Hrdina

Josef Hrdina – z pelhřimovského sklepa k největší kartáčovně monarchie

Příběh pelhřimovské kartáčnické výroby začal překvapivě skromně. Josef Hrdina, narozený 27. prosince 1854 v Hrádku u Příbrami, se usadil v Pelhřimově jako obchodník s koloniálním zbožím. Právě ve sklepních místnostech svého domu začal 2. září 1882 se dvěma dělnicemi vyrábět rýžové kartáče.

Nápad se trefil do doby, kdy se řada předmětů každodenní potřeby začínala přesouvat z řemeslné do průmyslové výroby. Hrdinův podnik rostl neobyčejně rychle. Pouhé tři roky po založení zaměstnával už přibližně 40 lidí. Sortiment se postupně rozšiřoval o smetáky, košťata, štětce a nejrůznější malířské štětky. Od roku 1887 se právě štětce a štětky stávaly stále významnější součástí produkce.

Na přelomu století už sklep dávno nestačil. Zakázky přicházely z různých částí Rakouska-Uherska a Hrdina se rozhodl vybudovat skutečný průmyslový závod.

Továrna proti nádraží

Roku 1900 vyrostla v Pelhřimově poblíž nádraží nová moderní továrna. Její umístění nebylo náhodné – železnice byla pro podnik obchodující po celé monarchii zásadní. Pelhřimovská historická práce Jaroslavy Tomšů, která čerpá mimo jiné z materiálů Státního okresního archivu Pelhřimov a dobového regionálního tisku, uvádí, že Hrdina továrnu roku 1907 dále rozšířil.

Právě v této době se z regionálního výrobce stává skutečně velký podnik. V roce 1907 firma pořizovala výkonnější specializované stroje a rostl především zahraniční obchod.

A nestačil už ani samotný Pelhřimov.

Hrdina proto založil další výrobní provozy v Horní Cerekvi a Nové Cerekvi. Dobový přehled historie kartáčnické výroby připomíná, že hlavním artiklem byly mimo jiné malířské štětky – například tzv. párovky a „šajby“.

Výrobní program byl ale podstatně širší: kartáče, smetáky, košťata, štětce a nejrůznější druhy štětek pro domácnost, řemesla i průmysl.

Z Pelhřimova do Londýna a Moskvy

A právě tvoje faktura je nádherným dokladem rozsahu firmy. V její hlavičce se podnik chlubí označením:

„NEJVĚTŠÍ VÝROBA V RAKOUSKU-UHERSKU“

a uvádí filiální závody v Horní a Nové Cerekvi.

Ještě zajímavější je řádek s obchodní sítí. Na dokumentu jsou uvedena zastoupení v Záhřebu, Budapešti, Smyrně, Moskvě a Londýně. Firma tedy evidentně nebudovala jen výrobu, ale také vlastní mezinárodní distribuční síť. To dobře zapadá do dalšího doloženého údaje: před rozpadem Rakouska-Uherska směřovalo přibližně 70 % produkce mimo území budoucího Československa.

Hrdina tedy vybudoval podnik, jehož přirozeným trhem nebyly Čechy, ale prakticky celá monarchie a postupně i země za jejími hranicemi.

První Pelhřimovská akciová továrna

Tak rychlý růst ovšem potřeboval kapitál. Sílící konkurence a potřeba dalšího provozního kapitálu vedly v roce 1909 k zásadní změně. Dne 30. listopadu 1909vznikla společnost s nádherně dlouhým názvem:

„První Pelhřimovská akciová továrna na kartáčnické zboží a štětky, dříve J. Hrdina.“

Přesně tento název vidíme i na tvém dokumentu. Hrdinovo jméno bylo natolik hodnotnou obchodní značkou, že nezmizelo ani po přeměně rodinného podniku v akciovou společnost. Formulace „dříve J. Hrdina“ zůstala součástí oficiální identity firmy. Krátce před první světovou válkou už podnik zaměstnával více než 500 lidí.

To je na Pelhřimov počátku 20. století obrovské číslo. Hrdinova továrna patřila k podnikům, které zásadně změnily charakter města z tradičního regionálního centra na průmyslové město. Diplomová práce věnovaná proměně Pelhřimova dokonce Josefa Hrdinu označuje za nejvýraznější osobnost tehdejšího pelhřimovského průmyslu.

Válka a ztráta jednoho obrovského trhu

První světová válka růst firmy přerušila. Ještě větší problém přišel roku 1918. Rozpadem Rakouska-Uherska se přes noc rozpadl jednotný trh, na kterém Hrdina vybudoval svůj obchodní model. Když před válkou směřovalo asi 70 % produkce mimo české země, vznik nových států, hranic, měn a cel představoval pro firmu zásadní zásah. Podnik však přežil.

Podařilo se obnovit část starých obchodních vztahů a zároveň získávat nové zákazníky. Firma pokračovala v prosperitě i za první republiky. O její hospodářské váze svědčí i finanční dokumenty. V přehledu cenných papírů z roku 1919 je „První pelhřimovská akc. továrna na zboží kartáčnické a štětky“ uváděna mezi průmyslovými akciovými podniky.

A podnik nezmizel ani z mezinárodního obchodního prostoru. V rejstříku průmyslového vlastnictví z roku 1929 je pelhřimovská továrna Hrdina evidována pod číslem ochranného práva 63280.

Josef Hrdina nebyl jen továrník

Hrdinův význam pro Pelhřimov přesahoval tovární bránu. Působil také v městském zastupitelstvu a zastával funkci předsedy Českého obchodního grémia v Pelhřimově. Patřil tedy k typickým podnikatelům své generace, kteří současně ovlivňovali hospodářský i veřejný život města. Zemřel 3. června 1938 v Březnici u Příbrami, ve věku 83 let. Jeho podnik ho ale přežil.

Konec Hrdinovy firmy – a začátek SPOKARu

Po druhé světové válce přišel definitivní zlom. V roce 1948 byla První Pelhřimovská akciová továrna znárodněna. Její název je dokonce výslovně uveden v dobové znárodňovací vyhlášce mezi podniky přecházejícími do státního vlastnictví.

Závod byl nejprve začleněn do národního podniku Zadrev Olomouc. V roce 1950 byly kartáčnické provozy vyčleněny a vznikly Spojené kartáčovny, národní podnik Pelhřimov, které tehdy sdružovaly čtrnáct provozoven po republice.

A právě tady je na celém příběhu nejlepší pointa. Tradice, kterou Josef Hrdina zahájil roku 1882 ve sklepě svého pelhřimovského domu, nezanikla. Přes akciovou společnost, dvě světové války, rozpad monarchie, první republiku, znárodnění a socialistický národní podnik vede přímá historická linie k dnešnímu SPOKARu.

Kartáče se tedy v Pelhřimově vyrábějí nepřetržitě už více než 140 let.

Zdroje: historie dnešní SPOKAR – historie společnosti; diplomová práce Jaroslavy Tomšů Proměna tváře města Pelhřimova v druhé polovině 19. století a na počátku 20. století ; bakalářská práce o historii podniku ; VUT – práce obsahující historii kartáčoven ; dobový přehled historie pelhřimovské kartáčnické výroby ; Muzeum cenných papírů – firemní tiskovina První Pelhřimovské akciové továrny ; znárodňovací vyhláška z roku 1948 ; mezinárodní rejstřík průmyslového vlastnictví 1929 .