Konrádovy hodiny I.

Konradovy hodiny z Mostu – příběh zásilkového domu Hannse Konrada

Z Mostu do celé monarchie

Na první pohled působí označení Konradovy hodiny jako jméno jednoho z mnoha regionálních hodinářských výrobců. Ve skutečnosti se za ním skrývá mnohem zajímavější příběh. Hanns Konrad, v českém prostředí uváděný také jako Hanuš Konrad, vybudoval v tehdejším Brüxu, dnešním Mostě, jeden z pozoruhodných zásilkových obchodních podniků pozdního Rakouska-Uherska. Firma vznikla roku 1887 a během několika desetiletí dokázala své jméno dostat daleko za hranice severních Čech.

Konrad se v reklamě prezentoval mimo jiné jako „Erste Uhrenfabrik Brüx“, tedy první mostecká továrna na hodiny. Toto označení však nelze chápat stejně jako u velkých hodinářských manufaktur, které samy vyráběly vlastní strojky. Dobové prameny ukazují, že Konradův podnik fungoval především jako rozsáhlý hodinářský, obchodní a zásilkový dům, který nakupoval výrobky různých producentů, kompletoval nabídku, zajišťoval jejich prodej, servis a záruky a část sortimentu uváděl na trh pod vlastním jménem.

Právě v tom spočívala síla firmy. Konrad nebyl pouze hodinářem. Byl především mimořádně schopným obchodníkem.

Hodiny, budíky i kukačky

Základem Konradovy nabídky samozřejmě zůstávaly hodiny. Zákazník si mohl objednat kapesní hodinky, budíky, nástěnné hodiny, kuchyňské hodiny, stolní modely i oblíbené kukačky. Sortiment sahal od velmi levných kusů až po stříbrné a zlaté hodinky.

Dobová inzerce zároveň dokládá, že Konrad prodával také výrobky známých hodinářských firem a systémy značek Roskopf, Omega, Schaffhausen či Glashütte. To je důležitý doklad toho, že mostecký podnik nebyl klasickou továrnou vyrábějící každý strojek od začátku do konce.

Přesto však existovaly skutečné „Konradovy hodiny“. Firma používala své jméno jako obchodní značku, poskytovala vlastní záruky a zajišťovala servis i seřízení. Některé kusy tak nesou označení Hanns Konrad nebo Erste Uhrenfabrik Brüx a pro tehdejšího zákazníka byly bezpochyby Konradovým výrobkem, i když jejich mechanismus mohl pocházet například z německé či švýcarské produkce.

Tříletá záruka a peníze zpět

Na Konradově podnikání je možná nejzajímavější způsob, jakým své zboží prodával. Už na počátku 20. století používal obchodní postupy, které dnes považujeme za samozřejmou součást internetového obchodu.

Zákazník dostal katalog, vybral si zboží, objednal je poštou a zásilka mu přišla na dobírku. Firma nabízela tříletou písemnou záruku, možnost výměny zboží a v reklamách zdůrazňovala také možnost vrácení peněz.

Konrad tím řešil základní problém zásilkového obchodu: zákazník si výrobek před nákupem nemohl osobně prohlédnout. Důvěru proto nahrazovala záruka firmy.

Například kolem roku 1906 se objevují v reklamě vyřezávané kukačky za přibližně osm a půl koruny, levnější hodiny za několik korun a vedle nich podstatně dražší kapesní modely. Ceny byly uváděny přímo, takže zákazník přesně věděl, co si objednává a kolik zaplatí.

Katalog jako obchod bez výlohy

Konrad velmi brzy pochopil sílu tištěného katalogu. Zatímco běžný hodinář byl odkázán na zákazníky, kteří přišli do jeho obchodu, Konrad posílal svůj obchod přímo k nim domů.

Firemní katalogy obsahovaly stovky a později tisíce obrázků. Dobová inzerce uvádí katalog s více než tisícem vyobrazení, jindy dokonce několik tisíc položek. Dochovaný výtah z hlavního katalogu z roku 1914 měl 76 stran.

Katalog přitom dávno nenabízel pouze hodiny. Konrad postupně rozšířil sortiment o zlaté a stříbrné zboží, optické přístroje, hudební nástroje, harmoniky, řetízky, peněženky, domácí potřeby, mlýnky na kávu a nejrůznější dárkové či technické předměty.

Z původního hodinářského podniku se tak stal skutečný zásilkový obchodní dům.

Hanns Konrad, dvorní dodavatel

Významnou součástí image firmy se stal titul k. u. k. Hoflieferant, tedy císařský a královský dvorní dodavatel. V reklamách se objevuje už před první světovou válkou společně s označením Erste Uhrenfabrik Brüx.

Pro Konrada měl titul mimořádnou cenu. Jeho zákazník mohl bydlet stovky kilometrů od Mostu a o samotné firmě předtím nikdy neslyšel. Císařský orel, výstavní medaile a označení dvorního dodavatele však vytvářely obraz velkého a důvěryhodného podniku.

Právě důvěra byla u zásilkového obchodu rozhodující.

Konrad ji budoval systematicky. Vedle titulů a vyznamenání pracovala jeho reklama také s množstvím spokojených zákazníků. V jednom dobovém inzerátu firma dokonce tvrdila, že vlastní 100 000 děkovných a doporučujících dopisů z různých částí světa. Toto číslo je nutné chápat jako reklamní tvrzení samotné firmy, nikoli jako nezávisle ověřenou statistiku, dobře však ukazuje způsob, jakým Konrad svůj podnik prezentoval.

Viribus Unitis

S Konradovým podnikem je spojena také značka Viribus Unitis. Latinský výraz znamenající „spojenými silami“ byl heslem císaře Františka Josefa I. a v prostředí monarchie měl výrazný symbolický význam.

