Hořická cikorka
Kanského cikorka – Jan Kanský, Hořice v Podkrkonoší
Hořická továrna, kterou dnes připomíná hlavně reklama
Mezi množstvím výrobců kávových náhražek, kteří působili v českých zemích v první polovině 20. století, najdeme také podnik Jana Kanského v Hořicích v Podkrkonoší. Jeho továrna dnes nepatří mezi známé kapitoly českého potravinářského průmyslu a jméno jejího majitele z běžné historické literatury téměř zmizelo. Přesto se po ní zachovalo několik pozoruhodných stop. Nejsou to rozsáhlé podnikové archivy ani reprezentativní výroční publikace, ale drobné reklamní tiskoviny, účtenky a propagační materiály, které byly původně určeny jen na několik dnů či týdnů. Právě ony však po téměř sto letech potvrzují, že v Hořicích skutečně působila továrna na cikorku Jana Kanského a že její výrobek byl znám jako Kanského cikorka.
Nejcennějšími dochovanými předměty jsou reklamní pohádky vydávané pod jménem hořického výrobce. Známe například tituly Pařízek a O zlém ševci. Na těchto tiskovinách je podnik uváděn ve spojení Jan Kanský, Hořice v Podkrkonoší, továrna na cikorku. Vedle nich se dochovaly také obchodní doklady spojované s Kanského cikorkou. Nejde tedy o jedinou náhodně dochovanou reklamu, ale o několik navzájem nezávislých stop potvrzujících existenci výrobce i jeho značky. Pro sběratele staré reklamy je to typický příklad firmy, kterou dnes dokážeme znovu objevit téměř výhradně díky předmětům, jež kdysi nikdo nepovažoval za něco hodného uchování.
Cikorka – každodenní nápoj českých domácností
Abychom Kanského podniku rozuměli, je třeba připomenout svět, ve kterém vznikl. Cikorka nebyla okrajovým nebo nouzovým produktem několika chudých domácností. Patřila po dlouhou dobu mezi běžné součásti středoevropského jídelníčku. Vyráběla se z kořene čekanky, který se po sklizni čistil, krájel, sušil, pražil a dále zpracovával. Výsledná surovina se používala buď samostatně, nebo ve směsích s obilnými kávovinami a pravou kávou.
Pravá káva byla dováženým a relativně drahým zbožím, zatímco čekanka, žito či ječmen představovaly domácí suroviny dostupné širším vrstvám obyvatelstva. Kávové náhražky se tak postupně staly běžnou součástí snídaní i večeří a kolem jejich výroby vzniklo samostatné průmyslové odvětví. Vedle velkých značek existovala také řada regionálních producentů, kteří dodávali své výrobky především do okolních měst a vesnic.
Podkrkonoší přitom patřilo mezi oblasti, kde mělo pěstování čekanky dobré podmínky. Odborná literatura řadí tento region vedle Polabí, Královéhradecka či Novobydžovska mezi území, kde se čekanka pěstovala a kde se přirozeně rozvíjelo také její další zpracování. Umístění Kanského továrny právě v Hořicích proto nebylo náhodné. Podnik se nacházel v kraji, který měl k surovině i k výrobě kávových náhražek blízko.
Jan Kanský a značka nesoucí jeho jméno
Podnik vystupoval pod jménem svého majitele a samotný výrobek byl propagován jako Kanského cikorka. Takové spojení osobního jména a značky bylo v tehdejším podnikání velmi běžné. Jméno výrobce mělo zákazníkovi zaručovat původ a kvalitu zboží a současně fungovalo jako jednoduše zapamatovatelná obchodní značka.
Z dochovaných reklamních předmětů zatím nelze bezpečně určit přesný rok založení podniku ani jeho úplnou adresu v Hořicích. Stejně tak dosud nemáme spolehlivě doloženou velikost výrobního závodu. Označení „továrna na cikorku“však používal samotný podnik ve své reklamě a je tedy historicky správné je respektovat. Slovo továrna navíc tehdy nemuselo označovat pouze rozsáhlý průmyslový areál s desítkami či stovkami zaměstnanců. Tímto výrazem se prezentovaly i menší mechanizované výrobní podniky, které svým charakterem výrazně přesahovaly běžnou řemeslnou dílnu.
Přesnou podobu provozu Jana Kanského dnes neznáme, ale reklamní aktivita naznačuje, že nešlo pouze o bezvýznamnou místní živnost. Vydávání vlastních propagačních tiskovin vyžadovalo určitou obchodní organizaci a distribuční síť. Kanského cikorka musela být nabízena prostřednictvím obchodů, v nichž mělo smysl podporovat prodej samostatnými reklamními předměty.
Reklamní pohádky – značka, která vstoupila do dětského světa
Nejpůsobivější částí dědictví Kanského podniku jsou jeho reklamní pohádky. Tyto malé tiskoviny představovaly velmi chytrou formu propagace. Zákazník nedostal pouze strohou reklamu na výrobek, ale krátký příběh doplněný ilustracemi. Pohádka byla určena především dětem, ale její skutečný obchodní účel mířil samozřejmě na rodiče.
U Kanského cikorky jsou doloženy minimálně dvě různé pohádky – Pařízek a O zlém ševci. Samotná existence více titulů naznačuje, že nejspíše nešlo o jednorázovou reklamní akci, nýbrž o opakovaně používaný způsob propagace. Kanský tak pracoval s principem, který bychom dnes označili jako budování značky prostřednictvím příběhu. Produkt nebyl prezentován jen cenou nebo jednoduchým sloganem, ale dostával se do domácnosti prostřednictvím předmětu, který měl být uchován, prohlížen a čten.
