Kostelecké párkyV.

Kostelecké uzeniny – od Satrapova řeznictví k jedné z nejslavnějších českých značek

Na začátku stál Satrapa

Příběh Kosteleckých uzenin nezačíná přímo v Kostelci, ale ve Studené na Jindřichohradecku. Právě tam si roku 1875 řezník František Satrapa pronajal obecní hostinec a otevřel řeznický obchod. Z malého provozu postupně vybudoval podnik, který už neměl mnoho společného s běžným venkovským řeznictvím. Satrapovy šunky a další masné výrobky se prodávaly mimo region a získávaly ocenění na domácích i zahraničních výstavách.

Na přelomu století začal Satrapa zavádět strojní zařízení a řeznická výroba se postupně měnila v průmyslový provoz. Roku 1907 převzal podnik jeho syn Jan Satrapa, který pokračoval v rozšiřování firmy. Podnik nesl označení Jan Satrapa, velkouzenářství a výroba šunek ve Studené a už před první světovou válkou patřil k významným výrobcům masa a uzenin.

Roku 1908 získal Jan Satrapa titul c. k. dvorního dodavatele. Firma zároveň dodávala masné konzervy armádě. Satrapovi tak patřili k podnikatelům, kteří v českých zemích měnili tradiční řeznické řemeslo v moderní potravinářský průmysl.

Válka přivedla podnikatele do Kostelce

První světová válka přinesla Satrapovu podniku velké problémy. Výrobu zasáhly nedostatek surovin, regulace i válečné hospodářství. Jan Satrapa se v této době spojil s telčským obchodníkem Richardem Spitzerem a roku 1916 společně vytvořili První moravskou továrnu na uzenářské zboží a konzervy ve Studené.

Podnikatelé však hledali místo, které by bylo vhodnější pro rozsáhlejší výrobu. Potřebovali především dobré zásobování dobytkem a kvalitní dopravní spojení. Jejich pozornost se obrátila ke Kostelci u Jihlavy.

Kostelec měl pro podobný podnik několik zásadních výhod. Ležel v zemědělské oblasti s chovem dobytka a především u železnice. Právě železniční spojení umožňovalo svážet suroviny a zároveň rychle expedovat hotové výrobky do dalších částí země.

Z brusírny skla vznikla továrna na uzeniny

Budoucí továrna nevznikla na prázdném pozemku. Areál měl dlouhou hospodářskou minulost. Využívala se zde vodní energie, stával zde mlýn a později také brusírna skla.

Když brusírna ukončila provoz, zůstaly po ní budovy, vodní zařízení i rozsáhlý rybník. Právě tento areál podnikatelé v roce 1917 koupili za 124 000 korun.

Do nového podniku vstoupilo pět společníků: Jan Satrapa, Richard Spitzer, Karel Czansky, Jan Hammlisch a Ing. Josef Spitzer. Společenská smlouva byla podepsána 6. prosince 1917. Základní kapitál činil 250 000 korun a každý z pěti společníků držel stejný podíl.

Firma dostala název Továrna na uzeniny a konzervy, spol. s r. o. v Kostelci na Moravě.

Tak se začala psát historie Kosteleckých uzenin.

Výroba začala roku 1918

Budovy bývalé brusírny byly rychle upraveny pro potravinářskou výrobu. Už na počátku roku 1918 žádala společnost o povolení vyrábět uzeniny, konzervy, želatinu a další potravinářské výrobky.

Dne 15. října 1918 podnik získal živnostenské oprávnění k výrobě uzenin.

Rok 1917 tedy znamená založení firmy, zatímco rok 1918 představuje skutečný začátek řádné průmyslové výroby.

Zajímavé je, že Jan Satrapa v Kostelci dlouho nezůstal. Už v srpnu 1918 svůj podíl převedl na Richarda Spitzera a vrátil se k podniku ve Studené. Satrapa tak stál u samotného zrodu kostelecké továrny a přinesl do ní zkušenosti s velkouzenářskou výrobou, ale další vývoj Kostelce už probíhal bez jeho přímé účasti.

Z malé továrny vyrůstá velký podnik

Vznik Československa otevřel firmě nový domácí trh. Kostelecký závod začal rychle růst a významnou roli sehrály také státní a armádní zakázky.

Roku 1920 získala továrna oprávnění vyrábět konzervy pro československou armádu. O několik let později vznikla nová konzervárna, kotelna a vysoký tovární komín, který se stal výraznou dominantou areálu.

Podnik postupně rozšiřoval výrobu a investoval do strojního zařízení. Produkce se už dávno neomezovala pouze na běžné řeznické výrobky. Významnou část představovaly párky, salámy, šunky a nejrůznější druhy masových konzerv.

Na konci dvacátých let následovala další zásadní změna. Firma se přeměnila na akciovou společnost a v novém uspořádání byly propojeny provozy v Kostelci, Studené, Hodicích a Krahulčí.

Celá skupina tehdy zaměstnávala přibližně 670 lidí.

Během pouhého desetiletí se tak z bývalé brusírny skla stal významný podnik československého masného průmyslu.

Moderní továrna první republiky

Kostelecký závod pokračoval v modernizaci i během hospodářsky obtížných třicátých let. Roku 1934 byla vybudována nová porážecí linka a podnik zřídil vlastní chemické, bakteriologické a veterinární laboratoře.

To dobře ukazuje, jak daleko se výroba posunula od tradičního řeznického řemesla.

V jednom areálu se soustředila porážka zvířat, zpracování masa, výroba uzenin a konzerv, chlazení, laboratorní kontrola, balení i expedice.

