Kotányi I.
KOTÁNYI – paprika pod Eiffelovou věží
Příběh značky Kotányi začíná v maďarském Szegedu, jednom z nejvýznamnějších center pěstování a zpracování papriky. Právě zde založil roku 1881 János Kotányi vlastní podnik a uvedl do provozu mlýn na papriku. Nebyl přitom jen výrobcem, ale především mimořádně schopným obchodníkem, který pochopil, že z místní zemědělské speciality lze vytvořit značkové zboží. Papriku mlel a míchal podle vlastní receptury a úspěch přišel poměrně rychle. Už roku 1884 otevřel pobočku ve vídeňském Döblingu, kde se szegedská paprika setkala s velkým zájmem. Z lokálního maďarského podniku se tak během několika let stala firma působící v samotném centru habsburské monarchie.
Kotányi přitom velmi brzy pochopil význam reklamy a výrazného obchodního symbolu. Když roku 1889 navštívil světovou výstavu v Paříži, zaujal jej nově postavený Eiffelův most – tedy samozřejmě Eiffelova věž, tehdejší technický zázrak a symbol moderního světa. Rozhodl se její siluetu spojit se svou paprikou. Podle maďarských pramenů byla ochranná známka s Eiffelovou věží zaregistrována ve Vídni roku 1892. Kolem roku 1900 firma dokonce prodávala papriku ve stolním sypátku, jehož tvar věž připomínal. Eiffelovka tak na starých obalech a reklamách Kotányi není náhodnou dekorací, ale jedním z nejstarších poznávacích znaků značky.
Na počátku 20. století už představoval Kotányi velký a respektovaný potravinářský podnik. Roku 1912 získal János Kotányi právo dodávat císařskému a královskému dvoru, což bylo v Rakousku-Uhersku nejen prestižní ocenění, ale zároveň mimořádně cenná obchodní reference. Firma postupně přestávala být spojována pouze s paprikou. Ve dvacátých letech rozšířila výrobu a obchod o další druhy koření a budovala zahraniční síť; své výrobky dodávala například do Budapešti, Berlína, Mnichova, Bostonu a New Yorku. Roku 1925 převzal vedení podniku zakladatelův syn Hans – Johann – Kotányi a po smrti Jánose Kotányiho v roce 1928 pokračoval v rozvoji rodinné firmy.
Do příběhu firmy však roku 1938 brutálně zasáhly dějiny. Hans Kotányi byl Žid a podnik se po německém záboru Rakouska stal jedním z prvních významných podniků postižených nacistickou „arizací“, tedy nuceným převodem židovského majetku do nežidovských rukou. Dne 16. března 1938 uzavřel Hans Kotányi smlouvu o převodu firmy na Georga Kohla. Zachované archivní dokumenty ukazují, že podmínky byly pro Kotányiho výrazně nevýhodné. Následujícího rána představil zaměstnancům Kohla jako „nového šéfa“ a přibližně o hodinu později jej přímo ve firmě zatklo gestapo. Dne 2. dubna 1938 byl jedním z prvních transportů deportován do koncentračního tábora Dachau. Tam 28. dubna, po necelém měsíci věznění, zemřel; rakouské pamětní databáze jeho smrt uvádějí jako sebevraždu v podmínkách nacistické perzekuce.
Hansova manželka Charlotte a jejich děti Hedwig a Friedrich Walter nakonec uprchli do Anglie. Ani tím však vyvlastňování rodiny neskončilo: nacistické úřady zasáhly i proti jejich dalšímu majetku a firma byla v roce 1940 přejmenována na Erste österreichische Paprikamühle Georg Kohl, aby z obchodního názvu zmizelo židovské jméno Kotányi. Po válce začal složitý proces restitucí. Dne 27. října 1948 byla společnost znovu zapsána do obchodního rejstříku pod původním názvem Erste österreichische Paprikamühle Johann Kotányi a podnik se vrátil rodině. Friedrich Walter se stal osobně ručícím společníkem, jeho matka Charlotte a sestra Hedwig komanditistkami. Firma tak patří k těm nemnoha evropským židovským rodinným podnikům, jejichž jméno nacisté z obchodního života odstranili, ale které se po válce podařilo obnovit.
Rodinný charakter si Kotányi udržel až do současnosti. Roku 1981, při stém výročí firmy, převzal vedení čtvrtý rodinný následník Erwin Kotányi. Pod jeho vedením se podnik znovu výrazně zaměřil na střední a východní Evropu a značka se stala jedním z nejznámějších evropských výrobců koření. Hlavní výroba dnes sídlí ve Wolkersdorfu nedaleko Vídně a společnost se stále označuje za rodinný podnik řízený čtvrtou generací rodiny Kotányi.
Reklamní smaltovaná cedule na mletou papriku Kotányi tak zachycuje mnohem víc než jen reklamu na jednu kuchyňskou přísadu. Podle grafického provedení a starší podoby značky ji lze pravděpodobně klást do 20. let 20. století, tedy do období největší meziválečné expanze podniku. Přesnější dataci bych bez značky výrobce smaltu nebo dalších výrobních údajů na rubu zatím nechal otevřenou. Barevností i výtvarným řešením je mimořádně působivá a zvláštní pozornost si zaslouží právě Eiffelova věž, která na ní vystupuje jako ochranný symbol značky. Vznikla z okouzlení Jánose Kotányiho pařížskou světovou výstavou roku 1889 a na reklamě jeho firmy přežila monarchii, první světovou válku i celé meziválečné období. Z dnešního pohledu je na ceduli možná nejpůsobivější právě tento kontrast: optimistická reklama na voňavou maďarskou papriku, kosmopolitní Paříž a moderní svět na jedné straně – a tragédie rodiny, která měla přijít o pouhých několik let později, na straně druhé.
Zdroje:
Kotányi – historie společnosti, založení 1881, Vídeň 1884, dvorní dodavatelství 1912, expanze a rodinné vedení. Kotányi – historie
Kotányi – historický přehled Eiffelovy věže jako symbolu značky. Kotányi – 1881–1930
HVG – historie maďarské značky Kotányi, registrace známky s Eiffelovou věží roku 1892.
Susanne Hehenberger, Eigentum und Geschlecht – archivně doložená případová studie rodiny Kotányi, arizace firmy a poválečná restituce.
Gedenkort.at – Johann „Hans“ Kotányi, zatčení, deportace do Dachau a smrt 28. 4. 1938.
