Josef Pilnáček III.
Josef Pilnáček – od kotlíku s mýdlem k jedné z nejslavnějších továren Hradce Králové
Na starém účtu z roku 1921 je vlastně celý příběh jedné firmy vtěsnaný do několika centimetrů papíru. Nahoře stojí hrdě: „První královéhradecká továrna mýdla, svíček, voňavky a sodu. Parní voskárna. Továrna na glycerin, stearin a olein.“ Vedle nápisu se rozkládá kresba mohutného továrního areálu s vysokými komíny a pod ní řada medailí získaných na výstavách. A uprostřed všeho jedno jméno: J.PILNÁČEK – HRADEC KRÁLOVÉ. V roce 1921 už to byla zavedená průmyslová značka. Její příběh však nezačal mezi továrními komíny. Začal mnohem skromněji – u mladého mydlářského učně v Kuklenách.
Od mydlářského učně k rodinnému podniku
Matěj Pilnáček se narodil roku 1795 v Kuklenách u Hradce Králové. V době, kdy bylo mýdlo ještě především řemeslným výrobkem a jeho vaření patřilo k tradičním městským živnostem, se rozhodl právě pro mydlářství. Dne 12. ledna 1812 získal výuční list od hradeckého mydláře Špuláka. Později si založil vlastní dílnu a položil základ rodinné tradice, která měla vydržet více než sto let. Firma sama později uváděla jako rok svého založení 1816 – právě tento údaj najdeme také na dochovaných účtech a reklamních materiálech Pilnáčkova závodu. Mydlářství se u Pilnáčků stalo rodinným řemeslem. Roku 1854 převzal živnost Matějův syn Václav Pilnáček. Skutečný přerod malé živnosti v moderní průmyslový podnik však přišel až s další generací. Tou byl Josef Pilnáček (1853–1929).
Josef Pilnáček přichází na Velké náměstí
Josef měl větší ambice než pouze pokračovat v otcově dílně. V roce 1882 koupil dům čp. 21 na Velkém náměstí v Hradci Králové, kde už existovala mydlářská dílna. Modernizoval ji, rozšířil a postupně zvyšoval výrobu. Vzpomínky na starý Hradec dokonce uchovaly podobu někdejšího mydlářského krámu. Na domě býval nápis:
„Toto je mýdlo, toto jsou svíčky.“
Mýdlo se zpočátku skutečně vařilo přímo v domě a také v několika objektech bývalé hradecké pevnosti. Starý způsob výroby však přestával rychle rostoucímu podniku stačit. Josef Pilnáček navíc velmi brzy pochopil něco, co mnozí tehdejší živnostníci podceňovali: Nestačí dobré zboží vyrobit. Lidé o něm musejí vědět. A tak přišel první velký marketingový tah.
Stříbrná medaile, která pomohla vytvořit značku
V roce 1891 se v Praze konala Jubilejní zemská výstava. Pilnáček na ni poslal rozsáhlou expozici svých výrobků. Vyplatilo se. Získal stříbrnou medaili a jeho jméno se začalo šířit daleko za hranice Hradce Králové. Dobová inzerce ukazuje, jak rychle dokázal ocenění obchodně využít. V reklamě z roku 1895 už Josef Pilnáček připomínal pražskou stříbrnou medaili i další vyznamenání a nabízel „mýdla všeho druhu“ spolu s voskovými a polovoskovými svícemi. Na účtu ze sbírky, který vidíme zde, už medaile nejsou jen drobnou poznámkou. Tvoří podstatnou část grafické výzdoby hlavičky. To nebyla náhoda. Pilnáček z ocenění udělal důkaz kvality své značky.
Požár, který změnil budoucnost firmy
Dalším zásadním okamžikem se stal požár dílny v roce 1894. Rostoucí výroba už byla v historickém centru města problematická a po požáru bylo další vaření mýdla v domě zakázáno. Josef Pilnáček proto udělal rozhodnutí, které změnilo rodinnou živnost v průmyslový podnik. Roku 1895 koupil rozsáhlé pozemky při dnešní Pospíšilově třídě. O čtyři roky později, roku 1899, zde byla dokončena první část nové továrny. Vedle výrobních budov vznikaly sklady, stáje, truhlárna a dokonce dům s byty pro zaměstnance. Už to nebyla mydlářská dílna. Byla to továrna. A právě její podobu zachycuje kresba v levé horní části našeho účtu.
Z Hradce do Evropy a Ameriky
Na počátku 20. století firma dál rostla. Pilnáček postupně opouštěl svět klasického řemeslného mydlářství a vstupoval do moderního chemického a kosmetického průmyslu. Vyráběl běžná i luxusní mýdla, svíčky, prací prostředky, sodu, glycerin a později také kosmetiku a voňavky. Po první světové válce přibylo terpentýnové a práškové mýdlo, následně luxusní mýdla a parfumerie. Výrobky se podle dochovaných pramenů prodávaly nejen v Evropě, ale dostávaly se i do Ameriky. To dobře vysvětluje sebevědomou hlavičku účtu: „První královéhradecká továrna mýdla, svíček, voňavky a sodu.“ Firma už zákazníkovi neprodávala pouze kus mýdla. Prodávala Pilnáčka.