Kostelec patřil také mezi významná jatka schopná přijímat dobytek dovážený ze zahraničí. Podnik se tak dostal mezi důležité závody československého masného průmyslu.

Muž s párkem – reklama, kterou si lidé zapamatovali

Kostelecká továrna však nevyráběla pouze uzeniny. Dokázala vytvořit také mimořádně silnou obchodní značku.

Nejznámějším motivem se stal elegantně oblečený muž, který s chutí ukusuje dlouhý párek. Postava se objevovala na obalech, konzervách, reklamních tiskovinách i firemní korespondenci.

Ve třicátých letech už byl tento kostelecký labužník snadno rozpoznatelným symbolem firmy.

Podnik používal také jednoduché a dobře zapamatovatelné slogany:

„Nade všechny potraviny – Kostelecké uzeniny.“

nebo

„K obědu i na svačiny – Kostelecké uzeniny.“

Reklamy doporučovaly kostelecké salámy a konzervy nejen pro domácnost, ale také na výlety a dovolené.

Prodejní princip byl jednoduchý. Místo složitého vysvětlování ukázala reklama člověka, který se na výrobek evidentně těší a s chutí jej jí.

Fungovalo to dokonale.

Postava muže s párkem přežila desetiletí a nakonec se stala jedním z nejznámějších symbolů českého potravinářského průmyslu.

Autor původní kresby však zatím není spolehlivě doložen.

Válka znovu změnila výrobu

Po Mnichovu a následné okupaci Československa se podmínky zásadně změnily. Masný průmysl byl podřízen válečnému hospodářství a významnou část produkce tvořily trvanlivé výrobky a konzervy.

Kostelecký závod pokračoval ve výrobě i během druhé světové války a podobně jako další velké potravinářské podniky pracoval v systému centrálně řízeného válečného zásobování.

Továrna válku přežila.

Soukromé vlastnictví však už dlouho nepřežilo její konec.

Znárodnění a státní masný průmysl

Po komunistickém převratu byl podnik roku 1948 znárodněn.

Kostelecký závod se stal součástí státního masného průmyslu a původní soukromá společnost založená v roce 1917 přestala existovat.

Výroba však pokračovala.

Kostelec byl zařazen do rozsáhlého systému masokombinátů a jeho výrobky dál mířily na československý trh. Reklamní prostředí první republiky prakticky zmizelo a původní vizuální identita firmy ustoupila státnímu systému výroby a distribuce.

Přesto se samotné jméno Kostelec z povědomí zákazníků nevytratilo.

Pro několik generací se stalo téměř synonymem pro uzeniny.

Návrat staré značky

Po roce 1989 přišla další velká proměna.

Podnik byl roku 1992 privatizován a vznikla akciová společnost Kostelecké uzeniny.

Současně se začala vracet i stará předválečná identita firmy. Znovu se objevil tradiční motiv labužníka s párkem, který byl s podnikem spojen už za první republiky.

V devadesátých letech následovala modernizace výroby. Závod získal oprávnění pro export na západoevropské trhy, vybudoval nové logistické kapacity a postupně modernizoval zpracování masa.

Na přelomu tisíciletí patřil Kostelec opět mezi největší masné podniky v České republice.

Od rodinného řeznictví k průmyslové značce

Na počátku příběhu stálo malé řeznictví Františka Satrapy ve Studené.

O několik desetiletí později existovala v Kostelci rozsáhlá továrna s vlastními jatkami, laboratořemi, konzervárnou, chladírnami a stovkami zaměstnanců.

Je to ukázkový příběh proměny českého potravinářství na přelomu 19. a 20. století.

Řemeslník vyrábějící šunku pro místní zákazníky se během jedné generace změnil v průmyslníka. Železnice umožnila rozvážet výrobky po celé zemi. Stroje nahradily část ruční práce. Laboratoře začaly kontrolovat kvalitu výroby. A reklama vytvořila značku, kterou lidé dokázali poznat na první pohled.

Právě tím jsou Kostelecké uzeniny zajímavější než pouhým datem založení.

Jméno malé obce, které znala celá republika

Kostelec u Jihlavy nikdy nebyl velkým městem. Přesto jeho jméno znaly miliony lidí.

Nikoli díky politice, lázním nebo turistice.

Díky párkům, salámům a konzervám.

A především díky podniku, který dokázal spojit průmyslovou výrobu s mimořádně silnou značkou.

Elegantní muž ukusující kostelecký párek proto není jen kuriózní kresbou ze staré reklamy. Je symbolem období, kdy se české řeznické řemeslo měnilo v moderní průmysl a kdy podnikatelé začínali chápat, že vedle dobrého výrobku potřebují ještě něco dalšího.

Jméno, které si zákazník zapamatuje.

Kostelci se podařilo vytvořit obojí.

Zdroje

Bohumír Smutný – studie o počátcích uzenářského průmyslu na Vysočině, Vlastivědný sborník Vysočiny.

Pamětní a historické materiály obce Kostelec u Jihlavy.

Historické materiály společnosti Kostelecké uzeniny.

Česká televize – materiály věnované Františku a Janu Satrapovým a počátkům průmyslového uzenářství v českých zemích.

Encyklopedie dějin města Brna – heslo Ing. Josef Spitzer.

Dobové reklamní materiály Kosteleckých uzenin z období první republiky.

Historické reklamní obálky a tiskoviny s motivem Kosteleckých párků.

Obchodní a podnikové prameny k vývoji Kosteleckých uzenin po roce 1989.