Podobné reklamní pohádky používala řada výrobců potravin, kávy, čokolády, mýdla a dalšího spotřebního zboží. Byly mimořádně účinné právě proto, že reklama přestala působit jako reklama. Dítě chtělo pohádku, dospělý si přitom opakovaně připomínal jméno výrobce. Značka se tak dostávala přímo do rodinného prostředí.
V případě Kanského cikorky jsou dnes tyto tiskoviny zvlášť cenné. Nejenže dokládají samotnou existenci firmy, ale zároveň ukazují, že malý či středně velký regionální podnik dokázal používat reklamní metody podobné těm, které známe od významnějších meziválečných značek.
Hořice jako město průmyslu a obchodu
Hořice jsou dnes spojovány především se sochařstvím, kamenictvím a samozřejmě s hořickými trubičkami. V první polovině 20. století však město nabízelo mnohem pestřejší obraz. Vedle řemeslníků zde působily potravinářské provozy, obchodní firmy i různé menší průmyslové závody.
Dochované adresáře a propagační materiály Hořic z dvacátých a třicátých let ukazují město s poměrně živým podnikatelským prostředím. Pro regionální firmy představovaly Hořice přirozené obchodní centrum okolního Podkrkonoší a zároveň měly dobré spojení směrem k Hradci Králové a dalším východočeským městům. Právě v tomto prostředí fungoval také Kanského podnik.
Přesnou lokalizaci továrny se zatím nepodařilo potvrdit pramenem natolik spolehlivým, aby bylo možné uvést konkrétní ulici nebo číslo domu. Staré adresáře okresu hořického a místní živnostenské písemnosti však představují nejpravděpodobnější cestu k dalšímu zpřesnění historie firmy.
Co se s Kanského továrnou stalo
Největší mezera v příběhu začíná tam, kde reklamní předměty končí. Nevíme zatím přesně, jak dlouho Kanského továrna fungovala, zda pokračovala v provozu během okupace ani jestli přežila druhou světovou válku. Chybí také pevný doklad o případném znárodnění, převzetí jiným podnikem nebo prostém zániku firmy.
Bylo by velmi snadné doplnit příběh podle osudu tisíců jiných českých rodinných podniků – prosperující první republika, válečné omezení výroby, poválečný provoz a následné znárodnění po únoru 1948. Bez konkrétního archivního dokumentu by to však byla pouze konstrukce. U Kanského cikorky je proto poctivější nechat tuto část historie otevřenou.
Stejně opatrně je třeba zacházet se jménem Jan Kanský, které se objevuje v Hořicích také v novější době. V obchodních rejstřících lze nalézt Jana Kanského narozeného roku 1940 a spojeného později s textilním podnikem Mileta. Tento muž samozřejmě nemůže být prvorepublikovým výrobcem cikorky. Případný rodinný vztah je zajímavou možností, ale bez genealogického nebo archivního dokladu jej nelze tvrdit.
Reklama přežila továrnu
Na Kanského cikorce je možná nejzajímavější právě způsob, jakým se její historie zachovala. Samotná továrna zmizela, značka se přestala prodávat a jméno výrobce vypadlo z obecného povědomí. Přesto zůstalo několik obyčejných předmětů – účtenka, reklamní pohádka, možná obal či další drobná tiskovina – a právě díky nim dnes dokážeme téměř zapomenutý podnik znovu poskládat.
Je to zároveň výmluvný příklad významu historické reklamy. Reklamní předmět vznikal jako něco pomíjivého. Jeho úkolem bylo přimět zákazníka, aby při příštím nákupu sáhl po konkrétní značce. Nikdo nepředpokládal, že se o století později stane historickým dokumentem. V případě Kanského cikorky se však přesně to stalo.
Z dochovaných pramenů dnes můžeme bezpečně říci, že Jan Kanský provozoval v Hořicích v Podkrkonoší továrnu na cikorku a svůj výrobek propagoval pod označením Kanského cikorka. Firma používala reklamní tiskoviny včetně obrázkových pohádek a patřila do rozsáhlého světa českých výrobců kávovin, který dnes téměř zmizel.
Přesný rok vzniku podniku, adresa továrny i okolnosti jeho zániku zůstávají otevřenými otázkami. To ale nesnižuje význam dochovaných předmětů. Naopak. Kanského cikorka ukazuje, jak může několik zdánlivě bezvýznamných reklamních tiskovin vrátit do historie značku, firmu i člověka, na něž by se jinak úplně zapomnělo.
Výrobce: Jan Kanský, továrna na cikorku, Hořice v Podkrkonoší
Výrobek / značka: Kanského cikorka
Obor: cikorka, kávoviny a kávové náhražky
Datace dochovaných reklamních materiálů: meziválečné období / první republika
Autor výtvarného návrhu: nezjištěn
Prameny:
Aukro – dochované reklamní pohádky Kanského cikorky Pařízek a O zlém ševci.
Aukro – dochované obchodní a reklamní doklady Kanského cikorky, Hořice.
Lucie Kubásková: Původ kávových náhražek a jejich rozšíření v českých zemích, Prameny a studie 55, Národní zemědělské muzeum.
Historický archiv Hořic 50801.cz – adresáře, propagační a inzertní materiály Hořic z let 1928–1938.
Obchodní věstník – novodobé zápisy osob jménem Jan Kanský v Hořicích, použité pouze k vyloučení záměny osob.
