Kadlec

Jakub Kadlec – pražský mydlář a dětské mýdlo OSVIN

Z Deštné do Prahy

Příběh pražského mydláře Jakuba Kadlece nezačíná v hlavním městě, ale v jihočeské Deštné, městečku s dlouhou tradicí výroby mýdla. Právě odtud pocházel Jakub Kadlec, který se na počátku 20. století rozhodl přesunout své řemeslo do rychle rostoucí Prahy.

Deštenský pramen uvádí důležitý údaj: roku 1901 si Jakub Kadlec z Deštné zařídil v Praze mydlářskou dílnu. To dobře zapadá do doby, kdy se tradiční řemeslná výroba postupně měnila v modernější městské podnikání. Praha prudce rostla a s ní také poptávka po pracích a toaletních mýdlech, kosmetice a hygienických potřebách. Z malých dílen se postupně stávaly provozy, které už samy sebe označovaly jako továrny, vytvářely vlastní značky a budovaly obchodní síť.

Kadlecův podnik tímto vývojem zjevně prošel. Na dochované reklamě se již představuje jako „Jakub Kadlec – továrna na mýdla – Praha VIII“. Nejde tedy jen o řemeslníka vyrábějícího několik druhů mýdla pro své okolí, ale o firmu, která se snažila vytvořit vlastní obchodní identitu a prosadit se na širším trhu.

Pražské mýdlo

S Kadlecovou továrnou je doloženo označení Pražské mýdlo. Už samotný název byl marketingově velmi chytrý. Praha tehdy představovala nejen místo výroby, ale také určitý symbol modernosti, městské kultury a důvěryhodnosti. Označení „pražské“ dávalo výrobku jasný původ a současně ho odlišovalo od množství anonymních mýdel prodávaných bez výraznější značky.

Dochovaná reklama zároveň ukazuje, že Kadlec nepůsobil pouze přímo v Praze. Uveden je na ní například obchodní jednatel Václav Bartůšek z Benešova u Prahy, Táborská 821. To naznačuje existenci širší distribuční sítě. Kadlecova mýdla se tak zřejmě dostávala prostřednictvím obchodních zástupců, drogistů a dalších prodejců i mimo hlavní město.

Další stopu představují fondy Archivu hlavního města Prahy. V inventáři živnostenských spisů se objevuje záznam „Kadlec Jakub – Kadlec Josef“ s dokumentací pokrývající období první poloviny 20. století. Takový fond může v budoucnu přinést ještě přesnější údaje o adrese továrny, změnách živnostenského oprávnění nebo dalším vývoji podniku.

OSVIN – nejjemnější dětské mýdlo

Vedle Pražského mýdla vyráběla Kadlecova firma také výrobek s mnohem výraznějším obchodním názvem: OSVIN.

Spojení značky OSVIN s Jakubem Kadlecem je dnes možné doložit přímo dochovaným dobovým artefaktem. Ve sbírce Reclamare se nachází účtenka, na níž je současně uveden Jakub Kadlec a mýdlo OSVIN. Tím je vazba mezi výrobcem a značkou přímo potvrzena.

OSVIN navíc není znám jen z tohoto jednotlivého dokladu. V odborném textu Richarda Khela, který vychází z prvorepublikového časopisu Voňavkářské zájmy, je výrobek výslovně uveden jako „nejjemnější dětské mýdlo Osvin“. Kadlec tedy nevyráběl pouze obyčejné prací či univerzální mýdlo, ale vstupoval také do jemnějšího kosmetického segmentu.

To je důležité. Dětské mýdlo bylo výrobkem, u něhož nestačilo zákazníka přesvědčit pouze cenou nebo schopností odstranit nečistotu. Reklama musela pracovat s jinými hodnotami: jemností, čistotou, šetrností k pokožce a důvěrou rodičů. Právě v meziválečném období se československý kosmetický trh začal tímto směrem výrazně proměňovat. Mýdlo už nebylo jen běžnou domácí potřebou. Stávalo se také kosmetickým výrobkem s vlastním názvem, obalem a cílovou skupinou.

OSVIN do tohoto světa patřil velmi dobře.

