Čápek a syn
K. Čápek a syn – z olešnického řeznictví až na stoly v Praze a ve Vídni
Od malého řeznictví k vlastnímu závodu
Příběh firmy Karel Čápek, později známé jako K. Čápek a syn, začíná v Olešnici na Moravě roku 1888. Zakladatel Karel Čápek, narozený 21. listopadu 1862, se vyučil řezníkem a ve svých pětadvaceti letech se osamostatnil. Začínal skromně v pronajatém krámě v domě čp. 18, ale velmi rychle si vybudoval pověst spolehlivého řemeslníka. Olešnická kronika při jeho úmrtí vzpomínala na jeho pracovitost, šetrnost a solidnost, díky nimž si získal jak zemědělce dodávající dobytek, tak zákazníky.
Roku 1897 koupil vlastní dům čp. 21 na náměstí vedle radnice. Právě tady se jeho podnik začal měnit z tradičního řeznického řemesla v modernější výrobu. Ruční práci postupně nahrazovaly stroje a podle pozdější kronikářské retrospektivy byl k jejich pohonu instalován parní stroj. Chlazení však zůstávalo ještě dlouho závislé na starých metodách. Maso se přenášelo přes silnici do obecní lednice, která se v zimě plnila ledem vyřezávaným z okolních rybníků.
Podnik rostl natolik rychle, že už roku 1913 zaměstnával podle obecních údajů deset až dvanáct dělníků. V Olešnici, kde působila řada drobných řemeslníků, šlo už o mimořádně významnou živnost.
Bývalá palírna se mění ve velkouzenářství
Zásadní krok přišel kolem let 1909–1910, kdy Karel Čápek koupil bývalou palírnu čp. 29. Dobové prameny se v přesném roce koupě mírně rozcházejí, jisté však je, že objekt nechal rozsáhle přestavět podle plánů stavitele Karla Veselého z Poličky. Vznikl zde řeznicko-uzenářský závod, který kronikář později označil za největší podnik tohoto druhu v širším okolí.
V rohové části budovy byla prodejna se vstupy z obou ulic a výrobní provoz využíval benzínový motor. Po zavedení elektřiny do Olešnice v roce 1922 přešla výroba postupně na elektrický pohon, benzínový motor však ještě nějakou dobu sloužil jako záloha. Během několika desetiletí tak podnik prošel cestou od ručního řemesla přes parní a spalovací pohon až k elektrifikované výrobě.
Stejně moderně se rozvíjela i doprava. Zpočátku zajišťovali rozvoz tři vlastní koně, od roku 1924 už firma používala nákladní automobil Praga Export. Čápkovo zboží nezůstávalo jen v Olešnici a okolních obcích. Podle místních pramenů se vozilo do Brna, Olomouce, Prahy, Bratislavy a dokonce do Vídně. Na poměry malého moravského města šlo o skutečně mimořádný rozsah odbytu.
Paštiky, mortadella a konzervovaná hotová jídla
Ve třicátých letech už sortiment firmy připomínal spíše moderní potravinářský podnik než klasické řeznictví. Vedle tradičních uzenin vyráběla játrové paštiky, paštiky z husích jater, lanýžové a sardelové paštiky, různé druhy gulášů i domácí uzené se zelím. Kronika dokonce zaznamenala používání francouzských lanýžů označených jako „Pericord“, patrně odkazujících na francouzský Périgord.
Výčet pokračuje játrovým salámem, játrovkami, anglickou a paprikovou slaninou, loveckým, turistickým a trvanlivým salámem, moravským uzeným, záviny, mortadellou a párky v konzervách. Hotová jídla i paštiky se uzavírala do plechových konzerv na zařízení německé firmy Heike z Berlína.
Právě konzervárenská výroba posunula Čápkův podnik do jiné kategorie. Čerstvé maso prodával řezník osobně přes pult a jeho jméno představovalo záruku kvality. Konzerva však mohla cestovat stovky kilometrů, ležet ve skladu nebo ve výloze vzdáleného obchodu a musela nést vlastní označení. Z řeznického jména se tak postupně stávala skutečná obchodní značka.