Další Josef přiváží zkušenosti z Evropy
Rodinný podnik mezitím přecházel na další generaci. Josef Václav Bohuslav Pilnáček, narozený roku 1877, studoval v Hradci Králové a Chrudimi a následně získával zkušenosti v zahraničí, mimo jiné v Německu. Po návratu nastoupil do rodinného podniku a kolem roku 1911–1912 se stal otcovým společníkem. Do firmy přinášel technologie, které poznával při cestách po evropských továrnách. Jednou z významných inovací bylo zařízení pro oddělování glycerinu z mastných kyselin, získané ze zrušeného závodu v rakouském Bregenzu. To je zajímavé právě ve vztahu k našemu účtu z roku 1921. V jeho hlavičce už Pilnáček výslovně propaguje:
„Továrnu na glycerin, stearin a olein.“
Grafika tedy není pouhou ozdobou. Dokumentuje okamžik, kdy se tradiční mydlářská firma měnila v moderní chemický podnik.
Pilnáček uměl reklamu
A tady začíná být příběh pro dějiny české reklamy mimořádně zajímavý. Pilnáčkovi totiž nepropagovali své výrobky pouze obyčejnými novinovými inzeráty. Vytvořili celý reklamní svět. Jedním z hesel bylo:
„Bylo první – bude první! Pilnáčkovo mýdlo.“
Firma nabízela například terpentýnové mýdlo, mleté mýdlo Jas, šampon Lanol, mýdlo na tvrdé vousy Ohol, levandulovou vodu a další kosmetické výrobky. A Pilnáček dokázal reklamu dostat dokonce tam, kam by ji dnes hledal málokdo.
Do pohádek.
Pilnáčkovy reklamní pohádky
Firma vydávala malé barevné sešitky určené dětem. Uvnitř byla pohádka, na zadní straně reklama. Nebyla to okrajová akce několika tiskovin. Dochovalo se svědectví o více než dvou stech číslovaných Pilnáčkových pohádkách. Mezi jejich názvy patřily O Honzovi a čertech, Hadí korunka, O Marušce, Kovář a rarášek či O žábě.
Na jejich tvorbě se podíleli autoři a ilustrátoři, mezi nimiž se objevovala například Marie Fischerová-Kvěchová či Artuš Scheiner. Dochovala se například Zelená čepice, šestistránková reklamní pohádka vydaná firmou Josef Pilnáček a ilustrovaná Ottou Ušákem. Existovala také reklamní Čert a Káča, propagující Pilnáčkovo původní terpentýnové mýdlo.
Děti dostaly příběh. Maminka reklamu na mýdlo. A značka se dostala přímo do domácnosti. Na některých tiskovinách se objevovaly jednoduché rýmovačky typu:
„Pilnáčkovým mýdlem mej se – do čistého oblékej se!“
Firma vydávala pro školáky dokonce reklamní abecedy. To už není pouhá inzerce. Je to velmi promyšlený obsahový marketing dávno předtím, než tento pojem vůbec existoval.
Mýdlo jako symbol moderního života
V roce 1937 slavila firma 125 let rodinné tradice a při této příležitosti vydala reprezentativní publikaci Královéhradečtí mydláři Pilnáčkové vzpomínají 125 let své práce. Knihu výtvarně zpracoval Josef Wenig a měla přes třicet stran.
Pilnáčkovi v ní vyslovili pozoruhodnou myšlenku. Úroveň společnosti podle nich nebylo možné měřit jen velkými kulturními výkony, ale také životní úrovní a hygienou obyvatelstva – zjednodušeně řečeno spotřebou mýdla. Je to vlastně dokonalé vyjádření toho, co se firmě během století podařilo.
Z obyčejného předmětu každodenní potřeby vytvořila symbol moderní domácnosti.
Továrník, který se stal starostou
Pilnáčkovi však nebyli pouze podnikatelé.
Josef Pilnáček starší působil jako náměstek starosty, předseda profesního společenstva a zastával další veřejné funkce. Jeho syn Josef Václav Bohuslav Pilnáček šel ještě dál. V letech 1929–1942 byl starostou Hradce Králové.
Po německé okupaci v roce 1939 se rozhodl ve funkci zůstat spolu s dalšími představiteli města, aby se pokusili zabránit převzetí městské správy Němci. Pod rostoucím tlakem nakonec roku 1942 odstoupil. Peníze ze svého starostenského platu, které ukládal stranou, odkázal městu.
Firma mezitím přešla již ke čtvrté podnikatelské generaci.
Roku 1930 se společníkem stal Josef P. Z. Pilnáček. Stejně jako jeho otec se na vedení podniku připravoval nejen doma, ale také zahraničními zkušenostmi v evropských továrnách.
Dvě stovky lidí a plány na další expanzi
Druhá světová válka rozvoj závodu zpomalila, ale nezničila.
