Novák

J. Novák – obchodní dům, který chtěl přenést Paříž do Prahy

Od malého krámku k velkému obchodnímu snu

Příběh obchodního domu J. Novák nezačíná monumentální secesní fasádou ani slavnou pražskou pasáží, ale poměrně skromně. Josef Novák se narodil 15. března 1855 v České Třebové a obchod poznával odspodu. Po tříletém učení v obchodě se smíšeným zbožím v Broumově pracoval jako příručí, mimo jiné ve velkoobchodech s lampami a klobouky. V roce 1878, ve třiadvaceti letech, koupil spolu s matkou a bratrem Antonínem na splátky malý niťařský a hračkářský obchod ve Vodičkově ulici, který sídlil v domě známém jako U Štajgrů. Po smrti bratra převzal vedení sám a postupně podnik zaměřil na krejčovské potřeby, střižní zboží a módu. Z malého obchodu začala vyrůstat firma, která měla během několika desetiletí změnit tvář celé části pražského Nového Města. Staletá Praha

Novák byl zjevně obchodník, který nepřemýšlel jen o tom, co dnes prodá, ale také o tom, jak bude vypadat obchod zítřka. Když se firmě dařilo, rozšiřoval její prostory a roku 1898 koupil celý dům U Štajgrů i s pivovarem. Pivovarský a hostinský provoz byl následně zrušen a starší objekty začaly ustupovat představě mnohem ambicióznější. Novák chtěl vytvořit obchodní dům podle západoevropských vzorů, především podle slavných pařížských magazínů a zejména Au Bon Marché. Praha měla dostat svůj vlastní velký chrám moderního obchodu. Staletá Praha

Pražský „Bon Marché“

Na přelomu 19. a 20. století byl obchodní dům ještě poměrně nový fenomén. Jeho podstata nespočívala pouze ve velikosti budovy. Měnil samotnou filozofii nakupování. Pod jednu střechu soustředil velké množství druhů zboží, používal pevné ceny, vytvářel rozsáhlé výkladní plochy a dovoloval zákazníkovi obchodem procházet, vybírat a dívat se, aniž by byl odkázán na tradiční malý krám s pultem a obchodníkem stojícím mezi zákazníkem a zbožím. Tento model se v 19. století rozvíjel především v Paříži a postupně se šířil do dalších evropských metropolí. U Nováků patřil mezi první univerzální obchodní domy v Praze, které tento způsob prodeje převzaly ve skutečně velkorysém měřítku. Staletá Praha

Josef Novák svěřil svůj plán architektu Osvaldu Polívkovi, který patřil k nejvýznamnějším pražským architektům své generace a později se společně s Antonínem Balšánkem podílel také na Obecním domě. První část paláce U Nováků vznikala v letech 1901–1904 ve Vodičkově ulici. Polívka nenavrhl pouze efektní fasádu, ale celý obchodní organismus. Jeho srdcem se stala vysoká dvoupatrová prodejní dvorana prosvětlená shora, obklopená galeriemi a prodejními pulty, s monumentálním dvouramenným schodištěm. Obchod tak působil spíše jako palác určený veřejnosti než jako pouhé místo prodeje. Staletá Praha

Secese, mramor, zlato a Preislerova mozaika

Novák pochopil něco, co je samozřejmé dnešním velkým značkám, ale na počátku 20. století to zdaleka samozřejmé nebylo: budova sama může být reklamou. Dům měl už z ulice říkat, že uvnitř zákazníka čeká něco mimořádného. Polívkova architektura proto využívala dekorativní sílu secese, kov, sklo, kámen, ornament a výrazné výkladce. Stavbu realizovala firma významného karlínského stavitele Matěje Blechy, železné konstrukční a dekorativní prvky dodávala firma Fanta a Jareš a na výzdobě průčelí se významně podílel malíř Jan Preisler. Staletá Praha

Právě Preislerova monumentální mozaika patří k nejkrásnějším detailům domu. V jejím středu se objevuje alegorický výjev jara s postavou rozsévající květy, po stranách pak symbolické postavy připomínající textilní výrobu a obchod – přadlena, ovčák, tkadlec a obchodník. Nebyla to tedy dekorace náhodně přilepená na fasádu. Umění, architektura a smysl budovy se zde propojily v jeden celek: obchodní dům, který prodával textil a módu, vyprávěl příběh textilu a obchodu už svým průčelím. Preisler pracoval na návrhu pro mozaiku od roku 1901 a výsledné dílo se stalo jednou z výrazných dominant secesního domu. Staletá Praha

Stejně působivý musel být původní interiér. Dobové popisy hovoří o mramorových schodištích, sloupech obložených červenou a zelenou leštěnou žulou, zlacených hlavicích, bohatých štucích a kovových dekoracích. Galerie nesly železné sloupy, které zároveň sloužily jako nosiče elektrického a plynového osvětlení. Člověk, který sem na počátku století vstoupil z Vodičkovy ulice, se zkrátka neocitl v běžném obchodě. Ocitl se ve scénografii moderního konzumního světa. Staletá Praha

Nejen nakupovat. Zůstat, dívat se a bavit se

Sortiment odpovídal Novákově velkorysé představě. Prodávala se zde konfekce, galanterie, textilní zboží i nábytek, ale obchodní funkce byla pouze částí celého zážitku. V domě vznikly kanceláře, sklady a výstavní prostory; pořádaly se zde výstavy obrazů. Zákazník mohl využít písárnu či bufet – což byla podle odborné studie v tehdejším Rakousku-Uhersku nezvyklá věc – a součástí výzdoby dvorany byla dokonce fontána a akvárium. V jednom komplexu se tak začínalo prolínat nakupování, odpočinek, kultura a společenský život. Staletá Praha

Právě v tom spočívala Novákova modernost. Nešlo jen o to nabídnout co nejvíce zboží. Šlo o to přimět člověka, aby do domu přišel, nějakou dobu v něm zůstal a rád se vracel. Dnes bychom mluvili o zákaznickém zážitku, prostředí značky nebo retailovém konceptu. Josef Novák to samozřejmě nazýval jinak – princip však fungoval stejně. Obchodní dům nebyl skladem s cenovkami. Byl světem, jehož součástí se měl návštěvník na chvíli stát.