Přesný okamžik, kdy firma začala používat název Karel Čápek a syn, se zatím nepodařilo bezpečně určit. Starší zápisy hovoří jednoduše o řeznictví Karel Čápek, zatímco historická fotografie uložená městem Olešnice už nese označení „Řeznictví Karel Čápek a syn“. Nejpravděpodobnější je spojit změnu názvu se vstupem další generace do podniku, konkrétní rok ale zatím nemáme archivně potvrzen.
Synové Čápkovi – uzenář, legionář a generál
Hlavním pokračovatelem rodinné tradice byl Rudolf Čápek, narozený roku 1895. Na převzetí podniku byl připraven mimořádně důkladně. Vystudoval pokračovací živnostenskou školu, získal řeznicko-uzenářský výuční list a roku 1932 absolvoval uzenářskou školu v Lipsku. V životopisných pramenech je jeho povolání uváděno přímo jako „Velkouzenářství a výroba konzerv v Olešnici na Moravě“.
Také Rudolfův život zásadně poznamenala první světová válka. Sloužil v rakousko-uherské armádě, později se stal příslušníkem československých legií v Rusku a po návratu domů pokračoval v rodinném podniku.
Jeho starší bratr Karel Čápek, narozený roku 1892, prošel rovněž ruskými legiemi, ale vydal se profesionální vojenskou cestou. Dosáhl hodnosti plukovníka a před okupací velel pěšímu pluku 43 v Brně. Po německé okupaci odešel z armády a vrátil se do Olešnice, kde Rudolfovi pomáhal s účetnictvím uzenářského a konzervárenského závodu.
Současně se zapojil do vojenské odbojové organizace Obrana národa. Gestapo jej zatklo 30. října 1940 a dne 30. září 1941 byl v brněnských Kounicových kolejích popraven. Po válce byl in memoriam povýšen na brigádního generála. Do příběhu obyčejně vypadajícího moravského uzenářství se tak nečekaně vepsaly československé legie, armáda i protinacistický odboj.
Válka, smrt zakladatele a znárodnění
Za druhé světové války zůstával Čápkův podnik důležitou součástí olešnického hospodářství. V době přídělového a dodávkového systému byla u firmy zřízena sběrna povinných dodávek sádla pro širší okolí. Na konci války se podnik objevuje v kronice také v souvislosti s partyzánskými aktivitami, například při převozu zbraní či odběru sádla, z dochovaných zápisů však nelze automaticky vyvozovat přímou účast majitelů na odboji.
Zakladatel Karel Čápek zemřel 13. července 1944 ve věku jednaosmdesáti let. Jeho pohřeb se stal výraznou místní událostí. Vedle sokolů a hasičů se jej účastnili také řezníci ve slavnostních krojích se sekerami. Kronika připomíná nejen Čápkovo podnikání, ale i jeho působení v Sokole, živnostenském společenstvu a občanské záložně a jeho podporu místní školy.
Po jeho smrti převzal závod Rudolf Čápek. V roce 1945 je ještě uváděn jako olešnický velkouzenář, ale po komunistickém převratu přišel zlom. Roku 1949 byl podnik znárodněn a začleněn do národního podniku Masna Brno. Rodinná firma tak po přibližně šedesáti letech existence přestala Čápkovým patřit.
Čtyři desetiletí pod značkou Masna
Státní podnik výrobu v Olešnici zachoval a postupně ji modernizoval. Závod však stále vycházel z původních budov vybudovaných Čápkem na počátku století, což postupně začalo být problémem. Výrobní prostor byl omezený a rostoucí hygienické požadavky bylo stále obtížnější splňovat.
