Koldinský

KOLDI-PETOSA – český pektin, který sliboval džem za deset minut

Z Vápenného Podola do Heřmanova Městce

Příběh značky Koldi-Petosa patří k pozoruhodným kapitolám československého potravinářství. Za výrobkem, který měl hospodyňkám výrazně zjednodušit přípravu džemů a marmelád, nestála velká pražská továrna, ale rodinný podnik z východních Čech.

Jeho počátky jsou spojeny s Josefem Koldinským. Roku 1918 přenesl výrobu z Vápenného Podola do Heřmanova Městce, kde podnik využil objekty někdejších skladů sezemického pivovaru. Sortiment byl zpočátku poměrně široký: vyráběla se ovocná vína, povidla, likéry, později také žitná káva a ovocné šťávy.

Zásadní změna přišla ve chvíli, kdy se do rozvoje podniku výrazně zapojil Josefův syn Ladislav Koldinský. Firma se začala věnovat zpracování jablek a výrobě pektinu. Právě na tomto základě vznikla Petosa – výrobek, který se nakonec stal nejznámějším jménem spojeným s Koldinského závodem.

Ladislav Koldinský a cesta k Petose

Ladislav Koldinský se narodil 2. června 1900 ve Vápenném Podole. Vystudoval obchodní akademii v Chrudimi, zároveň se však intenzivně zajímal o chemii a potravinářskou výrobu. Zkušenosti získával také v zahraničí a později je využil při rozvoji rodinného podniku.

Koldinského zajímalo především praktické využití pektinu získávaného z jablek. Pektin je přirozená látka obsažená v ovoci, která umožňuje želírování ovocné hmoty. Jeho množství se ale u jednotlivých druhů ovoce výrazně liší. Zatímco některé plody želírují snadno, například jahody obsahují pektinu poměrně málo.

Přidáním připraveného pektinu bylo možné dosáhnout spolehlivějšího výsledku a současně podstatně zkrátit dobu přípravy. Právě z této myšlenky vyrůstala Koldi-Petosa.

„V 10 minutách“

Reklama Koldinského byla postavena na mimořádně jednoduchém argumentu. Zákazník nemusel rozumět chemii ani technologii výroby pektinu. Stačilo mu sdělit jednu věc:

„V 10 minutách.“

Tento motiv výrazně vystupuje také na dochovaném reklamním lístku Koldi-Petosy. Vedle hlavního balení jsou vyobrazeny jahody, třešně, jablko a hruška, tedy ovoce, které okamžitě připomínalo domácí zavařování. Uprostřed barevné kompozice stojí vysoké balení Petosy a vedle něj kruhový nápis upozorňující právě na desetiminutovou přípravu.

Firma tak vlastně neprodávala pouze pektin. Prodávala úsporu času a jistotu výsledku.

Pozdější vzpomínky na značku zachovaly také známý slogan:

„10 minut tuhne, 10 let vydrží.“

Byl to typický reklamní obrat své doby – výrazný, snadno zapamatovatelný a postavený na příslibu mimořádně jednoduchého domácího zpracování ovoce.

Koldi-Petosa na filmovém plátně

Na regionální potravinářský podnik používal Koldinský překvapivě moderní reklamu. V roce 1938 vznikl krátký reklamní film Koldi-Petosa, který vyrobila společnost Nationalfilm.

Příběh byl jednoduchý a měl pobavit. Skupina úředníků je v kanceláři přistižena při svačině a rozčilený přednosta jim chce dát výpověď. Situaci zachrání úřednice, která mu nabídne chléb s džemem připraveným pomocí Koldi-Petosy. Výrobek mu zachutná natolik, že své rozhodnutí změní.

Film tak neprodával Petosu suchým výkladem jejího složení. Ukázal ji jako součást příjemného každodenního života a zároveň zdůraznil hlavní obchodní argument – možnost rychle připravit džem z různých druhů ovoce.

Už samotná existence profesionálně natočené filmové reklamy ukazuje, že Koldinský přemýšlel o propagaci své značky velmi moderně. Petosa neměla zůstat pouze regionálním výrobkem. Měla se stát známým jménem v československých domácnostech.

Petosa a Petol

Na dochované reklamní zásilce se vedle Koldi-Petosy objevuje ještě jeden výrobek – PETOL PRÁŠEK.

Petosa a Petol představovaly dvě různé části domácího zpracování ovoce. Petosa byla spojena především s pektinem a želírováním džemů a marmelád. Petol se používal jako prostředek určený ke konzervaci.

Koldinského firma tak postupně nevytvářela jediný úspěšný výrobek, ale celý malý sortiment zaměřený na domácí zavařování. Právě spojení Petosy a Petolu se později stalo natolik známým, že obě označení přežila původního výrobce a objevovala se na československém trhu ještě mnoho let po válce.

Reklama putovala přímo do koloniálů

Dochovaný reklamní lístek má ještě jeden zajímavý rozměr. Nejde pouze o grafickou reklamu, ale zároveň o skutečnou obchodní korespondenci.

V pravém horním rohu se nachází červený frankovací otisk:

BÖHMEN UND MÄHREN – ČECHY A MORAVA – 0,30

Lístek tedy pochází z období Protektorátu Čechy a Morava. V částečně viditelném razítku je čitelný rok 44, takže jej lze s vysokou pravděpodobností datovat do roku 1944.

Odesílatelem je přímo Koldinského firma z Heřmanova Městce. Adresátem je:

Mir. Friš, koloniál, Boskovice, Školní.