Zakladatel si ovšem svého díla dlouho neužil. Josef Novák zemřel 31. srpna 1906, pouhé dva roky po dokončení hlavní secesní etapy stavby. Bylo mu jednapadesát let. Je pohřben na Olšanských hřbitovech a pozoruhodným dovětkem jejich spolupráce je skutečnost, že jeho náhrobek navrhl opět Osvald Polívka. Staletá Praha

Druhá generace a nový velkoměstský palác

Tím však příběh firmy J. Novák ani samotného domu neskončil. Zakladatelův syn, rovněž Josef Novák, se později oženil s Libuší, dcerou průmyslníka Cyrila Bartoně z Dobenína, a právě další generace rodiny stála u velkého rozšíření paláce. Osud jí přitom přihrál dramatickou příležitost. Ráno 25. března 1927 se na nároží Vodičkovy ulice a ulice V Jámě zřítil sousední dům. Po demolici poškozených a sousedních objektů vznikla rozsáhlá parcela. Libuše Nováková získala původní dům a dokoupila další pozemky směrem k ulici V Jámě. Staletá Praha

Mezi lety 1927–1929 tak vznikla druhá velká část komplexu a architektem byl znovu Osvald Polívka. Tentokrát už nebyla řešena v čistě secesním duchu začátku století. Polívka měl za sebou cestu do Spojených států a nový palác dostal mnohem modernější charakter. Starší i novou část propojily pasáže, přibyly obchody, restaurace, kavárny, kanceláře, byty, moderní výtahy včetně paternosteru a rozsáhlé společenské prostory. Z obchodního domu se definitivně stalo malé město ukryté uvnitř jednoho domovního bloku. Staletá Praha

A pod zemí čekala další novinka. Při stavbě vznikly dva rozsáhlé suterény a v nich divadelní sál s podkovovitým hledištěm přibližně pro tisíc diváků, vedle něho varieté, restaurační prostory a další zázemí. Palác, který začínal jako obchod s nitěmi, hračkami a krejčovskými potřebami, se během půlstoletí proměnil v jeden z největších obchodních a společenských komplexů meziválečné Prahy. Staletá Praha

Voskovec, Werich a Osvobozené divadlo

Právě divadlo nakonec vtisklo domu další, možná ještě slavnější identitu. V sezoně 1929/1930 se do paláce U Nováků přestěhovalo Osvobozené divadlo Jiřího Voskovce a Jana Wericha, které předtím hrálo v prostoru hotelu Adria. Moderní sál pro zhruba tisíc diváků jim poskytl scénu odpovídající rostoucí popularitě souboru. Spolu s Jaroslavem Ježkem zde Voskovec a Werich vytvořili velkou část repertoáru, který dnes patří k základním kapitolám českého divadla 20. století. Městská Divadla Pražská

Osvobozené divadlo zde – s přestávkou sezony 1935/1936, kdy působilo v Rokoku jako Spoutané divadlo – zůstalo až do roku 1938. Na scéně U Nováků zazněly mimo jiné hry Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Těžká Barbora nebo Pěst na oko. Počátkem listopadu 1938 byla Voskovci a Werichovi odňata divadelní koncese a Osvobozené divadlo ukončilo činnost. Divadelní tradice domu však pokračovala a od roku 1957 je zdejší scéna známa jako Divadlo ABC. Městská Divadla Pražská

Značka J. Novák jako obraz moderní Prahy

Na staré reklamě s nápisem J. Novák tedy nevidíme pouze jméno obchodníka. Je v něm ukryt jeden z příběhů modernizace Prahy. Z malého obchůdku koupeného mladým obchodníkem na splátky vznikl podnik inspirovaný Paříží, z podniku se stal secesní palác a z paláce postupně celý městský organismus, v němž se nakupovalo, bydlelo, jedlo, vystavovalo, chodilo do kavárny a večer na Voskovce s Werichem.

A možná právě proto působí značka J. Novák na historických reklamních předmětech dodnes tak silně. Nebyla to anonymní etiketa na zboží. Představovala místo, které mělo v prvních desetiletích 20. století skoro všechno, co si tehdejší představa moderního velkoměsta mohla přát: elektrické světlo, obrovské výlohy, luxusní materiály, umění na fasádě, pestrý sortiment, restaurace a kavárny, pasáže, výtahy a nakonec i jedno z nejslavnějších českých divadel.

J. Novák tak nebyl jen obchodní dům. Byl to kus nové Prahy – sebevědomé, elegantní, obchodní, kulturní a stále trochu okouzlené představou, že i obyčejný nákup může být událostí.

Zdroje: Dana Linhartová: Obchodní dům U Nováků v Praze na pozadí vývoje obchodního domu v Evropě, Staletá Praha 32/2016, s. 82–97. Staletá Praha
Zdroje: Městská divadla pražská: Historie ABC – Osvobozené divadlo v paláci U Nováků. Městská Divadla Pražská