Koncem roku 1985 byla kvůli nedostatku prostoru a hygienickým podmínkám zastavena porážka hovězího dobytka. Roku 1988, kdy se připomínalo sto let od založení Čápkovy živnosti, dokonce hrozilo úplné uzavření závodu. Ředitelství dávalo přednost větším provozům v Brně a Poličce, zatímco Olešnice se snažila místní výrobu zachovat.
Nakonec bylo rozhodnuto, že od dubna 1989 bude závod pokračovat jako menší provoz orientovaný především na speciality masné výroby. Stoleté výročí se tehdy slavilo setkáním bývalých i současných zaměstnanců. I po čtyřiceti letech zestátnění tak zůstával závod pro Olešnici významným zaměstnavatelem a součástí místní identity.
Návrat rodinného jména
Po pádu komunistického režimu nastal další obrat. K 1. srpnu 1992 byl bývalý provoz Masny v rámci privatizace převeden na Karla Čápka. Spolu s areálem čp. 29 a 176 nový majitel převzal všech 96 zaměstnanců, pohledávky i závazky podniku.
Rodinné jméno se znovu objevilo v názvu firmy jako K. Čápek a syn – řeznictví a uzenářství. Nový majitel ihned zahájil modernizaci. Vznikly nové udírny, narážkárna, bourárna hovězího i rozsáhlá bourárna vepřového masa.
Modernizace pokračovala ještě na počátku nového tisíciletí. Roku 2003 byla instalována nová vzduchotechnika a další zařízení a firma získala certifikace ISO 9001 a ISO 14001 a povolení k vývozu do zemí Evropské unie. Podnik tedy rozhodně nekončil jako technicky zastaralá manufaktura. Naopak ještě krátce před svým pádem investoval do moderní potravinářské výroby.
Konkurs a konec více než stoleté tradice
Dne 25. března 2005 prohlásil Krajský soud v Brně na společnost K. Čápek a syn – řeznictví a uzenářství konkurs. V srpnu téhož roku byla výroba definitivně zastavena.
Areál o rozloze téměř 8 400 metrů čtverečních následně zamířil do dražby. Při první nabídce s vyvolávací cenou jedenáct milionů korun se kupec nenašel, později byla cena snížena na 7,5 milionu korun. Městské záznamy uvádějí jako definitivní konec podniku rok 2006, kdy areál získal nový vlastník.
Od založení roku 1888 do zastavení výroby v roce 2005 tak uběhlo 117 let. Za tu dobu podnik přežil Rakousko-Uhersko, vznik Československa, dvě světové války, německou okupaci, znárodnění, čtyři desetiletí státního hospodářství i návrat soukromého podnikání po roce 1989.
Z řeznického jména se stala značka
Pro historii reklamy je K. Čápek a syn zajímavý právě proměnou od lokálního řemeslníka k výrobci značkového potravinářského zboží. Dokud řezník prodával maso osobně přes pult, byla hlavní reklamou jeho pověst. Jakmile však firma začala posílat do Prahy, Brna nebo Vídně paštiky, guláše, moravské uzené a párky v plechových konzervách, muselo jméno výrobce cestovat společně s výrobkem.
Právě proto dnes mají účtenky, etikety, reklamní cedule, plechovky nebo jiné předměty nesoucí jméno K. Čápek a syn větší význam než pouhou vzpomínku na místní řeznictví. Připomínají podnik, který z malého krámu vyrostl v jedno z nejvýznamnějších velkouzenářství regionu a který po více než sto let spojoval Olešnici s mnohem širším světem českého a středoevropského obchodu.
Prameny
Město Olešnice – Pamětní kniha městečka Olešnice a historie masného průmyslu v obci.
Město Olešnice – Karel Čápek, významný rodák a brigádní generál.
Encyklopedie dějin města Brna – Rudolf Čápek a Karel Čápek.
Československá obec legionářská / Vojenský ústřední archiv – legionářské záznamy Karla Čápka.
ePravo – konkursní evidence společnosti K. Čápek a syn, 2005.
Odborný potravinářský tisk – informace o modernizaci, dražbě a ukončení výroby v letech 2005–2006.
