu svěžest dává IDA“ přidalo zapamatovatelný nápad. Grafická podoba s výrazným jménem a postavou ženy či nymfy vytvořila rozeznatelnou značku na lahvi. Před sto lety se tomu neříkalo branding, storytelling ani place marketing. Přesto tam bylo všechno.

IDA tak není jen stará etiketa na láhvi minerálky. Je to značka vyrostlá přímo z jednoho místa – z Bělovsi, Metuje a pramene, který dostal jméno po princezně. A na rozdíl od stovek jiných prvorepublikových značek její příběh ještě neskončil.

Zdroje

Muzeum Náchodska – Stručná historie lázeňství a stáčení minerální vody v Bělovsi. 
Město Náchod – historie Běloveských lázní a pramene Ida. 
Náchodský zpravodaj – historie lázeňství, Ida a zpráva Národních listů z roku 1909. 
Český rozhlas Hradec Králové – Hradecké minuty: Lázně Běloves, dobová reklama a slogany Idy. 
Ministerstvo zdravotnictví ČR – evidence přírodních minerálních zdrojů Ida I–IV v Bělovsi. 
Český rozhlas – převod ochranných známek IDA na město Náchod v roce 2023. 
Dražební společnost Morava – dokumentace areálu stáčírny a ochranných známek IDA. 
Kladské pomezí – obnovení prameníku a návrat Idy do Bělovsi v roce 2024. 
Aukro – dochovaná prvorepubliková hospodská reklama „Pijte přírodní uhličitou kyselku IDU z Lázní Běloves“.