Barcal
Josef Barcal – pražská továrna na deštníky a slunečníky
Z Dlouhé třídy pod pražské deštníky
Reklama s nápisem „TOVÁRNA J. BARCAL, PRAHA I., DLOUHÁ TŘ.“ připomíná podnik, který dnes téměř zmizel z obecného povědomí, přestože ve své době patřil k výrazným pražským výrobcům a obchodníkům s deštníky a slunečníky. Za iniciálou J. se skrýval Josef Barcal, jehož jméno nacházíme také na dochovaném velkoformátovém reklamním plakátu věnovaném právě deštníkům a slunečníkům. Barcalův podnik se na něm prezentoval sebevědomě jako česká velkovýroba a nabízel nejen hotové deštníky a slunečníky, ale také různé druhy potahů a opravy. Nešlo tedy pouze o obchod, který nakoupené zboží přeprodával, nýbrž o skutečný výrobní podnik, jenž spojoval řemeslnou práci, sériovou produkci, maloobchod i zásobování dalších obchodníků.
Centrem firmy byla Dlouhá třída v Praze I, jedna z tradičních obchodních ulic starého města. Starší reklamní materiály spojují Josefa Barcala s adresou Dlouhá č. 16, zatímco pozdější reklama už uvádí dvě sousední provozovny: „prodej v malém č. 12, ve velkém č. 14“. Právě tato formulace je mimořádně zajímavá. „Prodej v malém“ znamenal maloobchod určený běžnému zákazníkovi, který si přišel koupit jeden deštník nebo slunečník. „Prodej ve velkém“ naopak označoval velkoobchodní část podniku, odkud mohli Barcalovo zboží odebírat další obchodníci, galanterie a prodejny v Praze i mimo ni. Dvě samostatná čísla v jedné ulici tak naznačují podnik, který už nebyl malou dílnou ukrytou za obchodem, ale rozvinutou firmou s odděleným maloobchodním a velkoobchodním provozem.
Deštník jako módní zboží
Deštník dnes působí jako obyčejný předmět každodenní potřeby, ale na přelomu 19. a 20. století a ještě dlouho v meziválečné době představoval také výrazný módní doplněk. Vedle jednoduchých užitkových deštníků existovaly luxusnější modely s kvalitnějšími látkami, zdobenými držadly a propracovanými konstrukcemi. Ještě větší módní význam měly dámské slunečníky, které byly součástí městského oděvu a zároveň viditelným znakem vkusu a společenského postavení. Výrobce proto neprodával jen ochranu před deštěm nebo sluncem. Prodával zároveň materiál, barvu, zpracování, eleganci a módu.
Takový sortiment vyžadoval poměrně specializovanou výrobu. Deštník byl složen z kovové konstrukce, mechanismu otevírání, násady, rukojeti a přesně nastříhaného a sešitého textilního potahu. Výrobce musel zvládnout práci s kovem, dřevem, textilem i drobnou galanterií, případně jednotlivé součásti nakupovat od specializovaných dodavatelů a ve vlastní továrně je kompletovat. Velmi důležitou součástí oboru byly také opravy. Konstrukce deštníků se lámaly, látka se trhala a mechanismy se opotřebovávaly, takže dobrý výrobce mohl se zákazníkem udržovat vztah po mnoho let.
Barcalova reklama proto dobře ukazuje proměnu starého řemesla v modernější průmyslový obchod. Firma se označuje slovem „továrna“, současně však zůstává přímo v centru města, kde udržuje maloobchodní kontakt se zákazníky. Tento model byl pro Prahu charakteristický: výroba, sklady, kancelář i reprezentační prodejna mohly existovat velmi blízko sebe a značka byla zákazníkovi přítomna přímo v ulici.
Dlouhá 12 a 14
Na dochované reklamě je kromě adresy uvedeno také telefonní číslo 609-78. Telefon už tehdy představoval znak moderního podniku. Velkoobchodní zákazník nemusel nutně přijít osobně; mohl objednávat zboží, domlouvat dodávky nebo řešit obchodní záležitosti telefonicky. Samotné uvedení čísla na reklamním materiálu ukazuje, že firma mířila nejen na náhodného kolemjdoucího, ale pracovala s širší sítí zákazníků a obchodních partnerů.
Změna adres proti starším Barcalovým reklamám může zachycovat postupný vývoj firmy. Kolem roku 1900 je Josef Barcal doložen v Dlouhé třídě č. 16. Pozdější reklama už rozděluje prodej mezi čísla 12 a 14. Bez dalšího archivního dokladu nelze tvrdit, zda Barcal jednotlivé objekty vlastnil, pronajímal nebo se jeho podnik v rámci Dlouhé postupně stěhoval. Jisté však je, že Dlouhá třída zůstala s jeho jménem spojena dlouhodobě a že rozdělení maloobchodu a velkoobchodu ukazuje na poměrně rozvinutou obchodní strukturu.
Reklamní materiál lze podle celkového charakteru, způsobu uvádění adres a telefonu řadit pravděpodobně do meziválečného období, přibližně do 20. až 30. let 20. století. Přesnější dataci je však vhodné ponechat otevřenou, dokud ji nepotvrdí dobový adresář, telefonní seznam nebo jiný přímo datovaný pramen.
Zapomenutá značka z centra Prahy
Na reklamě je dnes možná nejzajímavější právě obyčejnost předmětu, který propaguje. Deštník používáme stále, ale jména jeho někdejších výrobců většinou zmizela. Josef Barcal přitom působil v době, kdy české podniky stále hlasitěji zdůrazňovaly domácí původ výroby a snažily se konkurovat zavedenému rakouskému, německému a dalšímu zahraničnímu zboží. Označení české velkovýroby proto nebylo pouhou technickou informací; bylo součástí obchodní identity firmy.
Dochovaná reklama s adresami Dlouhá 12 a 14 tak zachycuje víc než jen jednu prodejnu deštníků. Je malým dokumentem pražského podnikání, v němž se ještě potkávala tradiční řemeslná výroba s nastupujícím velkoobchodem, telefonem, moderní reklamou a městským způsobem nakupování. Barcalův zákazník mohl vstoupit do prodejny v čísle 12, obchodník objednávat větší množství z čísla 14 a nad celým podnikem stálo jednoduché, snadno zapamatovatelné jméno: J. Barcal – Praha I., Dlouhá třída.
Prameny: Uměleckoprůmyslové museum v Praze / eSbírky – reklamní plakát „Deštníky a slunečníky Josef Barcal“, datovaný přibližně kolem roku 1900; dochovaný reklamní tisk J. Barcal, Praha I., Dlouhá tř. 12 a 14, tel. 609-78.
