Karlovy lázně
Karlovy lázně u Karlova mostu – když se do lázní chodilo za koupelí, masáží i krejčím
Lázně v samém srdci Prahy
Na první pohled působí tato reklamní karta téměř jako malý plakát. Několik výrazných barevných ploch, silueta Karlova mostu, Staroměstská vodárenská věž, ženská postava v červeném koupacím úboru a přes celou horní část rozmáchlý nápis „Karlovy lázně“. Autor nepotřeboval fotografii ani dlouhé vysvětlování. Několika jednoduchými znaky dokázal okamžitě určit místo i charakter podniku.
Karlovy lázně se nacházely přímo u Karlova mostu, v objektu dnešní Novotného lávky čp. 198, na konci Smetanova nábřeží. Dnes je toto jméno spojováno především s hudebním klubem, ve třicátých letech však znamenalo něco úplně jiného. Šlo o rozsáhlý lázeňský podnik, který Pražanům i návštěvníkům města nabízel koupání, parní lázně, masáže a celou řadu dalších služeb.
Historie zdejšího objektu sahá hluboko do minulosti a souvisí se staroměstskými mlýny a vodárenským areálem. Samotné Karlovy lázně jsou s tímto místem spojovány již od 19. století. Důležitým mezníkem se stal rok 1925, kdy byl lázeňský provoz modernizován a přizpůsoben požadavkům moderního velkoměsta.
V době, kdy koupelna nebyla samozřejmostí
Význam veřejných lázní dnes snadno podceníme. V meziválečné Praze neměla koupelnu s tekoucí teplou vodou každá domácnost. Návštěva veřejných lázní proto nebyla výjimečným luxusem, ale pro část obyvatel běžnou součástí hygieny a péče o tělo.
Karlovy lázně přitom nabízely mnohem víc než prosté vykoupání. Reklamní karta ze sbírky Reclamare zachycuje rozsah služeb velmi konkrétně:
„Pánské a dámské odděl. parních lázní. 24 masérů a masérek. Holič, kadeřník, pedycura. Restaurace, kavárna. Krejčí.“
Už samotný údaj o 24 masérech a masérkách naznačuje, že nešlo o malý podnik. Karlovy lázně musely obsluhovat značný počet návštěvníků a fungovaly jako komplexní centrum osobní péče.
Člověk mohl absolvovat parní lázeň a masáž, nechat se ostříhat nebo oholit, využít služeb kadeřníka či pedikéra a následně posedět v restauraci nebo kavárně. Překvapivě se v nabídce objevuje dokonce krejčí. Lázně tak představovaly zvláštní kombinaci hygienického zařízení, společenského podniku a služeb, které bychom dnes rozdělili mezi wellness, barber shop, kosmetický salon a restauraci.
Otevřeno až do deseti večer
Jedním z nejvýraznějších prvků reklamy je oznámení „OTEVŘENO DO 10 HOD.“
Vedle něj stojí velké hodiny a nad nimi ručně napsané slovo „večer“. Stejný motiv hodin se opakuje také v pravé části kompozice. Autor tím zdůraznil jednu z hlavních výhod podniku – návštěva lázní nebyla vyhrazena dopoledním hodinám, ale bylo možné přijít také po práci.
Dnes nám taková informace připadá téměř banální. Ve své době však měla značnou reklamní hodnotu. Karlovy lázně ležely přímo v rušném centru Prahy a svou dlouhou otevírací dobou mohly oslovit úředníky, obchodníky, zaměstnance okolních podniků i návštěvníky centra města.
Celá reklama je ostatně postavena na jednoduchém principu: jsme v centru, snadno se k nám dostanete, máme otevřeno dlouho a všechno potřebné najdete pod jednou střechou.
Tramvajová čísla jako klíč k datování
Nenápadný detail v pravém dolním rohu je pro dnešní pohled mimořádně cenný. Reklama uvádí tramvajová čísla:
17, 20, 22, 23.
Právě tato čtyři čísla pomáhají kartu časově zařadit.
Linka 22 začala v Praze jezdit roku 1928 a linka 23 byla zavedena na konci roku 1929. Ještě důležitější je však linka 17. Její trasa byla v prosinci roku 1932 upravena tak, že začala vést přes Smetanovo nábřeží a oblast bezprostředně související s Karlovými lázněmi.
Pokud tedy reklama uvádí aktuální tramvajové spojení k podniku, což je vzhledem k charakteru sdělení velmi pravděpodobné, nemohla v této podobě vzniknout před koncem roku 1932.
Výtvarný styl zároveň velmi dobře odpovídá reklamní grafice první poloviny třicátých let. Za rozumné pracovní datování lze proto považovat období přibližně 1933–1938. Přesný rok zatím doložen není a bez tiskového údaje, datovaného exempláře nebo archivního záznamu by bylo chybou jej stanovovat přesněji.
Reklama, která nepotřebovala fotografii
Na kartě je krásně vidět proměna české reklamní grafiky mezi dvěma světovými válkami. Místo realistického pohledu na budovu dostáváme zjednodušenou obrazovou zkratku.
Karlův most, věž i okolní architektura jsou redukovány na jednoduché geometrické tvary. Barvy se omezují především na červenou, modrou, černou a bílou, což dává celé kompozici mimořádnou výraznost. Stíny a prostor autor nevytváří jemným malířským modelováním, ale šrafováním a kontrastem ploch.
