Kolínská továrna na kávové náhražky
Když pravá káva byla příliš drahá
Ještě na přelomu 19. a 20. století nebyla ranní káva samozřejmostí v podobě, v jaké ji známe dnes. Pravá zrnková káva byla pro velkou část obyvatel poměrně drahým zbožím, a tak se v českých domácnostech ve velkém používaly nejrůznější kávové náhražky. Jednou z nejrozšířenějších byla cikorka, vyráběná z kořene čekanky. Kořen se sklidil, usušil, upražil a rozemlel a výsledný výrobek se používal buď samostatně, nebo jako přísada k pravé kávě. Nápoj měl tmavou barvu, výraznou vůni a především byl podstatně levnější.
Čekanka se přitom v českých zemích pěstovala ve velkém. Z obyčejné zemědělské plodiny vzniklo během 19. století celé průmyslové odvětví a továrny na kávové náhražky se objevovaly v řadě českých a moravských měst. Mezi nejvýznamnější se postupně zařadil podnik v Kolíně, jehož výrobky byly nakonec známé daleko za hranicemi města i českých zemí.
Osm mužů zakládá továrnu
Kolínská továrna na kávové náhražky vznikla roku 1894. Za jejím založením stála skupina osmi podílníků, v jejímž čele byl významný kolínský stavitel, podnikatel a veřejný činitel Čeněk Kříčka. Nebyl pouze jedním z iniciátorů celého projektu. Podílel se také na podobě továrního areálu a je mu připisováno autorství podstatné části jeho architektonického řešení.
Továrna se sušárnou cikorky vyrostla na Zálabí v Ovčárecké ulici čp. 305. Další sušárnu podnik provozoval v Řečanech. Umístění nebylo náhodné. Kolínsko leželo uprostřed významné zemědělské oblasti a současně mělo díky železnici výborné spojení s Prahou i dalšími částmi monarchie. Pro továrnu zpracovávající velké množství zemědělských surovin to byly ideální podmínky.
Už roku 1898 byl podnik přeměněn na akciovou společnost nesoucí název Kolínská továrna na kávové náhražky, kupecký podnik akciový. Mezi lidmi se však mnohem lépe ujalo jednodušší pojmenování: Kolínská cikorka, případně prostě jen Cikorka.
Sokol s balíčkem cikorky
Kolínský podnik velmi brzy pochopil význam obchodní značky. Jeho symbolem se stal sokol držící v pařátech balíček cikorky. Nebyl to náhodně zvolený pták. Sokol měl v českém prostředí konce 19. století silný národní význam a firma ve své reklamě otevřeně pracovala s českým původem svých výrobků.
Tento motiv se dostal dokonce přímo na budovu továrny. Roku 1904 byla podle Kříčkova návrhu secesně upravena budova ředitele a do jejího průčelního štítu byl umístěn reliéf firemního sokola s balíčkem cikorky. Značka se tak neobjevovala pouze na obalech a reklamách, ale byla doslova vepsána do architektury továrny.
Firma svůj český charakter využívala také v reklamních sděleních. Zákazníky oslovovala důrazem na domácí původ a kvalitu výrobků a používala vlastenecky zabarvené heslo „Svůj k svému“. Nákup obyčejného balíčku kávové náhražky se tak mohl stát zároveň vyjádřením podpory českému podnikání.
Zlatá hospodyňka a Žitovka
Podnik nevyráběl pouze výrobek nazývaný Kolínská cikorka. Už od počátku nabízel různé druhy kávovin a postupně vytvářel samostatné obchodní značky. K nejznámějším patřila Zlatá hospodyňka a Žitovka.
Byla to doba, kdy výrobci potravin začínali chápat, že nestačí prodávat anonymní „cikorku“ nebo „žitnou kávu“. Výrobek potřeboval vlastní název, obal, obrazový symbol a příběh, podle kterého si jej zákazník zapamatuje. Kolínská továrna tento princip využívala velmi intenzivně.
Zvlášť důležitá byla hospodyňka, která rozhodovala o většině každodenních nákupů domácnosti. Reklama proto často hovořila přímo k ní a spojovala výrobek s představou spořivosti, dobrého hospodaření a péče o rodinu. Cikorka nebyla prezentována jako nouzová náhražka něčeho lepšího, ale jako rozumný domácí výrobek vhodný pro každodenní použití.
Obrázky schované v balíčku
Kolínská cikorka však dokázala jít v reklamě ještě dál. K jejím dnes nejpůvabnějším propagačním předmětům patří sběratelské kartičky, které firma vkládala ke svým výrobkům.
Vznikaly celé tematické série. Obrázky představovaly nejrůznější náměty a děti i dospělí je mohli sbírat a vyměňovat. Z obyčejného balíčku cikorky se tím stával výrobek, na jehož další koupi mohl mít zájem i někdo jiný než hospodyně. Princip, který dnes používají výrobci sladkostí, cereálií nebo dětského zboží, fungoval už před více než sto lety.