Použití takového označení nebylo náhodné. Celá Konradova firemní prezentace pracovala s monarchistickou symbolikou: dvorní titul, císařský orel, medaile i vlastní obchodní značky společně vytvářely dojem solidního podniku pevně zakotveného v hospodářském světě Rakouska-Uherska.

Konrad neprodával pouze hodiny. Prodával také pocit jistoty a důvěryhodnosti.

Reklama od Čech až po Uhry

Rozsah podniku nejlépe ukazuje jeho inzerce. Konradovy reklamy se neobjevovaly pouze v českých zemích. Dochovaly se v německém, polském, slovenském i maďarském tisku.

Z Mostu tak zásilky mířily po celé monarchii. Zákazníkem mohl být obyvatel Moravy, Haliče, Rakouska nebo Uher. Firma nepotřebovala kamennou prodejnu v každém městě. Stačil katalog, pošta a dobře fungující distribuční systém.

Právě tento obchodní model byl na přelomu 19. a 20. století mimořádně progresivní. Konrad patřil k podnikatelům, kteří pochopili, že moderní poštovní síť umožňuje překonat vzdálenost mezi obchodem a zákazníkem.

Reklama jako součást podnikání

Hanns Konrad byl také velmi aktivním zadavatelem reklamy. Jeho jméno se objevovalo v novinách, časopisech, katalozích i na pohlednicích. Firma některé pohlednice dokonce sama vydávala.

Dochované reklamní materiály ukazují, že Konrad nepropagoval pouze konkrétní hodiny. Budoval především značku Hanns Konrad – Brüx.

To je možná nejmodernější část celého jeho podnikání. Jednotlivý výrobek mohl pocházet od různých producentů, ale zákazník si měl zapamatovat jméno obchodníka, který za výrobkem stál.

Jméno Konrad se tak stávalo zárukou obchodu samotného.

Podnik přežil i první světovou válku

Ani vypuknutí první světové války Konradovu reklamu okamžitě nezastavilo. Ještě v letech 1915, 1916 a 1917 se objevují nabídky kapesních hodinek, budíků, nástěnných hodin i dalších výrobků.

Válečná doba se promítla také přímo do sortimentu. Nabízely se například různé „válečné“ či armádně stylizované modely hodinek. Stále přitom zůstávala součástí nabídky záruka a zásilkový prodej.

Firma tak prokazatelně fungovala od roku 1887 nejméně několik desítek let a dokázala přežít i první roky světové války.

Její pozdější historie je doložena podstatně hůře. Odborné hodinářské zdroje kladou závěr hlavního období činnosti přibližně kolem roku 1920. Přesný okamžik definitivního zániku podniku však zatím nelze bezpečně určit.

Hodiny z Mostu, které nebyly jen hodinami

Konradův příběh je pěkným příkladem toho, jak zavádějící může být samotný nápis na historickém reklamním předmětu.

„Erste Uhrenfabrik Brüx“ vyvolává představu velké mostecké továrny, z jejíchž dílen vycházely kompletně vyrobené hodinové strojky. Realita byla zajímavější. Hanns Konrad vytvořil obchodní systém, který spojoval nabídku různých výrobců, vlastní značku, servis, zásilkový prodej a mimořádně intenzivní reklamu.

Nebyl pouhým překupníkem, ale zároveň nebyl klasickým hodinářským výrobcem typu Omega či Junghans.

Byl něčím mezi tím – a právě tím předběhl svou dobu.

Z dnešního pohledu můžeme jeho podnik chápat jako předchůdce moderního zásilkového obchodního domu. Měl katalog, široký sortiment, značku, reklamu, zákaznické garance, dobírku, možnost vrácení zboží i distribuční síť přes velkou část střední Evropy.

A všechno řídil z Mostu.

Proto jsou dnes Konradovy hodiny zajímavější než obyčejný historický časoměr. Jsou připomínkou světa, v němž se z regionálního hodinářského obchodu mohl díky katalogu, poště a chytré reklamě stát podnik známý napříč Rakousko-Uherskem.

Hanns Konrad možná nevyráběl každý strojek, který nesl jeho jméno.

Velmi dobře však věděl, jak z hodin vytvořit značku.

Zdroje

Mikrolisk – The Horological Trade Mark Index: Hanns Konrad / Erste Uhrenfabrik Brüx, založení podniku roku 1887, obchod s hodinami a značka Viribus Unitis.

Dobová inzerce Beiblatt der Fliegenden Blätter, 1901 – Hanns Konrad, Uhrenfabrik und Exporthaus, Brüx.

Dobová polská inzerce z let 1905–1906 – nabídka hodinek, budíků, kukaček, záruk a značek Roskopf, Omega, Schaffhausen a Glashütte.

Günser Anzeiger, 1907 – Erste Uhrenfabrik Hanns Konrad, k. u. k. Hoflieferant, Brüx.

Dobové reklamní materiály zásilkového domu Hanns Konrad, Brüx, kolem roku 1910.

Antiquariat Löwenstein – záznam katalogu Erste Uhren-Fabrik Hanns Konrad, K.u.K. Hoflieferant, Brüx-Böhmen, 1914.

Westungarischer Grenzbote, 1915–1916 – nabídka hodinek, budíků, nástěnných hodin a tříleté záruky.

Kresťan, 1917 – Hanns Konrad, císařský a královský dvorní zásilkový obchodník, Brüx.

Wikimedia Commons – dochované pohlednice a vydavatelské označení Hanns Konrad, k. u. k. Hoflieferant, Brüx.

Literatura a sběratelské prameny věnované dějinám československého hodinářství a firmě Hanns Konrad v Mostě.