Tento detail je důležitý. Reklama nebyla určena pouze konečnému zákazníkovi. Koldinský oslovoval přímo obchodníky, kteří jeho výrobky objednávali a prodávali dál. Dochovaný lístek je tak zároveň malým dokumentem tehdejší distribuční sítě.

Ukazuje, že ještě uprostřed války podnik aktivně propagoval své zboží a snažil se udržovat obchodní vztahy s koloniály v dalších městech.

Z rodinného závodu průmyslovým podnikem

Koldinského podnik postupně rostl a výroba pektinu získávala stále větší význam. Firma už nebyla pouze výrobcem ovocných vín, povidel nebo likérů. Specializace na zpracování jablek a pektinové přípravky jí poskytla vlastní charakter a odlišila ji od běžných potravinářských provozů.

Výrazným symbolem rozvoje závodu byl také nový tovární komín postavený během války. Heřmanův Městec tak získal potravinářský podnik, jehož výrobky se postupně dostávaly daleko za hranice regionu.

Velkou část tohoto úspěchu tvořila právě značka. Jméno Koldi, vytvořené z příjmení Koldinský, se objevovalo přímo v názvu výrobků a spojovalo podnikatele s jeho produkcí. V případě Koldi-Petosy šlo o velmi dobře zapamatovatelnou obchodní značku, kterou podporovala jednotná reklama, obaly, tiskoviny i film.

Rok 1948 změnil všechno

Soukromá historie podniku skončila po komunistickém převratu.

V úředním seznamu znárodněných podniků z roku 1948 je uvedeno:

„Koldinský a spol., výroba pektinu, Heřmanův Městec, okres Chrudim, majitel Ladislav Koldinský.“

Firma tak přešla do státního vlastnictví.

Výroba však neskončila. V Heřmanově Městci následně působil podnik Pektina, který pokračoval ve výrobě pektinu a přípravků určených ke zpracování ovoce.

Právě zde nastává jeden z nejzajímavějších momentů celého příběhu: znárodněním zmizelo jméno původního majitele z názvu podniku, ale jeho výrobky pokračovaly dál.

Petosa přežila svou vlastní firmu

Značka Petosa měla mimořádně dlouhý život. Ještě československé hospodářské předpisy z poválečných desetiletí uvádějí Petosu práškovou a Petosu tekutou vedle dalších pektinových výrobků.

Původně soukromá značka tak přešla do sortimentu socialistického potravinářského průmyslu.

Pro několik generací zákazníků už Petosa nebyla spojena s Ladislavem Koldinským ani s prvorepublikovou firmou z Heřmanova Městce. Stala se jednoduše známým pomocníkem při domácím zavařování.

A právě to je možná nejlepší důkaz síly původního výrobku. Politický režim se změnil, majitel zmizel, podnik dostal nové jméno – ale Petosa zůstala.

Ladislav Koldinský v Kanadě

Osud Ladislava Koldinského se po znárodnění jeho podniku od osudu Petosy definitivně oddělil.

Československo opustil na přelomu let 1948 a 1949 a nakonec se usadil v Kanadě. Také tam zůstal spojen s potravinářstvím a zpracováním ovoce. Působil v Kentville v provincii Nové Skotsko, oblasti známé pěstováním jablek, a věnoval se výrobě ovocných produktů, šťáv a dalším způsobům zpracování ovoce.

Zemřel 30. června 1986 v Kentville.

Jeho život tak vytvořil zvláštní oblouk. Muž, který v Československu pomáhal vybudovat moderní výrobu pektinu z jablek, nakonec pokračoval ve stejném oboru na druhé straně Atlantiku.

Malý lístek, velký příběh

Reklamní zásilka Koldi-Petosy z roku 1944 působí na první pohled nenápadně. Barevné ovoce, několik balení výrobků, heslo o deseti minutách a adresa jednoho koloniálu v Boskovicích.

Ve skutečnosti se za ní skrývá téměř celý příběh československého podnikání první poloviny 20. století.

Rodinná výroba začínající ovocnými víny se změnila v průmyslový podnik. Ladislav Koldinský využil pektin z jablek k vytvoření výrobku, který řešil praktický problém tisíců domácností. Firma dokázala svůj produkt výborně propagovat, používala barevnou reklamu, vlastní značky i reklamní film a vybudovala distribuční síť sahající daleko za Heřmanův Městec.

Pak přišla válka, znárodnění a emigrace původního majitele.

Petosa však přežila všechno.

A možná právě proto patří Koldi-Petosa k nejzajímavějším českým značkám spojeným s domácím zavařováním. Firma zmizela, její zakladatel odešel, ale jméno výrobku zůstalo v československých kuchyních ještě desítky let.

Zdroje

Město Heřmanův Městec – historické materiály a městský zpravodaj Leknín, historie závodu Koldinských a životopis Ladislava Koldinského.

Národní filmový archiv – Filmový přehled, reklamní film Koldi-Petosa, 1938.

Úřední list republiky Československé, 1948 – seznam znárodněných podniků, Koldinský a spol., výroba pektinu, Heřmanův Městec.

e-Sbírka – československé hospodářské předpisy uvádějící Petosu práškovou a tekutou.

Archivní fond Pektina, n. p. Heřmanův Městec.

Hlas Bohemie, 1986 – nekrolog Ladislava Koldinského a údaje o jeho dalším životě v Kanadě.

Dochovaná reklamní zásilka Koldinský – Koldi-Petosa, Heřmanův Městec, pravděpodobně rok 1944, sbírka Reclamare.