Dochované kartičky Kolínské cikorky dnes patří k vyhledávaným drobným reklamním tiskům. Některé z nich byly provedeny kvalitní chromolitografií a jejich grafická úroveň výrazně přesahovala hodnotu samotného reklamního předmětu.
Z Kolína do monarchie
Továrna rostla mimořádně rychle. Už roku 1900 vznikla filiálka v Prostějově, roku 1909 v Lublani a roku 1912 také v Haliči. Z regionálního kolínského výrobce se během necelých dvaceti let stal podnik působící na rozsáhlém trhu Rakouska-Uherska.
Zásadní byl právě rok 1912, kdy došlo ke spojení se závody Buva a Berger. Kolínská továrna se tím zařadila mezi největší výrobce kávových náhražek v celé monarchii. Balíček se sokolem tak už dávno nebyl pouze výrobkem pro Kolín a jeho okolí.
Rozmach dobře ukazuje, jak významným zbožím tehdy kávové náhražky byly. Dnes cikorku vnímáme spíše jako připomínku kuchyně našich prarodičů, tehdy však šlo o masově konzumovanou potravinu a výroba kávovin představovala skutečný průmysl s velkými továrnami, rozsáhlou distribucí a tvrdým konkurenčním bojem.
Války přály kávovým náhražkám
Paradoxně právě období nedostatku význam cikorky ještě zvyšovalo. Za první světové války a později během druhé světové války byla pravá káva drahá, obtížně dostupná nebo z trhu prakticky mizela. Kávové náhražky proto nebyly pouze levnější alternativou, ale pro velkou část obyvatelstva jedinou možností, jak si připravit nápoj připomínající kávu.
Cikorka se kombinovala s praženým obilím, cukrovou řepou a dalšími surovinami. Výrobci vytvářeli různé směsi a receptury a československý trh byl ještě v meziválečných letech mimořádně bohatý na nejrůznější značky kávovin.
Kolínská cikorka měla proti mnoha menším konkurentům obrovskou výhodu: dlouhou tradici, velkou výrobní kapacitu a především značku, kterou spotřebitel znal už několik desetiletí.
Konec soukromé Cikorky
Druhá světová válka a poválečné změny přinesly zásadní zlom celému československému potravinářskému průmyslu. Po roce 1945 byla Kolínská cikorka dána pod národní správu. Následovala postupná koncentrace výroby a začleňování někdejších soukromých podniků do nově vytvářených státních struktur.
Tím skončil svět, ve kterém spolu soupeřily desítky výrobců cikorky, obilné kávy a nejrůznějších kávových směsí prostřednictvím vlastních značek, obalů, reklamních cedulí a obrázkových kartiček. Mnoho značek postupně zmizelo a samotná spotřeba kávových náhražek po válce začala s rostoucí dostupností pravé kávy ztrácet svůj někdejší význam.
Výroba v původním kolínském areálu však nezanikla. Potravinářská tradice místa pokračovala dál a někdejší tovární areál v Ovčárecké ulici čp. 305 je s výrobou potravin spojen dodnes. Na tradici někdejší Kolínské cikorky dnes navazuje společnost Chocoland, která sama rok 1894 uvádí jako počátek více než stoletého příběhu zdejší výroby.
Cikorka, která se stala součástí Kolína
Z původní továrny se dochovala také část historických staveb a především budova spojená s Čeňkem Kříčkou, na jejímž průčelí dodnes připomíná minulost podniku charakteristický znak sokola s balíčkem cikorky.
Je to mimořádně pěkný případ propojení průmyslu, reklamy a architektury. Firemní značka, která kdysi zdobila obaly, plakáty a reklamní cedule, přežila více než století přímo na budově, kde se výrobek vyráběl.
Dochované plechové a smaltované cedule Kolínské cikorky jsou proto víc než reklamou na zapomenutou kávovou náhražku. Připomínají dobu, kdy se čekanka pěstovala na českých polích ve velkém, cikorka se vařila téměř v každé domácnosti a jedna továrna na kolínském Zálabí dokázala svůj balíček se sokolem dostat do obchodů napříč Rakousko-Uherskem.
Kolínská cikorka začínala roku 1894 jako podnik osmi společníků. O necelých dvacet let později patřila mezi největší výrobce kávových náhražek v monarchii. A po více než 130 letech se na stejném místě stále vyrábějí potraviny.
ZDROJE
Regionální muzeum v Kolíně – historie Kolínské továrny na kávové náhražky, reklamní kartičky a propagace Kolínské cikorky.
Národní památkový ústav – Čeněk Kříčka, Kolínská továrna na kávové náhražky a dochovaná architektura areálu.
Národní zemědělské muzeum, Prameny a studie 55 – historie československého průmyslu kávovin a poválečný vývoj Kolínské cikorky.
Chocoland a. s. – historie závodu v Ovčárecké ulici od roku 1894.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – reklamní chromolitografie Kolínské cikorky z počátku 20. století.