Ústředním motivem je vysoká ženská postava v červeném koupacím úboru. Je stylizovaná téměř jako znak nebo piktogram. Nejde o konkrétní návštěvnici lázní, ale o symbol zdraví, modernosti, čistoty a kultury těla.
Podobně funguje i malá skupina koupajících se postav v pravém horním poli. Autor nesnaží zachytit skutečný interiér. Několika čarami pouze naznačuje lázeňský provoz.
Výsledkem je grafika, která působí překvapivě současně. Informace nejsou řazeny do dlouhého textu, ale rozděleny do jednotlivých obrazových polí. Každé má svou funkci: místo, zákazník, lázně, otevírací doba, služby a doprava.
Karlův most jako součást značky
Velmi chytrá je také práce s polohou podniku. Karlovy lázně nemusely vysvětlovat složitou adresu. Stačilo napsat:
„u Karlova mostu“
Karlův most byl už tehdy jedním z nejznámějších orientačních bodů Prahy. Autor jej proto použil prakticky jako součást loga podniku.
Na levé straně reklamy se objevuje stylizovaná Staroměstská vodárenská věž a okolní budovy. Není důležité, aby jejich architektura byla zachycena přesně. Smyslem bylo vytvořit okamžitě rozpoznatelné prostředí staré Prahy.
Reklama tak spojuje moderní lázeňské služby s jedním z nejstarších a nejznámějších míst města. Právě tento kontrast působí velmi dobře: moderní péče o tělo v historickém centru Prahy.
Podpis Vojáček
V levém dolním rohu grafiky se nachází nenápadný podpis:
VOJÁČEK
Jde o mimořádně zajímavou stopu, protože ukazuje, že návrh nebyl anonymní prací tiskárny, ale dílem konkrétního autora.
Jeho úplnou totožnost se zatím nepodařilo bezpečně doložit. Bez dalšího archivního pramene proto není správné podpis automaticky spojovat s některým konkrétním výtvarníkem stejného příjmení.
Pro katalogizaci je zatím nejpřesnější uvádět:
Vojáček – autor reklamního návrhu, bližší identifikace zatím nezjištěna.
Samotná práce však svědčí o autorovi, který velmi dobře znal moderní reklamní grafiku své doby. Kompozice je promyšlená, úsporná a zároveň mimořádně informačně bohatá.
Karlovy lázně před érou hudebního klubu
Dnešní význam názvu Karlovy lázně může být při pohledu na tuto kartu trochu matoucí. Současný návštěvník Prahy jej zná především jako název velkého tanečního a hudebního klubu. Původ názvu je však skutečně lázeňský.
Ještě dlouho předtím, než se v historickém objektu začalo tančit, se zde lidé koupali, chodili do páry a na masáže. Fungoval zde holič, kadeřník, pedikér, restaurace i kavárna.
Právě reklamní karta zachycuje období, kdy Karlovy lázně představovaly moderní městský podnik v plném provozu. Neprodávají exotický pobyt ani lázeňskou léčbu vzdáleného letoviska. Prodávají praktickou službu přímo uprostřed Prahy.
A právě tím je tento předmět mimořádně zajímavý. Ukazuje každodenní město, které z běžných fotografií a turistických pohlednic často mizí.
Malý obraz života první republiky
Reklama Karlových lázní je krásným dokladem toho, kolik informací může obsahovat jediný drobný reklamní tisk.
Zjišťujeme z něj, jaké služby podnik nabízel, do kolika hodin měl otevřeno, jakou dopravu doporučoval návštěvníkům i jakým výtvarným jazykem se snažil získat zákazníka.
Dokonce i tramvajová čísla, která měla být původně pouze praktickou informací pro Pražana třicátých let, se po téměř sto letech stala pomůckou pro historické datování.
Právě v tom spočívá hodnota staré reklamy. To, co bylo kdysi obyčejným komerčním sdělením určeným k rychlé spotřebě, se dnes mění v dokument městského života.
Závěr
Reklamní karta Karlových lázní u Karlova mostu patří k působivým ukázkám české meziválečné užité grafiky. Spojuje moderní výtvarný styl s velmi konkrétním obrazem každodenní Prahy.
Podle tramvajového spojení lze její vznik klást nejdříve na konec roku 1932, přičemž jako nejpravděpodobnější se jeví období přibližně 1933–1938.
Ještě cennější než samotné datování je však obsah reklamy. Karlovy lázně zde vystupují jako velký městský podnik s oddělenými parními lázněmi pro muže a ženy, početným týmem masérů a masérek, holičem, kadeřníkem, pedikúrou, restaurací, kavárnou i krejčím.
A pod celou promyšlenou kompozicí zůstává jeden malý podpis – Vojáček. Jméno člověka, jehož úplný příběh zatím neznáme, ale jehož reklama dokázala přežít svou původní dobu a dnes vypráví příběh Karlových lázní lépe než mnohá dlouhá kronika.
Zdroje
- Dobová reklamní karta „Karlovy lázně u Karlova mostu“, sbírka Reclamare.
- Pražské tramvaje – historie pražských tramvajových linek 17, 20, 22 a 23.
- Historické prameny k objektům Novotného lávky a staroměstských mlýnů.
- Vodní mlýny – Karlovy lázně, bývalý mlýn Sladovna, Praha čp. 198.