Po roce 1945 se Pilnáčkovi znovu pustili do modernizace. Podle vzpomínek Olgy Řeháčkové pracovalo v továrně kolem 200 zaměstnanců. Podnik měl vysokou produktivitu, zaměstnanci slušné výdělky a na svou dobu zajímavé sociální výhody.
Josef P. Z. Pilnáček se věnoval parfumerii a firma vyráběla například voňavá lanolinová mýdla, parfémy, svíčky a prací prášky.
Ještě roku 1947 koupil ve Švýcarsku moderní zařízení na rozprašovací sušení mýdlového prášku. Šlo o technologii, která měla zásadně modernizovat výrobu pracích prostředků. Všechno tedy nasvědčovalo tomu, že podnik čeká další období růstu. Jenže přišel únor 1948.
Konec, který nepřišel kvůli špatnému podnikání
Pilnáčkovu firmu nezničila konkurence. Nezkrachovala. Nepřišla o zákazníky.
Byla znárodněna.
Po komunistickém převratu byl rodině zabaven majetek a Pilnáčkům byl zakázán vstup do továrny. Stroje byly postupně odváženy a výroba mýdla v areálu skončila. Do budov se později nastěhovala Tesla a výzkumný ústav. Podle svědectví Olgy Řeháčkové byly některé moderní stroje zničeny a výroba převedena do státního podniku Kosmos Čáslav.
Pro rodinu však přišla ještě větší tragédie.
Dne 11. května 1949 zemřel Josef V. B. Pilnáček na následky brutálního napadení. Okolnosti jeho smrti nebyly uspokojivě objasněny. Podle rodinné historie se o jeho smrti v místním tisku nepsalo, na pohřeb však přišly tisíce lidí.
Jeho syn Josef P. Z. Pilnáček byl internován v táboře nucených prací téměř dva roky a rodina byla následně nucena Hradec Králové opustit. Z někdejšího továrníka se stal dělník. Více než stoletá kontinuita rodinného podniku byla přerušena během několika měsíců.
Jméno, které se podařilo vrátit
Po roce 1989 se část příběhu obrátila.
V roce 1992 byl majetek rodině restitucí vrácen. Tovární budovy však byly po desetiletích jiného využívání ve špatném stavu a na původní výrobu už nebylo možné jednoduše navázat.
Od roku 2009 se vlastníkem areálu stala Olga Řeháčková, dcera posledního továrníka Josefa P. Z. Pilnáčka. Správu převzala společnost Josef Pilnáček s.r.o. vedená jejím synem Filipem Řeháčkem.
A stará továrna stále stojí. Najdeme ji na Pospíšilově 281 v Hradci Králové, několik minut chůze od centra. Z někdejšího průmyslového závodu se postupně stává multifunkční areál s obchody, službami, kancelářemi, ateliéry a dalšími provozy.
Pilnáčkova továrna – historie areálu
Jeden účet, jeden velký příběh
A tím se můžeme vrátit k našemu dokumentu z roku 1921. Na první pohled je to obyčejný účet vystavený zákazníkovi. Jenže jeho hlavička vypráví mnohem víc. Je na ní továrna. Komíny. Medaile. Výčet výrobků. Hrdé označení „První královéhradecká továrna“.
A velké jméno J. PILNÁČEK.
Je to obraz českého podnikání v okamžiku jeho mimořádného rozmachu. Z malé mydlářské dílny vznikl během několika generací moderní podnik, jehož výrobky cestovaly za hranice republiky a jehož majitelé pochopili význam technologie, designu, značky i reklamy.
Možná právě proto je Pilnáčkův příběh tak silný. Začíná učednickým listem jednoho mydláře. Pokračuje kotlíkem na mýdlo, krámkem na náměstí, požárem, továrními komíny, stříbrnou medailí, reklamními pohádkami a výrobky prodávanými daleko za Hradcem. Pak jej násilně přeruší dějiny.
Ale jméno nezmizí.
Po více než dvou stech letech od chvíle, kdy se Matěj Pilnáček začal učit mydlářem, se v Hradci Králové dodnes říká prostě – Pilnáčkova továrna.
Zdroje
Základním pramenem k historii podniku je firemní jubilejní publikace Josefa Weniga Královéhradečtí mydláři Pilnáčkové vzpomínají 125 let své práce z roku 1937; její existenci a bibliografické údaje potvrzují fondy Muzea Náchodska i Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové. Dále jsme vycházeli z dochované historie rodiny a areálu Pilnáčkovy továrny, materiálů Paměti národa, databáze Poznej domy, dobové inzerce a materiálů Muzea východních Čech prezentovaných Českým rozhlasem.
Poznámka k dataci: na samotném účtu je jako rok založení firmy uveden 1816, zatímco jubilejní publikace z roku 1937 počítá 125 let od roku 1812, kdy Matěj Pilnáček získal výuční list. Nejde tedy nutně o rozpor: rok 1812 označuje počátek Matějovy profesní dráhy, zatímco firma ve své obchodní prezentaci používala rok 1816 jako rok založení podniku.