Od obyčejného mýdla ke značce

Rozdíl mezi označením Pražské mýdlo a názvem OSVIN dobře ukazuje proměnu tehdejšího marketingu. Pražské mýdlo stavělo především na původu a důvěře ve výrobce. OSVIN už fungoval jako skutečná samostatná značka.

Krátký a neobvyklý název se dal dobře zapamatovat, vytisknout na obal i použít v reklamě. Zákazník už nemusel žádat pouze „dětské mýdlo“. Mohl chtít přímo OSVIN.

Právě tento moment je pro historii reklamy důležitý. Výrobci si postupně uvědomovali, že nestačí vyrobit kvalitní zboží. Bylo třeba dát mu vlastní jméno, vzhled a charakter. Z výrobku se stávala značka.

Kadlecova továrna tak patřila k početné skupině českých podniků, které během první poloviny 20. století přecházely od tradiční řemeslné výroby k modernějšímu značkovému prodeji.

Rodinná mydlářská tradice

Jakub Kadlec navíc nebyl izolovaným podnikatelem bez pokračování. V jeho pražské provozovně získával zkušenosti také synovec Karel Kadlec z Deštné. Mydlářské řemeslo se tak předávalo uvnitř rodiny.

Karel Kadlec se po druhé světové válce vrátil do Deštné a roku 1945 zde otevřel vlastní výrobu mýdla. Vznikla v novostavbě čp. 250 u místních lázní. Bylo to téměř symbolické završení rodinného příběhu: Jakub na počátku století odešel z Deštné za výrobou mýdla do Prahy a jeho synovec se po více než čtyřiceti letech pokusil přenést zkušenosti získané v Praze zpět do rodného kraje.

Nová firma však vznikla ve velmi nešťastném období. Po únoru 1948 se podmínky pro soukromé podnikání zásadně změnily a malé rodinné podniky postupně mizely nebo byly začleněny do znárodněné výroby. Tak skončila i tato větev kadlecovské mydlářské tradice.

Jeden z mnoha zapomenutých výrobců

Jakub Kadlec dnes nepatří mezi známá jména českého průmyslu. Nebyl Schichtem ani velkým chemickým koncernem. Právě proto je ale jeho příběh zajímavý.

Takových výrobců byly v českých zemích stovky. Začínali jako řemeslníci, postupně rozšiřovali výrobu, zaměstnávali obchodní zástupce, vytvářeli vlastní značky a snažili se obstát na stále konkurenčnějším trhu. Některé firmy zmizely beze stopy. Po jiných zůstaly obaly, účtenky, reklamní kartičky nebo smaltované cedule.

U Jakuba Kadlece se podařilo poskládat několik takových fragmentů dohromady. Víme, že pocházel z Deštné a roku 1901 si v Praze založil mydlářskou dílnu. Víme, že jeho podnik později vystupoval jako továrna na mýdla v Praze VIII. Známe označení Pražské mýdlo a díky dochované účtence ze sbírky Reclamare můžeme přímo spojit Kadlecovu továrnu také se značkou OSVIN.

A právě OSVIN dává příběhu další rozměr. Z obyčejné mydlářské dílny se během několika desetiletí stal podnik, který nevyráběl jen anonymní základní zboží, ale dokázal uvést na trh vlastní značkové dětské mýdlo propagované jako „nejjemnější“.

Jedna stará účtenka tak dnes dokáže vrátit jméno výrobku jeho skutečnému výrobci.

Zdroje

Zpravodaj Deštenska – historie deštenských mydlářů, Jakub Kadlec, vznik pražské mydlářské dílny roku 1901 a pozdější působení Karla Kadlece.

Dobová reklama „Pražské mýdlo – Jakub Kadlec, továrna na mýdla, Praha VIII“.

Dobová účtenka Jakuba Kadlece s reklamou na mýdlo OSVIN, sbírka Reclamare.

Archiv hlavního města Prahy – živnostenské spisy, záznam „Kadlec Jakub – Kadlec Josef“.

Richard Khel, text o prvorepublikovém časopisu Voňavkářské zájmy – zmínka o „nejjemnějším dětském mýdle Osvin“.